Oldřich Botlík: Kdy vláda otevře školy?

(c) katerina lanska

Bez řádného odůvodnění vládních opatření máme jen názory a můžeme se o ně nesmyslně přít, říká ve svém komentáři k aktuálnímu stavu ve školství Oldřich Botlík. Text vyšel 11. listopadu v Lidových novinách.

Podle webu Neovlivní.cz odmítá stát zpřístupnit podklady, na jejichž základě se rozhodl zavřít žáky doma. Nechce vydat ani strategii, podle níž budou školy znovu otevírány: „Připomíná to boj s větrnými mlýny. Desetkrát požádáte vládu Andreje Babiše o písemnou strategii, desetkrát přijdou dlouhé věty bez obsahu. A samotné studie nedorazí.“ Ministerstvo školství prý žadatele odkázalo na resort zdravotnictví. Ten poslal po urgencích jen několikařádkový obecný výčet toho, čím se stát řídí.

Je nepřijatelné, aby stát přijímal závažná opatření bez jasného zdůvodnění. Sílí proto tlak občanů, politiků i institucí na zpřístupnění dat a informací o pandemii. A začíná nést ovoce: informační Covid portál iniciovaný poslancem Ferim, tabulku opatření podle míry rizika vydanou ministrem Blatným či postupné uvolňování dosud neveřejných dat ministerstvem zdravotnictví.

Data jsou však jen částí problému: vláda stále doprovází svá protiepidemická opatření chatrným odůvodněním. Kromě vědeckých poznatků a čísel musí totiž uvést také úplný a věcně správný řetězec argumentů, které ji vedou k zavedení určitého opatření, nebo k jeho zrušení. To se týká i znovuotevření škol. Jak k tomu vládu vychovat?

Jak donutit vládu odkrýt karty

Nemusíme čekat až na otevření škol – pořád chybí odůvodnění, proč je vláda zavřela. Naštěstí máme nezávislou justici a také precedent. Dne 20. 10. 2020 zrušil Městský soud v Praze na návrh studenta právnické fakulty O. D. zákaz prezenční výuky na vysokých školách v Praze, který o měsíc dříve vydala pražská hygienická stanice. Navrhovatel namítal hlavně nepřezkoumatelnost opatření, neboť to neobsahovalo žádné důvody, proč je uzavření právě a jen vysokých škol účinnější než uzavření škol středních nebo základních (tehdy ještě plných žáků) nebo například restaurací, barů, obchodních center a sportovišť (rovněž otevřených). Soud správní žalobě vyhověl a opatření zrušil.

Právo na bezplatné vzdělávání v základních a středních školách patří mezi práva zaručená Listinou základních práv a svobod. Nelze je omezit. Distanční výuka, která proběhla letos na jaře, přitom nebyla legální ani z hlediska školského zákona. Ten sice v srpnu zákonodárci o nový režim vzdělávání rozšířili, je ale zřejmé, že výuka na dálku poškozuje třeba prvňáčky. Jak plošně (učitelé nebyli na distanční vzdělávání připravováni, nepočítají s ním ani učebnice a učební pomůcky), tak v závislosti na rodinném zázemí žáků (například když si rodina nemůže dovolit počítač nebo internetové připojení).

Se zavřením škol řada lidí nesouhlasí. A naopak. Ti, kteří se budou cítit znovuotevřením škol ohroženi, se mu budou snažit zabránit. Sám názor nemám, také proto, že ho nemám oč opřít. Mám však jasný názor na to, jak postupovat dál: když vládu nedonutil odkrýt karty tlak veřejnosti, donutí ji k tomu soud. Stačí, aby se na něj obrátil zákonný zástupce dítěte poškozovaného uzavřením škol. Soud možná posoudí „školní“ část opatření jako přiměřenou – pak se detaily argumentace vlády dozvíme z rozsudku. Spíše však tuto část zruší jako nedostatečně zdůvodněnou, a tudíž nezákonnou.

Podle zmíněného precedentu můžeme do měsíce znát rozsudek, neboť soud nejspíš vyhoví návrhu na přednostní projednání. Do té doby asi otevření škol nehrozí. A pokud by snad vláda takový krok učinila, lze čekat, že soudní přezkum přiměřenosti bude požadován i u něj.

Když kancléřka Merkelová představovala v Bundestagu nová vládní opatření, řekla také: „Je správné, důležité a nezbytné, aby opatření určená k boji proti pandemii, z nichž některá jsou zásadní a významně zasahují do našich svobod, byla veřejně diskutována, veřejně kritizována a podrobena veřejnému přezkumu přiměřenosti. Chápu to jako znak naší otevřené společnosti. Kritická debata neoslabuje demokracii. Naopak: posiluje ji. Neboť pouze ve veřejné debatě o politických rozhodnutích může dojít k přijetí nebo také k rozporu, který nám pomáhá a pak nás vede dále.“

Pluralita v praxi

Také u nás je veřejný přezkum přiměřenosti vládních opatření žádoucí. Musí vycházet z faktů, ale i vysoce postavení úředníci je mnohdy odmítají poskytnout s vysvětlením, že nelze zaručit jejich správnou interpretaci ve veřejné debatě. Jednu jedinou „správnou“ interpretaci ovšem zaručí jen totalita. V otevřené demokratické společnosti je tomu jinak. Dostupné relevantní informace podněcují tvorbu vzájemně si konkurujících interpretací a modelů, mezi něž patří i ty vládní. Tak vypadá pluralita v praxi. Informovanost občanů rovněž zásadním způsobem obohacuje diskusi, usnadňuje vyvracení hoaxů a vynucuje si kvalitnější práci exekutivy.

Naše vláda potřebuje jako sůl vědět, že své kroky v souboji s pandemií musí odůvodňovat tak, aby obstály před soudem. Na jaře nás ostatně nezachránila ona, ale „člověk s matematickým modelem“. Argument, že podruhé „přišel až v určitém čase a ti, kteří měli přijít, nepřišli“, neobstojí určitě.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments