Oldřich Botlík: Škrty v osnovách dětem prospějí

(c) kateřina lánská, ilustrační foto

Přečtěte si komentář matematika Oldřicha Botlíka, který reaguje na proběhlé revize kurikula na základních školách. Text vyšel 24. března v Lidových novinách.

Ministerstvo školství částečně proškrtalo osnovy (rámcový vzdělávací program) pro základní vzdělávání. Vypuštěné učivo není zakázané, nemusí se ale probírat. MŠMT zatím nesáhlo na češtinu a matematiku, hlubší změny ve všech předmětech však mají teprve přijít. Kritici škrtů nenacházejí v postupu logiku a silnými slovy o ohrožení vzdělanosti protestují proti konkrétním zásahům. Nelogické však bývají taky protesty, a navíc se za nimi občas skrývají úplně jiné zájmy.

Proti redukci učiva nejhlasitěji lobbuje Jednota českých matematiků a fyziků (JČMF). Vymyslela chytlavý slogan, že mezera po vypuštění Newtonových zákonů se potáhne se žáky celý život. Její pokrytecké strašení dobře známe z diskusí o povinné maturitě z matematiky. Proč strašení? Protože méně učiva neznamená menší znalosti. Proč pokrytecké? Protože trvalé a hluboké mezery zejí ve znalostech mnoha žáků už dnes. V časech ještě obsáhlejších osnov tomu nebylo jinak.

Pohybové zákony platí dál a nepochybně patří k základům fyziky. To ovšem ještě neznamená, že patří taky na základní školu. Tam se mohl třeba zákon síly vždycky probírat jen bez počítání: Proč se – za jinak stejných podmínek – liší délky brzdné dráhy prázdného a naloženého auta? Stačilo to, protože k pojmu zrychlení se žáci dostali až na střední škole. Jednota přesto varuje před ztrátou české konkurenceschopnosti, ačkoli ta hrozí spíš kvůli potěmkinovskému trvání na velkém objemu učiva.

Převládající důraz na příliš teoretické pojetí fyziky vede k tomu, že mnozí žáci nepromítají do svého života to, co se učí. Tenhle problém nezmizí. Stačí se podívat tam, kde se neškrtalo. Například na poznatky o stavbě látek, které se obvykle probírají hned na začátku výuky fyziky. Projekt Kalibro, na němž se autor tohoto textu podílel, obsahoval testovou úlohu pro sedmáky, v jejíž nabídce posuzovali, co se skládá z atomů. Údaj v závorce znamená, kolik procent ze 3745 dětí uvedlo „ano“: chléb (34 %), podzimní mlha (53 %), kyselina sírová (81 %), prvoci (32 %), lidský vlas (37 %), křídlo mouchy (36 %), mumie faraona (37 %), sněhová vločka (60 %), čára mikrotužkou (46 %). Proč tak málo dětí spolehlivě ví, že z atomů se skládá veškerý běžný hmotný svět kolem nich, nejen voda a kyselina? Nedokážou si to představit? Učily se, že buňky se skládají z organel, vodného roztoku a membrány, a tak si myslí, že z atomů ne?

Hraje se o zájem žáků

To vše těsně souvisí s otázkami, které jsou staré jako škola sama. CO se má probírat a JAK? Jen něco a podrobně, anebo téměř vše, ale letem světem? Hraje se o zájem žáků, a tak hledejme odpověď pomocí mimořádně nosné metafory. Řekněme, že by se ve škole vyučovala jízda na kole.

Děti se obvykle naučí jezdit tak nějak samy od sebe. Přesto se chvilku zabývejme představou, že ministerstvo školství zavádí nový předmět. Po několika letech expertního dohadování o definici cyklistiky, o učivu a očekávaných výstupech může výuka konečně začít. „Bicykl je tvořen dvěma koly spojenými rámem. Podle rámu dělíme bicykly na pánské, dámské a dětské. Podle toho, kde se jezdí, rozeznáváme jízdní kola silniční, městská, horská a treková…“ Další měsíc se probírají odborná pojmenování jednotlivých součástek. Potom milníky vývoje od Draisova odrážedla až k elektrokolu, životopisy vynikajících cyklistů, výstroj a výzbroj, pravidla silničního provozu, fyzikální princip kola na hřídeli…

Už jsme dávno za pololetím, a děti pořád ještě na kole neseděly. S tím škola ostatně počítá teprve po důkladném zvládnutí teoretických základů. Výsledek? Ty děti, které dřív jezdily rády, by se na něco tak otravného už nikdy neposadily. A ty, které si předtím kolo nevyzkoušely, se na něm jezdit nenaučí. Lapidárně to vyjádřil americký učitel John Holt: „Kdybychom učili děti mluvit až ve škole, nikdy by to neuměly.“

Příští matfyzáci a ti druzí

Jednotě českých matematiků a fyziků leží na srdci především žáci a studenti talentovaní v matematice a fyzice (stanovy JČMF, článek 4, písmeno c). V naší metafoře tedy budoucí špičkoví cyklističtí teoretici. Jenže většina žáků o tuhle kariéru nestojí nebo pro ni nemá předpoklady. Chtějí se občas jen tak projet, případně si udělat výlet na nějaké zajímavé místo. Výuku fyziky, při níž se „jezdit na kole“ naučí, v praxi už řadu let šíří autoři vynikajícího českého projektu Heuréka. Kladou důraz na JAK. CO je taky důležité, ale mnohem méně.

Základním vzděláváním prochází celý populační ročník. Žáci, kteří se jednou vyučí, získají maturitu na odborné škole nebo vystudují třeba historii, rozhodně nejsou odpadem vznikajícím při přípravě budoucích absolventů matfyzu. Doby, kdy výběr učiva vycházel z opaku a většině žáků škodil, nyní opouštíme. Doufejme, že s tím nic nenadělá ani Jednota, které takový vývoj zjevně vadí.

Připojit se s



Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments