Oldřich Botlík: Testování empatie

Publikujeme text Oldřicha Botlíka, který poukazuje na problematické aspekty testů u jednotných přijímacích zkoušek na střední školy a maturit. Oldřich Botlík dlouhodobě usiluje o větší míru transparentnosti při tvorbě testů i vyhodnocování výsledků státních zkoušek, je zakladatelem iniciativy Maturitní data – odtajněno.

Vážným nedostatkem českých přijímacích a maturitních testů je, že z odpovědi se obvykle nedá poznat, jak k ní žák dospěl. Kvůli tomu testy ověřují hlavně jednoznačné a nudné banality. „Na takovou hloupost se mě přece nebudou ptát,“ řekne si leckterý žák. Jenže pokud si zadání vyloží jinak než autor, může na to doplatit, ač nechyboval. Loni se navíc ukázalo, že žádost o přezkum nemusí být v takovém případě vyřízena uspokojivě.

K následující úloze neznámého původu se vztahuje velmi ilustrativní historka z internetu.

Autor historky ukázal obrázek svému tříletému synovci a přečetl otázku nahlas. Synovec sáhl prstem na kolečko. „Proč?“, zeptal se ho. „Protože nemá rohy, strejdo.“

Synovec si nejspíš pomyslel, že autor úlohy nemůže být takový pitomec, jakým se prvoplánově jeví: „Přece mě nezkouší, jestli vyberu krávu!“ Hledal proto rozumnější výklad zadání, našel ho a potom v souladu s ním správně odpověděl. Proč by vlastně měla být správnou odpovědí ta kráva? Jakpak byste DOKAZOVALI vy, že zamýšlenou správnou odpovědí není kolečko?

Jak naznačuje příklad se synovcem, může se snadno stát, že také zadání některé úlohy letošních přijímacích či maturitních testů umožní neočekávaný výklad a někteří žáci se jím budou řídit. K oběma jarním zkouškám se jich přihlásilo celkem 163 tisíc, takže s výskytem překvapivých správných odpovědí je nutno počítat. Žáci nejsou povinni přemýšlet, kam neznámý autor nejednoznačným zadáním mířil, i když jim leckdy nic jiného nezbývá. Schopnost empatie ovšem není očekávaným výstupem podle RVP, a neměla by se proto testovat u přijímaček ani u maturity. Přesto se testuje: žáci nesmějí v záznamovém archu vysvětlit, jak zadání pochopili („protože nemá rohy“), neboť pak by podle Hlavy XXII pokynů pro odpovídání byla odpověď pokládána za nesprávnou. Po zamítnutí žádosti o přezkum se maturant může domáhat nápravy pouze u soudu, což je cesta, která něco stojí a končí v nedohlednu. Rozhodně ne za rok. Žádný zákon totiž nestanoví, dokdy musí soud rozhodnout. Co tedy s tím?

Z dlouhodobého hlediska je to jasné. V 21. století už nemá být cílem vzdělávání, aby žáci uměli správně odpovídat na hloupé otázky. Mají se naučit, jak (si) klást otázky rozumné a jak na ně hledat odpověď. Pokud se tomu naše jednotné přijímací a maturitní testy nepřizpůsobí, měly by být co nejdřív zrušeny bez náhrady. Protože škodí. I kdyby neobsahovaly ani jedinou závadnou úlohu, škodí svým pojetím.

Než ke zrušení dojde, měli by se testovaní žáci bavit mezi sebou, se staršími sourozenci, s rodiči nebo s učiteli nejen o tom, co uvedli jako svou odpověď. Důležité je, jak k ní dospěli a zda ji dokážou odůvodnit, i když je jiná než ta očekávaná. Případy, které vzbudí podezření, by měli hned zveřejnit, aby se k nim mohli vyjádřit další lidé. Oficiální „validátoři“ vezmou díky tomu problémy na vědomí a ke skutečně závadným úlohám budou muset zaujmout stanovisko.

Tedy… Ve skutečnosti samozřejmě nemusejí udělat nic. Ale měli by.

***************************************************************************

Seznam závadných úloh, které Cermat pustil do oběhu a přes validátory hladce prošly, je už docela dlouhý. O řadě z nich se také dlouze diskutovalo na různých fórech, takže je poměrně jasné, co se nad nejednoznačnou úlohou odehraje příště. Představujte si například, že stát zavedl – nedej bože – přijímací zkoušky do mateřských škol, testy připravil Cermat a zařadil do nich naši „úlohu pro synovce“. Následující argumenty vycházejí ze zkušenosti s debatami, které už proběhly. Nejsou tedy zcela fiktivní.

• Podle dodatečných analýz vybíraly kolečko hlavně děti s velmi špatnými výsledky. Takže zadání rozhodně nepoškodilo ty uchazeče, o které nám jde.
• Úloha – stejně jako devatenáct dalších podobně obtížných úloh – měla umožnit budoucím gymnazistům, aby v testu vynikli.
• Hledáme přece trojdimenzionální objekt (hlava tura domácího) mezi dvojdimenzionálními. Kolečko, odborně kružnice, případně kruh tudíž logicky nepřichází jako správná odpověď v úvahu. Jako člen validační komise trvám na tom, že úloha je zadaná jednoznačně!!!
• V diskurzu tříletých je slovo „roh“ (lat. cornus) chápáno výhradně jako nápadný znak mnoha sudo- i lichokopytníků.
• Všichni vědí, že podle RVP pro předškolní vzdělávání mají děti poznat krávu. Kolečko se učí poznávat až na prvním stupni. Tak proč by tam Cermat dával úlohu na rozpoznání kolečka?
• Jako člen Nezávislé odborné komise MŠMT trvám na tom, že rohy té krávy jsou tak malé a nenápadné, že nemohly nikoho uvést v omyl.
• Vůbec si nedokážu představit batole, které by vybralo kolečko na základě rozumové úvahy.
• Správnou odpovědí je kráva. Když kromě ní Cermat uzná také dvojici „kráva i kolečko“, bude velkorysý a nikoho nepoškodí. Žáci, kteří vybrali pouze kolečko, přece neuvedli úplnou odpověď.
• Kritika zadání je zcela nesprávná a svědčí o nepochopení matematiky pro předškoláky. Bod mnohoúhelníku, v němž se protínají sousední strany, nazýváme my odborníci „vrchol“. Slovo „roh“ tedy nemá ve standardní předškolní terminologii význam, v němž ho synovec použil.
• Víme, že stát chce, aby do mateřských škol chodilo co nejvíc dětí. Nám v Cermatu se ale zdá, že 75 % dětí z populačního ročníku je moc. Tomu odpovídá rovněž obtížnost testů.