Oldřich Botlík: Testování empatie

ilustrační foto (c) kateřina lánská

Publikujeme text Oldřicha Botlíka, který poukazuje na problematické aspekty testů u jednotných přijímacích zkoušek na střední školy a maturit. Oldřich Botlík dlouhodobě usiluje o větší míru transparentnosti při tvorbě testů i vyhodnocování výsledků státních zkoušek, je zakladatelem iniciativy Maturitní data – odtajněno.

Vážným nedostatkem českých přijímacích a maturitních testů je, že z odpovědi se obvykle nedá poznat, jak k ní žák dospěl. Kvůli tomu testy ověřují hlavně jednoznačné a nudné banality. „Na takovou hloupost se mě přece nebudou ptát,“ řekne si leckterý žák. Jenže pokud si zadání vyloží jinak než autor, může na to doplatit, ač nechyboval. Loni se navíc ukázalo, že žádost o přezkum nemusí být v takovém případě vyřízena uspokojivě.

K následující úloze neznámého původu se vztahuje velmi ilustrativní historka z internetu.

 

Autor historky ukázal obrázek svému tříletému synovci a přečetl otázku nahlas. Synovec sáhl prstem na kolečko. „Proč?“, zeptal se ho. „Protože nemá rohy, strejdo.“

Synovec si nejspíš pomyslel, že autor úlohy nemůže být takový pitomec, jakým se prvoplánově jeví: „Přece mě nezkouší, jestli vyberu krávu!“ Hledal proto rozumnější výklad zadání, našel ho a potom v souladu s ním správně odpověděl. Proč by vlastně měla být správnou odpovědí ta kráva? Jakpak byste DOKAZOVALI vy, že zamýšlenou správnou odpovědí není kolečko?

Jak naznačuje příklad se synovcem, může se snadno stát, že také zadání některé úlohy letošních přijímacích či maturitních testů umožní neočekávaný výklad a někteří žáci se jím budou řídit. K oběma jarním zkouškám se jich přihlásilo celkem 163 tisíc, takže s výskytem překvapivých správných odpovědí je nutno počítat. Žáci nejsou povinni přemýšlet, kam neznámý autor nejednoznačným zadáním mířil, i když jim leckdy nic jiného nezbývá. Schopnost empatie ovšem není očekávaným výstupem podle RVP, a neměla by se proto testovat u přijímaček ani u maturity. Přesto se testuje: žáci nesmějí v záznamovém archu vysvětlit, jak zadání pochopili („protože nemá rohy“), neboť pak by podle Hlavy XXII pokynů pro odpovídání byla odpověď pokládána za nesprávnou. Po zamítnutí žádosti o přezkum se maturant může domáhat nápravy pouze u soudu, což je cesta, která něco stojí a končí v nedohlednu. Rozhodně ne za rok. Žádný zákon totiž nestanoví, dokdy musí soud rozhodnout. Co tedy s tím?

Z dlouhodobého hlediska je to jasné. V 21. století už nemá být cílem vzdělávání, aby žáci uměli správně odpovídat na hloupé otázky. Mají se naučit, jak (si) klást otázky rozumné a jak na ně hledat odpověď. Pokud se tomu naše jednotné přijímací a maturitní testy nepřizpůsobí, měly by být co nejdřív zrušeny bez náhrady. Protože škodí. I kdyby neobsahovaly ani jedinou závadnou úlohu, škodí svým pojetím.

Než ke zrušení dojde, měli by se testovaní žáci bavit mezi sebou, se staršími sourozenci, s rodiči nebo s učiteli nejen o tom, co uvedli jako svou odpověď. Důležité je, jak k ní dospěli a zda ji dokážou odůvodnit, i když je jiná než ta očekávaná. Případy, které vzbudí podezření, by měli hned zveřejnit, aby se k nim mohli vyjádřit další lidé. Oficiální „validátoři“ vezmou díky tomu problémy na vědomí a ke skutečně závadným úlohám budou muset zaujmout stanovisko.

Tedy… Ve skutečnosti samozřejmě nemusejí udělat nic. Ale měli by.

***************************************************************************

Seznam závadných úloh, které Cermat pustil do oběhu a přes validátory hladce prošly, je už docela dlouhý. O řadě z nich se také dlouze diskutovalo na různých fórech, takže je poměrně jasné, co se nad nejednoznačnou úlohou odehraje příště. Představujte si například, že stát zavedl – nedej bože – přijímací zkoušky do mateřských škol, testy připravil Cermat a zařadil do nich naši „úlohu pro synovce“. Následující argumenty vycházejí ze zkušenosti s debatami, které už proběhly. Nejsou tedy zcela fiktivní.

  • Podle dodatečných analýz vybíraly kolečko hlavně děti s velmi špatnými výsledky. Takže zadání rozhodně nepoškodilo ty uchazeče, o které nám jde.
  • Úloha – stejně jako devatenáct dalších podobně obtížných úloh – měla umožnit budoucím gymnazistům, aby v testu vynikli.
  • Hledáme přece trojdimenzionální objekt (hlava tura domácího) mezi dvojdimenzionálními. Kolečko, odborně kružnice, případně kruh tudíž logicky nepřichází jako správná odpověď v úvahu. Jako člen validační komise trvám na tom, že úloha je zadaná jednoznačně!!!
  • V diskurzu tříletých je slovo „roh“ (lat. cornus) chápáno výhradně jako nápadný znak mnoha sudo- i lichokopytníků.
  • Všichni vědí, že podle RVP pro předškolní vzdělávání mají děti poznat krávu. Kolečko se učí poznávat až na prvním stupni. Tak proč by tam Cermat dával úlohu na rozpoznání kolečka?
  • Jako člen Nezávislé odborné komise MŠMT trvám na tom, že rohy té krávy jsou tak malé a nenápadné, že nemohly nikoho uvést v omyl.
  • Vůbec si nedokážu představit batole, které by vybralo kolečko na základě rozumové úvahy.
  • Správnou odpovědí je kráva. Když kromě ní Cermat uzná také dvojici „kráva i kolečko“, bude velkorysý a nikoho nepoškodí. Žáci, kteří vybrali pouze kolečko, přece neuvedli úplnou odpověď.
  • Kritika zadání je zcela nesprávná a svědčí o nepochopení matematiky pro předškoláky. Bod mnohoúhelníku, v němž se protínají sousední strany, nazýváme my odborníci „vrchol“. Slovo „roh“ tedy nemá ve standardní předškolní terminologii význam, v němž ho synovec použil.
  • Víme, že stát chce, aby do mateřských škol chodilo co nejvíc dětí. Nám v Cermatu se ale zdá, že 75 % dětí z populačního ročníku je moc. Tomu odpovídá rovněž obtížnost testů.

 

 

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
3 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Sam Krnov
Sam Krnov
4 months ago

Proč jen právě jedno řešení, když jich často může být více a v životě opravdu je jen málokdy právě jedno řešení – vede to ke kritickému myšlení?

Proč dojde k poškození někoho, kdo nad otázkou přemýšlí a v zaškrtávací odpovědi nemůže své řešení zdůvodnit a bude tedy poškozen neuznáním odpovědi, protože nedostane prostor?

Je součásti hodnocení u zaškrtávacích testů i empatie, kdy hodnocený má povinnost se vcítit, jak to hodnotitel asi myslí?

Je to nutný důsledek strojového vyhodnocování testů nebo je to nepřijatelné?

Pro daný obrázek existuje minimálně 5 správných zdůvodněných řešení.

Luděk Sam Šnirch, Krnov

Last edited 4 months ago by Sam
Pavel Mraz
Pavel Mraz
4 months ago

Dobře jsem se pobavil u fiktivních argumentů Cermatu obhajujících jedinou správnou odpověď (hlavu krávy). Smutné je, že by to nějak takto pravděpodobně probíhalo.   Napadá mě, že uvedená úloha by mohla docela dobře posloužit (případně i v rámci nějakého sofistikovanějšího testu) jako test stupně konformity. Protože úvaha tříletého synovce „Přece mě nezkouší, jestli si vyberu krávu!“ rozhodně nenapadne kažého, a to ani mezi dospělými. Ukazuje na určitý odstup či nadhled testované osoby.   Následná argumentační obhajoba („protože nemá rohy“) je potom ještě důležitější než samotný výběr, protože teprve z ní můžeme lépe pochopit subjektivní způsob uvažování. Nutno dodat, že takovéto… Více »

Oldrich Botlik
Oldrich Botlik
4 months ago
Reply to  Pavel

Smutné je, že by to nějak takto pravděpodobně probíhalo. Nejen pravděpodobně. Většina „hlášek“ je inspirována skutečnými výroky. Řada z nich se týkala loňské maturitní úlohy o úhlech.   Nápad využít tento formát k testování míry konformity je moc pěkný. Budu si ho pamatovat.   Nutno dodat, že takovéto využití zcela vylučuje strojové vyhodnocování takového testu. V jedné skupině na FB to pojali jako výzvu a už prý našli správné argumenty „nepatření“ pro pět z těch šesti nabízených obrázků.   Děkuji vám za komentář — pamatuji si vaše jméno z nějakých minulých diskusí a vím, že vždycky můžu počítat s věcným… Více »

Last edited 4 months ago by Oldrich