Ondřej Šteffl: Akreditované víceškolní maturity by byly lepší než ty dnešní státní

Publikujeme komentář Ondřeje Šteffla z Lidových novin, v němž přehledně vysvětluje, jaké alternativy by přicházely v úvahu při proměně současného modelu státních maturit. Přichází kromě jiného s novým modelem maturitní zkoušky, kterou by připravovaly školy podle své odbornosti a potřeb a stát by jim uděloval akreditaci.

 

Panuje všeobecná shoda odborníků (viz debata ZDE), že není možné jednou státní maturitou splnit laické představy premiéra Nečase, co by měla maturita zajistit: 1. nepodkročitelný standard maturitního vzdělání, 2. možnost srovnávat jednotlivé střední školy stejného typu a 3. nahradit přijímací řízení na vysoké školy.

Co tedy dál?

Státní celoplošná zkouška by celkem dobře mohla garantovat nepodkročitelné minimum. Podobně jako zkouška na řidičák zaručuje, že na silnici pouštíme jen ty, kteří znají předpisy a nepletou si plyn a brzdu, by taková zkouška mohla zajistit, že každý maturant umí zjednodušeně řečeno číst a psát, trojčlenku, procenta a doptá se anglicky, kde je nádraží. Ovšem podobně jako zkoušce na řidičák neříkáme řidičská maturita, protože dobře víme, že to dobrého řidiče zdaleka neudělá, ani tato zkouška by se neměla jmenovat maturita, ale být jen podmínkou, aby žák mohl skládat maturitu. Cíle vzdělávání na gymnáziích a na odborných školách jsou různé, ale rozhodně by měly být vyšší a jiné než požadavky minimální středoškolské zkoušky.

Minimální středoškolská zkouška vyžaduje ovšem úplně jiné testy i systém testování, než nabízí současná státní maturita, za dva roky to lze stihnout. Pro rok 2013 se musíme smířit jen s osekáním současného systému na didaktické testy.

 

Veřejná kontrola a transparentnost školní maturity

Srovnávat jednotlivé střední školy lze mnohem lépe jinak než celoplošnou maturitou. Kdyby například měly školy povinnost všechny maturitní písemky vyvěsit na internetu, a to včetně hodnocení a stanovených kritérií, udělal bych si jako rodič o škole mnohem přesnější obrázek než z maturitních žebříčků. A pro lepší srovnatelnost a radost staromilců by témata na češtinu klidně mohl stát vyhlašovat rozhlasem. Pokud by škola chtěla ukázat, že pracovala se slabšími žáky nebo že přidaná hodnota školy je jinde než třeba v maturitních písemkách, nic jí nebrání prezentovat to na webu. Veřejná kontrola by jistě našla mnohem lépe než certifikovaní hodnotitelé Cermatu všechny úlety, ale i pozitivní příklady. Tlak na školy a učitele by byl dokonce ještě tvrdší.

Zde ovšem není namístě spěchat. Učitelé se budou bránit a je třeba jim dát čas nejméně dva roky, aby se s takovým systémem sžili. To ovšem nebrání těm nejaktivnějším, aby nezačali hned. I bez povinnosti.

 

Kulaté razítko, nebo prokázaná kvalita?

A proč by měla přijímací zkoušky nahradit zrovna celoplošná státní maturita, když na vysoké školy nejdou všichni a požadavky různých fakult jsou velmi různé? Co má umět z matematiky uchazeč o studium na matfyzu, se jistě liší od požadavků vysoké školy chemicko – technologické a to zase od představ ekonomických fakult.

Tady ovšem už existuje efektivní řešení, které stačí jen rozšířit. Řada fakult kromě svých zkoušek a výsledků ze střední školy přece využívá řady dalších informací o kvalitách uchazeče: od olympiád přes certifikované jazykové zkoušky, International Baccalaureate až po národní srovnávací zkoušky společnosti Scio. Anebo projekt UM21, který poprvé v roce 2013 na deseti školách bude ověřovat, jak maturanti umějí vyhledávat, zhodnotit, analyzovat a syntetizovat informace a na jejich základě připravit přehlednou informaci. A podobně jako v Dánsku u maturit budou mít při zkoušce plný přístup k internetu.

Autorita všech těchto zkoušek se ale neopírá o státní kulaté razítko, nýbrž o dlouhodobě prokazovanou kvalitu, důvěryhodnost a meziškolní srovnatelnost. A že jde o různorodé systémy, je výhoda, ne problém. Je totiž hloupost si myslet, že jednu zkoušku lze použít k příjímání na všechny různé vysoké školy nebo k prokazování excelence ať už jednotlivce – maturanta –, či střední školy.

Myslím, že by úplně stačilo podpořit vznik a rozvoj dalších podobných systémů právě na úrovni maturity. Nikoliv maturity jednotné státní, ale akreditované víceškolní. Například tak, že pokud by se několik středních škol dohodlo na společné podobě své školní maturity třeba z matematiky, účetnictví nebo ze strojírenství, ministerstvo by jen zkontrolovalo, že navržený systém maturity má jasně definované cíle a obsah a že forma a kritéria vyhodnocení zajišťují srovnatelnost mezi školami. Nepochybuji, že fakulty by takové zkoušky postupně začaly využívat, stejně jako i bez posvěcení ministerstvem postupně začaly využívat národní srovnávací zkoušky nebo UM21. A to by zase byla motivace pro střední školy, přemýšlet o tom, co potřebují vysoké školy. Takové víceškolní maturity společně vymýšlet a realizovat. Na rozdíl od drahého monstra státní maturity by takové systémy vznikaly postupně zdola podle potřeby a také by zanikaly, pokud by je střední školy nedělaly dobře, ztratily kredit nebo zastaraly.

Namísto šatů na ples, ve kterých vám bude dobře v minus patnácti, a ještě skryjete raketomet do podpaží, které si představuje premiér Nečas, je lepší mít šaty troje, jiné na ples, jiné do mrazu a jiné do boje. Minimální středoškolská zkouška, výraznější transparentnost a veřejná kontrola školní maturity a podpora rozvoje akreditované víceškolní maturity je řešení nepochybně levnější, efektivnější a pružnější než současná státní maturita.

 

Autor je majitelem firmy Scio, která se zabývá testováním.

 

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Miloš
Miloš
8 years ago

To jsou bláboly :-(