Petr Hlava: Malá, nebo velká škola?

17. 4. 2015
EDUin
Screenshot_16

Publikujeme text Petra Hlavy, ředitele Základní školy a Mateřské školy Chvalkovice (ZDE), ve kterém se zamýšlí nad výhodami a nevýhodami malé školy. Jako výhodu malé školy vidí možnost poznat lépe své žáky, navázat s nimi pevnější vztahy a věnovat jim tím pádem větší pozornost. Petr Hlava na webu EDUinu už dříve publikoval svůj blog o zavádění digitálních odznaků jako další z možností hodnocení ve škole (ZDE).

Jako ředitel malé venkovské školy se často setkávám s rodiči, kteří své děti raději vozí do velké městské školy, neboť tam prý mají větší prostor k seberealizaci, lepší učitele, více moderních pomůcek atd. Jiní rodiče to vidí přesně naopak. Ze své pozice budu samozřejmě obhajovat to, že malá škola se plně vyrovná té velké a v mnoha ohledech ji i předčí.

Tady jsou některé argumenty. Dunbarovo číslo. Pro mnoho lidí neznámý pojem. Jedná se o omezení, které našemu mozku brání, aby si zapamatoval a udržoval mezilidské vztahy s více jak sto padesáti lidmi. Myslí se tím takové vztahy, v nichž jedinec každého zná a ví, jaký ten druhý má vztah k ostatním členům skupiny. Toto omezení má svůj původ ještě v dobách, kdy jsme žili v prvotních tlupách. Na celé situaci nic nezměnila ani existence sociálních sítí. Ačkoliv můžeme najít u některých lidí na jejich facebookovém profilu i několik set lidí, dotyčného s nimi nepojí silnější citové pouto. Zkrátka, co se týče uzavírání blízkých sociálních vztahů, stále jsme omezováni našim vědomím na úrovni pralidí. Jak toto souvisí se školstvím? Ředitel, potažmo učitel, který vyučuje větší počet dětí, nemůže nikdy své žáky lépe poznat. Co je nejhorší, mohou se stát pouhými čísly v tabulkách odesílaných výše postaveným úřadům. Tím narážím na další věc, kterou každý ředitel řeší, a to je finanční efektivita. Čím více dětí ve třídě, tím větší finanční efekt. Efektivita lidský vztahů versus finanční efektivita, to je neustálý zápas.

K druhému argumentu mě přivedla kniha Lukáše Kovandy: Proč si ženy přitažlivost koupit nemohou a muži ano. Trojice švédských ekonomů pracujících na Stockholmské univerzitě ve své studii Long-term effects of class size poukázala na fakt, že děti, které jsou vyučovány v prostředí menší třídy, vydělávají v pozdějším věku více než žáci vzdělávaní ve velkých kolektivech. Důvod je jediný, snadno uhodnutelný, v menším kolektivu se učitel může svému svěřenci více věnovat.

Třetí argument, práce v malé škole, po nás žádá umění improvizace. Musíme ovládat několik předmětů, protože na aprobace se zde moc nehraje. Musíme hledat vedlejší finanční zdroje, oslovovat sponzory a vypisovat žádosti o granty. Prostředky státu stačí tak na udržování stávajícího stavu. Každou korunu obracíme dvakrát a snažíme se ji utratit s maximálním efektem, to znamená asi toto: „Pane prodejce, a nebyla by sleva?“ Za mnoho věcí, které děláme navíc a ve svém volnu, ani nečekáme finanční odměnu. Ale slova ocenění od žáků i rodičů nás vždycky potěší.

Pracujeme vždy s vědomím, že budujeme školu, na níž můžeme být pyšní. Máme dlouhodobé cíle, které chceme postupně naplňovat, a myslím si, že se nám i daří. Nejcennější je pro nás důvěra, a to nejenom ta, kterou máme k sobě navzájem, ale i důvěra našeho okolí v nás.

Pokud bych si měl tedy odpovědět na svou vlastní otázku, tak u mě vyhrává jednoznačně menší škola. Je místem, které se může proměnit nejen ve vzdělávací instituci, ale též v oázu klidu, porozumění a relaxace. Dobrému učiteli o to jde vlastně v první řadě. Učit se bez toho, abychom všichni cítili pohodu, dost dobře nejde. Dítě si spíše než seznam spisovatelů a chemických vzorců zapamatuje člověka, jenž mu byl příkladem do života. Ve vzpomínkách si odnese někoho, kdo mu kromě vědomostí dal také něco navíc – lidský rozměr. Být člověkem je prvořadé. Role učitele je stále jen rolí.

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články