Pohledy z vnějšku I. – podoba a obsah vzdělávání

Články „Pohledy z vnějšku“ by měly být cyklem, který nabídne zajímavé myšlenky o školství různých lidí, spojené jedním tématem. Chceme se pokusit hledat společné, ale i rozdílné a kontroverzní pohledy na určité problémy, které v oblasti vzdělávání existují. Rádi bychom nabídli výchozí nápady a myšlenky, které by v ideálním případě mohly být dále rozvíjeny v diskuzích mezi lidmi uvnitř, ale především vně odborné komunity.

Prvním tématem, které spojuje úryvky z jednotlivých rozhovorů, je představa o podobě a obsahu vzdělávání ve školách. Obsahem je vlastně jak a co by se mělo učit.

 

František Koukolík (patolog a popularizátor vědy)

„V budoucí době bude vědomostí stále více a během pěti let bude polovička zastaralých. Proto by se měla omezovat výuka faktů, ale učit chápat souvislosti, pracovat s fakty. To znamená diferencované školství, protože všechny děti toho nejsou schopny na stejné úrovni. Tedy velký počet vysoce kvalifikovaných učitelů pracujících s malými skupinkami dětí, kteří budou mít děti rádi. To znamená rozsáhlé strategické investice. Já jsem doktor, ale kdybych měl volit mezi zdravotnictvím a školstvím, volil bych ve prospěch školství. Samozřejmě jde o dlouhodobé investice a projeví se za jednu, možná za dvě generace. Ale společnosti, které to neučiní, dopadnou strašně.

Představoval bych si malé přirozené skupinky dětí v rozmezí několika let. Kantor by jim řekl fakta, nabídl encyklopedie nebo např. vstup do Internetu a upozornil by je na důležité souvislosti. A učil by je myslet. Děti jsou v současné škole zavřené, nesmí se hýbat, jsou tam strašných hodin a učí se věci, které okamžitě zapomenou, nebaví je to a stejně je to za pět let jinak.“

 

Václav Cílek (geolog, klimatolog a popularizátor vědy)

„Anglosaské školství kladoucí důraz na esejistiku tím učí uvažování o širších souvislostech, esej žáky vede k „systémovému“ náhledu. Dnes je všude obrovský přetlak informací, dílčí informace jsou ale v izolované podobě neužitečné a nudné. Právě proto, že neříkají vůbec nic o celku, tak i děti ve školách je „odmítají“. Žáci neví, co je za nimi, neví, k čemu jsou jim dobré, chybí jim náhled na celkový obrázek a neumí si různé informace správně pospojovat. Vyučování bylo vždy záležitostí vědomostí, tedy informací, ale v poslední době je víc o významech, o integraci více oborů, o nějaké celistvosti v moři jednotlivostí. „

 

Jan Mühlfeit (Chairman Europe, Microsoft Corporation)

„Já vám popíšu svou strategickou vizi. Každé dítě je génius, jen musíme zjistit v čem. Už velice brzy v pěti šesti letech je třeba přijít na to, v čem jsou děti talentované a tento talent pak rozvíjet. 30 až 40 % obsahu vzdělávání bude stejných pro všechny. Fakta a znalosti z této části se budete učit pomocí e-learningu a dalších moderních metod. Zbytek bude individuální a bude zaměřen na talent a silné stránky. Učitel se stane koučem a mentorem pro těch zbývajících 60 % kurikula. Dlouho jsem sportoval a dlouhou dobu dělám business. V obou těchto oblastech existuje tzv. zóna komfortu, kde vše zvládáte levou zadní. Ale jakýkoli pokrok nebo učení se novým věcem se děje mimo tuto zónu. A já tvrdím, že se tam nedostanete prostřednictvím svých slabých stránek ale přes ty silné. Pokud někdo dělá celý život něco, v čem je slabý nebo mu to nejde, tak se nikam neposune.“

 

Kde se všichni potkávají je fakt, že škola by měla žákům poskytovat určité penzum znalostí. Důležité je ovšem to, že je to jen základ, s kterým se musí dále pracovat, a v této činnosti všichni spatřují nejdůležitější roli učitelů, kterou nemůže nahradit žádný počítač. Mluví se o souvislostech, které by měly napomoci pochopit složitost světa. Jsou však učitelé schopni v dnešní době tento náročný úkol zvládnout? Myslí oni v souvislostech a dokáží integrovat různé oblasti dohromady? Zde je asi první velký otazník, na který bychom měli hledat odpověď. Jak získat učitele, kteří budou schopni pracovat v souvislostech (například, že školní kurikulum budou vytvářet společně)? Je řešením přitáhnout do učitelských řad lidi z jiných profesí nebo investovat do proměny pedagogických fakult?

Druhá oblast, kde se potkávají řečníci, je oblast individuálního rozvoje každého žáka. A zde je opět otázka směrem k učitelům. Je zde naznačena role kouče či mentora, který pomáhá žákovi na jeho osobní cestě poznáním. Určitě nic nového pod sluncem. Ale stále nikdo učitele nepřipravuje na takto rozdílnou roli. A určitě to není jen o penězích. Jsme opravdu schopni v širokém měřítku (míněno na většině ZŠ) aplikovat tyto veskrze smysluplné myšlenky? Co či kdo by měl být tím hlavním iniciátorem, který pomůže tento systém zavést? V čem tkví hlavní překážka, že se nic neděje – v učitelích, ministerstvu, veřejnosti či politicích?

Spousty otázek, které stále mezi odbornou veřejností kolují, a ač se zdá, že i mimo je vnímán posun a nutnost něco se školstvím udělat, stále neuzrál správný čas. Je však otázkou, zda již nebude pozdě, neboť v oblasti výchovy a vzdělávání se počítá změna na generace, nikoliv na roky.

 

Zdroje:

  • autor rozhovoru s Františkem Koukolíkem je Jana Hrubá, vyšlo v Učitelských listech, ročník 4, 1996/1997, č. 1, str. 6–7; v elektronické podobě celý rozhovor zde
  • autor rozhovoru s Václavem Cílkem je Karel Černý, vyšlo v publikaci Vzdělanostní společnost po česku?, vydalo Nakladatelství Lidových novin, 2009
  • autor rozhovoru s Janem Mühlfeitem je Ivo Jupa a Peter Sokol, vyšlo v Moderním vyučování, ročník IX, 2010, č.1, str. 10-11; v elektronické podobě celý rozhovor zde

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na