Právo: Hradní veto poškozuje nejen školství

Publikujeme komentář Jiřího Zlatušky, předsedy školského výboru Poslanecké sněmovny, který reaguje na prezidentské veto novely školského zákona. Text vyšel v deníku Právo 6. 5. pod názvem Hradní veto poškozuje nejen školství.

Prezidentovo veto novely školského zákona je krok, který bychom si měli připomínat, kdykoli naříkáme nad malou koncepčností legislativního rámce školství a nedostatečnou reakcí školství na změny současného světa.

Za obvyklých okolností jsou změny sabotovány politickými činovníky nižších úrovní a projevuje se to kroky, které jsou obsahově problematické, nízkou úrovní financování poškozující nejen učitele, ale hlavně jejich žáky, a také častými výměnami ministrů, aby žádná koncepce neměla rozumnou šanci.

Prezidentovo veto naplňuje tuto dlouhodobou tendenci víc než vrchovatě. Prezidentova výhrada k inkluzi se týká opatření, které ve vetované novele není vůbec obsaženo (ani přímo, ani nepřímo).

Ve zbylých dvou výhradách vztažených k předškolnímu vzdělávání fakticky torpéduje možnosti vlády naplňovat vlastní programové prohlášení. V něm je zakotvena systémová podpora předškolního vzdělávání i poskytování prostředků – závisející samozřejmě na legislativním vymezení takového účelu, bez kterého je poskytování financí, když ne nemožné, tak určitě problematické.

Kromě vlády míří prezidentské veto proti zjevně nejakčnější a nejschopnější ministryni za poslední téměř již desetiletí. Poťouchlého potlesku se mu dostalo od šéfa ODS, za jehož aparátem zůstala práce, kterou zčásti dnes sám silně kritizuje.

Byl ovšem Milošem Zemanem označen za nejlepšího ministra Nečasovy vlády, na školství zřejmě ministra „nejlepšího“ od doby Josefa Dobeše, který si toto označení za všechny doby vysloužil od Václava Klause. I tyto prezidentské perličky vypovídají o bídě, které je naše školství z kruhů nejvyšších vystaveno, zejména potlesk z ODS hovoří za vše.

Zpráva o prezidentově vetu mne shodou okolností zastihla v čínském Hongkongu, kde se s delegací školského výboru Sněmovny seznamujeme s prvky vzdělávacího systému, jenž svými výsledky, resp. výsledky svých žáků a absolventů, patří k nejlepším na světě.

Plné státní financování školek tam bude od příštího roku zavedeno pro tři roky předškolní docházky pro všechny hongkongské děti a je součástí školského systému.

Ani dosud ovšem neměli systém závisející jen na rodinných financích nebo zavření matek s dětmi doma, jaký zřejmě preferuje prezident Zeman, nýbrž systém poskytující finanční vouchery rodičům pro umístění do školek různých zřizovatelů.

Ve starém systému se na školky čerpalo 5,7 procenta celkového rozpočtu školství, který je i se zmenšujícími se populačními ročníky vyšší než rozpočet na zdravotnictví nebo sociální péči.

V novém systému tam půjde na školky dvojnásobek, v celkové výši odpovídající polovině celkových výdajů na jinak vynikající základní školství. Představa nechat umisťování na finančních možnostech rodičů a negarantovat je veřejnými prostředky, by v této části Asie zněla absurdně.

Podobný kontrast je patrný i v otázce inkluze. Hongkongské školství nemá obdobu našich speciálních tříd. Osmdesát procent žáků s nejrůznějšími druhy postižení je plně integrováno do běžné výuky, kde se práci s nimi věnují nejen asistenti, ale i speciální poradní konzilia na školách, v nichž působí ředitelé škol i psychologové.

Pouze dvacet procent dětí s nejtěžšími formami postižení chodí do několika speciálních škol, které zároveň slouží jako poradní centra. I zde je mimo diskusi alternativa ponechání financování podpůrných opatření na rodičích nebo segregování dětí, které se nejen mohou v budoucnu uplatnit v ekonomice, ale v době své školní docházky pomáhají motivovat ostatní děti i prohlubovat jejich sociální kompetence.

Celkové výsledky jsou u hongkongských žáků lepší než u nás jak v testovaných znalostech, tak v elementárních sociálních ohledech.

Charakteristikou hongkongského systému je strategie daná sloganem „Řídíme se hlasem svého srdce.“ Prezident Zeman svým vetem ukazuje, že mu tato empatie chybí. Snaží se bohužel navíc poškozovat celou společnost. Jeho veto míří proti změnám posunujícím náš vzdělávací systém moderním směrem. Z blokování těchto změn nebude mít prospěch nikdo, jen poškodíme svou budoucnost i vyhlídky mladých generací.

Přidat komentář

avatar

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na