Proč by nám mělo záležet na budoucnosti ukrajinských středoškoláků, kteří u nás hledají útočiště před válkou

Od počátku války na Ukrajině se v České republice registrovalo přes dvacet tisíc mladých lidí ve věku patnácti až osmnácti let. Jde o zranitelnou skupinu imigrantů: neplatí pro ně povinná školní docházka, ale zároveň jsou ještě nesamostatní právně i finančně. Mnozí z nich by ve své zemi dokončili střední školu, zatímco v cizojazyčném prostředí se jejich situace značně komplikuje. Problém je ale nový jen ve své intenzitě. Nezisková organizace META dlouhodobě upozorňuje na to, že třetina cizinců ve věku sedmnácti let pobývajících na českém území se nachází mimo vzdělávací systém. Hlavním problémem je jazyková bariéra.

autorka: Jitka Polanská
foto: Česká televize, dokumentární film Jednotřídka

Marii je sedmnáct let, do Česka přijela s matkou a sestrou-dvojčetem na začátku března z Kyjeva. Zamířily do Mariánských Lázní, protože se dozvěděly o nabídce ubytování zdarma v místním hotelu. Když lhůta pro dotované bydlení vypršela, přestěhovaly se do Prahy. Za byt na sídlišti Barrandov platí dost vysoký komerční nájem. V Kyjevě rodina patřila mezi poměrně blahobytné, už za covidu se ale jejich situace začala zhoršovat a nyní čelí velké finanční nejistotě.

To mění i Mariiny plány. „Předtím jsem si říkala, že na vysokou školu pojedu do Holandska, ale na to teď samozřejmě nebudeme mít. Našim jediným živitelem je otec, který nám složitě posílá peníze. Je už ale starší a nemocný. Máma zkusila v Mariánských lázních pracovat v továrně, ale teď nic nevydělává. Docela často se mi honí hlavou, co bychom si počaly, kdyby táta umřel,“ říká.

Nic není jako dřív

S ohledem na situaci chce Maria zůstat v České republice a vystudovat vysokou školu tady. Je výtvarně nadaná a táhne ji to na architekturu. Když za rok řádně ukončí ukrajinskou jedenáctiletku, český vzdělávací systém jí uzná středoškolské vzdělání. Letos dodělala na dálku desátý ročník. Kromě toho chodí několikrát týdně do placeného kurzu češtiny. „Kurz zdarma nám nabízeli ještě v Mariánských Lázních, ale nezdál se mi dobrý, a tak jsem usoudila, že je lepší si něco zaplatit,“ říká. Čeština jí podle jejích slov zatím moc nejde. „Rozumím čím dál líp, ale nedokážu se vyjadřovat,“ říká rusky a svěřuje se s pocitem celkové bezradnosti a špatné nálady.

Na jednu stranu se vidí již skoro jako maturantka, na druhou stranu ji vrtá hlavou, zda by se přece jen neměla nakonec přihlásit na nějakou českou střední školu, i když by to znamenalo si vzdělávání o pár let protáhnout. Pomohlo by jí to ale vyjít z klaustrofobní situace distančního učení a získat kontakty a přátele, sociální a kulturní kapitál. Jak takovou školu ale najít? V tom se moc neorientuje a není v tom sama. Průzkum PAQ Research, který vychází z reprezentativního vzorku 1300 domácností s celkem 1447 dětmi ve věku 2 až 17 let, odhalil, že 20 % ukrajinských rodin s dítětem ve středoškolském věku jej do žádné střední školy nezapsalo, protože si neumí poradit.

 

Graf zdroj: PAQ Research
Hlas Ukrajinců: Zkušeností dětí a rodičů v českém vzdělávání

Hodit do vody a plavat

Základní školy žáka s odlišným mateřským jazykem přijmout musejí, a to bez otálení. Nastoupí i s nulovou znalostí češtiny a hozen do vody musí začít plavat, stejně jako jeho spádová škola. Díky tomu jeho adaptace probíhá rychle, češtinu každodenně používá, a navíc vznikají přátelství s českými dětmi. Od září 2021 navíc český stát ustavil nárokový systém jazykové podpory žáků s odlišným mateřským jazykem, který jim má garantovat dvě stě hodin jazykové přípravy zdarma.

U středních škol ale silná pobídka k jazykové integraci v podobě povinné školní docházky neplatí. Mnohé z nich tak s cizinci s nedostatečnou znalostí jazyka nepřicházejí do kontaktu. Jsou v jejich přijímání velmi opatrné a málo připravené na to s nimi pracovat. Což platilo před uprchlickou vlnou z Ukrajiny, a platí dosud.

Podle vyjádření ředitelů v médiích byly mnohé střední školy poměrně nekompromisní i při letošních přijímacích zkouškách, na které podalo přihlášku asi čtrnáct set mladých Ukrajinců. Důvody, které vedení škol uvádí, jsou různé. Často jim chybí kapacity, kompetence a také víra, že by taková improvizovaná integrace mohla fungovat. Většinou bazírují na tom, že bez znalosti jazyka se žák ve škole nemá šanci udržet. Experti se ale vesměs shodují na tom, že právě tento postup – ono hození do vody – je nejúčinnější i nejrychlejší.

O střední školy byl malý zájem

Část středních škol ale ukrajinským studentům šanci dala. Přijaly například žáka do prvního ročníku, což je podle nově přijatého zákona Lex Ukrajina možné, s tím, že se bude nejdřív hlavně učit česky. To úprava zákona umožňuje – pozastavila pro uprchlíky platnost českého kurikula a jeho povinných výstupů. Podle zmíněného výzkumu PAQ Research chodila v červnu 2022 na české střední školy čtvrtina mladých Ukrajinců ve věku 16-17 let.

„Ukrajince jsme v březnu vzali dva, a to formou stáže v prvním ročníku, s tím, že se uvidí, jak se zvládnou adaptovat,“ říká Ivan Smolka, ředitel Waldorfského lycea v Praze. „Od 1. září by měli nastoupit oficiálně do druhého ročníku, ale nastolili jsme nějaké podmínky ohledně docházky a budou skládat pohovor z češtiny, aby pro ně naše výuka měla smysl,“ dodává. Škola zároveň požádala pražský magistrát o zvýšení kapacity ze třiceti dvou na třicet čtyři žáků ve třídě. Do prvního ročníku waldorfského lycea zatím podle ředitele Smolky žádný ukrajinský student nemíří, nikdo se nepřihlásil. „My máme přijatého jednoho kluka do kvinty,“ říká František Tichý, ředitel pražského gymnázia Přírodní škola. „Na prázdniny jel do Kyjeva, ale plánuje se vrátit,“ doplňuje.

To, že mnozí ukrajinští žáci zatím se studiem na českých středních školách váhají, souvisí také s odlišnou strukturou ukrajinského školství. Základním vzdělávacím modulem je jedenáctiletá škola, kterou má teoreticky projít každý mladý Ukrajinec. Poté je možné jít na vysokou či vyšší odborné školy.

„Z patnácti ukrajinských studentů, kteří od jara chodí do adaptační skupiny při našem gymnáziu, o studium u nás od září projevili zájem tři,“ říká ředitel Gymnázia Paměti národa Salim Murad.

Podle zmíněného průzkumu PAQ Research se online výuky v červnu účastnilo 65 % ukrajinských středoškoláků ve snaze pokračovat ve vzdělávání na dálku ve svých ukrajinských školách a tam jej završit. Podle svědectví lektorů, kteří s mladými Ukrajinci pracují, mnohé pronásleduje pocit, že ztrácejí drahocenný čas. Někteří dospívající také vyjadřují obavy z toho být zařazeni do tříd mezi výrazně mladší české spolužáky.

 

 

O jednotnou přijímací zkoušku na českou střední školu se v dubnu pokusilo jen asi 6 % ze všech registrovaných uprchlíků ve věku středoškoláků. Jak moc byli úspěšní, se podle údajů ministerstva školství úplně nepozná. „Z celkového počtu 1 207 uchazečů o čtyřleté obory z Ukrajiny získalo 13 uchazečů bodové hodnocení 0 bodů. Toto jediné můžeme o „neúspěchu“ u rozřaďovacích jednotných testů konstatovat, ale i žák s nulovým počtem bodů může být s ohledem na další kritéria stanovená ředitelem školy ke studiu přijat,” říká mluvčí ministerstva Aneta Lednová.

Mezi důvody nízké účasti v jednotných přijímacích zkouškách může být i raný termín konání zkoušky, který neodpovídá ukrajinské praxi. Určitou část zájemců zřejmě odradila i podmínka pohovoru v češtině. Ve snaze vyjít mladým Ukrajincům vstříc nahradilo ministerstvo školství pohovorem test z českého jazyka, ale stanovilo nerealistický požadavek: cizinec při něm měl prokázat komunikativní znalost češtiny. Tu ale prakticky nikdo z příchozích Ukrajinců neměl.

Ztrácíme tu čas

Většina mladistvých uprchlíků tak nemá v současné situaci mnoho příležitostí se rozmluvit česky ani navázat bližší vztahy s Čechy. V češtině tak nedělají velké pokroky, a navíc to může negativně ovlivnit jejich pohled na hostitelskou zemi. „Odrazuje mě, že mi lidé nerozumí, i když se snažím něco říct třeba v obchodě,“ říká Maria. A svěřuje se, že žije ve zvláštním melancholickém oparu, bez kontaktů a přátel, jen se svými starostmi.

Z této perspektivy se jí Česko nejeví jako moc přátelská země. „Češi se mi zdají zasmušilí, v obchodech se na mě neusmívají, je to jiné než u nás ve čtvrti, kde mě všichni zdravili. Ani byt nám nechtěli pronajmout, nakonec bydlíme v bytě s ruským majitelem,“ stýská si dívka, která zatím neměla možnost zapadnout do žádné party. Na rozdíl od pár šťastlivců, které vzalo pod křídla Gymnázium Paměti národa a další školy.

Gymnázium ve spolupráci s neziskovou organizací META, která se specializuje na pomoc mladým migrantům, nabídlo útočiště osmnácti ukrajinským týnejdžrům, jejichž matky se chodily ptát na možnost přijetí ke studiu. Škola jim vyhradila volnou místnost a lektorky, které doporučila META, v ní od dubna do června vedly jazykový kurz, zatímco studenti gymnázia pro své ukrajinské vrstevníky vymýšleli různé společné aktivity, projekce nebo výlety. „Být takto spolu jim dělá dobře, strašně se skamarádili, je to parta. V Česku se jim i díky tomu moc líbí, připadá jim to tu jako země zaslíbená,“ říká Olha Futoran, která skupinu učila češtinu. „V květnu ale naše skupinka prořídla – několik žáků odjelo do Kyjeva, jeden pak na přípravné kurzy na plzeňskou univerzitu,” dodává.

Na podzim bude gymnázium v podpoře mladých Ukrajinců pokračovat, zájemcům o studium nabídne podmínky, které by jim umožnily se postupně zařadit do výuky, a důraz bude zpočátku na ovládnutí češtiny. Je to model “nultého ročníku”, o kterém se debatovalo na různých vzdělávacích setkáních věnovaných této problematice jako o žádoucím řešení.

Neziskovky pomáhají, granty ministerstva nestačí

META, organizace o zhruba čtyřiceti zaměstnancích, zažívá v těchto měsících obrovský nápor dotazů a žádostí o pomoc, obrací se na ni mnohonásobně víc lidí než v předchozích letech. Nejdřív zdvojnásobila kapacitu svých služeb, a pak musela kvůli přetlaku dočasně pozastavit příjem nových klientů sociálních služeb. „Musíme chránit své zaměstnance,“ říká programová ředitelka Kristýna Titěrová.

Stát organizaci dobře zná a považuje ji za expertní, přesto jej nenapadlo poskytnout jí mimořádný finanční příspěvek, který by ji umožnil přijmout další pracovníky, případně vyškolit jiné organizace. „Mimořádným způsobem nás teď podporují nadace a dobrovolníci, ale finanční podpora státu zatím příliš velká nebyla,“ odpovídá na dotaz Kristýna Titěrová. Granty ministerstva školství v každém případě pokrývají jen velmi malou část nákladů neziskové organizace.

Stát by měl program jazykové přípravy rozšířit na všechny zájemce o studium mezi mladými lidmi s odlišným mateřským jazykem. (c) archiv Kristýny Titěrové

 

To, že letos do České republiky přišel třicetinásobek mladých cizinců, než tomu bylo v letech před válkou na Ukrajině, ale nakonec přineslo jednu zásadní změnu, po které META už dlouho volala. Od září budou i střední školy poskytovat svým žákům s odlišným mateřským jazykem jazykovou podporu financovanou státem, podobnou té, kterou stát zavedl od září 2021 pro základní školy.

Krajem vybraná škola bude sloužit jako „spádová“ a organizovat kurzy pro žáky daného regionu v celkovém rozsahu dvě stě hodin. Kurzy jsou koncipované pro skupiny do patnácti žáků, přístup do hodin bude možný i na dálku.

Konečně se snad naučíme česky

Jedná se o velký krok vpřed oproti situaci do loňského roku, kdy byli mladí cizinci odkázáni prakticky pouze na placenou výuku češtiny mimo školu. Přitom žáků s odlišným mateřským jazykem studovalo v roce 2019/20 v České republice skoro deset tisíc. Projekt ale podle pracovníků organizace META není domyšlený. „Učit se má až patnáct žáků současně ve třídě i online, a to se podle nás nedá dobře zvládnout. Hybridní výuka je obecně velmi náročná,” říká Kristýna Titěrová, „natož když s výukou češtiny pro cizince teprve začínají a budou mít na starosti heterogenní skupiny – začátečníky i mírně pokročilé, žáky se slovanským i neslovanským rodným jazykem. Kromě toho by měli do výuky zakomponovat i terminologii daného oboru,” dodává.

Ředitel odboru středního, vyššího odborného a dalšího vzdělávání MŠMT Petr Bannert, který má agendu na starosti, si myslí, že model funkční bude. „Domníváme se, že při správném metodickém vedení je výuka skupiny o 15 žácích efektivní, v jazykových kurzech je to celkem běžný počet osob. Vycházíme z toho, že žáci středních škol jsou motivovaní a zejména mají již dobře zavedené studijní návyky a jsou zvyklí na samostatnou práci, na rozdíl od žáků prvního stupně ZŠ. Ideální model ve všech parametrech to nicméně vzhledem k limitům, se kterými musíme pracovat, nebude, i když bychom si to všichni přáli. Musíme najít funkční kompromis,” vysvětluje.

Dotované jazykové vzdělávání se bude týkat všech mladých cizinců, kteří přišli do České republiky v posledních dvanácti měsících a byli přijati na některou ze středních škol. „I když teď primárně řešíme kritickou situaci mladých Ukrajinců prchajících před válkou, na všech fórech opakujeme, že jsou tu i další děti a mladiství s podobnými problémy, na které se nesmí zapomenout,“ zdůrazňuje Kristýna Titěrová.

Přijatých na školu ale bude zřejmě jen menší část z celkového počtu přítomných mladých cizinců a META se přimlouvá za to, aby stát program rozšířil na všechny zájemce o studium mezi mladými lidmi s odlišným mateřským jazykem.

Jazykové přípravky pro zájemce o středoškolské studium by se podle Kristýny Titěrové mohly zřizovat při gymnáziích nebo i na základních školách. „Základní školy mají s cizojazyčnými žáky větší zkušenosti, takže mají i know how, ale zase nejsou zřizovány kraji, na rozdíl od škol středních, což by mohla být komplikace,“ zamýšlí se. Jako dalšího možného hráče uvádí jazykové školy s právem státní zkoušky. „Ty učí češtinu pro cizince léta letoucí, takže na to mají odborníky, a jsou v systému školských zařízení. Navíc mají dopoledne většinou volno.“

Česky levou zadní

META zároveň dává k dispozici své know how v oblasti jazykového vzdělávání cizinců. Ve spolupráci s Centrem pro integraci cizinců už šestým rokem provozuje v Praze roční jazykový kurz koncipovaný jako přípravný pro přijetí na střední školu. Kurz nazvaný Česky levou zadní je financovaný dánskou nadací a spojuje výuku jazyka se socializací. Skupinka dvaceti čtyř studentů, rozdělená do dvou tříd, spolu vyráží i na procházky a výlety nebo společně slaví Vánoce. Kurz má vlastní učebnici i podrobnou metodiku pro učitele a mohl by posloužit jako modelový pro jazykovou integraci mladých cizinců obecně. Metodičky kurz roky pilují na základě interních zkušeností a zpětné vazby od studentů, pro které je kurz jen za symbolický poplatek.

Fotografie z dokumentu Jednotřídka, který mapoval jednoletý kurz jazykové podpory organizace META. (c) ČT, více informací ČSFD.

 

Třicet hodin výuky týdně, a to zejména češtiny, ale okrajově i matematiky a českých reálií, účastníky se slovanským rodným jazykem posune až na úroveň středně pokročilého mluvčího. „To je prahová úroveň, už se domluví i rozumí situacím a tématům z běžného života i pracovního/školního prostředí, dokáží s jazykem samostatně pracovat,“ říká Kristýna Titěrová. Podle ní tedy mladí Ukrajinci potřebují pro slušné zvládnutí jazyka alespoň rok a je otázka, zda to bude stačit na to, aby mohli v soutěži o místo na střední škole uspět s rodilými mluvčími. Ministerstvo školství slibuje, že bude situaci monitorovat a případně podmínky přijímacího řízení cizincům adekvátně upraví. „Budeme reagovat na základě toho, co nám budou reportovat školy, a také reflektovat překážky, které nastaly letos na jaře,” říká Petr Bannert.

Byrokratické překážky si postavíme sami

MŠMT také na přímý dotaz slibuje, že zkušenosti kurzu META budou využity, ale nevidí možnost kurz nějak přímo podpořit nebo dokonce adoptovat jako vzorový, a to proto, že, slovy jeho mluvčí Anety Lednové, „je určen pro osoby, které nejsou žáky škol a které jsou cílovou skupinou Ministerstva vnitra.”

Naráží tak mimoděk na velkou slabinu české státní správy, a tou je mezioborová spolupráce. Na ní mimo jiné vázne i lepší distribuce uprchlíků do jednotlivých krajů. Ministerstvo školství a ministerstvo práce spolu se samosprávami stojí před úkolem nabídnout uprchlíkům balíček obsahující možnosti vzdělávání, ubytování a práce mimo velká města, kde se nyní tito lidé koncentrují nad hranici únosnosti. Střední školy ve velkých městech jsou přeplněné českými zájemci, a možnosti cizinců pokračovat ve studiu jsou zde omezené i z těchto důvodů.

Během uplynulých dvou let META adaptovala kurz do online formátu a zvažuje, jestli v tom nepokračovat i teď, což by umožnilo připojit se daleko většímu počtu zájemců, a vyšlo by se tak vstříc obrovské poptávce po jazykové přípravě.

Zároveň si ale META uvědomuje rizika pouze distančního vzdělávání. Nedostatek kontaktů s lidmi může zesílit psychické problémy, kterými mladí Ukrajinci trpí. O poruchách duševního zdraví zejména mladých uprchlíků se již mluví jako o vážném problému a mobilizovaly se kvůli tomu i různé terapeutické skupiny nebo soukromí dárci věnující se podpoře duševního zdraví.

„Je důležité, aby se žáci scházeli, a neseděli každý sám doma. Lektorka kurzu online by mohla zajišťovat samotnou výuku, ale docházelo by se normálně do třídy. Školy by tím umožňovaly mladým lidem tolik potřebnou socializaci,“ vysvětluje Kristýna Titěrová, jak by to mohlo fungovat. Podle jejích slov o kurz v nějaké podobě začaly projevovat zájem kraje, na prvním místě Jihočeský a Plzeňský.

Aspoň hodit lano

Ze svých rozpočtů začaly na jaře kurzy češtiny pro cizince financovat i kraje. Kurzy se často konají na středních školách, jejichž jsou kraje zřizovateli. Středočeský kraj vypsal kurzy na dvanácti středních školách, Moravskoslezský v třicítce škol. Možná nedopatřením – protože uprchlíky klasifikujeme jako dospělé, nebo děti – je ale v obou krajích podmínka účasti dosažení osmnácti let.

Cíleně pro věkovou kategorii 14–18 let jsou určené kurzy dotované MŠMT v rámci takzvaných “šablon”, o které mohou žádat školy nebo samosprávné celky a jejich příspěvkové organizace. Organizátorům těchto kurzů ministerstvo proplácí výuku češtiny v rozsahu osmdesáti hodin (při deseti hodinách týdně jde o dvouměsíční kurz). Jeden účastník může absolvovat i více kurzů, je ale otázka, zda se někdo o systém navazujících modulů pokusil.

O dotaci požádalo asi devadesát organizací. Jednou z nich je Středisko volného času Lužánky, příspěvková organizace Jihomoravského kraje. Osm skupinek po šesti účastnících se v Lužánkách scházelo čtyřikrát týdně alespoň na dvě vyučovací hodiny – a učili se podle učebnice, kterou připravila META. „Kurzy byly plně obsazené, byl převis poptávky a docházka byla 80 až 90 %,“ říká Kristýna Kolibová, PR manažerka Lužánek. Podle ředitele odboru středního a vyššího odborného vzdělávání Petra Bannerta bude ministerstvo podobné granty pro školy vypisovat i pro další období. „Pro období od září 2022 se plánuje dotační výzva na adaptační aktivity, včetně přípravy na přijetí na přijímací zkoušky.”

(CC BY-NC 2.0)
„Dvě stě hodin na žáka není málo, bude je podporovat i samotné prostředí školy,” říká ředitel odboru Petr Bannert o nově zaváděné výuce češtiny pro středoškoláky cizince. Foto: (CC BY-NC 2.0)

 

Je také třeba zmínit, že část mladých Ukrajinců si místo školy spíš hledá práci, tím spíš, že mnohé rodiny mají finanční nouzi. Případně se snaží kombinovat výuku online s výdělkem. „Podařilo se mi najít práci servírky v centru Prahy, kde čeština není tak důležitá, většinou si vystačím s angličtinou, a přitom studuji online,“ říká Anja, která chodí do stejného jazykového kurzu jako Maria. Pro pracující Ukrajince jsou určené akreditované „rekvalifikační kurzy českého jazyka jako cizího jazyka“, které proplácí Úřady práce z evropských peněz na podporu zaměstnanosti. Základní kurz má šedesát hodin, navazující sto dvacet. Počítá se se skupinami až o dvaceti lidech.

„Bylo by dobré se zamýšlet i nad situací mladých Ukrajinců, kteří pracují, a umožnit jim, pokud se prakticky naučí nějaké řemeslo, třeba ve stavebnictví, udělat profesní zkoušky, které je vybaví potvrzením o kvalifikaci na úrovni výučního listu,“ říká náměstek hejtmana Jihočeského kraje Jiří Nantl. I zde by ale nastal jazykový problém, protože zkoušející jsou Češi a bude se předpokládat znalost češtiny jako pracovního jazyka.

Nemalá část ukrajinských dospívajících se nakonec vrátí na Ukrajinu nebo odešli do jiných zemí. Některé kraje se snaží o zmapování situace, jaký je skutečný počet ukrajinských uprchlíků po několika měsících. „Zjišťovali jsme dotazníky, kolik dětí nastoupí do základních škol v našem kraji, a z těch registrovaných jich nakonec bude asi jen polovina,“ říká Jindřich Čermák, radní pro oblast školství, mládeže a tělovýchovy v Karlovarském kraji. U středních škol kraj situaci nemonitoruje, ale dá se předpokládat podobný stav.

Podstatná část mladých Ukrajinců ale v České republice zůstane, tak jako Maria. Těm by česká společnost pro jejich i své dobro měla hodit záchranné lano. Znalost češtiny je pro jejich plnohodnotný život zásadní a má velkou návratnost i pro český stát. „Naopak velké náklady ponese „neřešení“ jazykové integrace,“ upozorňuje Daniel Prokop z PAQ Research. Organizace letos vydala studii věnovanou nerovnostem ve vzdělávání, která zahrnovala i ekonomický pohled na věc.

Analytici spočítali, že člověk, který dokončí alespoň střední školu, odvede za svůj život do veřejných rozpočtů v průměru o 2,3 – 2,8 milionu korun víc než člověk pouze se základním vzděláním. „Znamená to, že intervence i v řádů stovek tisíc korun, která zlepší přístup ke vzdělávání, je pořád pro společnost velmi výhodná, i když přinese výsledky ne hned, ale za pár let,“ říká Prokop. A zdůrazňuje, že tyto výpočty se týkají běžné populace – v případě imigrantů by nedostatečná integrace měla náklady ještě vyšší.

Podle průzkumu PAQ Research mapující situaci ukrajinských uprchlíků na jaře se nijak nevzdělávala pětina příchozích Ukrajinců ve věku šestnáct – sedmnáct let. Těch, kteří jsou od září zapsáni na nějakou českou školu nebo se na to chystají, je pouze 55 %. U zbytku hrozí, že ze vzdělávání vypadnou.

 

 

 

Připojit se s



Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments