„Jedině stát má možnost kariérové poradenství jak metodicky podporovat, tak zajišťovat kontinuitu,“ říká Martin Navrátil z MS Paktu

Když se v červnu tohoto roku konal v Poslanecké sněmovně kulatý stůl na téma kariérového poradenství a jeho budoucnosti, Martin Navrátil na něm představil fungující spolupráci Moravskoslezského paktu zaměstnanosti a statutárního města Ostrava. Setkání zaštítila ostravská poslankyně Andrea Hoffmannová. Deklarovaným cílem setkání bylo ukázat, jak lze podobné příklady dobré praxe přenést na celostátní úroveň, což jeho účastníci, primárně z řad kariérových poradců, podle svých slov již dlouho očekávají.

Dlouhodobě totiž upozorňují, stejně jako analytička EDUinu Nikola Šrámková v analýze Auditu vzdělávacího systému v ČR za rok 2024, že stále chybí jednotné standardy kvality kariérového poradenství, jasné kvalifikační požadavky i systém metodické podpory a pravidelného vyhodnocování. Financování závisí na časově omezených projektech, evropských fondech nebo dobré vůli zřizovatele. Dostupnost a kvalita se proto výrazně liší škola od školy i region od regionu. Novela školského zákona z loňského roku a revidovaný RVP pro základní vzdělávání, které s kariérovým rozvojem nově počítají, jsou prvními kroky ke změně; otázkou zůstává, jak rychle je stát dokáže převést do praxe.

Podpora systematizace kariérového poradenství je sice zahrnuta do priorit ministra školství Roberta Plagy, na kulatý stůl však nedorazil. Zaznamenala jsem na setkání frustraci z toho, že se věci nehýbají dostatečně rychle. Jak jste jej vnímal vy, splnilo podle vás svůj účel?

Mé očekávání bylo vcelku naplněno. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby si prezentace vyslechl i pan ministr, odborníci z Národního poradenského fóra by potvrdili, že tohle je ta dobrá praxe, a ministerstvo by řeklo, že do tří let to tak bude v celé republice. To je očekávání, ale takto jednoduše se to nikdy nestane. 

Kolegyně pana ministra Plagy nás vyslechly a akceptovaly základní sdělení, o které nám šlo. Vzaly vážně náš návrh minimálního standardu, pracují na něm a pan ministr Plaga to má mezi svými prioritami. To se může někomu zdát jako malý výsledek vyjednávání, ale já, jelikož jsem realista, to považuji za velmi dobrý výsledek.

Co je tento minimální standard? Je to kompromis, něco, co je teď potřeba jako alespoň minimum toho, co kariérové poradenství potřebuje na systémové úrovni?

Minimální standard není kompromisem, je to nepodkročitelná spodní hranice. Udává, co musí splňovat každý kariérový poradce na škole: být pedagogem, tedy mít alespoň doplňkové pedagogické studium, mít magisterské vzdělání a absolvovat výcvik. Je to obrovský nárok, pokud má být splněn skutečně ve všech školách.

Teď jsme v situaci, kdy stát novelou školského zákona z loňského roku uložil školám povinnost zajistit kariérové poradenství. Ale nedal k tomu onen minimální standard. Buď z toho tedy nebude nic, nebo z toho bude něco neměřitelného a nejasného, což může žákům ve výsledku škodit. Představte si, že do škol přijdou personalisté pod záminkou kariérového poradenství a budou žáky rekrutovat. To kariérové poradenství není. Bez standardu se to ale klidně může stát.

Minimální standard je zároveň maximální úkol. Je to obrovský balík práce. Počítáme s tím, že jeho implementace zabere přibližně tři roky. My jsme připraveni s tím pomoci, je ale na ministerstvu, aby tu lokomotivu uvedlo do pohybu, což už pozoruji, že se děje.

Ve školském zákoně není nijak definováno ani financování kariérového rozvoje. Je to také věc, kterou byste chtěl změnit?

Myslím si, že to jde ruku v ruce. Když cokoliv zakotvujete do zákona, musíte zvažovat i financování a zahrnout analýzu ekonomických nároků. Pokud definujete nějaký nárok, tak jej musíte i vyčíslit. To je konstatování, které každého unaví. Je to běh na dlouhou trať. A když se budete jedním okem dívat do cíle, tak budete mít jen jedno oko na cestě. Přitom cesta samotná je důležitá.

Situace nám nyní však nahrává. Revidovaný Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání nově zavádí kariérové vzdělávání jako součást vzdělávací oblasti Člověk, jeho osobnost a svět práce, a to již od prvního ročníku. Kariérové vzdělávání a kariérové poradenství jsou dvě části jednoho celku. Kvalifikovaný kariérový poradce může být pro pedagogy metodickou oporou – a to školy potřebují, protože pro ně je toto téma zatím těžko představitelným balíkem nových úkolů.

Mohl by být nápomocný i precedens zakotvení pozice uvádějícího učitele?

Ukotvených pozicí je přece více než jen uvádějící učitel. Precedentů je spousta – školní poradenské pracoviště, kde působí výchovný poradce, speciální pedagog, školní psycholog nebo metodik prevence. Ale myslím, že by bylo lepší nedefinovat kariérové poradenství jako konkrétní osobu nebo pozici, ale jako úkol. Malá škola, která třeba využívá školního psychologa na 0,5 úvazku, by mohla umožnit dokvalifikovat se na kariérového poradce a tím si úvazek doplnit.

Někteří poradci říkají, že je velmi náročné tuto činnost skloubit s dalšími povinnostmi ve škole. Například ve Finsku fungují poradci na plný úvazek a obsluhují takto více škol. Když je v revidovaném kurikulu kariérový rozvoj nově jasně popsaný, je realistické jej skutečně implementovat, pokud poradci budou mít zároveň plný výukový úvazek a na poradenství jen minimum hodin?

Není to realistické. Podle minimálního standardu, jak jsme jej popsali, by měl mít každý žák nárok na hodinu individuálního poradenství v klíčovém ročníku. Ve velké škole kariérový poradce zároveň metodicky podporuje pedagogy, koordinuje exkurze, domlouvá spolupráci se zaměstnavateli a tak dále. Na to je potřeba celý úvazek.

Tam, kde standard chybí, se řídíme možnostmi, které máme. V Ostravě platíme poradcům 0,2 úvazku, ale oni tuto činnost vykonávají mnohdy ve větším rozsahu. V kvalifikaci jsme nad požadavky standardu, ale z hlediska počtu hodin a garance pro jednotlivé žáky za ním zaostáváme. Netvrdíme, že to stačí. Budeme vědět, co stačí, až standardem definujeme rozsah poradenské činnosti. Pak teprve půjde nastavit třeba model sdíleného kariérového poradce pro více škol. Pokud ale nedefinujete, kolik toho mají poradci dělat, nemůžete ani definovat, jak velký úvazek potřebují.

Na webu MS Paktu rovněž reportujete zkušenosti ze zahraničí, například ze Švédska. Promítají se některé zahraniční přístupy do vaší práce se školami?

Nepochybně, ale vždy jde jen o konkrétní inspirace. Třeba jak pracovat s kariérním portfoliem nebo jak začít s kariérním rozvojem na prvním stupni. Implementace celého systému je ale silně podmíněna legislativou a podobou konkrétního prostředí.

Snadno se řekne, že třeba v Dánsku to mají skvělé. Studoval jsem tamní systémy – jak to je v Dánsku, Švédsku, Skotsku… Všechny jsou báječnou inspirací, ale přenesení do našeho prostředí je jiná věc. Zmíněný švédský model je postavený na samosprávách, zajišťují jej obce v přenesené působnosti a stát jim na to dává peníze. Jenže Švédsko má obcí mnohem méně a jejich postavení je úplně jiné. Pro nás by to nebyla vhodná cesta.

Další důležitý rozdíl je, že severské země kariérové poradenství silně zaměřují na zranitelné skupiny, jako třeba přistěhovalce ve vyloučených lokalitách, což my tolik neřešíme. Velká Británie nabízí skvělou praxi v práci se žáky ze sociálně vyloučených lokalit, ale tamní kariéroví poradci a sociální pracovníci mnohdy vstupují do prostředí, kde není zdaleka taková míra sociálního zabezpečení, péče a služeb jako v Česku. Jinak vypadá i návštěva předem vybrané ukázkové školy a jinak návštěva po vlastní ose náhodně vybrané školy. Je dobré vědět, jaká je praxe ve světě, ale vždy musíte vidět, v jakých podmínkách to funguje.

Foto: archiv M. Navrátila

V českých podmínkách však platí, že jakou prioritu kariérovému poradenství tu přikládáme, silně závisí na konkrétní škole nebo zřizovateli – tedy na jejich dobré vůli, ne na systému.

Ano. Je tu sice iniciativa, kterou stát podporuje dotacemi skrze schémata obcí s rozšířenou působností (ORP), měst nebo krajů. V nich jsou určitá prioritizovaná témata a pak dobrovolné aktivity – a samospráva si může zvolit některé z nich rovněž prioritizovat. Mezi ně spadá právě i kariérové poradenství. I když to ale uděláte podle nejlepšího vědomí a svědomí, tak mezi jedním a druhým programovým obdobím stejně vždy vznikne nějaká „díra“. Jedině stát má možnost kariérové poradenství jak metodicky podporovat, tak zajišťovat kontinuitu. Už dávno se to mělo z projektové roviny přenést do zákonné.

Překlenutí této „díry“ se vám v Ostravě povedlo díky výjimečné nadpolitické shodě. To asi vyžadovalo dlouhodobou práci, léta budování vztahů?

Jednoznačně. Jak by se vám bydlelo v domě, kde musíte oběma rukama držet střechu, aby nespadla? Přesně to je moje role. Kdyby bylo kariérové poradenství zakotvené zákonem, mohli bychom se všichni soustředit na to, aby ho dělali poradci dobře. Takto musíme trávit podstatnou část své energie tím, že zajišťujeme zdroje a vysvětlujeme politikům, proč má kariérové poradenství smysl.

Neodehrálo se to tak, že by se všichni politici naráz shodli, že je kariérové poradenství skvělé. Kdysi dávno jsme přesvědčili určitou skupinu politiků, kteří se za kariérové poradenství postavili a propagovali jej. Pak přišli jiní politici, ale protože to už nebyla novinka a mohli jsme ukázat výsledky, přesvědčili jsme i je. Teď je to zavedená praxe, dost velká na to, aby ji jediný politik jen tak nezboural. Přesto za nimi i nadále musíme chodit a neustále vysvětlovat.

Když se model osvědčil ve dvou programových obdobích, povinností státu by mělo být jej implementovat, zakotvit do zákona a zajistit financování. Evropské peníze by pak bylo možné nasměrovat na nové inovace, které ještě nemáme. Místo toho stát šetří a dává do toho znovu evropské peníze, spolu s veškerou nejistotou, která je provází.

Po říjnových komunálních volbách vás tedy čeká nové kolo rozhovorů s politiky?

Určitě. Avšak noví politici, kteří by kariérové poradenství potenciálně chtěli zrušit, k tomu sice mají pravomoc, ale bude je to stát mnohem víc energie. Na regionální úrovni je naše práce udržitelná. Nyní je na řadě to prosadit na národní úrovni.

Lze systém, který jste doposud vybudovali, plošně rozšířit třeba i po jiných krajích?

Ne úplně. Vyměňujeme si sice zkušenosti s dalšími kraji, jezdí se k nám inspirovat, ale nestačí to. My sami, ač spolupracujeme s městem Ostrava a s Moravskoslezským krajem, nejsme schopni ani přesvědčit další města v kraji, aby kariérový rozvoj také financovala. Jsou třeba i rádi, že jej na školách mají, ale platit si ho ze svého je něco jiného. A když je v republice přes pět tisíc obcí, jak je chcete všechny přesvědčit, že to má smysl?

Pomohla by v tom robustnější data o dopadech kariérového poradenství?

My ale data k dispozici máme. Nemusíte spouštět nový výzkum nebo sběr primárních dat – stačí pracovat s tím, co je dostupné, a do půl roku máte solidní přehled o tom, na jaký terén nasedáte. Není těžké je získat.

Jak je tedy získáváte?

Dám příklad. Právě v těchto dnech jsme si potřebovali zmapovat situaci na středních školách v kraji, protože chceme kariérové poradenství propsat i na ně. Dosud jsme se soustředili hlavně na základní školy. Terén jsme ale zpočátku neznali dopodrobna, jen intuitivně. Do čtrnácti dnů jsme si ale dokázali dát dohromady, že potřebná data jsou k dispozici v projektové dokumentaci z IDZ (projekty Implementace Dlouhodobého záměru v jednotlivých krajích, pozn. red.), kterému předcházel OKAP I (výzva Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, pozn. red.). Vše se povinně archivuje a stát má tato data k dispozici. Stačí si ujasnit, kde o ně žádat, jestli u Národního pedagogického institutu nebo u kraje. Velmi rychle tak získáte odpověď na otázku, které školy kariérového poradce mají nebo historicky měly, jaký byl jeho úvazek a náplň. Doplnit to pak lze různými kvalitativními, hloubkovými, nestrukturovanými rozhovory.

Jak budete postupovat v rozšiřování vašich aktivit i na střední školy v Moravskoslezském kraji? MŠMT dosud nezahájilo přípravu revidovaného RVP pro střední vzdělávání. Oproti základnímu vzdělávání, kde do něj bude nyní kariérový rozvoj napevno propsaný, se tak o něj nemůžete opřít.

Pro interní práci jsme si střední školy rozdělili do tří skupin. V první jsou školy, kde kariérové poradenství již funguje nebo fungovalo. Z nich spolupracujeme s dvaceti pěti školami přímo, s dalšími osmi pak spolupracuje Centrum kompetencí. U těchto škol nejen víme, že se poradenství dělá, ale přímo ho garantujeme: vzdělali jsme pedagogy a víme, na jaké úrovni zde poradenství funguje. Ve druhé skupině jsou školy, které na kariérové poradenství čerpaly finance, ale nevíme, jaké kvality dosáhly. Třetí skupina jsou školy, které se kariérovým poradenstvím dosud nezabývají.

Se všemi skupinami budeme pořádat kulaté stoly a mapovat jejich potřeby. Máme připravený modul vstupního vzdělávání pro základní kvalifikaci poradce. Je pro to potřeba, aby škola vyčlenila konkrétního člověka, který vzděláváním projde. Jakmile jej mají, vstupuje do systému čtyř setkání ročně, kde poskytujeme vzdělávání, supervizi i intervizi, zajišťujeme exkurze či sdílení dobré praxe.

Je to propracovaný systém s konkrétními cíli: v roce 2027 mít ve všech školách vyčleněného kariérového poradce, v roce 2029 dosáhnout toho, aby všichni splňovali standard v kvalifikaci, a do roku 2030 zavést kariérová portfolia žáků a plány kariérového rozvoje na úrovni každé školy. Je to spoustu práce pro nás, spoustu práce pro ně, ale příjemné práce.

V druhé části rozhovoru se budeme věnovat inovaci oborové soustavy středních a středních odborných škol a celoživotnímu vzdělávání.