Učí se i z učebnic z 90. let. Jaká je úroveň učebnic v českých školách, co postrádají a jak by mohly vypadat v budoucnu?

(c) Kateřina Lánská

Hned dvě české učebnice se letos dostaly do užšího výběru prestižní soutěže o nejlepší evropskou učebnici BELMA (Best European Learning Materials Awards), kterou každoročně vyhlašuje Evropská asociace nakladatelů učebnic ve spolupráci s Frankfurtským knižním veletrhem a Mezinárodní asociací pro výzkum učebnic a výukových médií. Mohlo by se tedy zdát, že jsme jakousi učebnicovou velmocí. Jak to u nás ale doopravdy vypadá s kvalitou školních výukových materiálů? Jak vznikají, kdo je tvoří a co si o učebnicích myslí sami učitelé? 

text a foto: Kateřina Lánská

Co nesmí chybět dobré učebnici

„Aby vznikla kvalitní učebnice, potřebujete investovat nějaké peníze do vývoje a do ověřování toho, jestli to funguje – zvlášť pokud má učebnice opravdu přijít s novými trendy. A málokteré nakladatelství si toto troufne zafinancovat,“ říká Jaroslav Najbert, člen autorského týmu učebnice Soudobé dějiny, která se jako jedna ze dvou probojovala do finále soutěže BELMA. Ve spolupráci s nakladatelstvím FRAUS ji na základě badatelsky pojaté výuky připravila skupina historiků, učitelů a didaktiků dějepisu při Ústavu pro studium totalitních režimů. Druhým oceněným výukovým materiálem, který se bude o cenu v říjnu ucházet, je pracovní sešit Hledá se Puffy. Ten je součástí první ucelené řady učebnic informatiky pro první stupeň, která vznikla ve stejném nakladatelství.

Obě učebnice kromě toho, že jsou pojaté jako hybridní, a část jejich vzdělávacích materiálů je tedy dostupných online, splňují specifická kritéria kvality, jak je má definována odborná platforma zmíněné evropské soutěže BELMA. Porota zohledňuje při hodnocení například to, zda jsou v učebních materiálech jasně uvedeny cíle výuky, specifikovány vyučované dovednosti nebo cílová úroveň, zda materiály pomáhají žákům uvědomit si úspěchy a slabiny a informují je o pokroku dosaženém vzhledem k cílům učení. Měly by také nabízet jasnou a logickou strukturu s vhodnými a srozumitelnými pokyny a uspořádáním. Zohledňují ale zároveň i atraktivitu, vnitřní soudržnost a to, zda žáci sami mají možnost do procesu učení vnést své zájmy, názory a zkušenosti.

Sledují se při hodnocení kvality učebnic podobná kritéria také u nás? Když se podíváme do směrnice ministerstva školství pro udělování a odnímání doložek, jež jsou podmínkou pro zařazení výukového materiálu do seznamu učebnic, takto definovaná kritéria hodnocení v ní nenajdeme. Podmínkami, které pro schválení učebnice na našem trhu nutně potřebuje, jsou respektování Ústavy České republiky, soulad s příslušným rámcovým vzdělávacím programem, zpracování na dostatečné odborné úrovni a po jazykové a grafické stránce adekvátně věku žáků. Toto zadání není z principu špatně. Podle řady názorů však dostatečně neodráží potřeby moderní pedagogiky, která je postavená na konstruktivistickém učení. To spočívá, jednoduše řečeno, na zdůrazňování aktivní role žáků při vzdělávání.

Většinou jsou poněkud demodé

„Český pedagogický výzkum učebnic byl intenzivní zejména na začátku tisíciletí. Tehdy byla vytvořena kritéria posuzující to, v čem je učebnice dobrá. Jestli neobsahuje moc náročný text, jestli ho tam není hodně… Výzkumy, které by se nově zaměřovaly na to, jak moc učebnice například zvládají rozvíjet děti z hlediska dovedností konkrétních oborů, jsou méně časté a nedostatečně popularizované,“ komentuje výzkum v oblasti kvality učebnic historik a pedagog Jaroslav Najbert.

Dílčím způsobem se touto otázkou zabývala ve své diplomové práci z roku 2021 například Simona Hrabáková, která se zaměřila na srovnání českých a rakouských učebnic dějepisu na základě jejich potenciálu pro využití k badatelsko-konstruktivistické výuce. Mimo jiné došla ve své práci k závěru, že dosud používaná kritéria zkoumání didaktického potenciálu českých učebnic v podstatě nevyhovují současným potřebám oborové didaktiky. Jinými slovy, zastaralá kritéria nám nic neřeknou o tom, jak jsou běžně dostupné učebnice dějepisu schopné u dětí rozvíjet přemýšlení a orientaci v tématu. Ani se díky nim nedozvíme, zda žák byl, nebo nebyl v učení úspěšný, pokud nám nejde jen o zopakování toho, co si zapamatoval.

 

„Aby vznikla kvalitní učebnice, potřebujete investovat nějaké peníze do vývoje a do ověřování toho, jestli to funguje“ říká Jaroslav Najbert. (c) USTR

 

Právě důraz moderní pedagogiky na konstruktivistické učení, které pomáhá žákům aktivně se podílet na konstruování svých znalostí a dovedností, naráží nejvíce na limity pojetí velké části dostupných učebnic na trhu. Kritici upozorňují, že většina učebnic momentálně dostupných na trhu je přehlcená učivem, nedostatečně jsou v nich formulovány vzdělávací cíle a cesty, kterými k nim žáci mají dojít, a řada učebnic je také zastaralá.

„V České republice učebnice vznikají na dlouhé věky. Některá nakladatelství je sázejí spíše na množství, na některých učebnicích je hned po otevření vidět, jak jsou šité horkou jehlou. Moc oceňuji, když otevřu učebnici a má nějaký koncept, myšlenku, která jde takzvaně za text a dokáže mě i žáky nadchnout,“ komentuje zkušenosti se současnými učebnicemi Markéta Vokurková, prvostupňová pedagožka ze základní školy v pražských Kunraticích.

Její slova potvrzuje i Petr Šíma, středoškolský učitel biologie a chemie na Gymnáziu Botičská v Praze: „Učebnice na trhu rozhodně neodpovídají moderním trendům. Text není vhodně strukturovaný, neprovází studenty tématy moderním jazykem popisujícím současný svět kolem nich. Navíc jsou často jen černobílé, nenabízí žákům procvičení látky a možnost zjistit, jestli vše pochopili. Takže si někteří nadšení učitelé píšou různé doplňující sbírky úloh a cvičebnice sami, aby mohli hodiny nějakým tištěným textem zpestřit.“ Sám proto vyvíjí středoškolské učebnice biologie pro nakladatelství Eduko.

Obdobnou zkušenost má také Jaroslav Najbert, podle kterého se dnes používají učebnice i patnáct a více let staré. „V rámci náslechů jezdíme po školách a je běžné, že některé z nich mají učebnice z devadesátých let. Pro řadu ředitelů je relevantním argumentem, kolik to bude stát a zda na to mají peníze, protože na nákup nových učebnic nemají v rozpočtu dostatek financí. Prioritu pak dostávají předměty jako třeba cizí jazyky, matematika nebo čeština, pak možná přírodní vědy, ale jsou i předměty, pro které se nové učebnice nekupovaly třeba dvacet let,“ popisuje učitel zkušenosti z terénu.

Změna učebnic ruku v ruce s revizí RVP

Obsah každé učebnice, která získá doložku MŠMT, by měl být v souladu s odpovídajícím rámcovým vzdělávacím programem (RVP). Ve světle právě probíhajících revizí RVP pro základní školy se dnes často diskutuje o přehlcení žáků učivem a nedostatečně vyjasněných vzdělávacích výstupech. Tato nejistota v koncepci školského kurikula se pochopitelně propisuje i do pojetí učebnic a dalších výukových materiálů.

Markéta Vokurková věří, že právě revize by mohla přinést v tomto ohledu „dobrý vítr“. „Změna učebnic by měla být doprovodný proces revize kurikula. Když už si budu vybírat učebnice, chtěla bych, aby tam byl sledován dopad na žáka, popsány cíle vzdělávání a kompetence, které tím u žáků rozvíjíme,“ popisuje svou vizi vzdělávací reformy. Důležitou podmínkou podle jejího názoru také je, aby dnešní učebnice měly elektronickou verzi s rozšiřujícími materiály a byly srozumitelné i laikovi – především ty určené pro první stupeň. „Bez toho si v současné době neumím učebnice představit. V době energetické nebo klimatické krize nevíme, zda náhodou nepíšeme učebnice i pro rodiče. Potřebujeme, aby věděli, co s nimi mají dělat,“ komentuje vývoj nových učebnic.

 

„Moc oceňuji, když otevřu učebnici a má nějaký koncept, myšlenku, která jde takzvaně za text a dokáže mě i žáky nadchnout,“ říká Markéta Vokurková. (c) Kateřina Lánská

 

Zároveň ale vnímá učebnici pouze jako prostředek. „Učebnice není nějaké velké dogma, kterého se musíme držet. Do třídy nám přichází neskutečná paleta různých dětí a každý učitel je jako alchymista, který musí učivo přesně nadávkovat. Jde o to, abychom u dětí rozvíjeli jejich dovednosti, postoje, schopnosti, vědomosti a znalosti. Nejde jen o to, co dítě zná, ale jakým způsobem to umí použít,“ popisuje.

Odrazový můstek k diskusi a kontextům

„S kolegy si myslíme, že nejdůležitější je hloubka porozumění a nějaké dovednosti, které umožní žákům naučit se nový obsah, zorganizovat si učení a zorientovat se v problémech toho daného oboru,“ přibližuje Jaroslav Najbert přístup tvůrčího týmu, který vytvořil oceňovanou učebnici soudobých dějin pro 9. ročník. Tomu podle jeho slov podřídili celou strukturu učebnice. Každá kapitola řeší jednu problémovou otázku, nabízí nějaké minimální množství informací pro orientaci žáků v tématu a tři až čtyři zdroje s doplňujícími otázkami pro jejich rozbor. Sekce „práce s prameny“ pak prochází napříč kapitolami a žáci se v ní učí, jak pracovat s konkrétními médii, s fotografií, filmem nebo třeba s veřejným prostorem či s pamětníkem.

„Je to podle mě první učebnice, která kriticky nahlíží na pamětníka jako zdroj informací. Nezůstává pouze u toho, abychom pamětníka vyslechli a v úžasu a s úctou se zamýšleli nad tím, co všechno prožil. Měli bychom přemýšlet i o tom, čím bylo jeho vyprávění ovlivněno, co nám neříká a jak je možné, že dva tři pamětníci se na ten samý problém dívají jinak,“ popisuje inovativní přístup, se kterým k tvorbě materiálu přistoupili. Učebnice žákům nabízí k rozboru životní situace lidí v minulosti, které jsou pro ně někdy obtížně představitelné, protože se odehrály třeba před 80 lety. Ne vždy se proto žáci shodnou na odpovědích na předložené otázky, což podle didaktika vytváří v hodinách zajímavý diskusní prostor a názorně to zprostředkovává charakter historie a společenských věd, které jsou otevřené interpretacím ukotveným v daných zdrojích. „Máme zkušenost, že si to žáci velmi pochvalují, ale učitelé přiznávají, že to je náročné. Ono to opravdu vyžaduje od učitelů aktivní práci, což na druhou stranu zvyšuje jejich důležitost v procesu učení. Učebnice, které jsou jen o předávání obsahu, učitele v podstatě nepotřebují, protože žáci si to mohou přečíst sami. My ale chceme hodiny, kde žák a učitel vytvářejí diskusní prostředí a vzájemně se obohacují,“ uzavírá.

Redukce učiva, diskuse a analytické myšlení ale není vlastní pouze humanitním vědám, stejně tak patří i do těch přírodních. „Biologie vždycky byla oborem, který sváděl k tomu, vršit v učebnicích hory encyklopedických znalostí, a byla předkládána jako obor hodně popisný. Kolik pestíků má jabloň, jaký typ složeného listu má jasan, jaký typ nervové soustavy, vylučovací soustavy, cévní soustavy a tělní dutiny má žížala. Jakmile v tom studentům nepředstavíme důvody, proč to tak je, způsob, jak to funguje, jak to poznáme, tak se biologie stává učením se ,telefonních seznamů‘ nelogických poznatků,“ popisuje své důvody k tvorbě učebnic biologie středoškolský pedagog Petr Šíma.

 

„Jakmile studentům nepředstavíme důvody, proč to tak je, způsob, jak to funguje, jak to poznáme, tak se biologie stává učením se ,telefonních seznamů‘ nelogických poznatků,“ říká autor nové učebnice biologie Petr Šíma. (c) Kateřina Lánská

 

Při vývoji učebnice se podle něj má zohledňovat především to, jak přehledně, logicky a strukturovaně prezentuje látku, jaké obrazové komponenty nabízí, jak řídí a kontroluje studentovo učení, jak se v ní žák orientuje a jestli mu nabízí elektronickou podporu. Moderní učebnice biologie by neměla uzavírat biologii „do jednoho šuplíku“, ale měla by ukazovat svět přírody v plném kontextu, včetně vazeb na to, co se učí v jiných předmětech.

Za velký nešvar považuje přepisování starých učebnic do nových. „To jsem si zakázal. Píšu originální texty podle toho, jak učím,“ konstatuje. Zároveň sbírá kritickou zpětnou vazbu od dalších odborníků, kteří učebnici hodnotí s ohledem na to, zda odpovídá moderním poznatkům. „Tím se daří opravovat tradované, učené nepravdy, kterých je bohužel v učebnicích spousta,“ popisuje svůj postup. Nedílnou součástí učebnice, kterou Petr Šíma aktuálně připravuje, bude i její elektronická část s mnoha interaktivními odkazy na weby, videa a řešení procvičovacích úloh. Do budoucna pak plánuje i metodickou podporu výuky pro učitele a studenty. Ta se totiž vedle e-verze stává další standardní součástí učebnice jako komplexní výukové pomůcky pro vzdělávání v 21. století.

Text vyšel v příloze Akademie Lidových novin. 

Připojit se s



Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments