Za kázeň na školách nemohou rodiče

Nejpalčivějším problémem našeho školství je nedostatek kázně – takový dojem prý získal při svých návštěvách škol ministr školství Josef Dobeš. Také na veřejnosti je populární dojem, že právě nekázeň může za špatné výsledky našich žáků v mezinárodních srovnáních. Proto chce ministr školám nabídnout pomoc v podobě takzvané „smlouvy s rodiči“. Uzavírali by ji pouze rodiče problémových žáků, kteří by se smluvně zavázali k určitému typu chování svého dítěte na půdě školy, a pokud by jejich dítě smlouvu porušilo, škola by je vyloučila. Vybrané školy mají toto opatření testovat již od září.

Podíváme-li se na kázeň očima faktů, nikoliv dojmů, uvidíme, že se některé měřitelné aspekty skutečně výrazně zhoršily. Ovšem zároveň výzkumy prokazují zjevnou souvislost kázně se sebedůvěrou učitelů a s kvalitou jejich profesionálního rozvoje.

Smutný obrázek z českých tříd

Česko tvoří spolu s Austrálií a Irskem trojici zemí, v nichž se nejvíce zhoršilo kázeňské klima mezi roky 2000-2009. Z žákovských dotazníků provázející mezinárodní srovnání čtenářské gramotnosti patnáctiletých víme, jak to v českých třídách vypadá: až 36% českých žáků ve studii PISA 2009 prohlásilo, že jejich spolužáci každou nebo skoro každou hodinu „neposlouchají, co učitel říká,“ což je o téměř 11% horší než v roce 2000. Dalších 33% uvedlo, že „každou nebo skoro každou hodinu je ve třídě hluk a nepořádek“.

Zastánci železné kázně ve výuce by však měli vědět, že ve zmiňovaném výzkumu lépe uspěli nejen čeští žáci ze škol s vyšší kázní, ale zároveň ze škol, kde panují lepší vztahy mezi učiteli a žáky. Jsou-li kázeň a dobré vztahy s učiteli dvěma potvrzenýmii faktory, které v Česku ovlivňují efektivitu výuky, pak je neudržitelný dojem, že efektivitu brzdí nezodpovědnost rodičů.

Žáci chtějí sebevědomé učitele a zajímavou výuku

Výzkumník Stanislav Bendl zjistil v roce 2001 učitelskými a žákovskými dotazníky značně pokleslou kázeň na II. stupni škol v Praze 6, přičemž 68,5% učitelů spatřovalo příčiny nekázně v rodinách, zatímco až 83,2% žáků vidělo příčinu v učitelích. Žáci uvedli, že důležitým předpokladem kázně je „zajímavá a poutavá výuka, velký význam má učitelův smyslpro humor a jeho sebevědomé vystupování.“

S nadsázkou lze říci, že představy pražských žáků o tom, co podporuje kázeň, odpovídají zjištěním velké mezinárodní studie TALIS, která před dvěma lety historicky poprvé zkoumala podmínky práce učitelů v 23 zemích. Experti OECD potvrdili, že profesionalitu výkonu učitelů nejvíce ovlivňuje kromě kázně také učitelova sebedůvěra ve vlastní schopnosti obstát (self-efficacy). Kázeň také zjevně úzce souvisí s postupy, které učitel používá: učitelé sázející tradicionalisticky na přímý přenos znalostí si na nekázeň stěžovali častěji než jejich inovativně vyučující kolegové.

Česko se zúčastní až příští studie TALIS v roce 2013. Je pravděpodobné, že průzkumy zjistí (tak jako na Slovensku a v jiných zemích regionu) nízkou úroveň již zmíněné self-efficacy českých učitelů – tedy malou důvěru ve vlastní schopnosti profesionálně obstát. Dost možná se zjistí i to, že naši učitelé stále příliš spoléhají na přímý přenos znalostí a málo používají inovativní postupy.

Spíše než spoléhat na zázračné smlouvy s rodiči bychom se tedy měli ptát, jakou systémovou podporu můžeme poskytnout učitelům, aby jejich činnost ­- výuka našich dětí – byla efektivnější.