Zdravotnickýdeník.cz: Líbí se ti to? Sexuální výchova nemá být jen o antikoncepci a pohlavních chorobách

ilustrační foto (c) kateřina lánská

Publikujeme text Ludmily Hamplové, který vyšel 21. 10. na webu: Zdravotnickydenik.cz a věnuje se důvodům, proč je třeba vyučovat sexuální výchovu ve školách a jak by taková výuka měla vypadat.

Pornografie, dobrovolný vzájemný souhlas, prevence rizikového chování nebo také menšinová sexuální orientace, i to jsou témata, která patří k efektivní sexuální výchově. Často na ně ale v českých školách nedojde, protože se vyučující obávají reakcí konzervativních rodičů. V sousedním Polsku pak sexuální výchova ve školách prakticky neexistuje, místo toho se studující dozvídají o škodlivosti masturbace či o tom, že by dívky neměly nosit krátké sukně.

Když dojde na sex, máte plné právo rozhodnout, s kým, kde a jak se mu budete věnovat. Jakékoliv sexuální aktivitě má předcházet vzájemný a dobrovolný souhlas. To je jedna z myšlenek, kterou se snaží vnést do problematiky sexuální výchovy belgická psycholožka a sexuoložka Goedele Maria Gertrude Liekens, která se věnuje právě oblasti sexuální edukace dětí, dospívajících i dospělých a stojí mimo jiné za seriálem britské BBC Sex in Class a současně působí jako vyslankyní dobré vůle OSN právě pro oblast sexuálního zdraví. Podle ní je potřeba rozšířit obvyklou sexuální výchovu zaměřenou pouze na témata jako zabránění nechtěného otěhotnění či přenosu pohlavních chorob rozšířit.

Neznamená to však, že by tato základní témata měla zmizet úplně. Už jen proto, že podle údajů Populačního fondu OSN stále 23 milionů dívek ve věku 15 až 19 let žijících v rozvojových zemích nemá přístup k bezpečné a spolehlivé antikoncepci. „Zatímco v Evropě jsme během posledních 15 let svědky klesající plodnosti, ale pohlavně přenosná onemocnění, těhotenství náctiletých a příliš brzké porody jsou stále běžné, zejména v chudých zemích. Stigma spojené s těmito tématy brání mladým lidem o těchto problémech mluvit, a navíc komplikuje cestu k léčbě. V zájmu svého zdraví tito mladí lidé potřebují kulturně kompetentní sexuální výchovu, dostupnou zdravotní péči a také dostupnou antikoncepci. Jinak si celá společnost ponese řadu negativních důsledků,“ dodává s tím, že Populační fond OSN a WHO v roce 2011 zveřejnili plán ke snížení počtu náctiletých těhotenství a také případů pohlavně přenosných chorob mezi adolescenty. Plán mimo jiné zahrnuje kvalitní sexuální výchovu, zlepšení dostupnosti antikoncepce a také podmínek pro bezpečný sex, i lepší zdravotní péči, včetně dostupných interrupcí prováděných kvalifikovaným zdravotnickým personálem v bezpečném prostředí. „Těhotenství má na život náctileté dívky negativní sociální i ekonomické dopady. Nepříznivě ovlivňuje život celé její rodiny. Navíc často vede k tomu, že dívka opustí školu, tedy nedokončí vzdělání, má horší možnosti uplatnění v zaměstnání a častěji upadá do chudoby,“ shrnuje Goedele Liekens. Podrobněji o tom, jak ovlivňují životy náctiletých dívek porody a jak interrupce: http://www.zdravotnickydenik.cz/2016/08/interrupce-ma-na-zivot-nactiletych-divek-mensi-dopady-nez-porod/

Sex přináší radost a potěšení, ve škole se to ale obvykle neříká

V Česku je sice sexuální výchova součástí vzdělávání, ale její obsah i rozsah se na jednotlivých školách mnohdy zásadně liší. Některé školy tak dokáží nabídnout kvalitní informace, ale jiné na tuto oblast výuky spíše rezignují. „Sexuální výchova je v českém veřejném vzdělávání okrajové téma. Nejen, že neexistuje žádný standard kvality, ale navíc nejsou budoucí učitelé a učitelky nijak připravováni na to, že se budou sexuální výchově věnovat. Ani školy nijak necítí odpovědnost v tomto směru žáky důkladně připravovat,“ popisuje Bohumil Kartous z obecně prospěšné společnosti EDUin, která se snaží vtáhnout veřejnost do proměny českého školství. Podle něj se české školy obávají toho, že se na nich sesype pár extrémně konzervativních rodičů, a tak se na mnoha z nich sexuální výchova smrskne do několika biologických faktů o technice rozmnožování a přidá se několik informací o antikoncepci a pohlavně přenosných chorobách. „Výsledkem je situace, kdy rodiče do podoby sexuální výchovy ve školách nijak nezasahují, školy se jí příliš nevěnují a dospívající si všechno zjistí na internetu,“ dodává Kartous. V praxi to tak znamená, že se sexuální výchově věnují vyučující s různou aprobací a někdy i ti, na které tato oblast jednoduše „zbude“.

Vzorem by v tomto ohledu mohly být pro Česko severské státy nebo třeba Holandsko, kde k probíraným tématům patří také pornografie a její dopad na lidskou sexualitu nebo třeba význam vzájemného dobrovolného souhlasu před tím, než dojde k nějaké sexuální aktivitě. To také znamená „trénovat“ mladé lidi ve vzájemné komunikaci o tom, co si přejí a kde mají své hranice. „Jde o to naučit mladé lidi používat věty jako: Jsi ok, když udělám…? Vždycky jsem chtěl/a vyzkoušet …, co si o tom myslíš? Toto je mi moc příjemné, a co tobě? Líbí se ti to? Jak se cítíš? Co si přeješ?,“ vyjmenovává Goedele Liekens. Podle ní to také znamená mluvit ve školách o tom, že sex je velmi příjemný a přináší rozkoš, ale je potřeba vědět, kdy umět říci „ano“ a kdy „ne“.

Navíc současná podoba sexuální výchovy v Česku příliš nebere v potaz, že by ve třídě mohli být i mladí lidé menšinové sexuální orientace. „Sexuální výchova, tak jak na českých školách funguje, až na výjimky, ani nepočítá s tím, že by mezi žáky mohli být i jiní než heterosexuální lidé,“ připomíná Michal Pitoňák, výzkumný pracovník Národního Ústavu duševního zdraví a také předseda organizace Queer Geography. K tématům, které je vhodné probrat, tak podle něj patří nejen antikoncepce či prevence HIV, ale i ne-heterosexuální formy sexu, včetně skutečnosti, že pro řadu lidí, bez ohledu na sexuální orientaci, jsou zcela uspokojivé i takové formy sexu, při kterých například nedochází k penetraci. Navíc, pokud má sexuální výchova mít opravdu nějaký efekt v tom, aby se mladí lidé nechovali „rizikově“, tedy neohrožovali své zdraví nechráněným sexem s náhodnými partnery či partnerkami nebo používali antikoncepci a ochranu, nesmí být taková výchova postavená na strašení, a tak trochu překvapivě se věnovat i tomu, jak ovládat svou vůli.

Sexuálně rizikové chování je totiž součástí rizikového chování obecně. „Zneužívání návykových látek a sexuálně rizikové chování mají množství společných rizikových faktorů, tedy menší schopnost seberegulace a nezdrženlivost, která je společným rizikovým faktorem stojícím za problémy dětí a dospívajících v obou oblastech,“ popisuje profesor Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Mladí lidé, kteří se chovají rizikově, často mají horší komunikační schopnosti, problémy s prosazením v kolektivu a také hůře řeší konflikty. Cesta ke smysluplné prevenci rizikového chování tak nevede přes zákazy či hrozby. „Dnes máme dostatečné důkazy o poměrně vysoké efektivitě preventivních programů postavených na rozvoji, kultivaci a posilování seberegulačních dovedností dětí. To jsou mimořádně dobré preventivní nástroje. Dobře v kombinaci s nimi pak fungují programy posilující sociální dovednosti a kompetence dětí. Právě toto je vědecky podložená a kontrolovaná cesta,“ shrnuje.

Smysl má otevřenost, ne mýty a stigmatizace

Otevřená sexuální výchova, která poskytuje kvalitní informace, má své konkrétní pozitivní dopady na celou společnost. A naopak čím uzavřenější a osekanější tato výchova je, tím hůře pro všechny. „Problémy dospívajících jsou obvykle spojeny se sebeúctou, vnímáním vlastního těla, šikanou, stresem, kybernetickou závislostí, zneužíváním návykových látek, pohlavně přenosnými chorobami, sexuálním zneužíváním a nechtěným těhotenstvím. Všechny tyto problémy jsou nějakým způsobem propojené a je potřeba se jim věnovat,“ dodává Goedele Liekens. Řešením tak není mlčet a tvářit se, že se tyto negativní jevy nemohou „slušných“ mladých lidí týkat, ale naopak mluvit s nimi otevřeně o možných rizicích.

Nebezpečné je, pokud se sexuální výchova smrskne jen na zkreslené poučky, což se bohužel děje v sousedním Polsku. Deník Gazeta Wyborcza informoval o programu Archipelag Skarbów neboli Souostroví pokladů, který ve zdejších školách zajišťuje nezisková organizace Instytut Profilaktyki Zintegrowanej (Institut integrované prevence), který má doporučení polských ministerstev školství i zdravotnictví. Cílem tohoto programu mimo jiné je, aby mladí lidé sexuálně nežili, dokud nevstoupí do manželství. To mimo jiné znamená, aby nemasturbovali, protože je to „nezdravé“ nebo nepoužívali antikoncepci. „Dcera se vrátila naštvaná ze školy, kde probíhal tento seminář. Přednášející jim mimo jiné říkali, že kondomy chrání před pohlavními chorobami jen z 80 procent. Když se dcera ohradila, řekli jí, že je to stejné, jako kdyby letadlo bylo bezpečné jen z 80 procent a ona by určitě nechtěla, aby její máma letěla takovým letadlem,“ popsala své zkušenosti deníku Katarzyna, matka dívky navštěvující poslední ročník základní školy ve Varšavě. Její dcera se během výuky mimo jiné dozvěděla, že chlapcům jde pouze o sex a dívky by měly tuto „instinktivní potřebu“ chápat, a „zbytečně neprovokovat frivolním oblečením“. Používaná učebnice pak doslova říká, že dívka, která se nevhodně obléká, je sama vinna, pokud ji někdo sexuálně obtěžuje.

1
Přidat komentář

avatar
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
Zdenek Recent comment authors
  Odebírat komentáře  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozorňovat mě na
Zdenek Sotolar

V praxi to tak znamená, že se sexuální výchově věnují vyučující s různou aprobací

A jaká aprobace je na sexuální výchovu ta pravá?