První prohlášení budoucí ministryně bylo odvážné. S dalšími by měla počkat, až se blíže seznámí s problémy, před nimiž stojí.
Praha 8 června – Ještě před svým jmenováním Kateřina Valachová, kandidátka premiéra Sobotky na ministryni školství, sebevědomě prohlásila, že zajistí rozpočtové prostředky na další zvyšování platů učitelů. Další navyšování platů by mělo jít ruku v ruce s kariérním řádem, komplikací je ovšem i aktuální postoj ministra financí Babiše vůči rozpočtu školské kapitoly. Kateřina Valachová by se měla detailně seznámit s problémy, před nimiž stojí, a teprve poté činit mediální prohlášení. Zde je přehled čtyř nejzásadnějších témat, podle nichž bude posuzována úspěšnost nové ministryně při bilancování její role.
Stabilizace chodu ministerstva
Zkouškou s nejvyšší prioritou není rozpočet, ale urychlená náprava personální genocidy na ministerstvu. Odešly, ať už nuceně či dobrovolně, desítky lidí a jejich případný návrat nebude snadný, protože od 1. července začíná platit služební zákon a ten zásadně ztíží návrat těch, kteří odešli mimo státní službu. Kateřina Valachová se na přípravě služebního zákona podílela, problém tedy tuší, ale v oblasti vzdělávání se neorientuje a nebude pro ni snadné rozlišit, jaké personální změny revidovat a jaké naopak urychleně provést. Záležet bude na tom, od koho si nechá poradit, což představuje potenciální riziko.
Dohoda s ministrem financí na zásadní změně jeho přístupu ke vzdělávání
Rozpočet školství je nepochybně jednou z hlavních priorit. Mediální vyjádření paní Valachové znělo velmi ultimativně a jeho záměrem pravděpodobně bylo naklonit si od počátku školskou veřejnost na svou stranu. Její postoj je v zásadě správný, ČR stále patří mezi země, které ve srovnání v rámci OECD oblast vzdělávání hrubě podceňují z hlediska poměru veřejných výdajů. Tuto kartu lze držet stále jako trumf, ale předchozí ministr školství se přesto dostal do sporu s ministrem financí Babišem, jenž navrhl absurdní snížení rozpočtu školství o 4 mld. Kč. Je možné, že Babišův postoj byl vyvolán snahou zbavit se Chládka, ale přesvědčit ho, aby veřejně ohlášenou „úsporu“ přehodnotil a naopak poskytl peníze na reformy (kariérní systém, digitalizace a zejména inkluze) bude nelehký úkol.
Inkluze: z podoby paragrafového znění do reality vůči změnám rezistentního systému
Na jaře byla přijata proinkluzivně pojatá novela školského zákona, která postupné budování společných škol umožňuje, odcházející ministr Chládek ale zároveň obsadil místo ředitele příslušného odboru člověkem, který je k inkluzi značně rezervovaný a podle toho vypadá i připravovaná prováděcí vyhláška k zákonu. Evropská komise stále vede proti CR infringement proceedings (vyšetřování pro porušení mezinárodně platného práva) a neuspokojivý výsledek hrozí zastavením v čerpání evropských peněz. V této oblasti má Valachová informační náskok, z pozice Dienstbierovy náměstkyně se účastnila dohadování o novele. Je ale otázka, co bude schopná v tak krátkém čase udělat s krajně rezistentním systémem, v němž na 85 % učitelů nechce nic měnit.
Budoucí nebezpečí maturit
V tuto chvíli leží ve sněmovně návrh na změny ve státní maturitě: návrat k centrálnímu hodnocení slohů v roce 2017 a povinné matematice od roku 2019. O obojím se diskutovalo a velká část veřejnosti považuje návrh za rozumný. Jenže ve skutečnosti nejde jen o povinnou matematiku, ale zavedení tří povinných testů – čeština, cizí jazyk, matematika. A pokud vyjdeme ze současné míry neúspěšnosti u státních testů, vůbec není vyloučeno, že v roce 2019 propadne v jarním kole až polovina všech maturantů. Rok 2019 je už za hranicí jejího mandátu, nemusela by se tím tedy trápit. Ale odpovědný politik by to měl vzít v úvahu a jednat s ohledem na příští možné následky.
Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Paní Valachová vstupuje na zcela nové teritorium, neměla by podcenit výběr spolupracovníků, kteří pro ni budou jeho jednotlivé oblasti mapovat. Podle toho se totiž budou do značné míry odvíjet její kroky v roli ministryně. Zejména s ohledem na odborná témata, jako je inkluze nebo maturity, by si měla být vědoma zájmů, které sledují jednotliví klíčoví hráči, ať už se jedná o profesní organizace, nebo lobbistické skupiny. Jednat podle vzoru předchozího ministra by jí pravděpodobně přivedlo do brzkých nesnází. Model, který aplikoval Petr Fiala, tedy zastoupení expertů z širokého spektra, odborného i politického, se naopak nabízí jako dobrý modus operandi.“
Zloděj křičí, chyťte zloděje…