Audit vzdělávacího systému v ČR definoval klíčová témata vzdělávání v ČR, na která by se měla zaměřit pozornost při řízení a rozvoji systému. Přinášíme sérii tiskových zpráv, v nichž se jim budeme postupně věnovat.
Praha, 9. ledna 2017 – EDUin, s přispěním nezávislých odborníků v oblasti vzdělávací politiky a poradenské společnosti Pwc, připravil další vydání analýzy věnující se stavu a vývoji vzdělávacího systému. Audit identifikuje klíčová témata českého vzdělávání současnosti a blízké budoucnosti. Na prvním místě stojí systémová reforma v podobě vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na běžných školách. S účinností od 1. 9. 2016 platí, že školy a poradenská zařízení mají primárně hledat způsob, jak tyto potřeby naplnit. Vzdělávání ve speciální škole je až poslední instancí. Vzhledem k naladění veřejnosti, velké části učitelů a nejednoznačným signálům o připravenosti reformy ze strany MŠMT hrozí reálné riziko promarněné příležitosti a prohloubení deziluze v českém školství.
Další vývoj společného vzdělávání ve školách ohrožuje řada rizik, která mohou tento proces zpomalit, paralyzovat nebo dokonce zcela diskreditovat a obrátit v neprospěch učitelů, žáků a rodičů:
- Poradny zatím ohlašují údajné zavalení administrativou a předpovídají, že nebude možné žákům nová doporučení vystavit.
- Mezi nezanedbatelnou částí učitelů převládá odpor ke změně v přístupu. Podobný odpor převládá podle dostupných výzkumů i ve společnosti.
- Nadále hrozí, že bývalým praktickým školám se nepodaří transformace na školy běžného typu a že vzniknou školy odpadové, jež se budou specializovat na vzdělávání dětí, které budou v běžných školách více či méně otevřeně odmítány.
- Praxe ukazuje, že největší problém představují především děti s poruchou chování na základě diagnostikovaného autismu či ADHD, k nimž učitelé těžko nacházejí cestu.
Doporučení Auditu:
- MŠMT a další spolupracující instituce (Česká školní inspekce, Národní ústav pro vzdělávání, Národní institut dalšího vzdělávání atp.) by měly velmi pečlivě sledovat situaci ve školách, vyhodnocovat, kde dochází k problémům, a soustředit se na jejich okamžité řešení.
- Učitelé potřebují podporu. Je nutné vést s nimi otevřený dialog a vycházet vstříc požadavkům, které se ukážou jako reálná překážka společného vzdělávání.
- Je nutné vést účinnou a otevřenou kampaň vůči veřejnosti, jejíž postoj je ovlivněn mediálním spadem a účelovými kampaněmi krajně neseriózních médií (Blesk, Parlamentní listy).
Bob Kartous, garant analýzy, EDUin, řekl: „Bude-li podobných případů přibývat, reálně hrozí, že po dalších parlamentních volbách může nová vládnoucí garnitura revidovat legislativu a vrátit se zpět k oddělování dětí ve vzdělávání.“
Poradny zatím ohlašují údajné zavalení administrativou a předpovídají, že nebude možné žákům nová doporučení vystavit. -Proč údajné? Je to již reálně potvrzeno. Celý proces je nemístně zdlouhavý. •Mezi nezanedbatelnou částí učitelů převládá odpor ke změně v přístupu. Podobný odpor převládá podle dostupných výzkumů i ve společnosti. -Nikdo ze současných učitelů nešel učit s tím, že bude mít na starosti postižené děti. Stále dokola opakuji, že opravdu není povinností naprosto všech učitelů přijmout za své péči o postižené. K tomu prostě musíte být naladěni a mít k těm dětem vztah. A nemít ho, to není neprofesionální. Nikdo není povinen tuto práci… Více »