Ministerstvo školství si usurpuje komplexní odpovědnost za testování. Kontraproduktivně.
Praha 11. září – Jednotné přijímací zkoušky, jak jsou navrženy současným vedením MŠMT, předpokládají komplexní roli ministerstva v jejich přípravě, administraci, vyhodnocení i garanci celého procesu. Zkušenost se schopnostmi a limity této instituce ukazují na nežádoucí riziko: pochybnosti o kvalitě i zbytečně dominantní roli státu.
Jedním z rizik, která představují jednotné přijímací zkoušky pro český vzdělávací systém, představuje vedle nežádoucího ovlivňování přístupu ke vzdělávání a způsobu výuky na ZŠ i zcela dominantní role státu v jejich realizaci. Což se netýká pouze tohoto projektu. Projekt jednotných přijímacích zkoušek kopíruje model státních maturit, v němž v minulosti došlo k velmi vážným chybám, provázejícím přípravu, realizaci i schopnost reakce na nedostatky.
Tento stav je do značné míry způsoben tím, že celý projekt je zároveň realizován i garantován ministerstvem školství, byť je přípravou projektu pověřena k tomuto účelu zřízená instituce (Cermat). Ministerstvo se tak dostává do konfliktní situace, v níž je zároveň realizátorem i garantem.
Jako příklad odlišné praxe lze uvést roli instituce Qfqual v anglickém školství. Tato organizace, ačkoliv zřízená a financovaná státem, je nezávislá na ministerstvu školství a zodpovídá se parlamentu. Její rolí je mimo jiné garantovat, aby testování, které probíhá ve školním vzdělávání, probíhalo v souladu s kurikulárními dokumenty a dalšími mandatorními požadavky. Nedochází zde však ke konfliktu zájmů, protože organizace sama testy netvoří, pouze dohlíží na různé poskytovatele (z komerčního i neziskového sektoru), kteří testování realizují.
Bohumil Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Více než desetiletá, chaotická, nekoncepční a neefektivní příprava státních maturit, která prokazatelně stála více než miliardu korun, přičemž výsledným produktem je koncept v hodnotě maximálně desítek milionů korun, není důkazem, který svědčí pro opakování takového modelu. Rolí státu nepochybně je garantovat to, co se děje ve veřejném vzdělávání. Není jeho rolí tento proces ovládat, omezovat nebo dokonce klást překážky.“
Je samozřejmé, že lidé dlouhodobě úzce propojení s testovací společností těžko mohou objektivně hodnotit státní maturitu, vždy budou akcentovat jen negativa. A je samozřejmé, že dlouhodobé návyky, například soustavné „významové posuny“ či přímo překrucování skutečnosti, se člověku tak vryjí pod kůži, až se si jich ani není vědom. Kdypak se pan Kartous naučí vyjadřovat přesně, tedy například uvede, že jde o zařazení jednotného prvku do přijímacího řízení, nikoli o „jednotné přijímací zkoušky“? V tomto případě je to dost podstatný rozdíl.