Jaká musí být čeština, aby se na ni studenti těšili

ilustrační foto. by 1Q78 (flickr.com) (CC BY-NC-ND 2.0)

Následující text Moniky Stehlíkové zdůrazňuje podstatu toho, co by měla výuka českého jazyka žákům přinést pro jejich další život a také to, jak důležité je, aby výuka žáky bavila. Včetně rozboru jedné konkrétní hodiny. Autorka připomenutím textu, který byl napsán již před nějakou dobou, kdy ještě působila jako aktivní pedagožka, reaguje na článek Radky Kvačkové, který vyšel 14. 10. pod názvem Jak zošklivit dětem češtinu v Akademii Lidových novin (ZDE). Blog Moniky Stehlíkové na stránkách EDUin můžete číst ZDE.

„Vyučující češtiny by se měl snažit stejně jako spisovatel, aby to studenty, respektive čtenáře zaujalo. Čeština by měla mít takový obsah a přesah, aby se k ní chtěli v dalším životě vracet a zabývat se jí,“ říká Monika Stehlíková.

V tomto příspěvku bych ráda rozebrala jeden dvouhodinový literární seminář v maturitním ročníku, který proběhl na jednom pražském gymnáziu a který jsem připravila a odučila.

Nejprve však objasním svoji koncepci výuky předmětu český jazyk a literatura na gymnáziu. Součástí mojí koncepce je, aby hodiny studenty bavily a aby se na ně těšili – při zachování požadované úrovně. Aby dnešní studenty hodiny bavily, musí v nich vidět nějaký smysl, smysl pro sebe v současnosti, ale i pro celý svůj život, musí v nich být něco nadčasového.

Předmět český jazyk a literatura by měl podle mě ve studentech probudit chuť číst (nejen) umělecké texty, případně se obecně zajímat o kulturní dění (film, divadlo, literární večery aj.), protože zjistí, že je to radost, a protože zjistí, že literární díla mají nějaké přesahy a významy, které mohou obohatit jejich život – tedy by je měl naučit číst s porozuměním dílu, světu i sobě sama, s citem pro jazyk i umělecké sdělení. Měl by je také naučit přemýšlet a vyjadřovat se (ústně i písemně) na relativně vysoké úrovni.

Zde si vždy vzpomenu na slova Michaela Cunninghama – když už je mu tento článek věnován – že totiž kniha musí čtenáře zaujmout, a to hned od začátku, aby si ji chtěl přečíst. Protože proč by si ji měl chtít přečíst, když v životě je tolik jiných a mnohem zajímavějších věcí? Vyučující češtiny by se měl snažit stejně jako spisovatel, aby to studenty, respektive čtenáře zaujalo. Čeština by měla mít takový obsah a přesah, aby se k ní chtěli v dalším životě vracet a zabývat se jí. Je totiž pravdou, že člověk se věnuje tomu, co ho baví. Pokud tomu tak není, pokud je to jen jeden z předmětů, který se namemoruje, aby měl dobré známky, je více než pravděpodobné, že už se k němu v životě nevrátí a že v něm nic nezanechá. Tím nechci říct, že hodiny češtiny na střední škole by měly vychovávat budoucí studenty bohemistiky. Takových případů je v každé třídě vždy velmi málo. Ale můžeme „připravovat“ třeba budoucí čtenáře, lidi, kteří rozumí literatuře a umění, kteří se o ni zajímají, protože vědí, jak ji správně číst a co si z ní pro sebe a pro svůj život vzít.

Vycházím tedy z předpokladu osobní motivace a osobnostního rozvoje. O něm se mluví i v didaktice jiných předmětů, například při výuce cizích jazyků – a tím se inspiruji. Co bude studenty více zajímat: jakého oblíbeného zpěváka má paní Smithová a co o něm ví, anebo to, co rád poslouchá jeho kamarád ze třídy a co o té hudbě ví? Když bude mluvit o paní Smithové, anebo o sobě? Odpověď je nasnadě. A také je jasné, že slovíček si student při druhé aktivitě zapamatuje víc než při první a bude si je nejspíš pamatovat déle, protože je bude mít spojené s vlastním zájmem a prožitkem.

Jak tento jednoduchý příklad převést do výuky češtiny? Zařadit do koncepce výuky individuální práci každého studenta, rozvoj dovedností, názorů, postojů, hodnot, identifikaci vlastních emocí ve vztahu k dílu, tříbení uměleckého prožitku, formování osobnosti, rozvoj kreativity, imaginace, fantazie, hravosti. Myslím, že v tomto ohledu je předmět český jazyk a literatura nenahraditelný, rozvíjí právě tu část lidské osobnosti, kterou jiné předměty nejsou s to zachytit. Opět si dovolím malou citaci, tentokrát od francouzské psycholožky Jeanne Siaud-Facchin, která vysvětluje, proč je v životě tak důležitá kreativita a představivost: Když se nacházíte v těžké životní situaci, když se cítíte špatně, když trpíte fyzicky nebo psychicky, můžete se prostřednictvím své imaginace odpojit v myšlení od této situace, můžete se svojí představivostí nechat unést daleko od této situace. Bohatá obrazotvornost čerpající z paměti a schopnost asociace mohou vytvořit sen dostatečně silný na to, aby vás na chvilku vytrhl z této těžkosti a abyste načerpali novou sílu. Tělo tu jakoby zůstává, ale duch se odpoutává a vydává se na (kontrolovanou) cestu. Skutečná radost. Skutečná radost a velmi praktický důvod, proč rozvíjet kreativitu, imaginaci, fantazii.

Rozbor literárního semináře: Michael Cunningham: Hodiny

Pojďme se nyní podívat, jak jsem výše uvedené obecné cíle svého předmětu převedla do konkrétní náplně jednoho literárního semináře (ale lze použít i na dvě či více samostatných hodin češtiny). V semináři jsem měla za úkol přiblížit studentům čtvrtého ročníku Cunninghamovy Hodiny (a řekla jsem jim to s dostatečným předstihem, aby ti, kteří chtějí číst knihu k maturitě, si ji přečetli právě na tuto hodinu).

Při přípravě hodiny jsem si ujasnila, jaké metody použiji. Zvolila jsem především interaktivní styl výuky, chtěla jsem studenty aktivizovat, zapojit, nezapomněla jsem na rozvíjení dovedností (vyjadřovat se, psát, číst s porozuměním, mluvit o sobě a svém čtenářském prožitku, svém pochopení knihy aj.) ve spojení s předáváním znalostí, kladla jsem důraz na vlastní (tvůrčí) práci studentů, důležité bylo také střídání činností a propojování učiva jazyka, stylistiky a literatury (pokud to lze a působí to organicky), případně intermediálnost. To vše s cílem, aby dílo bylo pochopeno, aby byl vysvětlen jeho význam – v kontextu porozumění sobě, světu a člověku v něm – který by mohl být pro studenty inspirací.

Na začátku hodiny – a vzhledem ke stanoveným metodám jsem vytvořila sezení do kruhu – s předpokladem, že (aspoň někteří) studenti dílo četli, jsem zadala otázku: Vystihněte jednou větou celý román, tak jak jste ho pochopili. Je to aktivita pro uvedení do tématu, posílení soustředění a vlastní formulaci myšlenek. Dostala jsem mimo jiné tuto odpověď: Tři postavy, jejichž životy plynou jako tikot hodin.

Pak jsem se obrátila na studenty s otázkou, co vědí o autorovi. Tím jsem si připravila půdu pro další aktivitu. Tou bylo sledování úryvků z pořadu České televize Na plovárně s Michaelem Cunninghamem. (U probíraných autorů, kteří jsou zachyceni ve filmové podobě, se snažím zapojovat do výuky, byť krátké, filmové ukázky s cílem ukázat, že to je, nebo byl „žijící“ autor, a ne jen „učební látka“). Před samotným pořadem jsem řekla studentům, aby si dělali poznámky, protože po skončení budou následovat otázky na porozumění. Během ukázky jsem sledovala pozornost studentů, abych mohla v případě potřeby adekvátně reagovat.

Poté jsem se zeptala studentů na jejich dojem z autora (stále, když to lze, zapojuji do výuky studenty osobně) a pak jsem tedy položila otázky, jejichž odpovědi přesně zazněly v pořadu. Nabízely se otázky: Proč si M. Cunningham myslí, že psát román je ze své podstaty věc optimistická i přesto, že v románu Hodiny je důležité téma sebevraždy? nebo Jaké autory má Cunningham rád? apod.

Pak jsem doplnila některé důležité informace o autorovi a požádala jednu studentku, aby přečetla krátký medailon autora na obalu knihy Hodiny, kterou jsem si do hodiny přinesla. Následovala práce ve dvojicích (doposud byla práce individuální). Každé dvojici jsem dala na rozbor jednu ze složek/vrstev díla: postavy, čas a prostor, děj, kompozice, vypravěč, téma, jazykové prostředky a autorský postoj (to rozvíjí hlubší všímavost k literárnímu dílu a poučenější čtení dalších knih) a rozdala jsem úryvky z románu, přičemž jsem zařadila i část prologu (kvůli další aktivitě). Dala jsem dvojicím 8 minut na prodiskutování a zapsání výsledků. Potom proběhlo prezentování dvojic, já, případně i ostatní, pokud chtěli, korigovali a doplňovali.

Po této aktivitě byl čas na výklad díla – zvolila jsem formu diskuze a čtenářské dílny. Opět jsem dala čas na přípravu odpovědí, které zněly například takto: Jaké hlavní myšlenky se podle Vás v díle vyskytují? Co Vám autor touto knihou odhalil o životě? Co z toho má smysl právě pro Vás?  Jaké nové názory máte teď po přečtení díla? Můžete se s některou z postav ztotožnit? Zachoval/a byste se stejně? Co byste naopak udělal/a jinak? Zde jsem se setkala s myšlenkami jako například: Nyní si budu víc vážit času svého života, víc budu vděčný za to, co mi přináší. Více budu vnímat svoji svobodu, protože pro mě byla hlavní myšlenkou díla. A to i svoboda, pokud jde o to žít, nebo zvolit smrt. Nebo: V každém životě je mnoho nešťastných chvil, ale zároveň i šťastných okamžiků, a když už ty šťastné nejsou, člověk má právo život ukončit apod.

Po takto náročné aktivitě je potřeba zařadit úkol na uvolnění: proto jsem pustila krátkou ukázku z filmu Hodiny (pochopitelně jsem stručně představila film a připomněla, co o něm sám Cunningham řekl v pořadu Na plovárně). Požádala jsem studenty, aby zhodnotili, jak byl prolog knihy převeden do filmové podoby (zde jsem začlenila intermediálnost, dovednost všímat si detailů v uměleckém díle, srovnávat). Pak jsem ukázku pustila ještě jednou, tentokrát beze slov a vyvolala postupně několik studentů, aby pasáž jazykově zprostředkovali ostatním, aby popsali, co vidí, co se ve filmu děje. Tím jsem zapojila (zábavnou) aktivitu sledující rozvoj (spisovného) vyjadřování.

Nám ještě zbýval čas, a tak jsme přešli pomalu ke stylistice, ale zůstali jsme u téhož tématu. Rozdala jsem studentům recenzi na tento román a požádala je, aby si ji přečetli (můžeme zadat i jako úkol na doma). Nyní si tedy trénovali čtení s porozuměním sekundárnímu, neuměleckému textu (opustili jsme dílo samotné a sledovali jsme literární provoz). Zeptala jsem se, co je to podle nich recenze, jak by ji definovali a jak přistupuje k Hodinám tato konkrétní recenze. Pak jsem se ještě zeptala, jak oni sami by přistoupili k zadání napsat recenzi na tuto knihu, a prodiskutovali jsme to. A za domácí úkol bylo zadáno – samozřejmě napsat recenzi na knihu Hodiny.

Jak jsme si mohli všimnout, hlavním cílem vyučované hodiny bylo mluvit a přemýšlet o knize ve snaze ji porozumět, případně v ní nalézt přesah pro vlastní postoje, hodnoty a názory. Zřetel byl brán i na aktivní zapojení studentů v konkrétních činnostech a na rozvoj jejich znalostí a dovedností jako například (tvůrčí) čtení, psaní, prezentování, práce ve skupině, interpretování textu, formulování vlastního názoru, verbalizace prožitku, porozumění umění, člověku, světu.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

38 komentářů k "Jaká musí být čeština, aby se na ni studenti těšili"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
sam
sam
1 year 4 months ago
Takto dost podobně (akorát vzhledem k době bez videoukázek) nás získala češtinářka na gymplu k literatuře a hlavně k artovému filmu (místo ukázek po škole s námi chodila na filmy, který nám zajistila v místním kině – Wajda, Antonioni, Saura, Fellini, byla jich za rok desítka, dodnes si i po 40 letech ty filmy pamatuji). Navíc nám dávala ukázky tvorby řekněme nedoporučené (70. léta ), tak se ji ta pozornost dařila získávat snadno. Ale o to větší to byla od ní odvaha. Měli jsme ji rok, pak odešla (či byla odejita, nevím). Ale za rok se stihla stát jedním ze… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 4 months ago

S tímto textem M. Stehlíkové jsem se obeznámil již dříve a nemohu autorce upřít snaživost při promýšlení výuky (didaktické otazníčky nechávám stranou). Píše-li ovšem, že předmět by měl studenty také „naučit přemýšlet a vyjadřovat se (ústně i písemně) na relativně vysoké úrovni“, a prezentuje-li se přitom velmi toporným stylem s řadou nedostatků, je to na pováženou. Celkově by bylo na místě méně deklarovat a také absolutizovat („MUSÍ BÝT“).

stehlikova
stehlikova
1 year 4 months ago
Josefu Soukalovi Děkuji za upozornění na nedostatky ve stylu. Je to poprvé, kdy jsem se s tím setkala. Upřímně tomu moc nerozumím. Jednak jsem své studenty psát a vyjadřovat se skutečně naučila, soudě podle výsledků u maturitních slohů, kde většina měla jedničku. A přemýšlet jsem je také naučila, o tom se můžete dočíst i zde na eduinu v jednom článku, kde mě hodnotí jeden z mých bývalých studentů. Moje články čte určité množství lidí a vždy se mi dostalo dobré zpětné vazby, ať už od šéfredaktorky Regenerace, Rodiny a školy či psychologie.cz i jejích čtenářů. Netvrdím, že není, co zlepšovat,… Více »
sam
sam
1 year 4 months ago
Tím se paní Stehlíková nenechte otrávit. Umělou vědeckou češtinu nepoužíváte (naštěstí), takže článku rozumí všichni lidé. A hlavně z něj vyzařuje snadno přenositelná radost a nadšení, které si přesně pamatuji z mnou popisovaného roku 1976 a své profesorky češtiny na gymplu. To je dar, který Vám budou někteří závidět a případně i házet v životě klacky pod nohy. Ale to je drobnost, to se dá odignorovat. Držím palce. P.S. Slovo musí jste použila v 3 stránkách textu celkem 3x, ve všech případech dle mého patřičně Pan Soukal byl na 6 řádcích (jeden řádek je citace) 7x negativní či kritický (jen… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 4 months ago
Řada tvrzení vzbuzuje pochybnosti a potřebuje určitě vysvětlení. „aby ti, kteří chtějí číst knihu k maturitě, si ji přečetli právě na tuto hodinu“ A ti ostatní? „kladla jsem důraz na vlastní (tvůrčí) práci studentů“ Čtu: zapsání výsledků, dělali si poznámky, diskuse, aby popsali. V čem z toho vidíte to tvůrčí psaní? Že je vlastní? „zvolila jsem formu diskuze a čtenářské dílny. Opět jsem dala čas na přípravu odpovědí“ Kde je čtenářská dílna? Co je podle vás čtenářská dílna? Vždyť žáci v té chvíli jen odpovídali na zadané otázky! „Zeptala jsem se, co je to podle nich recenze…“ Podle nich? Myslím,… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 4 months ago
Paní Stehlíková, „nevědeckostí“ stylu jsem se vůbec nezabýval, tam moje kritika nemíří. Obsah a smysl vašeho sdělení jsem naopak nepominul. Máte pocit, že jsem příkrý, a to asi nejen k formě. Nejsem, mám jenom vyšší nároky; a – promiňte – vychválila jste se dost sama. „same“, slovo MUSÍ je v titulku, proto jsem ho vypíchl; nevím, co je na tom špatně. Co se týče „nevěcnosti“ – to, že vy nedostatky nevidíte, neznamená, že tam nejsou. Vyjádřil jsem názor a samozřejmě jsem schopen ho podložit. Nežádejte však po mně, abych zde text pozorně rozebíral. Mým cílem nebylo někoho otrávit, pouze jsem… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 4 months ago

Aby bylo zřejmé, jaké nároky kladu na češtinářův text, odkazuji na časopis Český jazyk a literatura, rubriku Z praxe našich škol. Během ledna budeme na stránky ASČ vkládat nové články, dohodneme-li se s autorkou, uveřejníme tematicky srovnatelný příspěvek; odkaz zde pak uvedu.

Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 4 months ago

Ještě omluva a oprava: nikoli „pozorně“, ale „podrobně“.

sam
sam
1 year 4 months ago
Pane Soukale, titulek jsem přehlídl(nad obrázkem), moje chyba, tam MUSÍ být nesmí. To máte pravdu, ale v komentáři jste nepsal o titulku . Se omlouvám. Tvrdím, kdyby aspoň 90 % učitelů dosáhlo popisované úrovně výuky literatury a zbytek (jako Vy a další) jej přesáhl, to by byla literární škola ráj. Já to štěstí krom 1 roku na gymplu nikdy neměl , ale i ten 1 rok mě trvale změnil – krásu literatury, artového filmu a kritického myšlení objevil a nasměroval a pak už je to každého věc, jak rozvine. Takže jsem vlastně štěstí měl. Spíše než popis dvouhodinovky by bylo… Více »
sam
sam
1 year 4 months ago

Pane Soukale
být na 6 řádcích 7x negativní a kritický (jen jednou věcně doloženo), ani jednou pozitivní, nechtít přitom nikoho otrávit, s tím, že umíte vše doložit, ale nežádejte to ode mě – tak to je brilantní komunikační výkon hodný titulní stránky Blesku. Obdivuhodné.

Ondřej Hausenblas
1 year 4 months ago
Škoda, že zde na Eduinu se ozývá málo čtenářů-češtinářů, kteří by mohli odpovědět – aspoň za sebe sama – na otázku pana Sama: „Kolik procent češtinářů dělá literaturu tak, jak popisuje paní Stehlíková (či podobně), tedy náročně (na přípravu) a zajímavě pro žáky a studenty?“ Jsem přesvědčen – mám to potvrzené zkušeností s učiteli za posledních 25 let -, že ty, kteří to dělají podobně, by její podání ani pojetí nepopudilo. A to ani když ona vyjádří dnes něco, nač oni přišli třebas před patnácti lety taky. Naopak, obvykle se doptávají na různé podrobnosti v postupu, ve výběru textu, v… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 4 months ago

„same“,

neumíte bohužel počítat, řádky ani kritické připomínky. Navíc zaměňujete kritiku za negativismus. A vůbec jste neporozuměl tomu, proč jsem při výčtu nedostatků nebyl konkrétní. Celkově vedeme zbytečnou diskusi a zbytečně mě považujete za odpůrce aktivního, hledačského vyučování. A zbytečně a velmi hloupě mě napadáte.

sam
sam
1 year 4 months ago

Pne Sotoláři

Vy čtete a píšete: „zapsání výsledků, dělali si poznámky, diskuse, aby popsali. V čem z toho vidíte to tvůrčí psaní? Že je vlastní?“

Já čtu a píšu a se táži: Napsat vlastní recenzi knihy. Proč nevidíte vlastní tvůrčí psaní?

sam
sam
1 year 4 months ago
Pane Soukale 7 řádků mínus 1 řádek citace (tedy nevlastní) = 6 řádků vlastních (+ být, chcete-li naprosto exaktně ) Kritika a negativismus není záměna, je to výčet 7 obou těchto prvků, sám si spočtěte kterých a kolik: 1.nemohu autorce upřít (pochvala negací, nač pochválit přímo, že) 2.didaktické otazníčky nechávám stranou 3.velmi toporným stylem 4.s řadou nedostatků 5.je to na pováženou 6.méně deklarovat 7.méně absolutizovat („MUSÍ BÝT“). Za odpůrce aktivního, hledačského vyučování Vás nepovažuji – to mi nedoloženě podsouváte, jen Váš komentář to zbytečně navozuje možná proti Vaši vůli – nepochopil jsem to takto jen já, jak se dozvíte v… Více »
sam
sam
1 year 4 months ago

Ještě mě napadlo dát si zobrazení Lupy na 100 %, těch řádků je tedy jen 5, jeden jsem Vám přidal díky většímu zobrazení, to mi technicky nedošlo. Váš komentář v čase 10:10.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 4 months ago

Odpovědí jsem se nedočkal, zato jsem byl pohotově klepnut přes prsty („kteří to dělají podobně, by její podání ani pojetí nepopudilo“). Mám dojem, že to už tady patří jaksi k folklóru. Pochybnosti a otázky nad články kmenových eduínů se prostě nenosí, mohou být naopak znakem určité zpozdilosti nebo konzervativnosti. „Naštěstí dneska se člověk takovým postojem exkluzivního práva na pravdu spíše zesměšní.“

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 4 months ago

Recenze byla zadána AŽ za domácí úkol. Já se ptal na proběhlou dvouhodinovku.

sam
sam
1 year 4 months ago

Nepsal jste o dvouhodinovce, to jste doplnil až nyní.
Domácí úkol s dvouhodinovkou přímo nesouvisí?
Nechápu.

sam
sam
1 year 4 months ago
„Škoda, že v chatech na webu bývá málo takové diskuse. Asi je to proto, že ti, kdo stále hledají a vyvíjejí, mívají méně času na sdílení s druhými.“ Spíše si myslím pane Hausenblasi, že většina má spíše zachován pud sebezáchovy, protože ví, že publikováním článku jako napíše paní Stehlíková, se nedočká zpětných otázek, inspirací, doplnění, neřku-li uznání, ale spíše si člověk naběhne na vidle. A to i když napíše na odborný web EDUIN, kde nechodí stejný vzorek „glosátorů“ jako na jiné weby. A pak si říkáte, píšu to hodinu dvě tři, chci někoho obohatit a první, co se dočtete, je… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 4 months ago

„same“,

bohužel opravdu neumíte počítat, a teď nemyslím řádky. Zato umíte chytat za slovo („nenapadám vás, ale vaše komentáře“). Rozumíme-li si v tom, že jsem nechtěl znectít výukové aktivity paní Stehlíkové, ale poukázat na nedostatky jejího článku – z mého pohledu závažné -, beru zpět svá slova o tom, že mne považujete za odpůrce hledačské výuky.
Zkusme to jinak: Představte si, že všechny mé kritické připomínky jsou objektivní a že článek vzhledem ke své úrovni působí chlubivě. Píšu kriticky, nebo negativisticky?

sam
sam
1 year 4 months ago
Pane Soukale nechytám za slovo, ale je značný rozdíl napadat (když už to slovo používáte, volil bych jiné, třeba kritizovat) osobu nebo názor. Souvisí to s tím, zda člověk přijímá názory věcně nebo osobně – a to mi věřte je v životě ten největší kámen úrazu. To jako uznávaný bohémista víte a měl byste odlišovat. Sám víte, jako zkušený pedagog, když máte někoho hodnotit, začnete pozitivně. Když pak přejdete ke kritice, volíte spíše formulace, která buď vyřčené doloží, aby se dalo věcně diskutovat, nebo se spíše tážete. Paní Stehlíkové vytýkáte deklaraci, ale co jsou pak slovní spojení: velmi toporným stylem,… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 4 months ago

A o čem jiném bych psal než o té dvouhodinovce? Nehledě na to, že to vypadá, jako by se k recenzi dostali spíše náhodou: „Nám ještě zbýval čas, a tak jsme přešli pomalu ke stylistice“ Na rvp.cz by článek musel vypadat poněkud jinak. A znovu se musím ptát: Co dělali ti žáci, kteří text nečetli? Stačily jim drobné (vlastně jaké ???) ukázky na to, aby mohli hodnotit kompozici, postavy atd.? Jsou lidé, kteří „obvykle se doptávají na různé podrobnosti v postupu, ve výběru textu“. A proč musí hned pan Hausenblas nálepkovat a šoupnout mě mezi ty popuzené? Že se ptám…

sam
sam
1 year 4 months ago
Čtenáři neví, o čem píšete, když článek je o dvouhodinovce s domácím úkolem, netušíme, že píšete jen o části článku, ale pak ta připomínka, že tam nebylo vlastní tvůrčí psaní je nelogická. Druhá otázka, o čem psali ti, co nečetli, je pochopitelně logická. A jak zajistit, aby v jeden okamžik přečetla celá třída jednu a tutéž knihu? Poraďte. Jinak bychom furt vedli diskusi mluvenou i psanou jen o ukázkách či s jen části třídy. Lze pojmout tak, že tou ukázkou (knihy, filmu, rozhovoru, recenze) inspirujete k čtení, shlédnutí. Což já považuji za jeden z cílů výuky literatury (ne jediný). Nevím,… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 4 months ago

„same“,

nepsal jsem článek, ale komentář. Pojďme se shodnout na tom, že je třeba snažit se dobře učit i dobře o tom psát.

Oldřich Botlík
1 year 4 months ago
Paní Stehlíková, děkuji Vám za srozumitelnou a velmi podnětnou ukázku rozdílu mezi výukou češtiny, o níž psala v Lidovkách R. Kvačková, a výukou, kterou bych býval rád absolvoval třeba i já. Dovolím si upozornit na jedno místo ve Vašem textu, kde podle mého názoru volíte méně výstižné a příliš skromné pojmenování toho, oč Vám v popisované dvouhodině šlo (a čeho se Vám nejspíš také podařilo dosáhnout). Pokládám to totiž za zásadní. Ve druhém odstavci píšete doslova: „Součástí mojí koncepce je, aby hodiny studenty bavily a aby se na ně těšili – při zachování požadované úrovně. Aby dnešní studenty hodiny bavily, musí… Více »
stehlikova
stehlikova
1 year 4 months ago
Děkuji těm, kteří se snažili pochopit, proč jsem článek napsala. Byla v tom radost, protože já jsem měla radost z toho, že student dokáže svými slovy a sám za sebe mluvit o tématech jako čas, smysl života, když se dokáže vyjádřit, co se mu na postavě líbí a co ne, co by udělal stejně a co jinak než ona apod. A taky jsem chtěla svým způsobem bránit češtináře, kteří učí podobně – v reakci na článek paní Kvačkové (je to i uvedeno na začátku). A rozcupovat text, jak to udělat pan Soukal, je možné asi u každého textu, připomíná to… Více »
stehlikova
stehlikova
1 year 4 months ago

Děkuji, pane Botlíku, za zajímavý postřeh a upozornění.

Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 4 months ago

Paní Stehlíková,

spletla jste si jména, ale je to jedno; spíše jde o to, zda jste schopna připustit, že snahu – jakkoli chvályhodnou – musí provázet i kvalita. Je jen na vás, co si z diskuse a z kritiky odnesete. Přeju vám, abyste volila správně.

Pavel Doležel
Pavel Doležel
1 year 4 months ago
Cituji: „Když před cca 40 lety začínal populárně psát o vesmíru dr. Grygar, rozčilovalo to spoustu jeho kolegů vědců. Popularizace znamená znepřesnění, rozmazání přesných hranic u pojmů i jevů, a toho se štítili. Tehdy ovšem si elity myslely, že na plebejcích málo záleží, že odborným záležitostem smějí rozumět jen zasvěcení. To ovšem nebylo demokratické, a vůbec to nesouviselo s tehdejším totalitním komunistickým režimem. Souviselo to s tradičním pocitem pýchy zasvěcených proti laikům. Ale řekl bych, že je to už dost dávno přešlo. O vesmír má tolik lidí živý zájem!“ A kdo tvrdí, že odborným záležitostem smějí rozumět jen zasvěcení? Nikdo… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 4 months ago

„A jak zajistit, aby v jeden okamžik přečetla celá třída jednu a tutéž knihu? Poraďte.“

Proč já? Proč ne autorka?

Ne článek, ale napsat na Eduinu kritický komentář znamená naběhnout si na vidle. Už vím, kam patřím (protože to je tady asi to nejdůležitější, kdo jsme my, kdo jste vy), ale odpovědí na otázky jsem se od autorky stejně nedočkal.

Ondřej Šteffl
1 year 4 months ago

Moc pěkný text, paní Stehlíková :-).

sam
sam
1 year 4 months ago
„A jak zajistit, aby v jeden okamžik přečetla celá třída jednu a tutéž knihu? Poraďte.“ „Proč já? Proč ne autorka?“ Tu otázku jste položil autorce Vy, tak jsem se zeptal Vás i všech češtinářů, jak zajišťujete, zajímá mě to, odpověď: Proč já? mě příliš neuspokojila. Ta otázka je tedy znovu – jak dělat, aby se dalo o knížce mluvit ve stejném okamžiku a nebyla to jen nauka o autorech? Naše češtinářka na gymplu v roce 1976 to udělala tak, že vzala knihu, přečetla zajímavou ukázku a pak nám ji dala a my ji do měsíce skoro všichni přečetli (a byly… Více »
stehlikova
stehlikova
1 year 4 months ago

Pane „same“, kde poradate ty nedelni filmove vecery?Rada bych nekdy prisla. Dekuji a zdravim.

sam
sam
1 year 4 months ago

Dobrý večer paní Moniko
to budete mít určitě z ruky – bruntálsko (více případně samkrnov@seznam.cz).

Vladimír Karel
1 year 4 months ago

Paní Stehlíková,
mně se také Váš přístup k výuce moc líbí a je škoda, že diskuse nešla k jádru problému, tedy jak vyučovat, aby se dětem – studentům škola neošklivila. Zaujal mě například Váš začátek, sezení a debata v kruhu. Je možné takto začínat každé téma? Je možné kruhem začínat výuku matematiky či jiných předmětů? Vkládat do výuky ukázky z filmů či jiné vizuální doplňky je dnes technicky snadno řešitelné. V podnětném a kreativním prostředí by měla nechuť pracovat ustoupit do pozadí a hlavního cíle je dosaženo – studenti se na výuku těší. Co může pedagog chtít víc?

Zdenek Sotolar
Zdenek Sotolar
1 year 4 months ago

„Vkládat do výuky ukázky z filmů či jiné vizuální doplňky je dnes technicky snadno řešitelné.“

To je pravda. Úryvky z filmů si do hodin stříhám docela běžně, teď jsme (v devítce) brali avantgardu, tak jsem promítal úryvky z expresionismu a surrealismu.

„Většina z dospělých říká, že nic takového v životě nezažila“
Mě k filmu nenasměrovala škola, ale brněnské filmové kluby.

l.snirch
l.snirch
1 year 4 months ago

Právě škoda (chyba ?), že ne škola.

Alena Kulhavá, bud
1 year 4 months ago

Paní Stehlíková, děkuji za krásný článek. Naštěstí je tvořivých a hlubokých češtinářů na gymnáziích kolem mě docela dost (což ale není žádný statistický ukazatel), je to tak důležité…přeji Vám studenty pořád ještě do té míry otevřené, že právě nadšení a metody stále budou fungovat.

wpDiscuz