Lidové noviny: Způsob, jakým se na českých školách učí mateřština, je pro pubertální děti k nepřežití

ilustrační foto: Harris Walker (flickr.com)(CC BY 2.0)

Publikujeme článek Radky Kvačkové, který vyšel 14. 10. pod názvem Jak zošklivit dětem češtinu v Akademii Lidových novin. Autorka v něm upozorňuje na nezáživnou formu, jakou se na druhém stupni základních škol vyučuje ve školách rodný jazyk. Myslí si, že výuka, ve které převažují gramatické rozbory, většinu dětí nebaví. Daleko spíš než analyzovat komplikovaná souvětí by se podle ní děti ve školách měly učit vyjadřovat myšlenky. Soupis maturitních novinek z ČJ si můžete stáhnout ZDE.

Ten cvičný sešit z českého jazyka pro šestou třídu jsme si v rodině přehazovali od rodičů k prarodičům a zpět. „Proveďte tři typy slovních rozborů: slovotvorný, morfematický a tvarotvorný,“ píše se v jednom ze zadání mířících na jedenáctileté žáky, kteří právě přestoupili z prvního stupně základní školy na druhý. 
Jak je možné, že si nikdo z nás nevzpomíná, co je morfematický rozbor a jak se liší od slovotvorného a tvarotvorného? A brali jsme to vůbec někdy?

Nezáživné hodiny. Celá léta
Kdo se trochu zajímá o to, co se děti učí, nemůže si nevšimnout, že na druhém stupni základní školy je právě český jazyk na většině škol velmi nezáživnou disciplínou. Žáci jako by nedělali nic jiného, než se učili rozeznávat přísudek jmenný se sponou od přísudku jmenného beze spony, rozhodovat, jestli je rozvitý přívlastek připojený k členu řídícímu pevně, nebo volně, označovat vedlejší věty jako předmětné, přívlastkové, příslovečné časové, příslovečné příčinné, přípustkové a podobně. Procvičují to nejen celé měsíce, ale celé roky.

Ostatně, procvičovali jsme to v mládí i my. A při češtině kvůli tomu zívali, nebo ji přímo nesnášeli. Když se nás někdo po letech zeptá, co je příslovečná spřežka nebo interdialekt, většinou nevíme, a to ani v případě, že jsme třeba hodně sečtělí a mateřštinu používáme bravurně. 

Má tedy smysl věnovat skladbě vět a teoretizování kolem jazyka tolik času? Nebylo by lepší tyhle věci vysvětlit jen informativně a dál se věnovat rozvíjení skutečně potřebných jazykových dovedností? Stačí si přečíst pár náhodně vybraných sdělení například od úřadů nebo chvíli poslouchat vyjadřování lidí třeba v televizních debatách, abychom pochopili, že to, co tu chybí, není teorie, ale praxe. Schopnost nalézat pro to, co chceme vyjádřit, co nejpřesnější, nejvýstižnější a nejpůsobivější výrazy, schopnost mluvit a psát logicky a tak, aby to každý snadno pochopil, neopakovat se pořád a pokud možno taky nenudit.

Učí se to, protože se to zkouší
Dneska už je zřejmé, že učit se cizí jazyk pomocí gramatických pravidel nebývá moc efektivní a jediné, co funguje, je co nejpřirozenější cesta odposlouchávání, čtení a mluvení. U mateřštiny to ve skutečnosti není zásadně jiné. Příliš teorie může i tady vytvořit něco jako blok, který komunikaci ztěžuje. Jak si tedy vysvětlit, že se čeština učí většinou pořád tak zkostnatěle? Zakladatel prvního českého soukromého gymnázia a také testovací společnosti Scio Ondřej Šteffl si nebere servítky: „Protože škola je pořád uzavřená do sebe a ignoruje okolní svět. Protože učitelé nic jiného neumějí a nikdo po nich ani nic jiného nechce. Učí se to, protože to někdo zkouší.“

Přitom většina žáků vůbec nechápe, k čemu jsou takové věci jako pojmenovávání vedlejších vět dobré. Podle Ondřeje Šteffla by pro děti mělo smysl, kdyby dostávaly úkoly typu: Napište text pro Twitter na 140 znaků, aby získal co nejvíc lajků. A pak by se diskutovalo o tom, proč je tohle dobře a tamto špatně.

Formálně-gramatické pojetí se s přirozenější – agramatickou – metodou založenou především na praktických cvičeních pere už celá staletí. Zatímco na přelomu 19. a 20. století vítězila přirozenost, současné (žijící) generace musely podstupovat spoustu teorie. „S kritikou agramatismu vystoupili ve dvacátých letech 20. století někteří pedagogové a jazykovědci (například Otokar Chlup, František Trávníček), kteří byli přesvědčeni, že žák mluvnickou teorii a jazykové znalosti pro ovládnutí jazyka potřebuje,“ konstatuje Milan Polák z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v článku, který lze vyhledat na stránkách metodického portálu RVP (rámcové vzdělávací programy).

Dlužno říct, že názor těchto jazykovědců se v našich zemích usadil velmi pevně a trvale, a to přesto, že na nevhodnost formálně gramatického pojetí upozorňoval už před válkou například osvícený filozof a pedagog Václav Příhoda.

Určitá šance na změnu přišla s tak zvanou novou koncepcí v sedmdesátých letech, kdy vznikaly nové učebnice. Využita však nebyla. Přemíra gramatiky zůstala, jen se trochu snížila jazyková dotace pro český jazyk. „Následkem toho byly některé ročníky (zejména 5. a 7.) jazykovým učivem předimenzovány,“ konstatuje Milan Polák.

Z toho plyne, že dnešní učitelé se český jazyk sami učili víc teorií a rozbory větnými než praxí. I to je zřejmě důvod, proč se nepodařilo věci změnit ani s rozvolněním osnov v posledních desetiletích. Pravda, ozvaly se hlasy, které křičely: Takhle ne! Nejhlasitěji to zřejmě říkal, a stále říká, absolvent oboru čeština-angličtina Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Ondřej Hausenblas, jenž už v roce 1992 vydal knížku s titulem Vrátíme smysl hodinám češtiny?. Dnes působí na Pedagogické fakultě UK a tvrdí: „Jazyk není žába, kterou pozorujete v teráriu, ale kus naší duše, který není určen k pozorování, ale k používání. Škola je tu od toho, aby to bylo používání kultivované.“

Na otázku, kdo by měl věci měnit, když ne lidé jako on, který teď už léta učí na Pedagogické fakultě UK, pak odpovídá, že dělá, co může, ale hlavně, na fakultě učí nikoliv jazyk jako takový, ale literární výchovu. Popravdě řečeno, i tady bychom našli věci, které děti od literatury spíš odrazují, než že by je k ní přitahovaly. Otázky, které žádají, aby žák do čtenářského deníku popsal umělecké prostředky, jež autor použil pro vykreslení toho či onoho, nebo aby vyjmenoval fantaskní prvky vyprávění, představují pro mnoho jedenácti- či dvanáctiletých dětí těžko srozumitelný úkol.

Ondřej Hausenblas souhlasí. Podle jeho slov by tu čtenářské deníky měly být spíš pro děti než pro učitele. Žáci by v nich měli zaznamenávat, případně komentovat to, co při čtení prožívají, nebo co zajímavého se dozvěděli.

Učí, jak se učili sami
Vraťme se ale k těm věčným rozborům větným. Co tomu říkají ti nejpovolanější? Petr Koubek z oddělení pro analýzy a koncepce vzdělávacích programů Národního ústavu pro vzdělávání nám napsal: „Algoritmizovaného učení, tzv. větných, morfologických a slovotvorných rozborů, je v české škole tolik, protože převažují v počáteční profesní přípravě učitelů na katedrách, ve struktuře oboru na vysokých školách a v typech úloh pro klauzury.“ Důvodem je podle něj i tradice, která se obráží v učebnicích, ale i v dalších učebních materiálech. „Školy jsou dneska zavaleny metodickými pomůckami a většina těch pro češtinu je zaměřena právě na rozbory,“ konstatuje při ústním rozhovoru. Písemně však jako představitel instituce, která je zodpovědná za vzdělávací programy, vydává neutrální stanovisko: „Ve škole, zejména na druhém stupni základní školy, má své místo jak pragmatický, tak analytický přístup k výuce rodného jazyka.“ Úlohy tohoto typu rozvíjejí podle jeho vyjádření pozornost a soustředěnost žáků, jakož i schopnost jazykové inteligence. „Rozvíjejí také vyšší poznávací funkce jako analogie a abstrakce.“

Co si z toho vybrat? Dělá se tolik rozborů proto, že je to tradice, nebo proto, že je to užitečné? Těžko říct. 
O mnoho víc nám neřekne ani rámcový vzdělávací program pro český jazyk, ani doporučené osnovy. Tak zvané „očekávané výstupy“ – v nich formulované – vypadají docela rozumně a na první pohled by se zdálo, že skutečně zdůrazňují komunikační stránky jazyka. Přesto se to ve školní praxi moc neobráží. a mnoho dětí se při češtině nudí, nebo i trápí. Mimochodem, v Národním ústavu pro vzdělávání, kde klíčové dokumenty vznikají, to asi tuší. Také proto chystají tak zvanou „novou didaktiku“ jazyka a literatury.

Další troška do mlýna
„Od října máme připravené roční kurzy pro krajské didaktiky a budoucí mentory pro češtináře z řad zkušených, ale učících se učitelů. Snad touto troškou do mlýna přispějeme k tomu, aby výuka rodného jazyka a řeči přestala být pro mladé puberťáky k nepřežití!“ říká Petr Koubek.

Důvod k optimismu to ale není. Takových školení už totiž bylo… Jediné, co lze doporučit, je angažovanost rodičů. Aby se trochu zajímali, co a jak se děti ve škole učí a jestli je to aspoň trochu baví. A třeba se i domáhali jiného přístupu. Důležité může být i to, z čeho se děti učí. Třeba Ondřej Hausenblas říká, že má docela rád učebnice nakladatelství Alter, za poměrně dobré považuje ty od Frause, ale nakladatelství SPN (vzniklé z bývalého Státního pedagogického nakladatelství) považuje za udržovatele ne právě nejšťastnějších tradic.

Jo, ta shora uvedená úloha pochází z pracovního sešitu k učebnici Český jazyk pro 6. třídu. Vydavatel: SNP. 

— 

Co se očekává od žáka 2. stupně základní školy 

– Spisovně vyslovuje česká a běžně užívaná cizí slova * Dorozumívá se kultivovaně, výstižně, jazykovými prostředky vhodnými pro danou komunikační situaci * Odlišuje spisovný a nespisovný projev * Uceleně reprodukuje přečtený text, jednoduše popisuje strukturu a jazyk literárního díla a vlastními slovy interpretuje smysl díla * Rozpoznává základní rysy výrazného individuálního stylu autora * Rozlišuje základní literární druhy a žánry, porovná je i jejich funkci, uvede jejich výrazné znaky * Využívá základy studijního čtení – vyhledá klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky textu, vytvoří otázky a stručné poznámky, výpisky nebo výtah z přečteného textu * Odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů * Rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích a zaujímá k ní kritický postoj * Rozlišuje významové vztahy gramatických jednotek ve větě a v souvětí * V písemném projevu zvládá pravopis lexikální, slovotvorný, morfologický i syntaktický ve větě jednoduché i souvětí * Samostatně pracuje s Pravidly českého pravopisu, se Slovníkem spisovné češtiny a s dalšími slovníky a příručkami * Tvoří vlastní literární text podle svých schopností a na základě osvojených znalostí základů literární teorie * V mluveném projevu vhodně užívá verbálních i nonverbálních prostředků řeči * Zapojuje se do diskuse, řídí ji a využívá zásad komunikace a pravidel dialogu

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

31 komentářů k "Lidové noviny: Způsob, jakým se na českých školách učí mateřština, je pro pubertální děti k nepřežití"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Jiri Janecek
Jiri Janecek
1 year 7 months ago
No, priznam se, ze clanky pani Kvackove nemam moc rad. Seknul jsem se u vety: „Dneska už je zřejmé, že učit se cizí jazyk pomocí gramatických pravidel nebývá moc efektivní a jediné, co funguje, je co nejpřirozenější cesta odposlouchávání, čtení a mluvení“…a dal to ani cist nebudu… ‚Kazdemu je jasne‘, ‚je zrejme’… to jsou typicke obraty demagogu. Proc? Z ceho to plyne? Delal se na to nejaky pruzkum? Kolik uzivatelu aspon s urovni B2 se jazyk naucilo odposlouchavanim a kolik ‚postaru‘? Podotknu, ze materstinu se dite uci 6 let 10 hodin denne.. A pak 9 let 4 hodiny tydne… A… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 7 months ago
Citované písemné vyjádření P. Koubka je výstižné. Problémy, o nichž autorka píše, nepochybně existují, je ovšem škoda, že se nepoptala také u praktiků; jejich názory by byly přínosnější než „výstřel“ O. Šteffla. Nedovedu si představit, jak se dnešní žáci ze základních škol učí z učebnic Alteru, pro ně nepochybně náročných na orientaci a poznatkově předimenzovaných. K učebnicím SPN jako celku se coby kmenový autor tohoto nakladatelství nebudu vyslovovat, jen uvedu, že uvedené typy rozborů jsou zde podány dosti přehledně a pracovní sešit a učebnice obsahují nejen čistě procvičovací, ale také tvořivé a zajímavé úlohy. Samotné učivo není příliš náročné a… Více »
Perun
Perun
1 year 7 months ago
„Pravda, ozvaly se hlasy, které křičely: Takhle ne! Nejhlasitěji to zřejmě říkal, a stále říká, absolvent oboru čeština-angličtina Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Ondřej Hausenblas, jenž už v roce 1992 vydal knížku s titulem Vrátíme smysl hodinám češtiny?. Dnes působí na Pedagogické fakultě UK…“ – v souvislosti s tímto mě napadá jediná věc, vlastně otázka. Proč pan Hausenblas nenapsal za ta léta sadu učebnic, které by byly jiné než ty mainstreamové, které by ukázaly, jak správně a třeba i zábavně češtinu na ZŠ učit? My učitelé (ale určitě i žáci a rodiče) bychom mu za to byli nesmírně vděční. 22 let… Více »
Tereza Broschová
Tereza Broschová
1 year 7 months ago

Ono to není o učebnicích, ale o učitelích. Pokud ti by se zamysleli nad smyslem výuky češtiny, pak žádné učebnice nebudou potřeba. Celý svět kolem je plný textů, námětů na přemýšlení a formulování názorů, není třeba „jet“ podle x let starých učebnic, které žáky spíše odrazují.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 7 months ago

„Od října máme připravené roční kurzy pro krajské didaktiky a budoucí mentory pro češtináře z řad…“

Všechny neduhy vyléčí školení! Když mi garantujete, že tu gramatiku nebudou moji žáci potřebovat při a po přechodu na střední školu, končím už v pondělí! Všechno ostatní jsou kecy.

Ondřej Šteffl
1 year 7 months ago
Zdeněk Sotolář 12. 12 .2014 13:09 Naprostý souhlas :-) „Když mi garantujete, že tu gramatiku nebudou moji žáci potřebovat při a po přechodu na střední školu“ Ano, přesně jak mě cituje paní Kvačková (i když nevím odkud): „Protože škola je pořád uzavřená do sebe a ignoruje okolní svět.“ A jinak, když škola použije jako přijímačky jen test náš test OSP, tak Vám to garantuji :-). Děti by jistě raději učily psát správné twíty nebo posty na Facebooku, což ale nejspíš zas neumí většina jejich učitelů, neb je to nikdo neučil, a hlavně to ani po nich nikdo nechce. A jak… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 7 months ago

Pane Šteffle,

opakuji vám posté, že pokud se nebudeme moci veřejně přesvědčit o (ne)kvalitě vašich testů, jsou jakákoli vaše tvrzení stran hodnoty testů bezcenná.
Jinak si prosím znovu přečtěte větu p. Koubka, na niž jsem upozorňoval, a pokuste se pochopit její význam.

Harry
Harry
1 year 7 months ago

Zaujala mě hlavně věta „Podle Ondřeje Šteffla by pro děti mělo smysl, kdyby dostávaly úkoly typu: Napište text pro Twitter na 140 znaků, aby získal co nejvíc lajků.“
Nesmyslnější úkol snad ani nejde vymyslet … Jsem si téměř jist, že nejvíce lajků v českých kotlinách dostane text, který bude rasistický či xenofobní – namířený proti Romům nebo muslimům. Případně text, který bude silně populistický v jiném směru.
Nevím jestli se na panu Štefflovi projevuje frustrace z toho, že Scio už tolik nevydělává na výrobě testů nebo už prostě stárne, ale ty jeho výstřely v médiích jsou čím dál trapnější.

Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 7 months ago

Daleko nejvyhledávanější tematikou na internetu je pornografie, pak nejrůznější typy „senzací“ bulvárního rázu. To jen abychom si uvědomili, jak pochybené je počítat „lajky“.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 7 months ago

Pane Šteffle,

Vy opravdu můžete garantovat, že tu gramatiku nebudou moji žáci potřebovat ani po přechodu na střední školu? Nebude to spíše tak, že se ti žáci možná díky Scio testu dostanou na střední i bez gramatiky, ale pak budou mít problémy během studia? Nebo u maturity? Obávám se, že stejně nemůžete garantovat vůbec nic. Stejně jako nejsou panu Hausenblasovi k ničemu ani dvě desetiletí akademického řečnění o smyslu učení češtiny. A stejně na prd budou všechna ta školení, o kterých teď mluví pan Koubek. Nová didaktika ve starém systému?

Ondřej Šteffl
1 year 7 months ago
Zdeněk Sotolář „po přechodu na střední školu?“ 13. 12 .2014 16:14 No to samozřejmě garantovat nemohu. Ale vzhledem k velmi rozličné úrovni ZŠ, které si, jak známo, všiml i pan ministr, tak jsem přesvědčen, že nakonec budou na SŠ muset dát příležitost se to doučit i dětem, které to na ZŠ neprobraly, probraly jinak, zapomněly apod. Jinými slovy, když už budou na SŠ, tak se nějak vyřeší. To je ovšem jen málo podstatné. Mnohem podstatnější je to, na čem jsme se shodli. Že ten hlavní smysl, proč se rozbory učí, není v dalším životě dětí, ale v tom, že to… Více »
Alena Kulhavá, bud
1 year 7 months ago

Nejsem češtinář a tak berte mé postřehy jako postřehy laika, nikoliv učitele. Gramatika su učí nejen v českém jazyce, ale i v cizích jazycích, aby člověk porozuměl struktuře jazyka. Na základní školu podle mě patří to, co přímo souvisí s pravopisem a mluvou a na gymnázia do větší hloubky studium jazyka jako svébytného fenoménu se zajímavou strukturou (případně i porovnání jazyků apod.). Kudy přesně vede hranice nejsem schopna rozlišit.

Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 7 months ago
„Mnohem podstatnější je to, na čem jsme se shodli. Že ten hlavní smysl, proč se rozbory učí, není v dalším životě dětí, ale v tom, že to chce škola, a že kdyby je nechtěla škola, je zbytečné je učit.“ Myslím, že tady někdo něčemu nechce rozumět, z principu, nikoli na základě argumentů. „Jinými slovy, když už budou na SŠ, tak se nějak vyřeší.“ Další výrok typický pro ty, kteří si myslí, že všemu rozumí a mohou do všeho mluvit. Středoškolské vzdělání se nazývá STŘEDOŠKOLSKÉ proto, že je poskytováno těm, kteří již mají základní vzdělání a kteří jsou schopni dostát jistým… Více »
Perun
Perun
1 year 7 months ago
Pane Šteffle, tento výrok „Že ten hlavní smysl, proč se rozbory učí, není v dalším životě dětí, ale v tom, že to chce škola, a že kdyby je nechtěla škola, je zbytečné je učit.“ ukazuje, že naprosto nechápete nebo nechcete pochopit, k čemu ony rozbory slouží. Jak chcete napsat odborný text (nebo mu porozumět), když od sebe nerozeznáte třeba podmínku a účel, nebo si spletete příčinu s důsledkem? Pokud nerozeznáte větu hlavní od věty vedlejší a nebudete vědět nic o jejich oddělování čárkou, o souřadnosti a o tom, kde všude může nastat, o oslovení atd., vaše schopnost psát bez chyb… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 7 months ago
Vraťmě se k výchozímu textu. „Má tedy smysl věnovat skladbě vět a teoretizování kolem jazyka tolik času? Nebylo by lepší tyhle věci vysvětlit jen informativně a dál se věnovat rozvíjení skutečně potřebných jazykových dovedností?“ Myslím, že z takto položené otázky je zjevné, že autorka je zcela mimo mísu. Proč bychom měli mluvit o skladbě vět jen informativně, aniž by to mělo vztah k jazykovým dovednostem? „Přitom většina žáků vůbec nechápe, k čemu jsou takové věci jako pojmenovávání vedlejších vět dobré.“ Pochybuji, že paní Kvačková má právo na to, aby mluvila za většinu (žáků, učitelů, kohokoliv). Slova jako „my“ (jsme zívali)… Více »
stehlikova
stehlikova
1 year 7 months ago
Vážená paní redaktorko, dovolím si zareagovat na Váš článek Jak zošklivit dětem češtinu, který vyšel 14.10. v Lidových novinách. Svým způsobem máte pravdu v tom, co píšete, jako (dnes už bývalá) učitelka češtiny na pražském gymnáziu jsem to u některým učitelů vnímala podobně. Celá věc má ale několik problematických bodů, které způsobí, že Váš článek a všechny podobně laděné mají velmi negativní dopady do škol. To si asi neuvědomujete, protože v té škole nepracujete, ale pravdou je, že tím způsobíte mnoho špatného. Možná to je záměr, nejen Váš, ale skoro všech novinářů, kteří jen „nadávají“ na to, jak ti učitelé… Více »
Ondřej Stehlík
Ondřej Stehlík
1 year 7 months ago
Osobně si myslím, že tento a podobné články jsou na žalobu novin, které dovolí takový nesmysl otisknout jako názor redakce. Článek špiní jméno všech dobrých učitelů češtiny, kterých není málo. Kdyby někdo napsal „všichni politici berou úplatky“, tak by určitě žaloba přišla, tak proč si to učitelé nechají líbit? Článek zaujatě a jednostranně líčí, jak se všude učí čeština špatně. Nepřináší žádný pozitivní příklad, nesrovnává, pouze sděluje „vše je špatně“. Paní, která toto napsala, zdá se jen sesbírala ze zdrojů na internetu, jaké chyby se ve výuce češtiny dělají a názory různých „odborníků“. Potom na druhou stranu barikády postavila všechny… Více »
Zdeněk Bělecký
Zdeněk Bělecký
1 year 7 months ago
K nepřežití je, když dostanete níže uvedenou žádost o práci učitele (odstranil jsem vše, podle čeho by bylo možné pisatele identifikovat). Není výjimkou. Dobrý den, chtěl jsem se zeptat zda nehledáte na plný nebo poloviční úvazek učitele tělesné výchovy. Jsme studentem Univerzity Karlovi Fakulty tělesné výchovy a sportu, navazujícího magisterského studia, druhého (posledního) ročníku. Studuji jednoobor a to tělesnou výchovu se zaměřením na aktivity podporující zdraví. Letos na jaře a teď na podzim jsem v rámci studia absolvoval praxi na ZŠ a SŠ (ZŠ xxxxa SŠ Gymnázium xxxxx). Práce s dětmi mě velice bavila a naplňovala. Od toho se také… Více »
Oldřich Botlík
1 year 7 months ago
Monice Stehlíkové Paní Stehlíková, mně se ve Vašem příspěvku velmi líbilo, když jste popisovala svou koncepci výuky češtiny. Pokud výuka opravdu probíhala tak, jak si ji na základě Vašeho popisu představuji, určitě bych se jako gymnazista na Vaše hodiny těšil. A kdoví, třeba bych zkusil souběžně s matematikou vystudovat i bohemistiku. Mně opravdu velmi zajímá Vaše odpověď na následující otázku, i když nejspíš bude vyžadovat, abyste si představila sama sebe jako učitelku češtiny na základní škole (což asi nejste). Do jaké míry by pro Vás, jako učitelku ZŠ, bylo podstatné, zda Vaši žáci (patnáctiletí, podle některých češtinářů dokonce jedenáctiletí) znají… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 7 months ago

A stačilo by Vám, kdyby žáci říkali „číslo nad čarou“ a „číslo pod čarou“, nebo byste tvrdě vyžadovala „čitatel“ a „jmenovatel“?

Václav Votruba
Václav Votruba
1 year 7 months ago

A není to trochu moc? Stačí přece „to dole“ a „to nahoře“. Alespoň tak mi to říkají žáci a já důsledně opravuji na jmenovatel a čitatel.

stehlikova
stehlikova
1 year 7 months ago
Oldřichu Botlíkovi Ano, výuka probíhala tak, jak jsem to popsala, všechny práce a videa mám ještě uložená. Ani jsem neuvedla, že jsme vymýšleli nový jazyk a pak ho prezentovali lingvisticky a hráli si na jazykovědce. Byla to ohromná legrace a zároveň neskutečná znalost jazyka a veliká kreativita. A z toho vyplývá, že bych položila otázku první v pořadí. Je potřeba, aby se žáci učili jazyk a objevovali literaturu pro sebe, aby rozvíjeli svoji všímavost a hloubku prožitku uměleckého textu a porozumění jeho sdělení, ne samoúčelně, co je to personifikace atp. Snad by se to mohli naučit studenti před maturitou, když… Více »
Oldřich Botlík
1 year 7 months ago
Monice Stehlíkové Paní Stehlíková, děkuji Vám mnohokrát za nevyhýbavou a jednoznačnou odpověď. I když Vás vůbec neznám a na ten studentský příspěvek o Vaší práci zde na EDUinu si pamatuji jen matně, vlastně jsem očekával, že cíle výuky českého jazyka a literatury pojmenujte podobně, jako bych je pojmenoval třeba já. Chápu, proč se Vás článek R. Kvačkové dotknul. Musím se na vysvětlenou dodat, že je opravdu obtížné mluvit o převládajícím pojetí výuky a současně zmiňovat ty učitele, kteří to dělají úplně jinak. Skoro bych řekl, že i pro Vás bude lepší, když Lidovky přinesou o Vaší práci samostatný článek. Například… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 7 months ago

Vážený Eduine,

poslední replika pana Oldřicha Botlíka překročila natolik rámec slušnosti a věcnosti, že máte můj ručník v ringu.

„Už víckrát ne.“

Perun
Perun
1 year 7 months ago
„Například zde na EDUinu se v diskusích často agresivně projevuje skupina velmi netolerantních učitelů češtiny, kteří se tváří, jako by byli nositeli nějaké jediné pravdy o výuce češtiny. Všechny, které si výuku představují jinak, jenom neustále napadají.“ To je zajímavé tvrzení, které ovšem pan Botlík podkládá diskusí proběhnuvší na stránkách české školy a nikoliv EDUinu, z čehož jsem, přiznávám se, poněkud zmaten, resp. připadá mi to nelogické. A nevím, jestli se tak náhodou nestávám velmi netolerantním učitelem češtiny, který… Kladu si otázku, zdali je napadáním třeba toto: „Pane Botlíku, přinesl jsem argumenty, upřesňoval svá tvrzení, polemizoval. Jestli jsem podle Vás… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 7 months ago
Snad bych jen dodal, že pokud p. Botlíkovi stačí k vytvoření názoru to, že o sobě někdo něco sám napíše, je skutečně zbytečné se jeho vývody zabývat. A je neuvěřitelné, že někdo dobrovolně odkazuje na diskusi, v níž se jeho výchozí teze ukázaly jako naprosto neudržitelné. A je dvakrát neuvěřitelné, že se jako testologický a bohemistický odborník tváří někdo, kdo je schopen na stránkách společnosti Kalibro vystavit úlohu, v níž je – kromě jiného – tak začátečnická chyba, jakou jsem v žádném jiném testu ještě neviděl. O tom, že by bylo možné uvést zde přehršel příkladů, kdy z Botlíkových vět… Více »
Barbora Markvartová
Barbora Markvartová
1 year 7 months ago
Milí kolegové, nenechejte se prosím znechutit trapnou novinářskou povrchností. Být v předdůchodovém věku a pyšnit se dlouholetou zkušeností při výuce českého a cizího jazyka se dnes nenosí, ale přesto odpovídám: I třináctlileté děti chtějí při výuce cizího jazyka rozumět tomu, jak jazyk funguje, proč je na 1. místě podmět, proč nesmějí vynechat osobní zájmeno u slovesa, jak se vyjádří, že něco začíná, končí apod. – jak by to paní Kvačková vysvětlovala bez znalosti základní gramatické terminologie? Je zajímavé, že se nikdo nepozastavuje nad tím, že se žáci musí naučit elementární názvosloví v přírodních vědách, ale v češtině a cizích jazycích… Více »
Oldřich Botlík
1 year 7 months ago
Pane Votrubo, „to nahoře“ a „to dole“ je výstižnější pojmenování než „čitatel“ a „jmenovatel“, protože zahrnuje mnemotechnickou pomůcku. Bylo by jistě ideální, kdyby všichni žáci v základním vzdělávání uměli správně pojmenovat části zlomku a také zlomky třeba správně sčítat a násobit. Kdybych si však měl vybrat, zda mají umět správně zlomky sčítat a násobit, NEBO správně pojmenovat části zlomku, vybral bych si samozřejmě to první. Na to, jak zlomky správně sčítat a násobit, můžou přijít žáci sami, a odborné pojmenování jejich částí k tomu nepotřebují. S termínem „personifikace“ je to podobné. Bylo by jistě ideální, kdyby všichni žáci v základním… Více »
Harry
Harry
1 year 7 months ago

Pane Botlíku, vy jste s prominutím hňup…

Tomáš Dopita
Tomáš Dopita
1 year 7 months ago

Harry, tím jste řekl opravdu hodně – O SOBĚ.

Ondřej Hausenblas
1 year 7 months ago
Pro B. Markvartovou z 17.12., jež napsala, že se třináctiletí ptají ve výuce cizímu jazyku , „jak jazyk funguje, proč je na 1. místě podmět, proč nesmějí vynechat osobní zájmeno u slovesa, jak se vyjádří, že něco začíná, končí apod. – jak by to paní Kvačková vysvětlovala bez znalosti základní gramatické terminologie?“ Cením si toho, když má dlouhými lety praxe zocelený učitel žáky, kteří takovou otázku pokládají. Když se tu diskutuje o tom, zda se děti musejí, nebo nemusejí učit termínům, je tohle moc důležité: právě žáci „slabí“ (obvykle se tím rozumí „v mém předmětu nejevící zájem ani výkon“) mívají… Více »
wpDiscuz