Recenze: Digitální demence Manfreda Spitzera

ilustrační foto. by IntelFreePress (flickr.com) (CC BY-SA 2.0)

Publikujeme recenzi Tomáše Feřteka, která vyšla v Respektu číslo 18 pod titulkem Inkvizitor digitálního věku. Je věnována bestseleru německého neurologa Manfreda Spitzera Digitální demence, s podtitulem Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Přeložil František Ryčl, vydalo nakladatelství Host. K tématu prospěšnosti využívání digitální techniky ve školách si můžete přečíst i články Jiřího Procházky (ZDE a ZDE) a blog Tomáše Feřteka (ZDE).

Německý vědec a esejista Manfred Spitzer je nesmiřitelným bojovníkem proti digitalizaci světa, našich životů a myslí. Neznamená pro něj pokrok, ale jen úpadek, rozmělnění a fragmentaci myšlení a vědění. Je přesvědčen, že pod vlivem moderních technologií naše mozky lenivějí a zjednodušují se, že nás všeobecná přístupnost digitálního obsahu – her, filmů, sociálních sítí – vede k oblibě násilí, primitivismu a pornografie. Píše o tom ve své úspěšné knize Digitální demence, která vyšla v Mnichově před dvěma lety a stala se bestsellerem. Teď vychází v českém překladu v nakladatelství Host. Je důležitá především proto, že otevírá téma, o němž se u nás zatím debatovalo spíš okrajově: Jaký vliv mají počítače na náš mozek?

Oprávněné pochybnosti
Kritiku digitalizace slýcháme už nejméně dvacet let, od doby, kdy internet a moderní technologie začaly radikálně proměňovat naše životy. Existují například pedagogické směry, které jednoznačnou blahodárnost digitální techniky ve vyučování dlouhodobě zpochybňují. Je to především waldorfská pedagogika, jež vychází z důsledně pojaté vývojové psychologie. Upozorňuje, že by děti měly mít přístup k počítači až ve chvíli, kdy je jisté, že ovládnou ony počítač, a ne počítač je, tedy obvykle až na druhém stupni základní školy. Teprve pak jsou schopny používat počítače opravdu především jako nástroj k poznávání světa a nestanou se jejich otroky, kteří jen vykonávají příkazy: tohle najdi, tomu napiš, toho si přidej do přátel!

Jakkoli jsou ale takové výhrady do jisté míry oprávněné, je iluzorní si myslet, že lze děti tak dlouho udržet izolované od světa digitální techniky. Většina z nich nosí v kapse mobil nebo tablet, které jsou výkonnější než počítače, jaké si může dovolit běžná škola. Z hlediska výchovy a vzdělávání jsme nad digitalizací dětských a dospívajících myslí fakticky ztratili kontrolu.

Nejspíš i proto je Manfred Spitzer tak nekompromisní. V třistapadesátistránkové knize o čtrnácti kapitolách nenašel na digitalizaci světa dobrého opravdu nic. Začíná digitálními mapami a navigacemi, které nás prý připravují o schopnost vyznat se ve složitém prostoru a rozvíjet tak své orientační schopnosti. Pokračuje vyhledáváním a psaním na počítači, jež zplošťuje myšlení (podle autora jen přesouváme a kombinujeme kusy textů, ale ve skutečnosti je netvoříme). Navíc nepíšeme rukou, což opět ochuzuje naše jemně motorické schopnosti a příslušné oblasti mozku. Sociální sítě nás připravují o reálný kontakt s lidmi. Počítačové hry dávají průchod primitivismu a zvyšují toleranci vůči násilí. Vynucený multitasking snižuje schopnost koncentrace a pochopení. A to všechno vede jen ke špatným známkám a rostoucí nevzdělanosti.

Každé z těchto tvrzení staví Spitzer na vědeckých důkazech, které obvykle dokládá pokusy se dvěma skupinami, kdy jedna užívá digitální technologie nebo je vystavena jejich působení a druhá nikoli. Plní přitom stejný úkol – žáci mají například porozumět textu nebo se orientovat ve složitější úloze. Výsledek není v kontextu jeho publikace překvapivý – „digitální“ skupina má vždy horší výsledky. O věrohodnosti experimentů není pochyb, ale o korektnosti jejich výběru ano. Každý týden se publikují i výsledky pokusů s podstatně odlišnými nebo protikladnými výsledky, jež dokládají i pozitivní vliv digitálních médií na učení a mozek. Ty ovšem Spitzer nezmiňuje.

Neznalost neomlouvá
Německý esejista a vědec je přesvědčivý v pasážích, které se týkají jeho odborné kvalifikace neurologa. Například když vysvětluje, jak se chová a rozvíjí mozek ve chvílích, kdy navazujeme sociální vztahy. Nebo proč je důležité, když se dítě učí počítat na prstech a psát rukou. Když ale kritizuje „násilné videohry“ a sociální sítě, dopouští se paušálních odsudků.

Například v kapitole o počítačových hrách sice terminologicky rozlišuje digitální hry, hry pro konzole a strategické hry na počítači. Ale nakonec je stejně šmahem odmítne. Přitom právě v tomhle případě by byl jeho odborný komentář mimořádně zajímavý. Překvapivě nejvíce mu leží v žaludku strategické hry pro osobní počítače, kde se hráč pohybuje ve virtuálním světě a ve spolupráci s dalšími on-line hráči plní nějaký úkol. S těmi, kteří je hájí jako vhodný doplněk školního vyučování, nepolemizuje odbornými argumenty, ale pobouřenými výkřiky typu: Měli bychom snad výuku němčiny nahradit hrami World of Warcraft a Crysis 2? Nic takového však nikdo netvrdí.

Ostatně stačí se rozhlédnout kolem sebe, aby bylo jasné, co všechno Spitzer přehlíží. Současná digitalizovaná generace se rozhodně nechová tak, jak by z jeho knihy a studií logicky vyplývalo. Není to horda perverzních, nevzdělaných a osamělých agresorů, kteří neumějí psát a bez navigace netrefí do samoobsluhy. Svět moderních technologií je mnohem složitější, nepředvídatelnější a mnohotvárnější.

Často totiž ti, kdo mají hodně přátel na Facebooku, pěstují i množství reálných sociálních vztahů, hráči strategických her bývají současně vynikající studenti. Digitální média skutečně proměňují naše mozky, ale kromě toho, že některé dovednosti oslabují, jiné části mozku technologie naopak kvapem rozvíjejí.

Moudří muži chytře kritizují
V Německu otevřela Spitzerova kniha svou razantností a sdělností bouřlivou debatu o vlivu digitálních médií. Lze ji zařadit do kontextu esejistických počinů důstojných mužů po padesátce (on sám je ročník 1958), kteří kriticky a ironicky komentují podobu moderního světa. Platí to o esejích rakouského filozofa Konrada Paula Liessmanna o umírající klasické vzdělanosti i o ještě známějších knihách německého ekonoma Thila Sarrazina o sebevražedných tendencích evropské civilizace. Zatímco jejich vidění je ale poučené, přesné a v lecčems třeba i vizionářské, Spitzer působí spíš jako pouťový vyvolávač. Dělá až příliš mnoho rámusu na to, jak předvídatelné a mělké jsou jeho argumenty.

Ve skutečnosti se pohybuje mimo odbornou debatu. Ta nespočívá jen v moralizujícím rozhořčení, ale v analýze, hledání způsobů, jak díky digitalizaci lidské schopnosti rozvíjet. Každý týden se objeví několik článků nebo studií zkoumajících, v čem mohou digitální média ve školách a vzdělávání pomáhat, a v čem naopak spočívají jejich rizika. Cestou je nepřijímat digitální technologie nekriticky s představou, že čím dřív posadíme dítě k počítači, tím bude nakonec vzdělanější. Ale Spitzerův inkvizitorský přístup k digitálnímu světu je spíš projevem strachu než ochoty poznat jeho podstatu

 

ilustrační foto. by IntelFreePress (flickr.com) (CC BY-SA 2.0) 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

17 komentářů k "Recenze: Digitální demence Manfreda Spitzera"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
2 years 18 days ago
Já nejsem proti novým technologiím.Jenže autor knihy o nebezpečí digitálních technologií má ,bohužel, v mnohém pravdu.jedno je jisté.Zpět se nikdo vracet nechce. Jde spíše o to,abychom uměli ovládat digitální technologie a zároveň se jimi nenechali „zabít“. V nedávné době,když zmizelo thajské letadlo a dosud ho nikdo nenašel, jsme se známými při vínečku řešili tuto otázku: Kdo by dnes přežil, kdyby svět postihla energetická katastrofa nebo kdyby se někdo ocitl na podobném ostrově jako Robinson Crusoe? Bez mobilu a podobných vymožeností?Toť otázka do diskuse.A že byla sáhodlouhá. Vyhráli Křováci a podobné etnikum a poté stará a starší generace (cca 50 a… Více »
Alena Kulhavá
2 years 17 days ago
Vidím to podobně. Hovoří se o tom, zda počítače ano či ne. Kromě fyzikálního působení (což je bohužel špatné vždy – ale třeba se objeví nové technologie) je OTÁZKA ČASU – KOLIK ČEMU ČLOVĚK VĚNUJE. Mentální činnosti: Rychlé, strategické, herní, postřehové, ale také: úvahové, diskusní (se skutečným nasloucháním), vnímání matematiky v hlubším kontextu Informační činnosti: čtení titulků a jen kousků zpráv (dělá řada nejen mladých, ctrlc-ctrlv jako referát, rychlé prolítnutí zpráv jako když člověk hltá jídlo (a někdy u toho skutečně hltá i to jídlo) ale také: čtení beletrie (kde jsou jak faktické, tak věcné záležitosti souvislosti), čtení odbornější literatury… Více »
Alena Kulhavá
2 years 17 days ago
Nejsem také odpůrce počítačů, ale „počítačová demence“ mě u dětí zasáhla v roce 2007. Skoková změna u 11 letých dětí, které byly najednou jiné, než ty předchozí generace. Velmi chytré děti, takže pro studium stále motivované. Přesto se u nich (a u dalších ročníků potom) objevilo: – skákavé myšlení z jednoho nepodstatného detailu na druhý. Klikací způsob myšlení – neschopnost poslouchat kohokoliv (což v mém dialogickém a diskusním způsobu vyučování působilo z roku na rok velké obtíže): Potřeba se ke všemu vyjádřit hned, skákat do řeči – neschopnost se hlouběji v klidu zamyslet: ač chytré děti, z rychlých her (ať… Více »
Jana Vosáhlová
Jana Vosáhlová
2 years 13 days ago
Knihu jsem četla, ale zdá se mi, že autor recenze ji nečetl precizně. „Současná digitalizovaná generace se rozhodně nechová tak, jak by z jeho knihy a studií logicky vyplývalo. Není to horda perverzních, nevzdělaných a osamělých agresorů, kteří neumějí psát a bez navigace netrefí do samoobsluhy. “ Spitzer ale píše, že hlavní dopad budou mít digitální media až na generace příští, protože moderní technologie jsou jim přístupné od mnohem nižšího věku. Členové současné digitální generace si totiž stále ještě v dětství hráli s kostičkami, ne s tabletem. „Často totiž ti, kdo mají hodně přátel na Facebooku, pěstují i množství reálných… Více »
l.snirch
l.snirch
2 years 13 days ago

Píšete to přesně.
Rozdíl je mezi tím, zda již mám něco zvládnuté a nástroj mi to zvládnuté zefektivní, anebo tím, že nástroj rovnou nahradí dovednosti (rozvoj mozku, sociální, matematické, jakékoliv jiné).
Takže jde o timing nasazení těchto pomůcek. Když umím počítat, kalkulačka pomůže, když kalkulačka „nahradí“ schopnost počítat, je zle.
Stejně je to s počítači, internetem, tablety, facebookem,….
Rádi to ze svého pohledu podceňujeme, protože my jsme ta první varianta, malé děti ta druhá varianta.

Tomáš Feřtek
Tomáš Feřtek
2 years 13 days ago

Přesně tak, to se tam opravdu píše. Ale ta má výhrada k jeho argumentaci neplatí jen o dnešních náctiletých, kteří nevyrostli s tabletem v dětském pokojíčku, ale i o těch sedmi osmiletých, kteří už dostali plný zásah. I ti reagují mnohem nejednoznačněji. Faktorů, které je ovlivňují, je mnohem víc a velmi často se setkáme s digitalizovaným dítětem, které má zcela nadprůměrné sociální kompetence. Moje výhrada k té knize je, že autor těm informacím, které nezapadají do toho katastrofického konceptu, nevěnuje ani v tak obsáhlé knize prakticky žádnou pozornost. Nebo jste tam takové pasáže našla?

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 12 days ago

Samozřejmě že nebude postižená celá generace stejně a „velmi často“ se setkáme s výjimkami, ale problémem je, zda díky technologiím nebude těch „perverzních, nevzdělaných a osamělých agresorů“ přibývat. Podstatné je, že technologie přinášejí rizika, které nelze odstranit nějakým správným používáním, kterému lze ve škole naučit, jak se domnívají někteří digitální optimisté.

jak z toho ven
jak z toho ven
2 years 12 days ago
Výsledky matematiky jsou alarmující. Zjistili jsme neschopnost základních řešení, žákům chybí triviální logické uvažování. Ke zkoušce z matematiky se hlásí stále méně studentů,“ uvedl Chládek. No jo, tak narvem do základek tablety a ono se to zlepší. Sebrat do 14 let kalkulačky, aby začali trošku používat mozek. Když jsem dneska v hodině na SŠ slyšel , že jedna na druhou je 2, 4 na druhou je 8 a další perly – to jsou důsledky matiky na základce, kde s tím na SŠ neuděláme nic. A není to jeden student, ale věřte že většina. Já vystudoval matfyz bez kalkulačky (mohl jsem… Více »
Jana Petrů
Jana Petrů
2 years 12 days ago

Chtěla bych se autora zastat: patrně má, jako odborník, který se touto problematikou dlouhodobě zabývá, jasné důkazy o tom, že procento těch dětí s nadprůměrnými sociálními kompetencemi i přes intenzivní digitalizaci je významně málo. Asi to budou spíše výjimky a tudíž statisticky nehrají zásadní roli. Kniha upozorňuje na společensky nebezpečný prvek, je to populárně-odborná publikace a jako takovou je třeba ji číst. Stejně jako třeba knihy Olivera Sackse. Myslím si.

Jarmila Straková
Jarmila Straková
1 year 11 months ago
Pane Petřeku, ČETL JSTE TU KNÍŽKU VUBEC??? Je to z neznalosti, nebo je v tom zlý úmysl, že Manfredu Spitzerovi podkládáte výroky jako: “ Současná generace není horda perverzních, nevzdělaných a osamělých agresorů, kteří neumějí psát a bez navigace netrefí do samoobsluhy.“ Já jsem tu knížku četla již před dvěma roky v originále a teď dodatečně česky, ale žádné takové tvrzení jsem tam nenašla. Jsou tam jen statisticky velmi přesvědčivé důkazy například toho, že mezi těmi, kdo s digitálními médii tráví víc než 7 hodin denně ( což je průměr v USA a Německu ) je daleko menší podíl lidí,… Více »
Bořivoj
1 year 11 months ago
„imunizovat proti možné závislosti tím, že jim ukážeme jiné hodnoty“? Neúnavně vysvětluji, že ty „jiné hodnoty“ jim je třeba ukazovat hlavně právě při práci s technologiemi. „Imunizovat“ ve smyslu bránit v kontaktu s technologiemi znamená v dnešní době vyvolávat pocit, že jsou o něco ochuzeni. A není to jen pocit. Ve skutečnosti dnes není možné bez digitálních kompetencí k plné funkční gramotnosti dospět. Samozřejmě, že jedině tehdy, když člověk není závislý. Bude obtížné se shodnout, kdy je třeba s výukou směrem k digitálním kompetencím a informační gramotnosti začít, a připouštím, že začít se dá dokonce i bez technologií samotných, ale… Více »
Jarmila Straková
Jarmila Straková
1 year 11 months ago
Každopádně, pane Feřteku, Vy jste obsah této knížky hrubě zkreslil. Mám pocit, že nerozumíte tomu, co je statistika. Například graf na straně 137 ukazuje, že ze skupiny dětí dívajících se na televizi méně než 1 hodinu denně jich více než 40 procent vystudovalo vysokou školu, ze skupiny dětí dívajících se na televizi více než tři hodiny denně to bylo pouhých 10 procent. To je velmi významná statistická závislost. Neříká to ovšem, že neexistují lidé, kteří se na televizi dívali více než tři hodiny denně a přesto vystudovali vysokou školu a jsou velmi inteligentní!!! To je Vaše interpretace ukazující na ZÁKLADNÍ… Více »
Janek
Janek
1 year 10 months ago

Prof. Dr. Dr. Manfred Spitzer je křesťanský aktivista, který má k vědě hodně daleko. Prostě umělá bublina viz http://pctuning.tyden.cz/multimedia/hry-a-zabava/30384-digitalni-demence-a-antidigitalni-dzihad-manfreda-spitzera

Perun
Perun
1 year 10 months ago
Janku, a nějaký argument, který by nešel ad hominem, byste na skladě neměl? Spitzer je, pokud Wiki nelže, nejmladším německým profesorem psychiatrie, je tedy nezpochybnitelně vědec – na Harvard by si těžko pozvali jako hostujícího profesora nějakého nedovzdělance a pseudovědce. Pan Rybka sepsal spíše pamflet, jehož integrální součástí jou útoky na osobu M. Spitzera: „Kniha, která se tváří jako názorově neutrální boj fundovaného neurovědce s digitálním nebezpečím, jenž ohrožuje naše děti, je ve skutečnosti normální křesťanská agitační publikace, která by se měla prodávat spíš v obchodech s náboženskou literaturou.“ – přitom nepřinese jediný solidní, akceptovatelný důkaz toho, že (a jak)… Více »
Roman
Roman
1 year 10 months ago
Mně se na knize líbí, že podkládá důkazy každé své tvrzení. Obhájci digiálních médií žádné důkazy o tom, že je správné sedět sedm hodin u počítače (průměrný čas, který v Německu děti tráví u počítače), neuvadí a pravděpodobně takové důkazy ani neexisují. Proto jsou obvykle stručný a mluví ve stejném duchu, jako autor tohoto článku: „Ve skutečnosti se pohybuje mimo odbornou debatu. Ta nespočívá jen v moralizujícím rozhořčení, ale v analýze, hledání způsobů, jak díky digitalizaci lidské schopnosti rozvíjet.“ Za prvné: celá kniha je pojata odborně. Za druhé: tak proč se digitalizace do škol a dětských pokojíčku zavedla, když zatim… Více »
feřtek
feřtek
1 year 10 months ago

Zkuste se občas podívat například do výběru z anglicky psaných zdrojů, který publikujeme na eduin.cz a říkáme mu Fokus. Tam se argumenty z této debaty objevují často a najdete tam studie potvrzující to, co píše Spitzer, i studie dokládající opak. Myslím, že není pravda, že protistrana neargumentuje. A v tom textu to není proto, že šlo recenzi v tištěném časopise, který se věnovala té knize, ne argumentům podporujícím digitální technologie ve školách. Ale i ty tu najdete, například v textech pana Neumajera.

Justyna Kabelková
8 months 26 days ago

We should not take the technology away from kids – it is part of their world. Rather than spending time on criticizing it, let us put our efforts to teach them how to use the technology to benefit their future. Thumbs up for the commentator for his sound view.

wpDiscuz