Tablety ve výuce je třeba rozumně dávkovat, jinak hrozí digitální demence

ilustrační foto. by flickingerbrad (flickr.com) (CC BY 2.0)

V souvislosti se začínající debatou ohledně zavádění tabletů do škol přinášíme první ze série článků věnovaných vlivu digitalizace na děti a studenty. Článek Jiřího Procházky byl napsán pro Literární noviny a upozorňuje mimo jiné i na to, že ministerskému projektu digitalizace škol nepředcházela zásadnější společenská ani odborná diskuse.  Celý si jej můžete přečíst ZDE. Odpověď ministra školství ohledně hrozby „digitální demence“ si přečtěte ZDE. Úskalí využívání tabletů ve školách obsáhle popsal Martin Fendrych na blogu ZDE. O vlivu digitálních technologií na funkci mozku mluví neurolog Martin J. Stránský v rozhovoru pro Lidové noviny (ZDE).  Důsledky multitaskingu a využívání sociálních médií rozebírá autor tohoto článku, učitel na pražském waldorfském lyceu, ve starším textu ZDE.

V tiskové zprávě MŠMT z loňského října se uvádí, že plošný nákup tabletů a digitální techniky je plánován až v závěrečné fázi projektu digitalizace škol. Mezitím měla vzniknout expertní skupina, která by posoudila, v jakých situacích je využití digitálních pomůcek efektivní a smysluplné. Zprávu expertní skupiny jsme ještě neviděli, možná nevznikla ani samotná skupina, nicméně miliardová investice do digitalizace škol je již hotová věc. Podle posledních informací jsou bohužel cílem zejména základní školy.

Kdo o tablety ve výuce vůbec stojí? Veřejnou ani akademickou diskusi jsem nezaznamenal, rozhodně by byla na místě. Ačkoli projekt údajně odpovídá směřování Evropské unie, právě v zahraničí jsem se setkal se zpochybněním tohoto trendu. Celá řada vědeckých a odborných studií před vlivy digitální techniky varuje, zejména v kontextu vzdělávání.

Vedlejší účinky digitálních médií
V následujícím textu vycházím zejména z vlastního pozorování. Jako učitel informatiky, grafik, webmaster a správce informačních a komunikačních technologií pracuji s digitálními technologiemi dennodenně a mohu potvrdit následující postřehy, které vycházejí také z diskusí se studenty:

1) Při práci s digitální technikou zapojujeme nejvíce hlavu a to zejména její logickou část. Zanedbáváme přitom jazykově‑verbální, hudební, tělesně pohybovou, vizuálně prostorovou, intrapersonální a interpersonální inteligenci, a v neposlední řadě také emoční inteligenci a empatii.

2) Vnímání okolí a sebe sama je sledováním obrazovky velmi potlačeno, neboť zářící displeje přirozeně poutají naše zraky, aniž bychom jim pozornost vědomě věnovali. Běžně můžeme vypozorovat, že vlivem pohroužení se do činnosti – ať už plodné či zcela neplodné – lidé mnohdy ignorují i potřeby svého těla (hlad, žízeň, potřebu pohybu apod.) a nevnímají okolní svět.

3) Práce s digitálními médii ztěžuje vnímání času, zejména pokud se do vykonávané činnosti dostatečně ponoříte.

4) Víceúčelovost počítače komplikuje vymezení jeho funkce a místa. Považujeme-li počítač za nástroj, je těžké vymezit jeho účel. Lidé jsou přirozeně zvyklí si pro svou činnost upravovat místo a prostředí, což jim pomáhá v udržení pozornosti a vybudování pracovních návyků. Pokud používáte jednu věc v posteli, křesle, kanceláři, dopravním prostředku, pro zábavu i k mnoha druhům práce, stojí opravdu mnoho energie udržet v hlavě cíle jednotlivých činností a vybudovat si pracovní návyky.

5) Možnost práce ve více aplikacích najednou narušuje pozornost. Opravdu si někdo může myslet, že něco udělá, když současně poslouchá hudbu, hraje hru, sleduje chat, stahuje soubory, každých pět minut kontroluje e‑mail a současně píše úkol nebo se učí? Tohle všechno je sice technicky možné, ovšem multitasking tohoto druhu nevede k velké efektivitě.

6) Fyziologická zátěž.  Prací jsou namáhány zejména oči, páteř a zápěstí (syndrom RMS), přičemž zbytek těla trpí nedostatkem pohybu.

7) Digitální média způsobují ohromný nápor na vůli a cílevědomost. Množství dostupných aplikací, interaktivních prvků, proud informací, videí a obrázků, hudby, pestrých reklam a her připravovaných týmy psychologů s cílem zaujmout pokud možno navždy, snadno způsobí, že se vůbec nedostanete k tomu, co byste dělat chtěli a měli. Prokrastinovat (v minulosti „lelkovat“) lze samozřejmě i bez počítače, ovšem s rozvojem počítačových her, internetu a následně sociálních sítí nabývá tento nešvar úplně jiných rozměrů.

Nezkrácenou verzi textu si můžete přečíst ZDE.

ilustrační foto. by flickingerbrad (flickr.com) (CC BY 2.0) 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

12 komentářů k "Tablety ve výuce je třeba rozumně dávkovat, jinak hrozí digitální demence"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 1 month ago

Ministr nepotřebuje dělat užitečné kroky, ale viditelné kroky. Že?

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
2 years 1 month ago

Myslím, že školy (a především pedagogové) nutné potřebují tablety. Hlavně ty růžové. Na nervy.

David Yilma
David Yilma
2 years 1 month ago
Pročetl jsem všechny uvedené články a nelze nesouhlasit. Samozřejmě některé argumenty jsou spíše úsměvné, protože se snaží dosáhnout co největší šíře, ale princip je myslím jasný. Já bych k tomu všemu co jsem přečetl připojil ještě tři mé postřehy. Trochu se obávám, že „tlačení“ digitálních technologií do škol nebude jen vina výrobců, ale i snaha škol a učitelů uměle vylepšovat pošramocenou atraktivitu vzdělávání. Logika je jednoduchá. V podvědomí je něco jako: „Děti to s počítači baví, tak je dáme do třídy a bude je bavit škola.“ Bohužel (bohudík) to tak snadné určitě nebude. Bez dobrého a dobře připraveného (i po… Více »
názor
názor
2 years 1 month ago
Ono školství s ITE se od firem taky značně liší v jednom: každá větší firma má ajťáka, který ITE nastavuje, opravuje, navrhuje modernizaci, školí,…. Ve škole to dělá ten učitel(ka), který je šikovný. A pak má postaráno o všechny náplně přestávek po celý rok (a někdy i prázdnin). Neustále požadavky od učitelů, že něco neví, potřebují, neumí, síťují počítače, připojuji dataprojektory, nastavují, archivují, vyrábějí potřebné sestavy v Bakalářích, zajišťují technicky maturity, spravují webovky, spravují čipový systém (vstupy, obědy), spravuji a nastavují školní maily učitelům i studentům, opravuji zaseklé papíry v tiskárnách, k tomu občas studenti dělají žertíky a přenastavují. Technika… Více »
Alena Kulhavá
2 years 1 month ago
Naprosto souhlasím a každý den ve škole narážím na to, které pro mě nepředvídatelné díry děti v sobě mají. Připadám si po několika letech absence ve škole jak na jiné planetě. Nezlobím se na děti, ale oproti učitelům, kteří v tom kontinuálně jedou nebo absolventům PedF, kteří v tom do jisté míry vyrostli, dochází k paradoxním situacím a rozčarování na obou stranách. Někdy si i kladu otázku, zda chci učit a to zejména v situaci, kdy v některých třídách (devítky) je po masírce zábavy na interaktivních tabulích téměř nemožné je zaujmout vnějším světem (část třídy). Velké téma pro mě do… Více »
Alena Kulhavá
2 years 1 month ago
Vnímám ještě hlubší nebezpečí: Nejen, že se tím nahrazuje atraktivita učení, ale princip je ještě hlubší: V rámci psychiky každého člověka, nejen dětí, existuje cesta od „hladu po vnějších zážitcích a konzumu jídla, obrazů, lásky“ k „vlastní integritě, bytí, vyzažování lásky“. Nesporný vliv na to má vnímání vlastními smysly a to pokud možno ne zrakem (který je externí smysl). Sama jsem na sobě dělala experiment (a to medituji a jsem hodně přírodní člověk), co se mnou dělá i cílené pobývání na počítači a co se mnou dělá klikání na články na FB apod. S hrůzou jsem zjistila, že co pobyt… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 1 month ago
Alena Kulhavá
2 years 1 month ago
Na setkání v rámci Eduinu jsem mluvila o fyziologických problémech počítačů: – poškození NS – poškození hypofýzy a to jednak přes svícení, vjemy, ale i elektromagnetické záření (zejména wifi). Nevím si rady s tím, že se někdy cítím v Praze (krom reklam a svítivích skákajících bilboardů) jak v elektrické kleci (i jsem se kvůli tomu stěhovala: V některých částech Prahy lze diodu zapojit i ze vzduchu). Vnímám totiž, kolik zajímavého počítače přinášejí, jak úžasně rozvíjí mysl a tak to je určitě důležitá etapa nejen vývoje lidí, ale i celkově v rámci „sebereflexe Bytí – a jeho možností“. Jak necítít únavu… Více »
feřtek
feřtek
2 years 18 days ago

Tohle je myslím hodně individuální. někdo se cítí nesnesitelně „prozářen“, někdo s tím problém nemá. A jediná možnost je cíleně od počítače vypadnout a netrávit u něj příliš mnoho času. Jenže v mnoha povolání, včetně toho mého, to v praxi znamená, že u počítače nestrávím čtrnáct hodin denně, ale „jen“ třeba šest či osm. To bohužel řešení nemá, to bych musel jít dělat něco jiného.

l.snirch
l.snirch
2 years 18 days ago
Je rozdíl dospělý a malé dítě. Dospělý – ano, já taky již 25 let sedím u počítače 8-10 hodin (práce), soukromě jej nechci ani vidět (žádné filmy, FB, chaty,hry) – jen příroda, hory a sport – a stejně to má dopad na zdraví (oči)- i když nemám srovnání, kdybych těch 25 let na počítači nebyl, zda by byl můj zrak jiný. Ale do 27 let jsem se rozvíjel bez PC. Malé děti – máme zjištěno (nemáme, nemůžeme), jaké množství času je přínosné, jaké činnosti pomáhají rozvoji a jaké vlastně zabraňují rozvoji mozku- nebude to mít trvalý dopad na rozvoj mozku?… Více »
Josef
2 years 18 days ago
Myslím, že řadu jasných skutečností přinesl příspěvek kolegy informatika v Literárních novinách. Moderní technika je dobrý sluha, ale zlý pán, a u dětí to platí několikanásobně. Plošné zavádění tabletů a podobná opatření přinášejí méně, než berou. Na druhé straně vývoj spěje k tomu, aby děti mohly během výuky využívat chytré telefony apod. kdykoli, ukáže-li se to být efektivní. Je ale otázkou, jak ale v dnešních podmínkách zajistit, aby toho nezneužívaly. Cesta by mohla vést přes nižší počty dětí ve vyučovacích hodinách (to je univerzální lék v řadě ohledů) a obecně přes celkovou proměnu atmosféry ve školách. To ovšem bude namáhavé… Více »
l.snirch
l.snirch
2 years 18 days ago

tady se shodnem

wpDiscuz