Jak pohnout školstvím? Poslechněte si, co považuje za podstatné Michael Fullan, člověk, který se podílí na změnách vzdělávacích systémů po celém světě

Přečtěte si shrnutí přednášky Michaela Fullana, která zazněla na nedávné konferenci Úspěch pro každého žáky. Vedle toho si můžete pustit i záznam celého jeho vystoupení. Záznamy celého programu konference najdete během května na webových stránkách ucimekvalitne.cz.

Na vlně změny vyplula letošní konference iniciativy Úspěch pro každého žáka. O změně se během ní mluvilo opravdu hodně, a to nejen z českého úhlu pohledu. Letos byl hlavním řečníkem konference Michael Fullan, uznávaný odborník na změnu vzdělávacích systémů a tvůrce konceptu deep learning. Záznam jeho online příspěvku Leadership vedoucí ke zlepšování učení pro všechny žáky, nové příležitosti k hluboké proměně je již nyní k dispozici na webu konference. Najdete tu také prezentaci věnovanou vznikajícímu střednímu článku nebo wellbeingu nejen v době pandemie. Další příspěvky, včetně záznamu odpoledního semináře, na kterém Michael Fullan diskutoval problémy českého školství naživo s účastníky konference, budou na webu postupně přibývat.

Co je nezbytné, aby mohlo dojít ke smysluplné změně? Základní podmínkou, kterou si ověřil v praxi v řadě zemí, je podle Micheala Fullana znát odpověď na dvě základní otázky, a to co a také jak. Vědět co, to pro něj znamená sdílet ve vzdělávací komunitě hluboké porozumění o tom, jak probíhá učení. „A k tomu nedospějete tak, že napíšete strategii, pronesete projev nebo uspořádáte školení,“ říká ve svém příspěvku Michael Fullan. Jak tohoto cíle dosáhnout? Hned na několika příkladech, od prostředí jedné školy až po celý vzdělávací systém, Fullan vysvětluje, proč přikládá zásadní důležitost spolupracující komunitě všech, kdo do vzdělávacího systému vstupují.

Zmínil mimo jiné práci profesora Jacka Hattie, který se zabýval pedagogickými strategiemi, které prokazatelně vedou ke zlepšení výsledků žáků. „Začal strategiemi, které používají jednotliví učitelé, jako je skupinová práce nebo zpětná vazba, zkoumal jich zhruba 350,“ poznamenal Fullan. Řádově vyšší efekt na výsledky učení má ale podle něj spolupráce mezi učiteli, kterou Hattie pojmenoval jako společně vnímanou účinnost.

Vedle toho pojmenoval čtyři hybné síly úspěšné celosystémové změny – středobodem se podle něj musí stát wellbeing a proces učení (ty považuje za dvě strany jedné mince), rozvoj sociální inteligence a spolupráce (protiváha proti strojové inteligenci), nový pohled na financování (ekonomové v posledních letech ukázali efektivnost investice do vzdělávání) a také systémovost (nad posláním a cílem změny se nezamýšlí jen lidé na nejvyšší úrovni hierarchie, ale napříč celým systémem).

Pandemii považuje kromě jiného i za příležitost ke změně – i ty nejlepší vzdělávací systémy podle něj v prosinci 2019 přešlapovaly na místě a nastartování změny podle něj není jen tématem pro české školství. „Školy už nejsou místo, kde se předává vědění z generace na generaci, ale místo, kde se řeší skutečné problémy dneška, místo, kde se tvoří budoucnost,“ je přesvědčený Michael Fullan. Vzdělávací politika by tuto změnu měla reflektovat, včetně poznání, že wellbeing a hluboké učení (takové, které žák považuje za natolik smysluplné, že s ním zůstane do konce života a nejen do zkoušky), jsou dvěma stranami jedné mince.