Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Vedu v září svého synka do první třídy a přemýšlím, jakou bych chtěl pro něj paní učitelku, kdybych si ji mohl vybrat.
Tou nejčastější na prvním stupni je paní učitelka Hodná. Má moc ráda děti, skoro jako ty vlastní. Pečuje o ně s velkou láskou a je plná touhy, jak je bezpečně provést nástrahami školní docházky, kam až to půjde. Nemá ve třídě ruch ani nepořádek. Je tak milá a obětavá a proto ji mají děti rády.
Všechno jim řekne a vysvětlí. Kdykoli jim ochotně odpoví – i když se ptají už podesáté na to samé. Hodně věcí za ně udělá a celou hodinu bezvadně vymyslí. Řekne, co a jak budou dělat, kde má co ležet, kolik na to potřebují času, vybere, co je důležité a připraví za ně výpisky, řekne, jak to mají napsat, jestli vpravo, nebo vlevo, rozhodne, zda to má žák dobře, nebo ne a dává pozor, aby od nikoho nikdo neopisoval. A dítě se cítí určitě dobře, protože se tak nějak nemusí o nic starat, jenom poslouchá.
Někdy tedy čeká na ostatní a je to trochu nuda, nebo naopak nestíhá, ale to vůbec nevadí. Nakonec se to společně zkontroluje a stejně není moc času na dotazy nebo nějaké námitky, musí se totiž přejít rychle na jiné cvičení.
Ale tohle všechno se dá dobře vydržet a paní učitelka nikdy nezapomene celou třídu pochválit. Je to zajímavé, ať pracují, jak pracují, vždycky je všechny pochválí. To je hezké. Z toho je přeci vidět, jak má děti ráda.
Třída je pěkně úhledná a všichni vyšlapují. Protože se jí práce daří, nepotřebuje se dál příliš vzdělávat – ví totiž dobře, jak na to. Známky dává paní učitelka docela hezké. A vlastně ani nevím, jak to dělá, ale umí uchránit děti, rodiče i sebe od všemožných konfliktů. Děti na ni rády vzpomínají.
Když už je pak paní učitelka starší, je z ní legenda a všichni si jí váží. Má mnoho zkušeností, hodně jich předala a má ve škole silné slovo. Řídí se svými zkušenostmi a rozhodně si nepřeje, aby se se školou jakkoli experimentovalo. A tak drží školu v osvědčených mantinelech. Je to bezpečné, známé a uklidňující.
Až ke konci prvního stupně se nějakou záhadou cosi stane a děti začínají být nevděčné. Vymezují se vůči paní učitelce Hodné (!), přicházejí s vlastním pohledem na věc a ptají se na všemožné věci. Některé otázky začínají: „Proč…?“, nebo „K čemu…?“, „A co když…?“ a „Nešlo by to…?“. Paní učitelce to ale na klidu nepřidává. Naštěstí je tu i dost těch, kteří vědí, jak se chovat, a kteří si počkají na to, až jim paní učitelka řekne, co mají dělat.
Na druhém stupni to pak ale začíná skřípat. Je tam tolik učitelů, pořád se střídají, přibylo předmětů, prostě se to hrne za všech stran a nikdo na děti nemá moc čas. Každý říká trochu něco jiného a jinak a na to není chudák dítě zvyklé. Vzpomíná na paní učitelku z 1. stupně a začíná ho ta škola pěkně štvát. Co se to s tou školou stalo? Jde to s ní pěkně z kopce. To za paní učitelky Hodné to bylo jiné!
Ještě je tu ale paní učitelka Vhodná a ta je pro mne tak trochu oříšek. Něčím mi přijde podezřelá. Taky bych řekl, že má děti ráda – je ochotná, když dítě něco potřebuje, ale tak nějak mu nedá nic zadarmo. Místo, aby poradila a pořádně věci vysvětlila, ona se pořád na něco ptá! Jak to má chudák to malé dítě vědět? Prý, ať se zeptá spolužáka nebo si to někde najde. Ty její úkoly jsou taky docela podivné. Místo jasného zadání se ptá po takových věcech jako: Proč to tak je? Na čem to závisí? Dalo by se to jinak? Kde to lze využít? Co ti to připomíná? Co tomu předcházelo? Co se stane, když…? Co je z toho podstatné? A dokonce: Jak ses při tom cítil? Co tě k tomu ještě napadá? Jak můžeš být prospěšný své skupině? A můžeš to naučit svého kamaráda?!
Byl jsem se podívat na hodině a je to tam takové nepřehledné. Každý dělá něco jiného a ve třídě je docela rušno. Všichni se tváří, jako když jim to nevadí, a věnují se tomu svému. Nástěnky nejsou vůbec uspořádané. Žádné hezké fotografie a nástěnné obrazy s poučkami, ale spousta dětských prací, prý jakýchsi projektů, ale často to jsou spíše čmáranice. Je toho všude plno, ale děti vypadají, že jim to vyhovuje. A ty sešity!
Ale nejvíc mou pozornost poutá paní učitelka Vhodná. Ona skoro nepracuje! Sem tam za ní někdo dojde nebo s nějakým žákem o něčem mluví, ale jinak se vůbec nevzrušuje a klidně si dělá něco svého. Za co bere peníze, když místo ní makají žáci? Však uvidíme na druhém stupni!
Tak co myslíte, kterou bych měl vybrat pro svého synka, kdybych mohl?