Ani bakalář, ani dvoustupňový magistr nedostane dobrou průpravu k učitelství

Zdroj: Kritické myšlení; autor: Ondřej Hausenblas.

Mezi vysokoškolskými učiteli probíhá v posledních dnech diskuse o tendencích k tomu, aby učitel studoval jen na bakaláře. Přilévám olej do ohně: Ani dělené studium bakalář-magistr se na studium učitelství vůbec nehodí. Důvody jsou níže.

Souhrn

Ani pět let bakalářsko-magisterského studia nevyhovuje jako dobrá průprava k učitelství. Vědění a svět i děti samy jsou na to dnes moc složité. Kdo má druhé naučit poznávat obory a rozumět sobě a světu, nedosáhne toho pouhým „nastudováním oboru“ a zkouškou z pedagogiky a didaktiky. Musí sám procházet tak vedeným učením, jakým by měl vést své žáky. Je třeba chápat vzdělanost a školu jako složku kultury, ne jako nástroj vlády nebo předmět zákona. Podle toho třeba jednat.

Podrobně

Nejde jenom o to, že učitel s bakalářským titulem nemůže stačit na dnešní složitost vzdělávání ani na dnešní složitost dětského světa. I pětileté, ale tzv. dělené studium učitelství je hřích či zločin na budoucích generacích (bakalář má obsáhnout celý obor/dvojobor za tři roky a pak během dvou magisterských let dohnat svou průpravu pedagogickou plus pár štěků v odborné specializaci).

Důvody:

Zaprvé: Za tři roky po maturitě by mladý člověk mohl zvládnout obor leda tak, jak si to představovali ti slabší z jeho učitelů na základní nebo střední škole: prostě se dozví ty údaje a ty poučky. Ale vystavět v tolika odborných pojmech a souvislostech to, čemu se odborně říká TRVALÉ POROZUMĚNÍ, to trvá i člověku inteligentnímu mnoho let. Prostě proto, že hluboké propojení neuronálních sítí v mozku si žádá mnohých a různorodých operací s informacemi. A kdyby učitel měl vyučovat mládež třebas v dějepise nebo biologii, aniž by sám chápal skutečné souvislosti a významy, bylo by to marnění mladých životů (znáte to?). Jistěže nám mnoho věcí dojde až během učitelské praxe – ale učitelská fakulta na to nesmí hřešit při studiu.

 

Zadruhé: Ani důkladné vědecké nastudování oboru ještě nestačí k tomu, aby své vědě mladý adept učitelství porozuměl i z hlediska toho, jak si v ní poznání dobývá ten, kdo se oboru teprve učí a kdo je sám ještě nedospělý. Proto je tolik akademiků neúčinnými učiteli i na vysoké škole: zajímavě a pokročile přednášejí – ale u většiny jejich studentů neprobíhá učení! A proto taky se tolik dětí odvrátí od důvěry v další vzdělávání, když si jejich učitelé na základní škole představují výuku a učení jako probírání látky a učebnic. Studium oboru pro učitelství by se muselo od samého počátku podávat tak, že se učíme vždy nejen vědě, ale zároveň i tomu, jak se to dělá, abychom jí rozuměli a aby se rozvíjely naše dovednosti poznávat a učit se.

 

Zatřetí: Ve dvou letech magisterských, kdy se adept učitelství teprve má sblížit s didaktikou a pedagogikou, je už pozdě na to, aby si zpětně do nastudovaného oboru dosadil pochopení pro to, jak asi bude o látce a problematice předmětu uvažovat žák – které omyly a potíže bude překonávat, v jakém sledu si bude stavět své porozumění a zapamatování. Sám učitel se přece vědě učil jinak – transmisí, ne konstrukcí poznání. Takto podávanou průpravou k učitelství se jen prohlubuje propast mezi „vědou“ a „učením“ ve škole. Zjednodušeně řečeno, pro oblast vzdělávání není efektivní odstřihávat odborné (vědecké) poznání od strategií poznávání a pochopování. Pro špičkové odborníky je tohle jasné – ale jak to zvládá škola základní a střední? Pomáhá jí v tom někdo?

 

I těm několika elitním žákům, kterým bude jednou dopřáno se stát profesory vysokých škol, půjde v dětství učení lépe, když se s velkými pojmy a myšlenkami setkají jako s body na cestě svého vlastního poznávacího úsilí, než když jim je málo chápající učitel nadiktuje a vyslechne si pak jejich odříkávání. A nemůžeme spoléhat na to, že nadaný žák snad přece potká aspoň jednoho opravdového učitele… Od neelitní většiny budoucích občanů pak bychom se jistě rádi nadáli toho, že budou jednou dobře rozumět tomu, že vzdělanost se nepořídí levně a bez práce – pouhou docházkou nebo získáním razítka, že ji jejich dětem neposkytnou mizerně dotované školy nebo urychlení bakaláři nebo papírově připravení dvoustupňoví magistři.

 

Vzdělanost není technologie, kterou je možné „nasadit“, není to ale ani věda, v níž by několik špičkových jedinců vytvořilo slavné výkony. Je to KULTURA – a ta se nevytváří zákonem, ani akreditačním rozhodnutím, nýbrž staletým úsilím zodpovědných a kultivovaných vrstev obyvatelstva – tedy osobním jednáním každého z obyvatel mocných přemýšlení. Do toho drasticky přerušovaného proudu české kultury má tahle diskuse o délce učitelského studia vědomě vstoupit.

foto: www.flickr.com – CC

8
Přidat komentář

avatar
8 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
  Odebírat komentáře  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozorňovat mě na
Ondra
Ondra

Jsem bakalar a o svem oboru toho vim nejmin dvakrat tolik nez kdokoliv z ucitelskeho sboru na nasi stredni skole. Mam navic 4 roky praxe v oboru. Studuji IT a myslim, ze jakymkoli dalsim vzdelanim uz ted vim ze behem 4 let se neda naucit ani desetina toho co jsem se ve skole naucil ja. Dalsi specializace je tedy zbytecna. Navic — muj obor se tak rychle vyviji, ze napr. takovy docent je pro vyuku prakticky nepouzitelny, protoze ty zaklady (ktere uci) studoval pred vice nez peti lety a nedokaze je zasadit do kontextu noveho vyvoje v oboru (je prilis… Více »

Ondřej
Ondřej

Jsem vystudovaný bakalář učitelství pro střední školy- Čeaský jazyk a Německý jazyk.
Vím o svém oboru toho tolik, že žádnou nějqakou specializaci další nepotřebuji. S kolegyní Mgr. a kolegou Dr. jsem se bavil na toto téma, zda.li stačí pouze bakalářské studium na učitelství a oba dva mi řekli, že toho vím více, než oni sami.
Takový kraviny, že učitel musí být Mgr. – kravina, i lidé se střední školou mohou být skvělí učitelé.

Lubomir

Ani ta nejlepší škola – fakulta, která je hypoteticky někde v blízké budoucnosti, nevychová z člověka učitele, nemá-li tento k tomu talent.

Václav Votruba
Václav Votruba

Ondřeji i Ondro,
tu jistotu vám závidím. Každý rok oprašuji přípravy a zjišťuji, že mne vždycky něco překvapí.
Měli jste v bakalářském oboru i oborovou didaktiku?

Radek Sárközi

Bakaláři se určitě neučí, jak hodnotit, vést třídu, učit klíčové kompetence a průřezová témata… Ale to se, myslím, neučí na pedagogických fakultách ani magistři.

Ondřej Hausenblas

Od Eduinu je hezké, že sem znova zařadil 4 roky starý článek. Zdá se mi, že se v podstatě od té doby změnilo k lepšímu jen velmi málo. Ale jedna věc snad ano: víc a víc kompetentních lidí už přiznává a usiluje o to, aby se dělené studium učitelství (Bc-Mgr) opět spojilo v souvislý pětiletý kurs učitelství oboru. Ale ani ten nebude stačit, pokud v něm ten obor bude zatvrdle přežvykovat akademické pravdy. Jeden uznávaný kolega – oborový didaktik – napsal, že hlavní v oborové didaktice je, aby získala vědecký ráz, aby se vyjasnilo, co v ní je vědecké a… Více »

EDUin, o. p. s.

Dobry den, my jsme ho znovu nezařazovali, pouze ho někdo okomentoval, a protože se objevují reakce na hlavní stránce, byl jste na něj upozorněn.

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová

Změnu fakult vidím v tom, že z ní zmizí všichni akademici a lidé,sotva dokončivší tuto fakultu. Bylo by přeci logické,kdyby zde učili lidé z praxe. Ti,co mají „zmáklou “ metodiku, didaktiku, ví, jaké jsou opravdové problémy přímo ve školách,a jaká tam je celková situace a nálada. Jako akademiky bych tam nechala snad jen psychology. Z mého studia vím, že mně vždy více daly přednášky od lidí, co někdy učili (základka, gympl apod.) než teoretici, kteří se „hnípali“ ve vyložených blbostech (nesmíte učit děti pádové otázky s předponami – jsem se např. dozvěděla). Ještě horší byli tzv. asáci – lidé, co… Více »