Britské listy: Psychofarmaka a děti s ADHD

ilustrační foto. by Joshua McKenna (flickr.com) (CC BY-NC-ND 2.0)

Pětina britských psychologů ví o dětech v předškolním věku, kterým jsou podávána psychofarmaka, byť doporučení směřují proti takové praxi. Přetížení zdravotníci volí tuto cestu, i když by měli v prvé řadě nabízet psychologickou terapii. Informaci přinesl Guardian 22.12.2014 (ZDE) a shrnutí článku uveřejnily pod titulkem Hyperaktivní děti jsou „tlumeny“ psychofarmaky, v rozporu s doporučeními Britské listy, text je doplněný o komentář Boba Kartouse.

Výsledky přinesl průzkum zaměřený na užívání léků při řešení problematického chování dětí. Výsledky přinášejí i další zajímavá zjištění, a to netoleranci k odlišnosti v chování: děti, které se vymykají z normy, jsou stále častěji vnímány jako „vadné“.

Jeden z psychologů orientujících se na vzdělávání, který se na studii vypracované University College London Institute of Education (IoE) podílel, napsal: „Největší problém spočívá v tom, že týmy dětských lékařů a psychologů jsou poddimenzované, a tudíž raději volí přímo medikaci a zcela ignorují doporučení NICE (National Institute for Health and Care Excellence).

Nejčastěji je užíván lék Ritalin, což je obchodní název pro metylfenidát, nervový stimulant používaný k léčbě poruchy pozornosti (ADD) a hyperaktivity (ADHD). Průzkum, provedený mezi 136 psychology vzdělávání ze 70 regionů z celé Velké Británie, ukazuje, že pro léčbu ADHD je nejčastěji užívána právě medikace.

Podle Viviant Hillové, ředitelky pro profesní vzdělávání v oblasti psychologie vzdělávání na IoE, je levnější předepsat dětem léky než s nimi dlouhodobě pracovat. Tento přístup má ale jen krátkodobý efekt, na rozdíl od terapeutického řešení.

Psychologové vzdělávání v průzkumu sdělili, že netolerance k odlišnosti ovlivňuje způsob, jakým dospělí lidé vnímají dětské chování nebo učení. Děti, které neodpovídají svými projevy určitému prostředí, jsou nahlíženy, jako by s nimi bylo něco špatně. Faktory připisované vnitřnímu psychickému uzpůsobení dítěte jsou přeceňovány oproti podmínkám prostředí, protože „rodiny a školy rezignují na svou odpovědnost za dětské chování.“ Podle jednoho z psychologů, který se průzkumu účastnil, je velmi pohodlné zbavit se viny tím, že lokalizujeme problém přímo v dítěti.

Více v angličtině zde.

Pozn. Bohumila Kartouse: 

V českých mateřských i základních školách se lze často setkat se zjednodušenými „diagnózami“ typu „tohle dítě je hyperaktivní, to já dobře poznám“. Nálepkování se dopouštějí někteří psychologové i učitelé, protože si tak zjednodušují vlastní práci, přesně v souladu se zjištěním z britského průzkumu.

Problém je, že „diagnóza“ se táhne s dítětem často až do dospělosti, je na něj nahlíženo jako na „nemocné“, což vede, vedle zbytečného podávání psychiku ovlivňujících léků, ke stigmatizaci, která může mít velmi vážné důsledky na budoucí rozvoj dítěte, ať už na úrovni individuální nebo společenské. Problém je, že rodiče často takovým nezodpovědným prohlášením uvěří a někdy i z vlastní pohodlnosti volí raději tlumící medikaci, místo aby se snažili najít kořen problému.

Někdy ani o problém jít nemusí, některé děti jsou jen přirozeně živější, nicméně v prostředí, v němž se pohybují, mohou být vnímány jako „hyperaktivní“. Je absurdní, že takové děti jsou následně vnímány jako „vadné“ jen proto, že jejich rodiče či učitelé chtějí mít klid.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
3 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Alena Kulhavá, bud
5 years ago

Nejsem psycholog a tak nemám kompetenci diagnostikovat. Mohu jen říci, co pozoruji: zažila jsem několik těžších ADHD na hranici šílenosti, zažila jsem lehčí formy. Potřebu hýbat se nepovažuji za hyperaktivitu a zvýšená potřeba hýbat se může mít skutečně různé příčiny. ADHD vnímám ale ještě jako jinou kvalitu, která se mi těžko popisuje. Bohužel také vidím, že do jisté míry ve společnosti třídy jako hyperaktivní se začnou chovat i děti s poruchou pozornosti, protože se nechají strhnout do víru. A když se přidají děti, které nejsou vedené k soustavné činnosti, ale jsou hodně ovlivněné hopkáním v mobilu a na internetu, chybí… Více »

Radek Sárközi
5 years ago

Tomuto tématu se věnuje nejnovější číslo časopisu Člověk a výchova: http://iwaldorf.cz/casopis_arch.php?cislo=66&menu=zpr-cas

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
5 years ago

Děti jsou přecpávány psychofarmaky, protože není dostatek psychologů a psychiatrů,kteří by s dětmi a rodinou pracovali jinak. Dokonce není dostatek těchto pracovníků vůbec.Je to tím, že zdravotní pojišťovny určují, co je či není dostatek. A jen málo kdo si může dovolit chodit pravidelně rok k psychologovi či psychiatrovi a za každou hodinu dát 400,-.
To není omluvou pro současné psychiatry,ale asi jen hasí největší požáry právě prášky, zbytek neřeší, není čas.
I já, jak kantorka bych občas potřebovala konzultaci, co s určitým dítětem.Zatím jsem nikoho nenašla,tak si nějak pomáhám dovzděláváním se ,ale konzultace by byla jednodušší.