Co si poslechnout a na co se podívat: Výběr z nejnovějších podcastů a videí o vzdělávání

Krátce:

Revidované kurikulum bude mít pouze společný základ pro všechny, rozhodnuto má být už definitivně do konce ledna. „Vzdělávací obsah nebude rozdělován na dvě úrovně a bude definován pouze společný základ pro všechny žáky,“ řekl Hospodářským novinám předseda expertní komise ministerstva školství Jan Jiterský. O dokumentu Hlavní směry pro revizi RVP by měl ministr Balaš rozhodnout ve středu, tentokrát prý definitivně – podle článku Markéty Hronové hrozí, že pokud by zadání pro revizi nebylo schváleno do konce ledna, přišel by resort o stamilionové dotace z EU, které jsou na ni vyčleněny. Historické ohlédnutí nad tím, jak se o změně kurikula uvažovalo v roce 1976, kdy se mimo jiné zaváděly množiny, přináší článek Ivany Vitovské (Deník).

Do školy nebo školky chodí už 90 % ukrajinských dětí. Integrace má ale řadu úzkých míst. Jedním z nich je podle PAQ Research jazyk – česky se v běžných situacích domluví pouze čtvrtina z nich, 45 % z nich podle informací od rodičů neumí česky téměř vůbec (iRozhlas). Je to sice zlepšení oproti konci minulého školního roku, ale zároveň klesá intenzita výuky češtiny. Na střední školy chodí ani ne polovina ukrajinských žáků, většina se jich zatím vzdělává dálkově na ukrajinských školách. Do školek kvůli nedostatku míst nechodí 15–20 % malých Ukrajinců. „Potřebujeme navýšení kapacit, aby se mohly všechny děti účastnit vzdělávání. Největší problém vidíme u předškoláků. Nejrychlejší cestu představuje financování kapacit dětských skupin,“ uvedla analytička PAQ Research Martina Kavanová (Novinky). Nový výzkum potvrdil, že i po téměř roce zůstávají školy v některých místech Česka přehlcené, zatímco jinde mají jen pár ukrajinských žáků. „V Jihočeském kraji jich máme asi nejvíc, co se tak bavím s dalšími řediteli. Myslím, že děti, které přišly v první vlně hned na jaře, se nám už podařilo začlenit,“ popisuje ředitelka Základní školy a Gymnázia Vodňany Barbora Křížková Louženská (Seznam Zprávy).

Ministerstvo má první výsledky pilotáže kombinované výuky. Zapojilo se do ní sedmdesát škol s šesti tisíci žáky. Každá zapojená škola si mohla vybrat jeden ze tří modelů kombinované výuky: distančně učit některé dny, jen vybrané předměty, případně pouze určité žáky – mohly modely také kombinovat nebo zvolit vlastní. „Pozitivní ohlasy máme jak od dětí a učitelů, tak od rodičů. Děti jsou nadšené a vždycky se na projektový den těší. Žáci se viditelně posouvají v samostatné práci,“ uvádí ředitelka školy Lenka Vernerová jeden z pozitivních dopadů.

Školy začínají diskutovat zneužívání AI při řešení úkolů. Z pohledu učitelů má tato technologie zápory i klady. „Vím o narůstající diskuzi v prostředí středních a vysokých škol. Tam naprosto chápu obavy učitelů. Množství seminárních prací a textových dokumentů je mnohem vyšší než u nás na základní škole,“ říká učitel informatiky Pavel Hodál (iDnes). On sám se u žáků setkal s pasážemi textů, které byly vygenerovány pomocí ChatGPT.

V mateřských školách přibývá podle dat školní inspekce agresivního chování mezi dětmi, mírně přibylo i šikany. Jako jednu z příčin vidí ředitelka Mateřské školy Hradec nad Moravicí Gabriela Lacková pandemii covidu a zavřené školky. „Vlivů, které k nárůstu přispívají, je rozhodně více. Využívání digitálních technologií, které mohou sloužit i jako náhrada za čas strávený s rodiči, a to i v případě malých dětí, je jedním z podstatných vlivů,“ komentuje údaje z výroční zprávy svého úřadu ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.

V Chomutově začal soud s učitelkami mateřské školy, které jsou obžalované z nepřiměřeně hrubého chování vůči dětem. Podle obžaloby hrubě zacházely zejména s dětmi s postižením. Prostřednictvím svých obhájců ženy vinu odmítly, zmocněnkyně Lucie Hrdá navrhla překvalifikovat případ na zločin týrání svěřené osoby. Případ se dostal na veřejnost před více než třemi lety, na popud rodičů jednoho z dětí se jím začala zabývat policie. „Pro nás to byl hrozný šok. Vlastně jsme tohle netušili,“ řekl otec jedné z poškozených Jan Kilián (ČT24).

Pražské střední školy už vloni odmítaly děti s výbornými výsledky a ještě horší situaci čekají letos. „(Děti) neví, jaká bude jejich budoucnost, skoro bez ohledu na prospěch – jen kvůli nedostatku kapacit. Z pedagogického hlediska se mi taková situace jeví jako nepřípustná. Někteří učitelé na ZŠ doporučují dětem ustoupit od svých snů, a radí jim, že by se měly hlásit na školy tak, aby se alespoň někam dostaly a ‚nezůstaly takzvaně na ulici‘. Tato situace může zanechat u dětí velké trauma,“ říká ředitelka 1. Slovanského gymnázia Taťjana Pergler (CNN Prima News).

Zejména zvyšující se náklady na bydlení se promítají do vyššího podílu absencí u dětí ze sociálně vyloučeného prostředí. „Setkáváme se s tím, že rodiny vysvětlují zameškané hodiny tím, že nemají na svačinu, a nemohou tak děti poslat do školy,“ říká v článku na serveru iDnes ředitelka základní školy na sídlišti Chanov v Mostě Monika Kynclová. Školy, do kterých chodí nejvíce žáků ze sociálně slabých rodin, odhadují, že zhruba v deseti procentech absence je na vině nedostatek peněz na obědy či svačiny. „Přesná statistika důvodů absence neexistuje,“ řekl ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.

Sociální demografka Silvie R. Kučerová ve svém výzkumu hledala příčiny úspěchu venkovských škol. „Zatímco městský rodič častěji očekává něco nového a automaticky tomu přidává hodnotu, venkovský rodič si toho od novinek tolik neslibuje. Taky jsme zaznamenali případy, kdy rodiče dítě cíleně stáhli ze školy s velkým drajvem, a dali ho do venkovské školy, protože ‚to tady je takové poklidné‘,“ říká Silvie R. Kučerová v rozhovoru pro EDUin.

Výrok týdne:

„To první je kontinuita a čitelnost, já jako učitel potřebuji vědět, co můžu čekat. Máme tu zároveň RVP, který mi jako učiteli dává obrovskou svobodu a z 90 % mi umožňuje učit, co by se učit mělo, ale do kontinuity přišly jednotné přijímací zkoušky, kdy se ze 2. stupně základních škol v 8. a 9. třídě stává závod o přijímačky. To další je celkový objem financí na vzdělávání, a nemyslím tím jen platy učitelů. Je pozitivní vidět, že už nejsme na úplném konci tabulky výdajů a objemu HDP,“ odpovídá Daniel Pražák na otázku, jaké podmínky vedle odpovídajících platů pro učitele potřebuje školství od politiky, aby se mohlo zdárně rozvíjet (Český rozhlas Plus).

Co si poslechnout a na co se podívat

Vybíráme z podcastů a videí, které jsme v posledních týdnech objevili na českém internetu. Nechte se inspirovat.

O formativním hodnocení

Poslední díl EDUcastu se u příležitosti ministerského záměru nahradit známky na vysvědčení v prvních ročnících základní školy (a později i u starších dětí) buď slovním, nebo kriteriálním hodnocením, zaměřil na formativní hodnocení. O tom, co je to formativní hodnocení a co to znamená pro děti, učitele i rodiče, si Veronika Sedláčková v podcastu EDUinu povídala s učitelem angličtiny na gymnáziu, průvodcem programu Učitel naživo a také finalistou ceny pro inspirativní učitele Alexisem Katakalidisem. Za necelou půlhodinu vysvětlí principy formativního hodnocení třeba rodiči, může ale inspirovat třeba i ty, kdo mají někomu jinému popsat, o co jde a k čemu je to dobré. „Formativní hodnocení je způsob získávání zpětné vazby, skrze testy a další aktivity v hodině, který učiteli umožňuje zjistit, jestli jsou žáci při učení na správném místě a jestli jsou naloděni,“ říká Alexis na začátku rozhovoru a klade důraz na odpovědnost učitele za to, co si žáci z výuky odnesou.

O středním článku a ministerském slangu s novou náměstkyní

V podcastu Hovory z kabinetu si Dan Pražák povídal velmi otevřeně s Martinou Běťákovou, náměstkyní ministra školství, o středním článku podpory, Strategii 2030+ nebo třeba o fakultativní právní subjektivitě škol, o které se na ministerstvu diskutuje. Výsledkem je zajímavý pohled do ministerského přemýšlení o středním článku, včetně rozhodnutí neměnit systém řízení, respektive neusilovat o změnu řízení českého školství z decentralizovaného zpátky na centralizované. „Největším překvapením pro mě bylo, že jde udělat dobrou školu ve velmi odlišných podmínkách, že nemohu vzít jeden model a ten zkopírovat, že se těžko hledají univerzální metodická doporučení, která by platila pro všechny,“ říká v podcastu Martina Běťáková. Bonusem je i vhled do fungování ministerstva nebo slangu jeho zaměstnanců.

Úvod do světa neurálních sítí nejen pro učitele

O kladech a záporech využívání neurální sítě obecně i při školní výuce mluví v youtube videu Kamil Kopecký z Univerzity Palackého v Olomouci. V 50minutové přednášce Několik příkladů využití neurální sítě GTP-3 ve vzdělávání vysvětluje úplné základy fungování a používání nástroje GTP-3, otevřeného nástroje společnosti Open AI, a také možnosti jeho využití. Rozhodně nezavírá oči před riziky, která s sebou využívání GTP-3 přináší, ale ani před jeho potenciálem. „Vždy byly ve společnosti obavy z nového. Co je nové, to je považováno za nebezpečné. Přirozeně se bojíme i v této situaci, kdy přichází nástroj, který je jednoduchý a umožňuje nahradit tolik z naší práce,“ říká v přednášce Kamil Kopecký. Podstatné podle něj je, zda budeme používat AI jako nástroj pro svůj rozvoj – nebo pro rozvoj žáků. A také dává několik příkladů, jak to udělat.

Kurikulum 3.0 aneb jak o změnách ve vzdělávacím obsahu přemýšlejí jinde

Bořivoj Brdička na webu Spomocník odkazuje na youtube video amerického experta na hodnocení výsledků učení Jay McTigha. „Je znám svým prosazováním výuky směřující ke kompetencím pro 21. století a zaváděním formativního hodnocení. V souvislosti s probíhající velkou revizí RVP je pro nás mimořádně zajímavý jeho přístup ke kurikulu,“ uvádí ve svém příspěvku Bořivoj Brdička. Jay McTighe dělí vývoj kurikula v americkém vzdělávání na tři fáze. Ve fázi, kterou pojmenovává jako kurikulum 1.0 a 2.0, se podle něj tvůrci kurikula soustředili „na identifikaci vstupů kurikula – obvykle obsahu výuky na úrovni ročníků.“ Tento přístup už ale neodpovídá potřebám. Jay McTighe proto hovoří o nutnosti posunout se od toho, co je třeba se naučit, k tomu, co „by žáci měli být schopni díky svému učení udělat.“