Co si poslechnout a na co se podívat: Výběr z nejnovějších podcastů a videí o vzdělávání

Co přinesl týden 16. 1. – 22. 1.

Krátce: 

Výrok týdne:

„To první je kontinuita a čitelnost, já jako učitel potřebuji vědět, co můžu čekat. Máme tu zároveň RVP, který mi jako učiteli dává obrovskou svobodu a z 90 % mi umožňuje učit, co by se učit mělo, ale do kontinuity přišly jednotné přijímací zkoušky, kdy se ze 2. stupně základních škol v 8. a 9. třídě stává závod o přijímačky. To další je celkový objem financí na vzdělávání, a nemyslím tím jen platy učitelů. Je pozitivní vidět, že už nejsme na úplném konci tabulky výdajů a objemu HDP,“ odpovídá Daniel Pražák na otázku, jaké podmínky vedle odpovídajících platů pro učitele potřebuje školství od politiky, aby se mohlo zdárně rozvíjet (Český rozhlas Plus).

V souvislostech:

Co si poslechnout a na co se podívat

Vybíráme z podcastů a videí, které jsme v posledních týdnech objevili na českém internetu. Nechte se inspirovat.

O formativním hodnocení

Poslední díl EDUcastu se u příležitosti ministerského záměru nahradit známky na vysvědčení v prvních ročnících základní školy (a později i u starších dětí) buď slovním, nebo kriteriálním hodnocením, zaměřil na formativní hodnocení. O tom, co je to formativní hodnocení a co to znamená pro děti, učitele i rodiče, si Veronika Sedláčková v podcastu EDUinu povídala s učitelem angličtiny na gymnáziu, průvodcem programu Učitel naživo a také finalistou ceny pro inspirativní učitele Alexisem Katakalidisem. Za necelou půlhodinu vysvětlí principy formativního hodnocení třeba rodiči, může ale inspirovat třeba i ty, kdo mají někomu jinému popsat, o co jde a k čemu je to dobré. „Formativní hodnocení je způsob získávání zpětné vazby, skrze testy a další aktivity v hodině, který učiteli umožňuje zjistit, jestli jsou žáci při učení na správném místě a jestli jsou naloděni,“ říká Alexis na začátku rozhovoru a klade důraz na odpovědnost učitele za to, co si žáci z výuky odnesou.

O středním článku a ministerském slangu s novou náměstkyní

V podcastu Hovory z kabinetu si Dan Pražák povídal velmi otevřeně s Martinou Běťákovou, náměstkyní ministra školství, o středním článku podpory, Strategii 2030+ nebo třeba o fakultativní právní subjektivitě škol, o které se na ministerstvu diskutuje. Výsledkem je zajímavý pohled do ministerského přemýšlení o středním článku, včetně rozhodnutí neměnit systém řízení, respektive neusilovat o změnu řízení českého školství z decentralizovaného zpátky na centralizované. „Největším překvapením pro mě bylo, že jde udělat dobrou školu ve velmi odlišných podmínkách, že nemohu vzít jeden model a ten zkopírovat, že se těžko hledají univerzální metodická doporučení, která by platila pro všechny,“ říká v podcastu Martina Běťáková. Bonusem je i vhled do fungování ministerstva nebo slangu jeho zaměstnanců. 

Úvod do světa neurálních sítí nejen pro učitele

O kladech a záporech využívání neurální sítě obecně i při školní výuce mluví v youtube videu Kamil Kopecký z Univerzity Palackého v Olomouci. V 50minutové přednášce Několik příkladů využití neurální sítě GTP-3 ve vzdělávání vysvětluje úplné základy fungování a používání nástroje GTP-3, otevřeného nástroje společnosti Open AI, a také možnosti jeho využití. Rozhodně nezavírá oči před riziky, která s sebou využívání GTP-3 přináší, ale ani před jeho potenciálem. „Vždy byly ve společnosti obavy z nového. Co je nové, to je považováno za nebezpečné. Přirozeně se bojíme i v této situaci, kdy přichází nástroj, který je jednoduchý a umožňuje nahradit tolik z naší práce,“ říká v přednášce Kamil Kopecký. Podstatné podle něj je, zda budeme používat AI jako nástroj pro svůj rozvoj – nebo pro rozvoj žáků. A také dává několik příkladů, jak to udělat. 

Kurikulum 3.0 aneb jak o změnách ve vzdělávacím obsahu přemýšlejí jinde

Bořivoj Brdička na webu Spomocník odkazuje na youtube video amerického experta na hodnocení výsledků učení Jay McTigha. „Je znám svým prosazováním výuky směřující ke kompetencím pro 21. století a zaváděním formativního hodnocení. V souvislosti s probíhající velkou revizí RVP je pro nás mimořádně zajímavý jeho přístup ke kurikulu,“ uvádí ve svém příspěvku Bořivoj Brdička. Jay McTighe dělí vývoj kurikula v americkém vzdělávání na tři fáze. Ve fázi, kterou pojmenovává jako kurikulum 1.0 a 2.0, se podle něj tvůrci kurikula soustředili „na identifikaci vstupů kurikula – obvykle obsahu výuky na úrovni ročníků.“ Tento přístup už ale neodpovídá potřebám. Jay McTighe proto hovoří o nutnosti posunout se od toho, co je třeba se naučit, k tomu, co „by žáci měli být schopni díky svému učení udělat.“

Z edukalendáře:

Beduin každý týden odebírá zdarma 6 493 lidí, kterým záleží na českém vzdělávání a chtějí jeho změnu k lepšímu. Podpořte jeho vydávání svým darem a přidejte se mezi aktivní občany, kteří si uvědomují, že vzdělávání je důležité téma.

Připojit se s



Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments