Čtyři varianty, jedno řešení. Ministerstvo chce snížit počet odkladů, v budoucnu by o něm mohl rozhodovat například ředitel základní školy

Příští školní rok by mělo do první třídy nastoupit 118 tisíc předškoláků. K zápisu by mělo podle odhadů ministerstva školství přijít na 150 tisíc dětí.

Resort počítá i s prvňáčky, kteří mají odklad. Příští školní rok mají do školy nastoupit děti narozené od 1. září 2017 do 31. srpna 2018. Kromě nich se zápisy týkají i sedmiletých a starších dětí. Podle odhadů ministerstva by v září do prvních tříd mohlo nastoupit asi 88 500 šestiletých a asi 29 tisíc sedmiletých a starších dětí. Ve výjimečných případech pak rodiče mohou zapsat i dítě, které by do školy nastupovalo v pěti letech, letos v září by mohlo nastoupit podle odhadů resortu přibližně 700 takových dětí. Školu si mohou rodiče vybrat, i když každé dítě patří do určitého spádu. Pokud bude mít taková škola převis, přednost mají před ostatními právě spádové děti.

Ministerstvo školství podrobněji rozepsalo návrhy pro řešení vysokého počtu odkladů. Nyní se hledá nejlepší řešení.

Česká republika je ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi v počtu odkladů povinné školní docházky v žebříčku nejvýše. Ač jsme premianty, není to dobře. První třídu podle dat České školní inspekce z roku 2021 odkládá přes 23 procent dětí, tedy téměř čtvrtina, a počty se spíše zvyšují, než by se snižovaly. Proč je to problém? Do základní školy nastupují až o rok starší děti, než jsou jejich ostatní spolužáci, což pokračuje i na střední školu. Zaplňují se tím zároveň místa ve školkách, které už by potřebovaly jiné děti. Vysoká čísla navíc podle sociologa Daniela Prokopa z výzkumné společnosti PAQ Research ukazují na systémový zádrhel ve vzdělávání.

„Neřídíme pedagogicko-psychologické poradny, které doporučují odklady a kde jsou obrovské výkyvy, jak a koho doporučí. Občas to vypadá, že je odklad na objednávku rodičů. Ukazuje to také, že rodiče se asi oprávněně bojí toho, že první třída je k dětem nevstřícná. V českém vzdělávání je koncept spíše takový, že dítě má být připraveno na školu, a ne škola na dítě. A to by mělo být naopak, škola by měla být připravená na různé typy dětí,” řekl v rozhovoru pro Radiožurnál s tím, že by škola měla dětem pomoci dohnat znevýhodnění či rozdílné podmínky, aby na to rodiče nemuseli reagovat odklady.

Pokud je u nás počet odkladů ve srovnání s ostatními zeměmi Evropy extrémní, jak na tom tyto země jsou? Inspirací pro Česko bývá finský vzdělávací systém, v něm začíná povinná školní docházka v sedmi letech, ale děti s předčasným vývojem mohou nastoupit o rok dříve. V Belgii nemá odklad ani procento dětí. V sousedních státech, jako je Slovensko, není povolený odklad od roku 2021, v Rakousku dokonce přes 20 let. V Německu podle jednotlivých spolkových zemí o odkladu zpravidla rozhoduje ředitel na základě školní lékařské nebo psychologické zprávy. A výsledek? Mají tam odklad jen dvě procenta dětí. 

Právě přenesení pravomocí na ředitele základní školy je jednou z možností řešení vysokého počtu odkladů, se kterou přišlo ministerstvo školství. Varianty jsou celkem čtyři a podrobněji jsou rozepsané v dokumentu, který má EDUin k dispozici. Ve zkratce jsou to tyto:

1. Počítá se zrušením dodatečného odkladu a přípravných tříd, což se nemá týkat dětí zařazených do přípravného stupně speciálních základních škol. 
2. Snížení počtu odkladů tím, že by ho měl posuzovat ředitel základní školy. 
3. Odklady by bylo možné udělovat pouze dětem, které se narodily po 30. červnu, případně květnu. Ostatní by o odklad žádat nemohly, do první třídy by nastoupily a případně dostávaly individuální podporu. 
4. Odklad by byl jen pro děti se závažným zdravotním znevýhodněním nebo s odlišnými kulturními a jinými životními podmínkami. 

Návrhy tedy ministerstvo má, nyní je potřeba podle mluvčí ministerstva Terezy Fojtové v rámci debaty zjistit, který je ten nejlepší. V dokumentu jsou také podrobněji rozepsaná opatření, která mají redukci odkladů doprovázet. Pro každou z variant je 12 společných bodů: individuálnější přístup ke vzdělávání dětí, lepší diagnostika, větší podpora od pedagogicko-psychologické poradny, zajištění asistenta pedagoga pro 1. ročník, lepší předávání informací o dětech mezi mateřskou a základní školou, plošné proškolení učitelů mateřinek i preventistů na základních školách v diagnostice a vzdělávání dětí se speciálními potřebami, větší podpora školských poradenských zařízení, zrušení známek od 1. do 3. třídy, zákaz opakování 1. třídy, postupný náběh všech změn v rozmezí tří až čtyř let, zpřesnění údajů vykazovaných školami, otevření debaty o zvýšení kvalifikace učitelů mateřských škol. 

Jestliže se podle ministerstva školství ukáže druhá varianta jako nejlepší, tedy že by o odkladu rozhodoval ředitel, je k 12 bodům potřeba přidat ještě tři další opatření. Prvním jsou pravidla pro diagnostiku školní zralosti pro školská poradenská zařízení. Dále je při odkladu v mateřské škole nutný plán pedagogické podpory či individuální vzdělávací plán. A nakonec iniciační forma zápisu do 1. ročníku. Tři ze čtyř variant mají jedno společné – plošná opatření. Jediná druhá varianta plošná není. To by mohlo podle analytičky EDUinu Kateřiny Lánské přinést kýžený výsledek ve více rovinách.

„Plošná opatření se málokdy vyplatí, jsou drahá, necílená a nemohou reagovat na individuální potřeby. Pokud by se rozhodování přeneslo na ředitele základní školy, pomohlo by to v předávání informací mezi jednotlivými školami o konkrétních dětech a především lepší informovanosti učitelů ve škole, kam dítě nastupuje. Druhá varianta ale může fungovat jen v případě, že systém bude opravdu propojený a mateřská škola, poradna a základní škola budou skutečně spolupracovat. Podle navržených doprovodných opatření se zdá, že právě k tomu se směřuje, což by bylo jedině dobře,” vysvětluje Lánská. 

U odkladů je problém v tom, že jej děti dostanou, ale dál se s nimi výrazně nepracuje. Buď zůstanou v mateřské škole, nebo jdou do přípravné třídy, kde by ovšem měly být intervenční programy zaměřené na podporu dětí s odloženou školní docházkou. „Je třeba s nimi pracovat a rozvíjet je v oblastech, které to jedno konkrétní dítě potřebuje. To doteď chybí. Proto se stává, že děti často zůstanou ve školce a čeká se, až za rok dozrají, ale ono to nestačí. Nedostávají dost podnětů, které by už ve svém věku měly mít a následně pak mohou v některých oblastech začít i zaostávat,” dodává analytička EDUinu Kateřina Lánská. 

Termín, kdy chce ministerstvo problém vyřešit, stanovený není. V současné době však na Táborsku probíhá pilotní projekt řešení odkladů, kde pedagogicko-psychologická poradna dělá screening u 27 mateřských škol u necelé tisícovky dětí.