Deník Referendum: O čem mluví Zdeňka Galková, mluví-li o diskriminaci Romů

ilustrační foto by ella (flickr.com) (CC BY 2.0)

Publikujeme text Saši Uhlové, který vyšel na webu Deníku Referendum 4. 5. (ZDE). Text se vrací ke zjištění, které na základě podnětu Martina Odehnala, vydala státní zástupkyně Galková o zprávě z šetření Amnesty International ve věci diskriminace romských dětí v českém školství (ZDE).

Způsob, jakým státní zástupkyně Galková odmítla závěry studie Amnesty International o diskriminaci romských dětí českým vzděláváním, vypovídá mnohem více o ní, nežli o nich. Člověk zastupující stát se nemůže nechat unášet svými předsudky.

„Vždyť tady cikáni nejsou diskriminovaní, na co si stěžují?“ zní obecný lidový názor, se kterým je možné se setkat jak na ulici, tak na internetu. Když odpovíte statistikou nebo příkladem, na kterých ukážete, že jsou romské děti mnohem častěji zařazovány do takzvaných praktických – dříve zvláštních – škol, nebo do škol a tříd segregovaných, dozvíte se obvykle, že si to zaslouží, protože jak by k tomu „naše bíle děti přišly“, kdyby měly chodit do třídy s cikány.

Jsou to názory, které těžko někoho překvapí. Neudiví ani to, že jedním dechem popírají i obhajují diskriminaci ve školství. Lidový rasismus i jeho nelogická argumentace nejsou nic neobvyklého, proto ostatně diskriminace ve školství stále přetrvává. Učitelé, ředitelé škol i rodiče žáků jsou pořád jen lidé, kteří mají své představy, obavy a předsudky.

Galková na scéně
Zcela jiná věc ale je, pokud někdo tyto názory vyslovuje z pozice autority. Když vyšla loni zpráva Amnesty International o diskriminaci v českém školství, rozčílila vedoucího odboru školství a evropských fondů radnice Prahy 9 a někdejšího ředitele odboru speciálního školství ministerstva školství Martina Odehnala natolik, že podal podnět státnímu zastupitelství. V podnětu žádal o „přezkoumání, zda nedošlo ke spáchání trestného činu ze strany vedení AI“.

Jeho podnět dostala na stůl státní zástupkyně JUDr. Zdeňka Galková, která neshledala publikaci výzkumné zprávy trestným činem, ale neodolala a souhlasně stěžovateli v odůvodnění, jež mu zaslala, přitakávala. „Lze přisvědčit Vašemu tvrzení, že „výzkumná zpráva“ s názvem „Chce to více snahy – Etnická diskriminace romských dětí v českých školách“ prezentovaná jako „Amnesty vzkaz české vládě: V řešení diskriminace romských dětí ve školách to chce víc snahy!“ evidentně obsahuje nepravdivé, překroucené a dehonestující informace, které jsou předkládány jako objektivně zjištěná fakta,“ napsala státní zástupkyně Odehnalovi.

Závěry výzkumu označila za „nepodložená osočování“, „neopodstatněnou, neoprávněnou a neomalenou kritiku činnosti státních institucí a jejich zaměstnanců, potažmo nespravedlivé „nálepkování“ občanů České republiky, kteří nepatří do komunity Romů“ a výzkum sám za „pseudovýzkumnou práci“.

Rasistické Právo
Martin Odehnal nelenil a odpověď Zdeňky Galkové předhodil novinářům Práva. Ti vydali v tištěné i internetové verzi článek s potěšení neskrývajícím titulkem Ve zprávě o diskriminaci Romů u nás Amnesty International nepsala pravdu.

V této souvislosti je dobré připomenout, že redaktoři Práva ve své prostoduchosti nezapomněli během kampaně proti inkluzi vytáhnout osm let staré téma, aby zveřejnili článek o diskriminaci Čechůpoukázali i na souvislost, kterou se odpůrci inkluze pragmaticky rozhodli nevypichovat.

Kampaň proti inkluzi, kterou vášnivě podporoval bulvární deník Blesk, měla totiž od prvopočátku rasistické pohnutky. Lobby praktických škol ale zřejmě usoudila, že bude lepší, když se schová za „mentálně retardované“, protože by je někdo mohl nařknout z rasismu.

Proto se tedy romské téma objevovalo méně. V Blesku je ale během kampaně neopominul otevřít právě Martin Odehnal.

Diskriminace je fakt
Skutečnost, že Česká republika diskriminuje romské děti v přístupu ke vzdělání, není těžké doložit. Potvrzují ji výzkumy a šetření spousty organizací i institucí.

Česká republika je ostatně opakovaně kritizována za diskriminaci v přístupu ke vzdělání. Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku D. H. proti České republice z listopadu 2007 konstatoval, že český školský systém nezajišťuje rovný přístup ke vzdělání, protože romské děti jsou v nezanedbatelné míře umisťovány mimo hlavní vzdělávací proud, takže dochází k jejich diskriminaci. Od té doby se situace mírně zlepšuje, ale k ideálu má ještě hodně daleko.

Například průzkum Veřejného ochránce práv z roku 2012 ukázal, že ačkoli se podíl romské populace v České republice pohybuje v rozmezí 1,4 – 2,8 % obyvatel, romské děti tvoří 32 % žáků základních škol praktických.

Zajímavá fakta a souvislosti obsahuje Analýza individuálního přístupu pedagogů k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami Člověka v tísni, která mimo jiné zkoumala podmínky i přístup pedagogů.

Pozornost zasluhuje i čerstvě zveřejněná studie Open Society Justice Initiative, anebo starší závěry české školské inspekce z roku 20102012.

Kromě dětí vzdělávaných ve školách přímo označených jako praktické (dříve zvláštní), je tu ještě celá řada dětí, které chodí do čistě romských segregovaných škol, odkud mají mnohem horší start do života. O tom jak ostravští rodiče bojují proti tomu, aby jejich děti chodily do segregovanýh škol, jsme zveřejnili v Deníku Referendum reportáž.

I letmý pohled do dalších médií ukazuje, že problém segregace je zcela reálný. Ať už se jedná o extra romské školy, nebo „jen“ romské třídy jako například v Kladně, ve Vítkovicích, v Krásné Lípě, v Brně.

S přesnými čísly je to, jak už to tak bývá, složité, neboť není vždy snadné určit, kdo je a kdo není Rom, a segereace navíc nabírá různých podob. Neexistuje tu však jediná relevantní studie, která by dokazovala, že v české společnosti nesegregujeme Romy. Situaci komplikuje i to, že sbírání etnických dat je vždy problematické a ozývají se proti němu nejen někteří ochránci lidských práv, ale i řada rasistů, kteří s uspokojením prohlašují, že to se přeci nesmí.

Zmařené talenty
Pro ředitele školy, který je pod tlakem rodičů, není situace vždy jednoduchá. Lze pochopit i obavu, že když přijme větší procento romských žáků, začnou ze školy neromští rodiče své děti odhlašovat. Takto se z nejedné „normální“ školy stala škola segregovaná. Na což nakonec doplatí nejvíce žáci, kteří ji navštěvují.

Porozumění situaci ředitelů škol by nám však nemělo bránit, abychom „nazývali věci pravým jménem“. Ač se jedná o floskuli všech odpůrců takzvané politické korektnosti, ve skutečnosti však obyčejné lidské slušnosti, zde přesně sedí.

Ptávají se mě lidé, proč Romové tak špatně píší česky. Jako bývalá učitelka a doučovatelka stovek romských dětí mohu jen konstatovat, že špatný pravopis se váže ke kvalitě vzdělání. Romské děti, kterým se dostalo odpovídajícího vzdělání, píšou zcela normálně a s podobnými chybami jako všichni ostatní.

Psaní s chybami ale není nejhorším důsledkem rozděleného školství.
Romské děti, které jsem měla možnost při rozličných příležitostech poznat, byly různé: některé bystřejší, jiné méně, některé měly ambice, další se spokojily s tím, co přišlo samo. V tomto se jako hypotetický celek nijak neliší od jiných dětí. Čemu jsem ale nikdy nerozuměla, byla nahodilost, se kterou se ocitaly ve „zvláštní“, anebo naopak základní škole.

Velkou frustraci jsem cítila, když jsem byla s dětmi, které se do praktické školy dostaly, ač byly mimořádně nadané a bystré. Děti, které by sice základní školu zvládly, ale byly spíše průměrné a neměly ambice, zvláštní školu většinou spokojeně vychodily, a pak nějak dál žily svůj život. Ty nadanější však jen těžko snášely to, jakým způsobem s nimi společnost zametla, a to, že jim uzavřela cestu k uplatnění jejich talentu.

Tématem se zabývám víc než dvacet let a ač se v tomto ohledu nejedná o žádný můj systematický výzkum, vidím, že děti, kterým to takzvaně „myslí“ a za jiných podmínek by studovaly vysokou školu, ale z nějakého důvodu se tak nestalo, končí nejhůře. Právě z nich se stávají drogově závislí, anebo přímo aktéři organizovaného zločinu ve vyloučených lokalitách. Nadání a schopnosti, které nemohly uplatnit jinde, vloží do aktivit škodlivých pro společnost.

Kdybychom dali všem dětem stejnou šanci, ubylo by nejen nezaměstnanosti, ale i kriminality a také by si lidé nemuseli klást otázku, „proč mají Romové tak špatný pravopis“. Nu a Zdeňka Galková by mohla psát, že u nás diskriminace není a všichni bychom ji mohli přikyvovat a usmívat se, že je to pravda a jak je to dobře.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
15 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Pěnice Skalicová
Pěnice Skalicová
4 years ago

Rozhlédněte se kolem a napište, která země Evropy se nepotýká s diskriminací. Ano, jsou určité excesy. Na druhou stranu jsou tu zcela evidentní údaje o tom, že ČR přispěla největším dílem k odstranění negramotnosti Romů. Za to by měla dostat vyznamenání a ne , že si o ni pořád někdo bude otírat ústa. Zpráva AI je tak blbá, že už snad ani blbější být nemůže a ještě je vydávána za výzkum. Ha, ha, ha. Např. autentická výpověď chlapce (17 let), že vyšel v 5. třídě je opravdu fascinující fórek. A je jich tam více. Vždy je třeba něco vylepšovat. Ale… Více »

Vit Patek
Vit Patek
4 years ago

Velmi argumentačně chudý článek. Zato subjektivních dojmů plný. Stále marně čekám, kdy někdo kvalifikovaně doloží a zveřejní, že – nějaké, byť třeba jen jedno, konkrétní kodifikované kritérium používané při zařazování dětí do různých druhů škol není etnicky či sociálně neutrální, nebo že – kodifikovaná kritéria jsou v pořádku, ale byla v konkrétních případech (neřku-li dokonce opakovaně či systematicky) aplikována nesprávně, obcházena či neaplikována, případně byla aplikována kritéria jiná, a to tak, že tím byli vědomě a úmyslně poškozeni příslušníci nějaké sociální skupiny či etnika a seriózně se při té příležitosti vypořádá se stanovováním příslušnosti k etniku či sociální skupině. Nebo,… Více »

Pěnice Skalicová
Pěnice Skalicová
4 years ago
Reply to  Vit

Máte zcela pravdu. Od přesnosti dat (např. kdo je Rom? je zatím záhadou, ale s čísly o počtu Romů se operuje často). V článku jsou i příliš citově zabarvená tvrzení:……. Romské děti, kterým se dostalo odpovídajícího vzdělání, píšou zcela normálně a s podobnými chybami jako všichni ostatní…………Chce snad autorka tvrdit, že praktická škola děti neučí česky, pravopis a další potřebné věci? Pokud takovou školu zná, ať dá podnět k prošetření ČŠI. Další :………Velkou frustraci jsem cítila, když jsem byla s dětmi, které se do praktické školy dostaly, ač byly mimořádně nadané a bystré……………………Mimořádně nadané na co? Jak poznala autorka, že… Více »

Pěnice Skalicová
Pěnice Skalicová
4 years ago
Reply to  EDUin

Ctete presneji.Prakticka skola nauci deti psat gramaticky spravne,cist,orientovat se v textu a napsat jednoduchy text skoro vsech zaklanich slohovych utvaru.Neuci se vetny rozbor souveti,neuci se znat obsahy del spisovatelu( pouze se zameruje na region skoly). Nelze tvrdit,ze dite neumi cesky,protoze absolvovalo praktickou skolu.

Pěnice Skalicová
Pěnice Skalicová
4 years ago
Reply to  EDUin

Stačilo nahlédnout do jakéhokoli ŠVP praktické školy, paní Lánská. A otázka vámi položená byla trochu dětinská. Praktická škola není totéž co základní a vy to víte. Je to škola pro děti s LMP. Nemůže být zcela stejná ze své podstaty.

Pěnice Skalicová
Pěnice Skalicová
4 years ago
Reply to  EDUin

Chybovat je lidské. Chyby určitě jsou. A nevyhneme se jim. Procento dětí, které tam údajně nepatří je nepatrné. Stejně, jako se setkáváme se špatnými diagnozami v lékařství /případně špatnou léčbou), setkáváme se s tím i ve školství. Jen jsem si nevšimla, že by kvůli tomu někdo rušil některé lékařské obory nebo oddělení nemocnic.

Pěnice Skalicová
Pěnice Skalicová
4 years ago
Reply to  EDUin

Nepochopit mohou jen ti, co se považují za bezchybné. Co nejsou schopní připustit, že jsou věci, které neovlivníme sebevětším úsilím. Že je korektní hovořit o věcech otevřeně a nebát se vyslovovat pravdu, i když se jiným nehodí do krámu. Obávám se, že jste příliš jednostranně zaujatá a to i vůči mé osobě. Podotýkám, že mi to nijak nevadí, pokud spolu nemáme co do činění v přímém styku ,třeba pracovním. Máte námitky vůči osobě, kterou znáte jen podle slova. zkuste si ,prosím, přečíst Malého prince, možná vám to něco napoví. Už jen to, že nedodržujete anonymitu FB a používáte ne přezdívku,… Více »

Pěnice Skalicová
Pěnice Skalicová
4 years ago
Reply to  EDUin

Jednoduche vysvetleni.Od te doby,co lze prispivat pouze pres prihlaseni k soc.siti uzivam jmeno ,ktere na teto siti mam.A jelikoz nemam zadny profil na FB s mym jmenem a udaji o sobe,uzivam svuj pseudonym.V prispevcich divoke karty a pod.uzivam sve jmeno.