Ekonomické argumenty pro reformu vzdělávání

Převzali jsme zajímavý článek ze serveru Restart, za lepší Česko, který chce být informační a diskusní platformou o reformě České republiky. Text se snaží vyčíslit ekonomickou hodnotu reformy vzdělávání a činí tak větou: Až čeští studenti dosáhnou úrovně finských kolegů, vzroste HDP o 8,3%. Slabinou téhle argumentace je, že se tu příliš nemluví o tom, co se vlastně rozumí onou proměnou vzdělávání a jak bychom jí měli dosáhnout, takže obě strany současného sporu o podobu reformy, který se dá charakterizovat sloganem podpora versus kontrola, mohou tento argument považovat za svůj.

Až čeští studenti dosáhnou studijních výsledků finských kolegů, vzroste HDP o 8,3 procenta.

Pokud se zlepší výsledek českých patnáctiletých studentů v PISA testech o 25 bodů, zvýší se HDP ČR v roce 2050 o 7,2 procenta. Takto optimisticky zní přímá odpověď na otázku, jak souvisí vzdělání s konkurenceschopností. Ale není to až tak jednoduché.

Ekonomická literatura zmiňuje tři způsoby, jak vzdělání ovlivňuje ekonomický růst:

  1. Vzdělávání zvyšuje lidský kapitál pracovní síly, čímž zvyšuje produktivitu práce a rovnovážnou hodnotu produkce.
  2. Vzdělávání může zvýšit inovační kapacitu země a podpořit znalosti směřující k novým technologiím, produktům a procesům, které podporují růst.
  3. Vzdělávání usnadňuje šíření a přenos potřebných znalostí ve společnosti a pomáhá úspěšné implementaci nových technologií, což opět podporuje ekonomický růst.

K těmto ekonomickým efektům vzdělávání můžeme přidat ještě další vliv nepřímo ovlivňující hospodářský růst, který zmiňuje Ben Bernake ve svém projevu „Vzdělání a ekonomická konkurenceschopnost“ na U.S. Chamber Education and Workforce Summit v roce 2007. Autor zde mimo jiné uvádí, že lidé s vyšším vzděláním jsou šťastnější, dělají lepší rozhodnutí ohledně osobních financí, trpí méně nezaměstnaností a mají lepší zdraví.

Vzdělanější obyvatelstvo tedy méně zatěžuje zdravotní systém a vykazuje menší míru nezaměstnanosti, čímž nejenom šetří veřejné finance, ale také pomáhá hospodářskému rozvoji skrze větší míru zaměstnanosti (či zaměstnatelnosti). Vzdělání tedy snižuje pravděpodobnost sociálních problémů, které poškozují ekonomický rozvoj.

Se vztahem vzdělávání a ekonomického růstu pracuje také každoroční zpráva Světového ekonomického fóra The Global Competitiveness Report (World Economic Forum, 2010). Zpráva rozlišuje 3 typy ekonomik dle jejich vyspělosti (viz Obrázek 1). V nejnižším stádiu (factor driven states) tvoří ekonomický růst převážně přírodní zdroje a nekvalifikovaná pracovní síla. Hospodářský rozvoj těchto států je směřuje do druhé fáze (efficiency-driven), která už vyžaduje výrobu kvalitnějších produktů a efektivnější výrobu. Poslední stádium jsou ekonomiky tažené inovacemi, jejichž rozvoj je závislý na vymýšlení nových a jedinečných produktů, které vyžadují nejnáročnější výrobní procesy a inovaci.

Schéma ukazuje, že v každém stádiu má roli jiný typ vzdělání. První stádium klade důraz na základní vzdělání obyvatelstva. Čím je ekonomika rozvinutější, tím větší význam mají vyšší stupně vzdělání: Nejvyšší nároky na vzdělání a školství pak přirozeně vyžadují státy, jejich růst je stimulován primárně inovacemi.

 

Obrázek 1: Typy ekonomik dle Global Competitiveness Report

 

Kvalita vzdělání versus jeho délka

Mnohé studie zkoumají vliv roku studia na dlouhodobý ekonomický růst. Například Hanushek & Wößmann (2007) zkoumali tento vztah na datech z 92 zemí za roky 1960-2000. Z analýzy vyšlo, že každý rok studia navíc je spojen s navýšením dlouhodobého růstu HDP na hlavu o 0.58 procent. Pozdější výzkumy však ukazují, že pro odhadování vlivu vzdělání na ekonomický růst je mnohem přesnější použít veličinu, která bude vyjadřovat kvalitu vzdělání a ne jeho délku. Délka vzdělávání totiž nerespektuje specifické rozdíly mezi jednotlivými státy a také nereflektuje kvalitu vzdělávání. Proto se mnohé výzkumy zabývají srovnávacími testy, jakými je například PISA.

Kvalitu vzdělávání ve vztahu k hospodářskému růstu zkoumali ve svém výzkumu Hanushek & Kimko (2000)[1]. Došli k závěru, že zvýšení hodnot PISA testů z roku 2000 v matematice o 47 bodů zvýší roční růst HDP o jedno procento.

Dle výsledků studie, která se věnovala vlivu vzdělání na hospodářský růst ve Spojených státech, přispívalo zlepšování vzdělání a nabývání nových zkušeností obyvatel v letech 1987-2006 celkem 0.4 procenty ročně ke zvyšování produktivity práce v nezemědělském podnikatelském sektoru (U.S. Department of Labor, Bureau of Labor Statistics, 2007).

Další studie rovněž ukazují, že země s vyšší úrovní vzdělanosti vykazovaly v 80. a 90. letech vyšší růst zaměstnanosti a přidané hodnoty v sektorech, pro které je vzdělání nezbytné. Tento vztah byl navíc ještě silnější v otevřených ekonomikách.

Role institucí

Důležitou roli ve vztahu vzdělávání a konkurenceschopnosti hrají instituce a jejich kvalita. V méně rozvinutých zemích má totiž vzdělávání menší dopad na ekonomický růst než ve vyspělých státech s fungujícími trhy a právním systémem. Zlepšování institucionálního prostředí tak zároveň zvyšuje pozitivní efekt vzdělávání na ekonomický růst.

Pro Českou republiku je zvláště zajímavý fakt, že dopad vzdělání na míru ekonomického růstu je větší v zemích, které jsou zapojeny do mezinárodního obchodu, než ve státech mezinárodnímu obchodu uzavřených. Vědci zabývající se vztahem vzdělání a konkurenceschopnosti upozorňují na další pro Česko pozoruhodné zjištění, že hospodářský růst ovlivňuje i alokace talentů mezi skupiny vyhledávající rentu a podnikatele. Země s více studenty s technickým zaměřením rostou rychleji než země se studenty převážně studujícími právo.

Dopady investic v ČR

Důsledky úspěšné reformy vzdělávání ukazuje další studie od autorů Hanushek & Woessmann (2011) – cituje ji také zpráva Národní ekonomické rady vlády (2011, str. 123): Pokud by se zlepšil výsledek českých patnáctiletých studentů v PISA testech o 25 bodů, zvýšilo by se HDP ČR v roce 2050 o 7,2%. Pokud by výsledky českých studentů dosáhly na úroveň Finska, bylo by české HDP v roce 2050 vyšší o 8,3%.

 

Zdroj: (Národní ekonomická rada vlády, 2011)

 

Národní ekonomická rady vlády dále poukazuje na ekonomické dopady nedostatku předškolních zařízení a špatné formy podpory rodičovství. Zpráva poukazuje, že „zvýšení dnes nízké zaměstnanosti žen ve věku 20‐40 let na trhu práce o 10 p.b. může vést ke snížení deficitu PAYG penzijního systému o více než 10 mld. Kč/rok, což představuje více než třetinu každoročního deficitu během následujících 20‐30 let“ (Národní ekonomická rada vlády, 2011, str. 140). Ekonomická ztráta se dále netýká pouze nevybraných potenciálních daní, ale i nebezpečí, že delší dobu nezaměstnané ženy ztratí kontakt se svým oborem a po mateřské dovolené budou vykonávat méně kvalifikované práce než předtím. Ženy proto budou méně ochotné mít děti, což způsobuje další problémy v důchodovém systému.

 


 

[1] Citováno v Hanushek (2010).

 

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments