Fokus: Jak překonat odpor k matematice

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k 5. květnu, obsahují například tato témata: dopady multitaskingu na učení, vysokoškolské studium mimo kamennou univerzitu a prázdninové MOOC pro učitele.

  1. Jak překonat odpor k matematice? Američtí pedagogové – odborníci na matematiku soudí, že neúspěch v matematice může být založen nikoliv na dovednostech, ale na vztazích a pocitech, které matematika vyvolává. V tradiční výuce matematiky se klade důraz na rychlý výsledek a opakování již známých postupů, není zde prostor pro hledání vlastních cest, chybování a kladení otázek. Výuka matematiky tak podporuje i špatné myšlenkové návyky. Matematika se v chápání studentů zúží na hledání chybných výsledků, nemá nic společného s reálným světem, nevybudují si k ní žádný vztah. Odborníci vidí řešení v tom, že v matematice budou využívány příklady z každodenního života, žáci uvidí užitečnost matematiky pro sebe samé. Netradiční postupy v učení, jako např. zadání „vysvětli mimozemšťanovi základní zákonitosti lidského života“, vedly k většímu zaujetí žáků i k lepším výsledkům v hodnocení. V hodinách matematiky se v tomto pojetí méně počítá a více diskutuje a žáci kladou otázky. odkaz
  2. Učitel musí umět pracovat s chybou. Výzkumníci z Harvard-Smithsonian centra pro astrofyziku se zaměřili na zkoumání obecně rozšířených chybných poznatků žáků druhého stupně ve fyzice. V rámci výzkumu 181 učitelů označilo v testech s výběrem správné odpovědi tu možnost, kterou podle jejich mínění vyberou ve stejném testu jejich žáci. Ukázalo se, že žáci, jejichž učitelé přesněji odhadli, kde jejich žáci udělají chybu, mají ve výuce lepší výsledky. Takový učitel sleduje uvažování žáků a dokáže pak lépe zacílit výuku na odstranění případných mylných poznatků. Výzkumníci poukázali na pozitivní úlohu vhodných distraktorů (nabízených chybných odpovědí) v testu s volbou správné odpovědi – výsledek testu může významně napomoci učitelům identifikovat zakořeněné omyly ve znalostech v jednotlivých předmětech, zejména takové, které jsou společné pro větší skupiny studentů a kterých se někteří nezbaví ani v dalším studiu. odkaz
  3. Jak si osvojit dovednosti pro 21. století? Vymysli hru! Společnosti zabývající se vývojem her organizují pravidelně game jam – jedno až dvoudenní shromáždění vývojářů, kteří tam pracují na vývoji nové krátké hry, digitální nebo deskové. Autor článku uvažuje o realizaci obdobné aktivity ve výuce a spatřuje zde dobrou příležitost pro učení se dovednostem 21. století a pro jejich hodnocení. Pro zavedení aktivity ve třídě nabízí následující návodné kroky1. vytvořte flexibilní prostor – je třeba, aby se prostor mohl proměňovat podle potřeb týmů a podle toho, v jaké fázi vývoje hry se nacházejí, 2. připravte digitální nebo fyzické nástroje – pro vývoj deskové hry jsou zapotřebí běžné potřeby jako nůžky, různé druhy papíru, lepidlo, další materiály na výběr, 3. věnujte se seznámení žáků s principy stavby hry – využijte i zapojení poznatků z předmětů STEM (science, technology, engineering, mathematics), 4. analýza domény(obsahového vymezení) hry – žáci se věnují tomu, jak je určitý obsah vyučován, jak se prezentuje, sami si určí, jaké cíle jejich hra má mít, jak k nim dospět a jak výsledky hodnotit, 5. budování týmu – prvním předpokladem úspěšné spolupráce je dobrá součinnost týmu, žáky je třeba na spolupráci připravit, 6. konkretizace myšlenky a její zhmotnění – tým musí společně vymyslet, jak konkrétně hru postavit, aby směřovala ke zvolenému cíli, a jak myšlenku zrealizovat, 7. sledování lhůt a postupných cílů – například vymezit určitý čas pro splnění jednotlivých kroků nebo ukončit lhůtu pro vymýšlení, aby byl čas na samotné vytvoření hry, 8. prezentace, hraní hry a hodnocení – tvůrci si hru zahrají a posuzovatelé hodnotí podle různých kritérií, např. vztah k obsahu nebo kurikulu, prodejnost hry, zaujetí hráčů, předpoklady ke kolaboraci apod. odkaz
  4. Učení se pomocí hnutí tvůrců. Maker Movement (hnutí tvůrců/budovatelů/výrobců) vzniklo před řadou let v USA, původně s myšlenkou nevyhazovat rozbité a nefungující věci, ale buď je spravit, nebo z nich vytvořit nové. V několika posledních letech se hnutí prostřednictvím pořádání Maker Faires (setkání strůjců s předváděním nových výtvorů) rozšiřuje po celém světě a na hnutí Makers reagují i nově zakládané společnosti, které nabízejí např. různé sady součástek, včetně elektronických. D. Price (o jeho charakteristice sociálního vzdělávacího prostředí viz zde (2)) píše o setkání Maker Faire v Londýně a upozorňuje na tři důležité aspekty celého hnutí tvůrců: 1. rukodělná práce se stále více propojuje s programováním, např. v podobě využití „arduino“, jednoduchého programovatelného ovladače, 2. pro hnutí strůjců je zcela zásadní otevřený přístup k informacím a know-how, všichni vystavovatelé své produkty nabízejí volně k prohlédnutí a prostudování, 3. mezi strůjci je velký podíl mladých a velmi mladých, kteří vytvářejí produkty od základů a tím se učí důležitým dovednostem. odkaz
  5. Jaká konkrétní nebezpečí hrozí při multitaskingu? Profesor psychologie L. Rosen z Kalifornské státní univerzity prováděl výzkum žáků druhého stupně ZŠ, středoškoláků a vysokoškoláků (celkem 263 studentů) zaměřený na to, jak často se současně se studiem věnují interakci v sociálních médiích a provádějí několik úkonů najednou (multitasking). Ve sledovaných 15 minutách měli studenti k dispozici učebnici a počítač a strávili jen asi 65 % času studiem, ve zbývajícím čase kontrolovali facebook, psali textové zprávy, sledovali televizi nebo video, telefonovali, procházeli webové stránky, poslouchali hudbu a psali e-maily. Všichni studenti věděli, že mají studovat, a zároveň, že je výzkumníci pozorují. Toto kombinování několika činností při studiu je u studentů běžné, vědecké zkoumání však ukazuje, že studenty další činnosti při studiu rozptylují a jejich učení je povrchnější, pomaleji chápou a dělá jim potíže převést naučené do nového kontextu. Zatímco žáci základní a střední školy se zabývají souběžnými aktivitami mimo školu, např. při psaní domácích úkolů, u vysokoškolských studentů se tento zvyk přenese i do poslucháren. Podle průzkumu až 80 % studentů přiznává psaní textových zpráv při výuce. Psychologové na základě výzkumu poukazují na čtyři hlavní nebezpečí toho, když se student věnuje při studiu souběžným aktivitám: 1. splnění úkolu trvá déle, student věnuje čas další aktivitě, po návratu k úkolu si musí znovu připomenout zadání, 2. přecházení mezi jednotlivými činnostmi vede k častějším chybám, zejména např. při střídání neformálního prostředí facebooku a psaní formální slohové práce, 3. projeví se nedostatky v zapamatování látky, časté přechody od jedné aktivity ke druhé neumožní správné ukládání informací, 4. výzkumy ukazují, že střídání činností ovlivňuje i způsob, jakým jsou informace v paměti ukládány, a studenti nejsou schopni získané poznatky aplikovat v novém kontextu. Výsledkem těchto vlivů jsou potom i zhoršené studijní výsledky. Odborníci mají obavu i z toho, že věnování se souběžným činnostem dlouhodobě povede k získávání povrchních znalostí. Mladí lidé by proto měli být vedeni k tomu, aby pracovali bez neustálého kontaktu se sociálními sítěmi, aby se soustředili na práci a vyhradili si čas na komunikaci a kontakty se světem v přestávkách mezi učením (více o výzkumech L. Rosena zde). odkaz
  6. Z kamenné univerzity ke vzdělávacímu švédskému stolu. S novými a stále se rozšiřujícími možnostmi postsekundárního vzdělávání se v USA objevuje nový typ studenta: na rozdíl od standardního čtyřletého studia v tradiční „kamenné“ univerzitě po dokončení střední školy takový student kombinuje kurzy z různých zdrojů a získává osvědčení podle svých potřeb a záměrů pro další povolání. Může volit z nabídky „duálních“ kurzů, které nabízejí univerzity středoškolským studentům, kurzů poskytovaných armádou nebo různými zaměstnavateli a stále rostoucí nabídky online kurzů v různých oborech (více o vlivu volně dostupných výukových zdrojů na vzdělávání viz zde). Počet studentů v těchto kurzech narůstá exponenciálně, osvědčení z kurzů však dosud nejsou obecně přijímána tradičními institucemi. Odborníci předpokládají, že těchto neformálních způsobů vzdělávání bude přibývat a univerzity budou muset s takovými uchazeči počítat. Některé státy USA už žádají veřejné univerzity, aby k uznávání kurzů přistoupily (viz zde pokus o legislativní zásah v Kalifornii). Studenti, kterým univerzity uznají předešlé zkušenosti a osvědčení, v průměru mohou zkrátit bakalářské studium na dvě třetiny času a rovněž ušetřit mezi 1 600 až 6 000 dolarů. Řada společností a agentur se věnuje vyvíjení systému osvědčení, který by byl univerzálně využitelný a důvěryhodný, např. digitální odznaky společnosti Mozilla (více zde, k novým formám hodnocení viz zde). odkaz
  7. Začínajícím učitelům: dva hlavní mýty a tři tipy. Mnoho mladých začínajících učitelů má představu o tom, že s nástupem do praxe se rychle vycvičí a stanou se zkušenými pedagogy. Autor článku uvádí dva hlavní omyly, se kterými učitelé vstupují do praxe: 1. myslí si, že existuje nějaký zaručený návod, jak se stát dobrým pedagogem – žádný takový návod však neexistuje a dobré zvládnutí třídy spočívá v kombinaci mnoha prvků, od organizace a řízení až po dobré vztahy učitele s žáky a zajímavé aktivity ve výuce, 2. považují zvládnutí profese za nějaký pevně daný cíl, kterého lze dosáhnout a dále o nic víc neusilovat – i zkušený a kvalitní učitel se však dále učí a snaží se zdokonalovat svou práci, v žádném okamžiku nelze považovat toto úsilí za dokončené. Autor poukazuje na tři prvky, které ulehčí začínajícím učitelům vstup do praxe: 1. hluboké přesvědčení o pojetí vzdělávání – učitelé si musejí vytvořit silné přesvědčení o cílech vzdělávání a fungování školy, aby se měli o co opřít při běžné dennodenní práci, 2. sledování práce „mistrů“, zkušených učitelů – noví učitelé by měli mít možnost sledovat zkušené kolegy při výuce a potom s nimi diskutovat o jejich postupech, ptát se jich na radu, 3. příležitost k vyjádření – noví učitelé jsou často příliš ponořeni do výuky a učení se praktickým věcem, sami nemají čas a odvahu vyjadřovat se k záležitostem celé školy. Tuto příležitost by měli dostat, podpoří to jejich zapojení do života školy, umožní jim nabídnout vlastní nápady a myšlenky, posílí to jejich sebevědomí. odkaz
  8. Prázdninové MOOC pro učitele. Společnost Coursera, která je největším poskytovatelem masivně otevřených online kurzů (MOOC), ohlásila minulý týden, že rozšiřuje svou nabídku o 28 bezplatných kurzů pro vzdělávání učitelů. Coursera se spojila s dvanácti institucemi a programy pro vzdělávání učitelů, poprvé nejen s univerzitami a vysokými školami, ale i např. s Muzeem amerických dějin nebo Muzeem moderního umění. Kurzy jsou zaměřené na různé předměty, zahrnují strategie pro „převrácené“ (flipped) a kombinované (blended) učení, učení prostřednictvím „kutění“ (tinkering), ale i pěstování charakteru a naplňování společných státních standardů. Coursera tak poprvé také vstupuje do prostoru vzdělávání na úrovni základních a středních škol. odkaz
Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Iva
Iva
7 years ago

Myslím si, že nemusíme chodit nikam do ciziny. Stačí se jít podívat na Pedagogickou fakultu v Praze a pan Prof. RNDr. Hejný Milan, CSc. Vám ukáže žáky, kteří mají rádi matematiku, učí se jí zážitek, objevují si vše samotné a co je nejdůležitější, vše je spojené se skutečností, kterou zažili. Je to nádhera pozorovat tyto žáky jak objevují a co řeší. Třeba ve čtvrté třídě rovnici o dvou neznámých aniž by to věděli. Je už spousta škol, které podle této metody učí a mají dobré výsledky. Jedná se o 8% škol v ČR. Myslím si, že do budoucna ještě škol… Více »