George Psacharopoulos: Výnosy ze vzdělávání? Nezpochybnitelné

Přinášíme záznam z přednášky profesora ekonomie Georga Psacharopoulose (s komentáři Daniela Münicha), která proběhla 4. 11. na půdě CERGE-EI. Profesor Psacharopoulos se ve svém výzkumu věnuje otázce výnosů vzdělávání. Jeho přednáška shrnula historii výzkumu v této oblasti a získané poznatky. Hlavním leitmotivem sdělení bylo, že výzkumy po celém světě dokládají, že vzdělávání přináší významné ekonomické zhodnocení jak na individuální, tak na společenské úrovni. Záznam přednášky najdete ZDE.

Jaký má vzdělávání dopad na lidskou společnost, se snažili popsat už starověcí filosofové. Ve 20. století sílí potřeba ukázat na kauzální souvislosti mezi vzděláváním a jeho ekonomickým přínosem. V 60, letech minulého století vzniká teorie lidského kapitálu a různé přístupy k ní. Jejich odhady v otázce přínosu se liší, nicméně všechny potvrzují nezvratný fakt: vzdělání přináší společnosti významný ekonomický přínos. U jednotlivých ekonomik je nicméně nutné velmi detailně analyzovat, jak optimalizovat rozvoj jejich vzdělávacího systému v souvislosti s úrovní jejich ekonomického rozvoje.

Otázka toho, zda a jaké výnosy přináší vzdělávání společnosti, není zdaleka nová. Zabývali se jí Aristoteles, Confucius, samozřejmě i osvícenští vědci typu Adama Smitha a pochopitelně autoři 20. st. Potřeba vysvětlit souvislost mezi růstem a vzděláváním roste s tím, jak začíná vzdělávání promlouvat do ekonomického vývoje. Ve 20. století dochází k vytvoření dvou základních přístupů, které se pokoušejí výnosy vzdělávání stanovit: tzv. Mincerovský model odhaduje přínos na úrovni 5 %, tzv. Beckerův model na 10 – 30 %. Mincerovský model je odvozen z jednoduché premisy, že čas jsou peníze. Čas kdy chodí člověk do školy nebo kdy se během zaměstnání dále vzdělává, je plně nebo částečně považován za obětování aktuálních výdělků s cílem zvýšit své výdělky budoucí díky zvýšené produktivitě své práce. To co se občas nazývá Beckerův model je obdobou klasické finanční rozvahy současných a budoucích nákladů a přínosů. Výsledné výnosové procento není svou podstatou nic jiného než obdoba úroku v bance.  Podstatou se modely příliš neliší, ale způsobem odhadu výnosů.

Teorie lidského kapitálu vychází z jednoduchého principu: více vzdělaných znamená vyšší produktivitu a příjmy. Náklady jsou v průměru prokazatelně nižší než výnosy. Empirické výzkumy po celém světě za posledních 50 let ukázaly, že tato rovnice je platná univerzálně, bez ohledu na zemi, což je ověřeno v mnoha zemích světa. Hlavní konkurenční teorie je teorie signální. Podle ní vzdělání produktivitu lidí nezvyšuje, ale slouží pouze k odlišení více a méně chytrých jedinců, čímž usnadňuje hledání firmám, pro které je obtížné lidi předem odhadnout. V reálném životě se uplatňují obě teorie zároveň, liší se jen míra důležitosti, jakou hrají. Snaha odlišit vliv dle těchto dvou teorií je pro výzkumníky noční můrou, protože to je metodicky velmi obtížné.

Typy výnosů a nákladů vzdělávání lze stanovit na úrovni osobní (soukromé), společenské, peněžní a nepeněžní. Ekonomická věda tedy bere v potaz i výnosy a náklady, které nemají finanční podstatu a ty, které nese společnost. Míra výnosu ze vzdělání (obdoba úroku za peníze uložené v bance) poměřuje výnosy a náklady. Společenské výnosy jsou nižší než soukromé (osobní) hlavně proto, že velkou část nákladů nenesou osoby, ale společnost. Část výnosů nepožívá jedinec, ale okolní společnost. To se přičítá k výnosům jedince, protože ten je součástí společnosti.

Návratnost vzdělávání lze stanovit také podle stupně vzdělávacího systému: dle dosavadních výzkumů je nejvyšší návratnost u primárního stupně, sekundární a terciární stupeň přispívá méně (viz následující graf).

Byl také zjištěn vysoký vliv předškolního vzdělávání, který vykazuje zdaleka nejvyšší výnosy. Jednak má vydaná koruna nejvyšší reálný dopad na osobnost člověka, protože je nejučenlivější a dále dopad nese plody celý jeho život. To ovlivňuje následující faktory v oblasti vzdělávání i v oblasti společenské: menší propadovost na následujících vzdělávacích stupních, menší speciální nároky, menší kriminalita, lepší zaměstnanost, vyšší vzdělání, vyšší příspěvek na daních, menší sociální výdaje, lepší zdraví, větší pocit štěstí, vyšší míra aktivního občanství. Následující graf ukazuje míru návratnosti vzdělávání v rámce lidského života, tedy zahrnující předškolní, školní a následné vzdělávání.

Ukazuje se dále, že soukromá návratnost vzdělávání je o něco vyšší u žen, významné vyšší je přínos všeobecného nad odborným. Úzce zaměřené odborné či profesní vzdělání se zdá jako výnosné, pokud bereme v úvahu jen výnosy krátce po jeho získání. Pokud vezmeme v potaz výdělky za dlouhý životní cyklus včetně nezaměstnanosti, potom to už tak slavně nevypadá.

Vzdělání je více oceňováno v soukromém než ve veřejném sektoru.

Záznam přednášky najdete ZDE.