Hospodářské noviny: Kolik je opravdu odpojených žáků?

ilustrační foto (c) eduin

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který naráží na to, že jsme během koronavirové krize  sice zjišťovali, kolik žáků se technicky vzato neúčastní online vzdělávání, ale nezajímá nás, kolik dětí se fakticky neúčastní vzdělávání, i když fyzicky sedí v lavicích. Text vyšel 10. června v Hospodářských novinách.

Podle rychlého šetření České školní inspekce z průběhu nouzového stavu je v českém vzdělávacím systému skoro 10 tisíc žáků, kteří nejsou v žádném kontaktu se školou.

Pojďme po dojmech. Ten první říká „To je nějak moc“. Není. Zhruba při 1 300 000 žáků v základních a středních školách je to méně než jedno procento.

Nastupuje druhý dojem „Aha, tak to je vlastně úspěch“. Není. V moci bohaté společnosti s rozvinutou sociálně-vzdělávací infrastrukturou nepochybně je navázat kontakt s dětmi, které to nejvíce potřebují. Doposud se tak nestalo a nebýt „zlých“ neziskových organizací, jako je Člověk v tísni, by se tyto děti ocitly v úplné izolaci. Jenže neziskovky nepokryjí vše.

Třetí dojem se ptá „Tak co si o tom vlastně mám myslet?“. Nic určitého. Šetření inspekce sice kvantifikuje problém, ale my úplně přesně nevíme jaký. I přes velké poděkování inspekci šlo přece jen o rychlé, ne hloubkové šetření.

Šetření bylo provedeno telefonickým dotazováním ředitelů škol. Výsledky tedy plně závisí na tom, do jaké míry jsou ředitelé těchto škol ochotni připustit, že v daném okamžiku nastal problém, například s interakcí vůči žákům. Závisí také na tom, kdy podle jednotlivých ředitelů problém nastává.

Uveďme příklad, kdy žák je ve styku se školou v tom smyslu, že jednou za měsíc odpoví na e-mail. V tom případě nespadá do uvedené skupiny. Přitom jeho situace může být z hlediska vzdělávání úplně stejná. Vedle toho tu bude nepochybně velké množství žáků, kteří jsou v pravidelném, a dokonce i častějším v kontaktu se školou. Zda a do jaké míry se účastní vzdělávání, ale nevíme.To není kritika práce školní inspekce, naopak. To je jen nutnost uvědomit si, co vlastně lze z takových dat reálně vyvozovat. Inspekce jistě přinese poněkud detailnější a validnější zhodnocení s odstupem času, jenže to už nebude tak důležité. Tedy ve skutečnosti to nebude tak mediálně zajímavé, což je žel nejdůležitější měřítko důležitosti.

Nešť. Na experimentu s distanční výukou a postupném, hygienicky ošetřeném otevírání jsou nejvíce zajímavé nikoliv dojmy, ale kouzlo nechtěného, jež poukazuje k mnohem hlubším, chronickým problémům českého školství.

Na hádce o tom, zda učitelé dělají dost, je například nejzajímavější vidět, jak velké rozdíly mezi školami v Česku jsou. Na pozadí sporu o roli rodičů mě zase nejvíce zajímá to, kolik rodičů si konečně uvědomí náročnost práce učitelů, ale také absurditu obsahu vzdělávání.

Současná dezinfekce ve školách jako by metaforicky říkala, že před příchodem do školy je třeba dezinfikovat se od běžného světa a před odchodem ze školy je naopak třeba zbavit se „infekce“, kterou děti během školní výuky získaly. Na statistice o „odpojených“ žácích je tak nejrozumnější promítnout si jednak socioekonomické rozdíly, ale jednak také to, že mnohonásobně větší procento českých žáků je „odpojeno“ i během standardního průběhu vzdělávání. Jsou to děti s nulovou motivací se vzdělávat, děti, kterým škola navozuje pocity obav, tísně či nevolnosti. Je čas si to znovu připomenout.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments