Hospodářské noviny: Zavřené školy prohloubí rozdíly mezi žáky, píše Tomáš Feřtek

ilustrační foto (c) katerina lanska

Publikujeme komentář Tomáše Feřteka k aktuálnímu zavření škol a přechodu na distační výuku. Text vyšel 14. října v Hospodářských novinách.

Lamentovat nad prohospodařenou důvěrou a chaotickou krizovou komunikací vlády asi smysl nemá. Snad jen stojí za to zopakovat, že pokud zavírám školy, protože „jsou významným ohniskem nákazy“, bylo by vhodné utrousit i nějaká data, která by to dokládala.

Dospělé komunikaci s rodiči i žáky by prospělo, kdyby kromě omezení, zákazů a otcovských nabádání pana premiéra padly také nějaké ověřitelné a daty podložené argumenty. Nepodezírám vládu, že něco „schválně zavírá“, ale dokladů, že v uplynulých měsících často jen reagovala na poptávku, místo aby pracovala s reálnými informacemi, je bohužel dost.
Nenechme se ukolébat tím, že základní školy včetně prvních stupňů mají být zavřeny „jen“ na čtrnáct dní. I kdyby to tak bylo, ani pak nás nečeká návrat k normálu. Je evidentní, že kombinace distanční a prezenční výuky bude v dalším roce nutnost. A nejen to. Inspekce na jaře udávala, že během uzavření škol bylo nedostupných na deset tisíc dětí. Realita je pravděpodobně řádově horší.

Rezignace škol a psychika

Škol, které během zhruba tříměsíčního uzavření fakticky rezignovaly a jen zveřejnily odkazy na ministerský metodický rozcestník, bylo hodně. Další školy se sice o zadávání úkolů pokoušely, ale neobratně a s velmi rozpačitými výsledky. Těch, které přes počáteční zaváhání situaci distančního vzdělávání zvládly, pravděpodobně nebyla více než třetina.

Takže v mnoha rodinách jsou dnes děti, které se téměř půl roku se školou míjejí a další měsíce podobného míjení je čekají. Vliv nejen na znalosti a dovednosti dětí, ale bohužel i na jejich psychický stav hlásí nejen učitelé, ale i dětští psychologové. Že se dramaticky zvětšuje to, co je dlouhodobě slabinou českého školství – rozdíly mezi dětmi způsobené sociálním zázemím –, opět už zopakoval leckdo a je to do budoucna problém, který „k normálu“ budeme navracet jen obtížně. Veřejná škola je klíčový a nezastupitelný nástroj na vyrovnávání sociálních rozdílů. A právě nyní o něj přicházíme.

Nenechte na sobě dříví štípat

V této situaci je namístě apelovat na to, co na jaře zafungovalo překvapivě dobře. Na občanskou společnost, která si umí pomoci sama. Ta základní prosba zní: Vážení rodiče, pomáhejte učitelkám a učitelům, kde je to jen možné. Se zvládnutím digitálních technologií, možná leckdy i s velmi praktickými věcmi. Vzít si na starosti komunikaci s nedostupnou rodinou, která potřebuje techniku nebo datové připojení a sama si s tím neví rady. Těžko chtít po každé učitelce, aby u každého dítěte hlídala techniku a připojení. Ale je zcela reálné, aby se domluvili rodiče a pomohli těm, kteří situaci nezvládají. Neziskovek a firem nabízejících podporu je dost. Nedostatek je lidí, kteří umí pomoc dohledat, dohodnout a dotáhnout do konce.

Zvláště velkou vstřícnost je dobré projevovat k učitelkám a učitelům prvních tří ročníků. Zatímco u starších dětí si lze distanční výuku představit, v první a druhé třídě to je prakticky vyloučené. Tady rodiče čeká nedobrovolné domácí vzdělávání, ale jejich pomoc škole je nezastupitelná.

Na druhé straně je namístě, aby rodiče netolerovali školám liknavost. V jarní fázi zavření škol bylo hodně rodičů, kteří nad faktem, že jejich škola na učení fakticky rezignovala, jen udiveně krčili rameny. Ale co bylo omluvitelné na jaře, není už přijatelné teď. Pokud se bude něco takového opakovat, je správné se bránit. Prostřednictvím školské rady, kde mají rodiče volené zástupce, prostřednictvím rodičovských spolků. Pokusit se o domluvu, pokud škola nebude reagovat, je třeba obrátit se na zřizovatele – u základních škol je to obvykle obec, u středních kraj. A v případě neúspěchu oslovit inspekci. Vážení rodiče, nabídněte pomoc, ale v případě liknavosti se nenechte odbýt. V této situaci opravdu jde o hodně.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments