Jak velkou zátěží byla pro učitele distanční výuka? Na to se zaměřil průzkum PAQ Research

Prázdniny letos učitelé potřebují více než kdy jindy, alespoň podle výzkumu společností PAQ Research a Kalibro pro projekt Učitel naživo. Ten mimo jiné zmapoval, jak velkou zátěží pro učitele byla distanční výuka a ptal se i na to, co se jim podle jejich názoru během výuky za lockdownu dařilo a nedařilo. „Jde o jeden z prvních výzkumů, který probíhal mezi učiteli. Ty, které zatím proběhly, se dotazovaly ředitelů škol nebo rodičů, zkušenost učitelů zatím nikdo nemapoval,“ říká Daniel Prokop z PAQ Research.

Reprezentativního vzorku učitelů se ptali mimo jiné na to, zda během distanční výuky pracovali více než dřív. Že to bylo výrazně více, odpovědělo 51 % dotázaných, 28 % pracovalo o něco více – a pouze něco přes 6 % naopak prací trávilo méně času. „Řada učitelů říká, že pracuje kolem deseti hodin denně, někdo ale jen kolem čtyř hodin, je tam velký rozptyl. Nárůst zátěže souvisí s nárůstem stresu, který učitelé pociťují, a také se symptomy psychických problémů,“ konstatoval Daniel Prokop. Učitelům nejen přibylo práce, také se změnila její struktura. Více času trávili přípravou na výuku a komunikací se žáky a rodiči, času věnovaného vlastnímu učení u řady z nich spíše ubylo.

Že pro ně bylo zajištění výuky na dálku více stresující než výuka ve třídě, odpovědělo 72 % učitelů. Se stresem a únavou podle Prokopa souvisí i příznaky duševní nepohody, které hlásí 38 % učitelů. „Není to tak, že by všichni dlouhodobě trpěli depresí, ta v lockdownech narůstá i v obecné populaci. Mezi rizikové skupiny patří mladí lidé, ženy s malými dětmi nebo například lidé, kteří byli postiženi ekonomicky. O českých učitelích se dá ve srovnání s dalšími skupinami obyvatel hovořit jako o jedné z nejzranitelnějších,“ dodává k tomu Daniel Prokop. Častěji příznaky duševní nepohody zaznamenali u učitelů, kteří zároveň hlásili nárůst hodin věnovaných práci, a také u žen.

Učitelé také srovnávali výuku v zimě 2021 s jarem 2020. Podle 80 % z nich se zlepšilo technické vybavení žáků a možnost jejich zapojení, většina pozitivně hodnotila také posun ve své vlastní práci. Co se podle nich ale výrazně zhoršilo, byla motivace žáků k učení. „Většina učitelů říká, že se během distanční výuky zhoršila, zlepšila se podle nich asi u 10 % žáků,“ dodává Prokop. Z toho vyplývá také odpověď učitelů na otázku, co dál. Většina z nich považuje za největší prioritu po návratu znovu vzbudit v žácích chuť se učit (77 %), zajistit, aby si žáci opět zvykli na školní režim (70 %), podpořit vztahy mezi žáky (64 %) či podpořit duševní zdraví a emocionální pohodu žáků (54 %). „Naopak nižší prioritu mají dle učitelů aktivity mířící k „dohnání znalostí a dovedností“. Pouze 9 % učitelů si myslí, že by prioritou měla být výuka podle běžných (neupravených) školních vzdělávací programů,“ shrnuje výsledky zpráva z výzkumu.

Text je součástí aktuálního vydání newsletteru Beduin.