Lidové noviny: Svazkové školy – dobré řešení pro malé školy, kterým hrozí zrušení

ilustrační obrázek. zdroj: by Office of Governor Patrick (flickr.com)(CC BY-NC-SA 2.0)

Publikujeme článek o svazkových školách, který vyšel v úterních Lidových novinách pod titulkem Jak udělat z malé školy velkou. Radka Kvačková v něm popisuje okolnosti, které vedly ke vzniku několika svazkových škol u nás, a osvětluje rozdíl mezi školami sloučenými a svazkovými. Oproti sloučeným školám si svazkové své uspořádání pochvalují. Rozhovor z Učitelských novin, kde o svazkových školách jako možném řešení hovoří bývalý ministr Štys, najdete ZDE. Článek z LN o sloučených školách a jejich situaci si přečtěte ZDE.

Obec Mšec v okrese Rakovník má na svých oficiálních stránkách označení městys. Obyvatel byste ale napočítali necelou tisícovku. Přesto má základní školu a v ní devět ročníků. V některých třídách na druhém stupni je ale víc židlí prázdných než plných. Ekonom by nejspíš naordinoval zavření nebo sloučení. Jenže obec bez školy, to je jako rodina bez dětí, říkali si místní, ostatně podobně jako lidi v několika dalších obcích v okolí. A přišli na řešení. Od 1. ledna 2014 tvoří školy ve Mšeci, nedalekém Řevničově, Tuřanech a Srbči jednu, takzvanou svazkovou školu. Všimněte si: nejde o školu sloučenou.

V čem je rozdíl?
„Sloučená škola funguje jako příspěvková organizace v rámci jedné obce, která za ni přebírá plnou zodpovědnost, a to i v případě, že má ta škola odloučená pracoviště v okolních obcích,“ vysvětluje Patrik Kubas z ministerstva školství. „U svazkových škol jde o spolupráci více obcí. Ty vytvoří svazek obcí, což je právnická osoba, pod kterou jsou školy převedeny. Opět může být jedna škola jako hlavní (ta je zapsána v rejstříku) a ostatní školy mohou být jako odloučená pracoviště.“

První svazková škola vznikla v roce 2006 na Karlovarsku. „My neměli na přelomu tisíciletí v naší málotřídce v Sadově ani dvacet žáků. A jinde to nebylo lepší. Proto bylo rozhodnuto o tom, že se v roce 2001 několik blízkých škol musí sloučit. To by ovšem znamenalo, že by vznikla jedna škola pod jednou obcí, která by jako zřizovatel rozhodovala,“ říká ředitelka Základní a mateřské školy Regionu Karlovarský venkov Jiřina Klírová.

Něco takového nebylo pro včleněné školy ideální. Proto se zúčastnění zaradovali, když zjistili, že školský zákon přijatý v roce 2004 přinesl novou možnost. Stanovil, že veřejnou školu nemusí zřizovat pouze kraj nebo obec, ale i svazek obcí. A to je pak něco jiného, protože v takovém případě rozhodují o směřování školy všichni členové svazku, nikoho nelze obejít.

Sadov se dal dohromady s Otovicemi a Hájkem, společně oživili budovu otovické školy, zavřenou v sedmdesátých letech, a začali budovat vzdělávací instituci, která může velikostí i kvalitou konkurovat školám městským. Předpisy jim nahrávají. Například takzvaný normativ, tedy dotace na žáka, je u školy, která má odloučené pracoviště, zvýhodněný, tedy o něco větší, než je běžné. A odloučená pracoviště jsou u sdružené školy samozřejmá. Jedna škola je v Sadově, druhá v Otovicích (v Hájku je jen škola mateřská).

Nejde ale o jedinou výhodu. Malá škola například jazykáře nebo fyzikáře neuživí. Sdružená ano. Učitel prostě přejíždí. Buď sám, nebo ho převeze školník. Snáz se také získávají evropské peníze. „Když máte kolem stovky dětí, nikdo vám nedá na projekt tři miliony, nehledě na to, že nemáte ani kapacity na jeho vypracování,“ vysvětluje ředitelka Klírová a dodává, že dnes škola vykazuje skoro 400 žáků. Ostatně v cizině se malé školy sdružují běžně, aniž by se obávaly, že tím ztratí identitu.

Nekonkurují si, spolupracují
Podobně mluví o možnosti získávat evropské peníze i ředitelka sdružené školy na Šumpersku – Údolí Desné – Eva Bicanová. Tato sdružená škola vznikla 1. ledna 2008 z iniciativy starosty Rapotína a sdružuje školy v Rapotíně, Petrově a Sobotíně. „Chtěli jsme dosáhnout optimálního počtu žáků ve třídách a co nejlépe využívat kvalifikované učitele,“ říká. Ve sdružené škole je to snadné. Školy si nekonkurují, nepřetahují si žáky, ale spolupracují.

Když měli v Petrově na prvním stupni základní školy málo dětí, přesunul se první stupeň z Petrova do Rapotína. V Petrově zůstal druhý stupeň. První stupeň je i v Sobotíně. „Máme školní autobus a těch pár kilometrů děti převážíme. Z Petrova jezdí žáci do Rapotína i na tělocvik, protože v Rapotíně je moderní hala,“ doplňuje ředitelka. Podle ní je i větší prostor pro volitelné předměty, mohl vzniknout školní klub a navýšila se kapacita pro předškolní děti. Kromě toho škola šetří na množstevních slevách.

S tím počítá i ta nejnovější svazková škola v okrese Rakovník. Také tady byl na začátku rozhodnutí nedostatek dětí. „U nás v Mšeci jsme fungovali na výjimku,“ říká ředitelka ZŠ a MŠ Bez hranic Šárka Vondrová. Tím chce říct, že vesnická škola nevyhovovala celostátnímu požadavku, aby průměrný počet žáků ve třídě neklesl pod sedmnáct. Tady klesl, obec si však přesto nepřála školu zrušit. V takovém případě platí, že obec jako zřizovatel udělí škole výjimku, ale zároveň se zavazuje, že když nebudou stačit na mzdy peníze přidělované z centra podle počtu vzdělávaných, sáhne do vlastní, tedy obecní pokladny. „Naštěstí to nebylo nutné, vždycky jsme se do rozpočtu nějak vešli,“ konstatuje ředitelka.

Problém byl prý spíš s příspěvky na provoz v ne právě nové budově. „Jednoho dne nás napadlo, že podobně jako my jsou na tom i některé další vesnické školy v sousedství. A že bychom možná mohli některé věci dělat společně, aby byly levnější. Mám na mysli třeba správu počítačové sítě, povinná školení, která se musí platit, účetnictví, revize. Udělali jsme si audit a jeli jsme se poradit do Rapotína,“ vysvětlila Šárka Vondrová cestu, po které se obce Mšec, Řevničov, Tuřany a Srbeč vydaly před měsícem. Z učitelů zatím nemusel odejít, až na jednu pedagožku v penzijním věku, nikdo. Sdružené školy mají sice jen jednu ředitelku, ale původní ředitelky základních a mateřských škol zůstaly jako vedoucí pracovnice na svých místech, jen bez původního označení.

Program je třeba sladit
Jestli a kolik se ušetří, se podle Šárky Vondrové uvidí teprve za nějakou dobu. Někdo pochybuje: Může jít o úsporu, jestliže neubyde učitelů ani budov a topí a svítí se tam, kde se topilo a svítilo? Faktem je, že ti, kdo zkusili, si libují. Postavení větší školy je prostě nesrovnatelné s postavením školy malé, říkají. Ve svazku musí jednotlivé školy i školky sladit rámcový vyučovací program, tedy pracovat s jedním programem. „I to je výhoda,“ míní ředitelka Bicanová z Údolí Desné. Pochvaluje si také návaznost angličtiny mezi mateřskou a základní školou. A co říká ministerstvo školství? Jeho vyjádření je jednoznačné: „Vytváření svazkových škol považuje MŠMT za vhodnou formu organizace škol, která může v daném mikroregionu přinést zlepšení podmínek pro zajištění základního vzdělávání,“ sdělil mluvčí Patrik Kubas.

Jaké jsou výhody svazkových škol
Svazková škola je školskou právnickou osobou, může sdružovat několik mateřských a základních škol. * Tím se sdruží finanční prostředky a provoz vyjde ve výsledku levněji. * Lze například lépe sestavovat pracovní úvazky jazykářů nebo třeba fyzikářů či chemikářů, kteří mohou vyučovat v jednotlivých školách ve svazku najednou. Většinou se tak zkvalitní i výuka. * Svazkovou školu vede jeden ředitel, který je spíše manažerem, ředitelé na ostatních školách zůstávají, byť už nemají ředitelský status. * Sdružené školy přestávají mezi sebou bojovat o každého žáka. * Školní vzdělávací programy se sdruží do jednoho, ale školy s různými specifiky ve výuce mohou tato specifika poskytnout k využití i ostatním.

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na