Lidové noviny: Jak se (ne)daří sloučeným školám

by iNekic (flickr.com) (CC BY-NC-SA 2.0)

Přinášíme vám článek věnovaný tématu sloučených škol, který vyšel v úterních Lidových novinách pod názvem Soužití bez lásky aneb sloučené školy. Článek ukazuje důvody a výhody slučování škol i nešvary, které to přináší. Svou zkušenost s působením ve sloučené škole popisují učitelé z různých míst České republiky i zástupci vedení škol. Jejich pohled doplňuje vyjádření zástupce České školní inspekce. Autorkou článku je Radka Kvačková.

V pražském Divadle ABC, které toho dne uvádělo velmi úspěšnou adaptaci známé humoristické knihy Pan Kaplan má třídu rád, bylo plno a diváci se skvěle bavili. Není divu, mnozí z nich byli pedagogové, jimž je téma hry, tedy zdolávání zákrut cizího jazyka ve třídě, zvláště blízké. Lístky totiž nakoupil jako předvánoční dárek učitelům úřad městské části.

Pro Základní školu Brána jazyků s rozšířenou výukou matematiky však nebyla společná návštěva divadla nejlepším způsobem, jak stmelit pracovní kolektiv dvou nedávno spojených škol. Kdo poslouchal, mohl zaznamenat poznámky o tom, že zatímco kantorky a kantoři z bývalé matematické školy dostali místa v prvních řadách, jazykáři, kteří přišli do nyní společné budovy odjinud, se museli spokojit s místy vzadu. „Takovéhle drobnosti se dějí,“ poznamenala s mírně povytaženým obočím jedna z učitelek, jež pořád ještě tak trochu teskní po původní škole.

Snažím se moc nepropouštět

Se slučováním škol se musí v poslední době vypořádávat učitelé i žáci na mnoha místech republiky. I když se právě teď v mateřských školách a na prvních stupních základních škol projevuje zvýšená porodnost silných ročníků ze sedmdesátých let minulého století, celkově platí, že žáků a studentů ubývá a mnohé školy jsou poloprázdné. Z toho hlediska je logické, že zřizovatelé, tedy hlavně obce a kraje, hledají způsob, jak školy spojovat. Otázka je, co se děje po spojení.

Od školního roku 2011/2012 se zásadně změnila situace v hořickém středním školství. V rámci procesu optimalizace zbyly z původních pěti středních škol tři. Ne sice pod jednou střechou, ale pod jedním vedením se octlo gymnázium, obchodní akademie, odborné učiliště pro prodavače, střední odborná škola zaměřená na sociální činnost a další střední odborná a také vyšší odborná škola se zemědělským zaměřením. „Podle mého názoru se školy s rozdílným zaměřením slučovat nemají. Říkali jsme to tenkrát, říkám to i dnes, po dvou letech existence nového souškolí,“ napsala letos v říjnu v Jičínském deníku Šárka Šandová, která učila na gymnáziu v Hořicích dvacet jedna let. Také její kolega, tělocvikář a učitel zeměpisu Martin Orct, nebyl spokojen s „napjatými vztahy mezi vedením školy a zaměstnanci, s organizačním chaosem, sníženými platy a nejistotou z budoucnosti“.

Faktem je, že z celkové stovky učitelů, které nová ředitelka multiškoly Hana Richtermocová přejala, jich dnes zbylo jen osmdesát. To je ovšem způsobeno hlavně tím, že už před sloučením kraj školám zrušil některé obory a ty teď jenom dobíhají. Z celkem 40 tříd je dnes 33. „Snažím se propouštět co nejméně, aby úbytek nastal co nejpřirozenější cestou, jako jsou třeba odchody do důchodu. Taky ruším nadúvazky,“ říká ředitelka a dodává, že kdyby měla psát manuál pro lidi, co se chystají postavit do čela sloučených škol, hned na začátku by jim musela prozradit, že jde o práci pro sebevraha.

To ostatně připouští i nespokojený učitel Martin Orct. „Sjednotit majetek škol, počítačové systémy, pravidla, logistiku, vytvořit správně fungující rozvrhy, není jistě jednoduché,“ konstatoval před časem. Skutečnost, že najednou začalo všechno fungovat jinak, však neunesl a ze školy odešel.

Jedna věc je zřejmá. Například jazykáře, ale třeba i učitele dalších všeobecně vzdělávacích předmětů lze po sloučení využívat napříč školami, což má své výhody. Podle ředitelky přestupují poměrně snadno i žáci. „Když je na někoho gymnázium příliš náročné, pokračuje ve stejné budově na oboru sociální činnost. Máme tu dvojnásobného neúspěšného maturanta, který nakonec skončil v učňovském oboru, ale žáci cestují i opačným směrem, z učňovského oboru bez maturity na obor s maturitou.“

Nezanedbatelná je bezesporu i úspora veřejných prostředků. „Za ty tři roky dělá kolem dvanácti milionů,“ konstatuje Hana Richtermocová. Jí samotné nejvíc vadí, že škola nefunguje v jedné budově, a i když místo třech budov bude teď jen ve dvou, pořád je to vzhledem k jedena půlkilometrové vzdálenosti problém.

Už zase máme dvě ředitelství

Ve dvou budovách, avšak s jedním ředitelem, fungovaly čtyři roky i dvě základní školy v Příbrami. Usnesením zastupitelstva města splynuly v roce 2009 Základní škola Březové Hory a Základní škola bratří Čapků. Ve skutečnosti byla druhá z nich přiřazena k první, v níž sídlilo vedení.

Už pár dní ale existují opět školy dvě. Podle mluvčího radnice Ondřeje Šlechtického nastala vhodná doba k opětovnému rozdělení, protože pominul hlavní důvod jejich dřívějšího sloučení, kterým byl nízký zájem o školu v ulici Bratří Čapků.

Na internetu se ale můžete dočíst jiné vysvětlení. „Opět nám vedení města v čele s panem Šedivým a Molnárem lže. Školy se rozdělily pouze proto, aby se odstranila nepohodlná ředitelka paní Kretbová, sestra paní Frýbertové z Věcí Veřejných. Nic jiného v tom nebylo.“

Až deset mateřinek v jedné

Jak hodnotí slučování neboli optimalizaci škol Česká školní inspekce? Náměstek ústředního školního inspektora pro inspekční činnost Ondřej Andrys opakuje známou věc, že zřizovatelé sledují tímto procesem efektivnější využití vzdělávacích kapacit a možnost pro zkvalitnění prostorových, materiálních a personálních podmínek. Výsledky podle něj nelze hodnotit jednoznačně jako pozitivní nebo negativní, protože se liší případ od případu a záleží na přístupu zřizovatelů i nových ředitelů. „Sloučené subjekty jednoho druhu škol fungují zpravidla bez zásadních problémů,“ říká náměstek s tím, že obsazení místa ředitele (stačí jeden namísto dvou či více) ani tak zvanou optimalizaci pedagogického sboru (většinou jeho zeštíhlování) za zásadní problém nepovažuje. Dílčí problémy vznikají, jak říká, „v případě potřeb úprav školního vzdělávacího programu.“

Ve skutečnosti jde o to, že když se sloučí třeba dvě základní školy do jedné, mají mít jeden vzdělávací program. Ten si školy dělaly samy. Ale který zvolit? Udělat kompromis a vzít z každého něco? Na internetu lze najít rady typu: Když se nemůžete dohodnout, čí program bude platit, zadejte vytvoření nového programu někomu zvenčí. Podle inspekce jsou však případy, kdy je do jednoho subjektu sloučeno i více než deset mateřských škol. Ředitel nebo ředitelka pak zpravidla vydává školní vzdělávací program, v němž jsou obecné části společné a v dalších částech se jednotlivá pracoviště svojí vzdělávací nabídkou profilují. Specifika garantují a do školního vzdělávacího programu začleňují vedoucí učitelky jednotlivých pracovišť. „Trvat na tom, aby byl jen jeden školní vzdělávací program, by byla byrokracie potírající zájmy a rozvoj dětí,“ konstatoval náměstek ústředního inspektora Ondřej Andrys. Když se sloučí základka s mateřskou školou, nechává si každá vzdělávací plán svůj. Mimochodem, inspektoři si také všimli, že tam, kde se slučuje základní a mateřská škola, „je často věnována větší pozornost vedení základní škole a na mateřskou se trochu zapomíná

My si nepohoršili

Malá anketa, kterou jsme si udělali, ukázala, že nejčastěji si učitelky mateřských škol stěžují na to, že vedení šetří na jejich platech. Přeřazuje prostě učitelky mateřinek, které patří do deváté platové třídy, do třídy osmé. Často se taky v mateřské škole ruší kuchyně, obědy se dovážejí z kuchyně školní, a musejí se tudíž většinou ohřívat. Situace ale není zase všude stejná. „Musím říct, že kolegyně z jiných mateřských škol si na to skutečně hodně stěžují,“ říká Jitka Valíková, vedoucí učitelka pražské mateřské školy, jež je součástí MŠ a ZŠ Barrandov, Chaplinovo náměstí. „My jsme si sloučením rozhodně nepohoršili, spíš naopak. Platy se nesnižují, kuchyni jsme zachovali, navíc pro nás v budově základní školy, která je kousek od nás, upravili jedno patro, takže jsme mohli vzhledem k velkému zájmu rodičů o umístění předškolních dětí expandovat. Máme tam dvě své třídy.“

Ubývá hlavně středních škol

Ministerstvo školství počty sloučení škol explicitně nesleduje. „Sledujeme zápis škol do školského rejstříku, jejich výmaz a změny. Údaj o sloučení se přitom může (ale také třeba nemusí) objevit v odůvodnění výmazu,“ napsali nám z tiskového oddělení ministerstva.

Určitou představu o tom, jak se situace mění, si však můžeme udělat z toho, jak škol ubývá. Třeba základních škol bylo ve školním roce 2008/9 celkem 4233, letos jen 4065. Větší rozdíl lze pozorovat u středních škol, kterých bylo v roce 2008/9 v rejstříku zapsáno celkem 1438, letos jen 1352. Nárůst zaznamenaly i přes masivní slučování jen mateřské školy, kterých bylo před pěti lety 4809 a teď 5085. Tam je ovšem důvod jasný: dočasně vzedmutá populační křivka předškoláků.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar

wpDiscuz