Literární noviny: Za co (ne)může maturitní komise

18. 6. 2013
EDUin
fertek

Publikujeme komentář Tomáše Feřteka, který vyšel v Literárních novinách č. 23 a můžete si ho přečíst i na jejich stránkách. Na nich najdete i odkazy na starší články k tématu a polemický text středoškolského učitele Josefa Soukala, kritizujícího postup maturitní komise. Jeho komentář se jmenuje Co kdo může a co kdo chce.

 

Josef Soukal, místopředseda Asociace středoškolských češtinářů, vytkl ve svém komentáři (LtN 21/2013) ministerské komisi pro reformu maturitní zkoušky, že na centralizované státní maturitě víc věcí pokazila, než vylepšila.

Zrušila vyšší úroveň, čímž pro špičkové studenty ztratila maturita smysl, zrušila centrální hodnocení slohů z češtiny a propadla představě, že pouhým testem lze v případě češtiny a cizích jazyků uhlídat minimální úroveň. Snižuje to efektivitu a objektivitu zkoušky a komise by měla vysvětlit, proč něco takového dopustila.

Čtrnáctičlenná komise složená ze zástupců samosprávy, státní správy, školských asociací a neziskových organizací není někým, kdo o budoucí podobě maturity rozhoduje. Může ministrovi něco doporučit. Na něm je, aby posoudil, zda je to možné uskutečnit, a podle toho rozhodne. Proto komise samotná nevydává žádná veřejná prohlášení. I tento text je názorem jednoho z účastníků, ne oficiálním stanoviskem.

 

Maturita v nouzovém režimu

To, o co se komise pokusila, bylo na dva roky minimalizovat rizika. Tedy nepřidávat žádné nové předměty (měli jsme mít letos další dvě zkoušky ve státní režii), neriskovat opět chaos při centrálním opravování slohů z češtiny (v angličtině, kde byl problém menší, se opravuje dál centrálně) a zkoušku zjednodušit tak, aby se snížila šance, že se opět něco zásadně nepovede. Soudě podle dosavadního průběhu maturity, je možné konstatovat, že se to podařilo. Ano, je to maturita provizorní, v nouzovém režimu. Jejím hlavním smyslem je, aby ministerstvo získalo čas na rozhodnutí, jak má maturita vypadat někdy po roce 2016.

Ale jde i v nouzovém režimu opravdu o snížení nároků? Zrušení vyšší úrovně trápí jen některé ambiciózní gymnazisty. Ani těch nejspíš není mnoho, protože v uplynulých dvou letech si vyšší úroveň v jednotlivých předmětech zvolilo 1 až 2 % maturujících. Chystat pro tak malé množství lidí nákladný test není zrovna efektivní. Proto také zmizely centralizované testy z dalších předmětů jako Dějepis a Fyzika, protože k těm se hlásily pouhé desítky až stovky studentů. Ale především! Didaktický test je jen jednou, a to menší částí maturity! Pokud se maturanti z gymnázií dožadují náročnější zkoušky, dostatečný prostor je ve školní části a není důvod, proč by jim školy nemohly vyhovět.

 

Stát kontroluje, škola tvoří

Podstata sporu o to, zda maturita snížila nebo zvýšila laťku, totiž je v něčem jiném. V otázce, jak velkou část maturity má regulovat stát. Část odborné veřejnosti, a Asociace středoškolských češtinářů (ASČ) k ní nejspíš patří, má za to, že čím větší část v režii státu, tím lepší výsledky. Stát zapráská bičem a líní učitelé na špatných školách se postaví do pozoru. Jakkoli některé změny v maturitě považuji za pozitivní, teorii státního biče nezastávám. Ano, bylo by rozumné postupně upravovat státní testy tak, aby obsahovaly více otevřených úloh a nebylo tak snadné je „opsat“. Lze uvažovat o obnovení centrálního hodnocení slohů z češtiny, pokud se budeme schopní shodnout na jasných kritériích a odstraníme rozpor mezi „školskou“ představou o tom, jak správně psát, a reálnou tvorbou textů. Ale zbytek je třeba nechat na školách. Za prvé proto, že není možné učitelům po čtyřech letech práce absolventy sebrat a tvářit se, že by je vyzkoušeli špatně. Taková nedůvěra ty schopné učitele otravuje a demotivuje. Pokud celé čtyři roky dobře učili, asi jsou schopni své studenty na konci i dobře vyzkoušet. Pokud učili špatně, nezachraňujme to u maturity, ale změňme praxi ve školách. Práskat státním bičem za tři sta miliónů ročně, to je opravdu mimořádně neefektivní způsob, jak zvýšit vnitřní motivaci učitelů k práci. Nabídněme jim nástroje, jak dělat věci lépe, ale nedělejme z nich centrálně řízené roboty bez nároku na vlastní názor a rozhodnutí.

A ještě jeden argument. Maturita i v té modernizované podobě velmi brzy zastará. Svět a jeho požadavky na vzdělání se mění příliš rychle. Proto budou muset jednotlivé školy hledat nové podoby „maturity“. Už dnes jsou obvyklé obhajoby ročníkových prací, brzy se dočkáme komplexních úkolů, které shrnou nutnost dohledat informace, překládat z cizojazyčných zdrojů, zpracovávat data a pak to celé obhájit před komisí. Věřím v tvořivost škol, nevěřím, že by něco takového byla schopná udělat centrálně státní organizace. Modernější a náročnější zkoušku na závěr středoškolského studia potřebujeme, proto mají mít školy prostor pro ověřování  její podoby a zodpovědnost za výsledek.

 

Vážené asociace

Je-li nějaká výtka vůči maturitní komisi namístě, pak ta, že si nezvala ke konzultaci předmětové odborníky. Ale možná to v onom „krizovém režimu“ nebylo zase tak nerozumné rozhodnutí. Nevím. Pokud chtějí učitelé ovlivnit podobu budoucí maturity, musí se sdružit v podobných asociacích jako je ASČ, oslovit ministerstvo se svými představami a vyjednávat. Mandát maturitní komise skončí v řádu měsíců, ale debata o tom, jak bude maturita vypadat za dejme tomu pět let, teprve začíná

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články