Publikujeme starší článek z Lidových novin, kde metodička pro český jazyk vysvětluje, jak dospět v maturitních testech ke správnému řešení.
Máme za sebou první ročník nové podoby maturitní zkoušky. Zejména laická veřejnost náhle vznáší výtky k údajné nejednoznačnosti některých zadání v maturitních testech. Co za nimi ve skutečnosti stojí?
Principy testování Testování jazykových dovedností a znalostí vyžaduje různé typy a formáty úloh. V souvislosti s maturitní zkouškou budí emoce zejména úlohy s jednou nejpřesnější odpovědí. Velmi často se totiž stávají předmětem kritiky za to, že mají více správných řešení.
Úlohy s jednou nejpřesnější odpovědí jsou velmi vhodným a efektivním typem testových úloh ke zjišťování úrovně dovedností žáků v oblasti jazykových úprav textu a zejména čtenářských dovedností. Tam mají v rámci didaktického testu své nezastupitelné místo a jsou adekvátním doplněním úloh s jednou správnou, případně nesprávnou odpovědí.
Podstatná je zde skutečnost, že méně přesné odpovědi mohou být správné částečně (více nebo méně), tedy nikoli úplně chybně. Jen je v těchto alternativách obsaženo něco, co činí tuto možnost méně přesnou, než je nejpřesnější odpověď. Tento typ testových úloh je podstatně obtížnější než úlohy s jednou správnou/nesprávnou odpovědí a problém zpravidla spočívá v tom, že si řešitel úlohy nepřečte zadání úlohy pečlivě a úlohy řeší pouze na dichotomické škále správně/nesprávně.
Všechny nabízené možnosti mohou působit na řešitele testu také jako možné správné odpovědi, ale to je záměrem konstrukce úlohy s jednou nejpřesnější odpovědí. Jedná se o to, že žák posuzuje textový úsek nebo slovo v souvislosti s daným kontextem.
Legitimní strategií je v tomto případě i „vylučovací metoda“, kdy student musí pečlivě přečíst a posoudit každou z odpovědí a po důkladné úvaze ji přijmout, nebo odmítnout.
Specifický nástroj ověřování Úlohy s jednou nejpřesnější odpovědí jsou specifický nástroj, jak citlivě přistupovat k takovým záležitostem, jako je stylistika, textová syntax nebo lexikální sémantika. Jako příklad uveďme ověřování stylistiky a synonymie. Stylistické útvary se v praxi nikdy neobjevují v „čisté formě“, ale vždy jako texty, které mísí různé prvky různých funkčních stylů a stylových postupů, z nichž jeden dominantní styl může převažovat. Úloha pak nemůže mít jednu „správnou“ odpověď, ale jednu „nejsprávnější“ a žák má tak posoudit nejvýznamnější textové rysy. Ani synonymie ve většině případů není jev absolutní a pracuje s odstíny významů.
Pokud tento typ testování jazyka vzbuzuje u studentů a veřejnosti nevoli, je nutné zdůraznit, že didaktickým testem samozřejmě nelze ověřit všechny jazykové dovednosti, a právě proto má maturitní zkouška z českého jazyka tři části – kromě didaktického testu i část ústní a písemnou. Ovládnout mateřský jazyk neznamená jenom dorozumět se, protože „česky přece umíme všichni“. Znamená to ovládnout jazyk jako komunikační nástroj natolik, abychom se mohli vyjadřovat přesně, rozumět přesně, a tedy mimo jiné studovat i další obory.
JANA MÜNZBERGEROVÁ,
Autorka působí jako šéfmetodička pro český jazyk a literaturu ve společnosti Cermat, která má na starosti přípravu státní maturity.
Zajímavé. Proč takové vysvětlení nezaznělo před několika týdny, kdy se naplno rozjela kritika testů? Možná by to ušetřilo mnoho času na dohadování.