MF Dnes: Mediálně negramotní žáci. Dětem chybí schopnost kritického myšlení

ilustrační foto (c) katerina lanska

Publikujeme text Radky Hrdinové, která se zabývá úrovní mediální výuky v našich školách. Naučit děti, jak rozpoznávat pravdu od lži, se školám podle ní příliš nedaří. Učitelů, kteří by to uměli, je málo. Text vyšel 22. 10. v Mladé frontě Dnes.

Kdyby měli žáci našich 9. tříd základních škol dostat známku z testu, kterým před časem školní inspekce ověřovala mediální gramotnost, za jedna by neměl ani jeden. A mezi sedmi tisíci středoškoláky – včetně studentů gymnázií – by jedničkářů bylo jen jedno jediné procento.

V průměru se výsledky deváťáků, kde 60 procent správných odpovědí znamenalo minimum, ke kterému by je škola měla dovést, „vyšplhaly“ na 43 procent. Studenti 2. ročníku středních škol včetně gymnázií to vytáhli na 50 procent…

Sama Česká školní inspekce upozorňuje, že se zaměřila jen na malý výsek toho, co by mediální výchova měla obsáhnout, totiž na orientaci ve světě médií a na schopnost kriticky číst mediální sdělení. Jenže možná právě proto jsou tyto výsledky ještě více alarmující. Protože konkrétně na tyto dovednosti totiž učitelé podle svých vlastních slov při mediální výchově kladou ve školách největší důraz.

Problém někoho jiného

Mediální výchova se na školách učí povinně, a to jako takzvané průřezové téma. Za ideální situace by se kultivování této klíčové dovednosti, jež má škola podle zadání od státu pěstovat, v nějaké podobě věnoval prakticky celý učitelský sbor a škola by jejich úsilí koordinovala. Jenže v praxi to často vypadá jinak.

„Nikde není určena odpovědnost, učitel pak předpokládá, že to bude dělat někdo jiný, a ve finále se mediální výchově pořádně nevěnuje nikdo,“ říká Michal Kaderka, učitel gymnázia Na Zatlance v Praze, který zároveň v tom, jak mediální výchovu učit, vzdělává své kolegy.

Neradostnému stavu nahrává i to, že se mediální výchova na rozdíl od češtiny či matematiky netestuje. Takže někde ani není považována za důležitou. Když se agentura Median v průzkumu zaměřeném na střední školy ptala ředitelů, celá polovina jich odpověděla, že mediální výchově nepřiřazují význam.

Jenže výzkumy ukazují, že pro generaci vyrůstající s telefony v ruce to důležité je. Markéta Supa z Fakulty sociálních věd se ve Velké Británii podílela na zajímavém výzkumu. Ten porovnával šestnáctileté středoškoláky, kteří ve škole měli samostatný předmět mediální výchova, s těmi, kdo jím neprošli.

„Ti, kdo jím prošli, byli k médiím méně cyničtí. Věřili si v tom, že se v nich dokážou orientovat a vyhledávat, že se mohou lépe rozhodovat, protože jim rozumí. Ti, kdo předmět neměli, opakovali obvyklou rétoriku, že cílem médií je manipulace, nevyhledávali si zdroje informací, protože to podle nich nemá smysl, cítili se bezbranní,“ říká Supa. Problémem nicméně je, že k tomu, aby se situace u nás zlepšila, chybí vůle. A to nejen na školách. „Ve společnosti je rozšířená představa, že učitel přijde do třídy se dvěma seznamy, seznamem povolených a zakázaných webů,“ podotýká Kaderka s tím, že řada politiků tuto představu přiživuje. Podle Markéty Supa, která má zkušenosti s tím, jak se mediální gramotnost učí jinde, je to tak trochu česká specialita. „U nás byla mediální gramotnost vždy dávána do souvislosti s propagandou,“ říká socioložka. Na západ od nás podle ní souvislost mezi propagandou a výukou na školách dosud tématem nebyla.

Ve výsledku si pak u nás lidé myslí, že mediální výchova má dětem říkat, jak mají myslet. „Přitom je to právě naopak, jde o to dětem ukázat, jak si vytvořit vlastní názor. Bohužel se to tak ale často nechápe,“ říká Markéta Supa.

Jak učit mediální výchovu lépe? Začít by se podle ní mělo už od mateřské školky. „Aby později mohly o médiích mluvit, musí si děti osvojit základní slovník,“ říká Supa. Tvrdí, že krokem kupředu by bylo, kdyby se učitelé více zaměřili na kreativní části toho, čemu říkáme mediální gramotnost, a to právě u malých dětí. „Jak fungují média, to se potřebují učit děti na druhém stupni. Pro mladší děti je důležité mít povědomí o tom, kde média využíváme, pokračovat by měly vlastní tvorbou, na které se naučí zaměřit pozornost na to, kdo jejich výstupy uvidí a jak je bude vnímat,“ vysvětluje Supa. Teprve na to by mělo navázat pěstování schopnosti dívat se na média kriticky, které si většina rodičů i učitelů s mediální výchovou spojuje.

A především: Dokud škola nebude systematicky rozvíjet kritické myšlení ve všech předmětech, hodina mediální výchovy týdně to nezachrání.

Fakta

Co všechno patří k mediální gramotnosti:

  • Kritické čtení mediálních sdělení. Například schopnost rozlišovat typy mediálních sdělení (třeba rozdíl mezi reklamou a zprávou, faktem a fikcí), pochopit jejich podstatu i cíl, s jakým byla vytvořena.
  • Znalost pravidel, jimiž se řídí tvorba různých typů mediálních sdělení, například kritérií, podle nichž zpravodajské redakce postupují při výběru zpráv a jejich uspořádání.
  • Schopnost „přečíst“ autora, vyvodit z textu jeho názory a postoje.
  • Znalost toho, jak média fungují a ovlivňují každodenní život, politiku, historickou perspektivu.
  • Schopnost vytvořit vlastní sdělení pro různá média, od školního časopisu po sociální sítě a spolupracovat při jeho tvorbě s ostatními. Zdroj: Česká školní inspekce

ANKETA: Co školy potřebují k tomu, aby dokázaly děti lépe naučit, jak se orientovat v mediálním světě?

  • Markéta Supa socioložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Sebedůvěru, že samy (zejména vedení a učitelé) jsou schopny v mediálním a digitálním světě žít, pracovat a vzdělávat se. A sebedůvěru, že nejen tuto schopnost, ale i tento pocit umějí předávat dál.

  • Tomáš Zatloukal ústřední školní inspektor

Rozšiřovat okruh učitelů, kteří se tomu budou věnovat ve svých předmětech, a podporovat spolupráci mezi nimi. Zaměřit se na jejich vzdělávání, a to při přípravě na vysoké škole i v té celoživotní.

  • Radko Sáblík ředitel školy, člen expertní skupiny ministerstva školství

Školy potřebují vůli mediální výchovu učit a také učitele, kteří jsou toho schopni. A také vůli vyškrtnout jinou látku, která už není tolik aktuální, a dát mediální výchově prostor.

  • Petr Nutil žurnalista, zakladatel webu manipulatori. cz

Školy by si jednak zasloužily větší podporu ze strany státu, ale především osvícené politiky, kteří považují rozvíjení klíčových schopností pro práci s informacemi za nezbytné.

2
Přidat komentář

avatar
1 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
  Odebírat komentáře  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozorňovat mě na
Pavel Pesat
Pavel Pesat

Nejprve je třeba uvést, že problém se čtenářskou i mediální gramotností existuje a je dost vážný. Současně ale sama argumentace autorů šetřením ČŠI je dobrý test na mediální gramotnost čtenářů, protože testologie ČŠI je problematická sama o sobě a autoři zřejmě zkoušejí, zda to čtenář ví nebo pozná. Mediální i čtenářská gramotnost mají základ v pochopení textu. Slovní ulohy v matematice mohou být dobrým východiskem. Jen je třeba se k nim vrátit a porozumění jejich textu procvičovat. A stejně tak v ostatních předmětech. Neporozumění je třeba odstranit, často individuálním vysvětlením. A to se nestíhá a nedělá.

Janek Wagner
Janek Wagner