Odmalička jsem věděla, že na vysokou ve svém rodném městě nepůjdu, říká čínská studentka

Meredith Lu je mladá Číňanka, která strávila loňský podzim na University of New York v Praze (UNYP). Vyrostla v provincii Vnitřní Mongolsko, ale studuje v bakalářském programu na Newyorské univerzitě v Šanghaji, vzdálené čtyři až pět hodin letu od jejího rodného města. To je daleko i na čínské poměry. „Odmalička mi bylo jasné, že se kvůli lepšímu vzdělání budu muset přestěhovat, takže jsem na to byla připravená,“ říká. 

Text: Jitka Polanská
Foto: archiv autorky

Říkáte si Meredith, ale je to i vaše oficiální jméno, které máte zapsané v pasu?

Ne, není. Spousta čínských studentů má i svá anglická jména, která používají zejména v mezinárodním prostředí. Čínská jména se lidem z jiných zemí špatně vyslovují a pamatují. 

Jak jste si to jméno vybrala?

Jako malá jsem sledovala americký seriál Grey´s Anatomy a líbila se mi hlavní hrdinka Meredith Greyová, pro její nezávislost a pracovitost, a tak jsem začala občas používat její jméno, jen tak. Myslím, že to bylo v posledních ročnících základní školy nebo na začátku nižší střední. Jméno se mi pak hodilo, když jsem nastoupila na mezinárodní vysokou školu. 

A jaké je vaše čínské jméno?

Čínsky je to 卢芮琪 a anglicky Ruiqi Lu. Anglicky mluvícímu člověku by to mělo znít jako „Raychi Lou“.

Jaká byla vaše cesta za vzděláním? V současné době jste ve Spojených státech. Je to kvůli studiu?

Ano, tento semestr strávím v USA, ve Washingtonu, kde je jeden z kampusů New York University. Jako student této univerzity v Šanghaji mám možnost studovat jeden nebo dva semestry v zahraničí. Většina studentů absolvuje dva semestry. Já jsem byla na jeden semestr v Praze a na ten druhý jsem se přesunula do USA. Mohli jsme si vybrat z mnoha míst: Berlín, Londýn, Florencie, Abú Dhabí, Buenos Aires nebo Tel Aviv…

Co přesně studujete?

Jsem ve třetím roce bakalářského studia, mám jeden hlavní obor a dva vedlejší. Ten hlavní se nazývá „Global China studies“ a je velmi blízký východoasijským studiím, která jsou ve Státech jako obor možná běžnější. Zahrnuje historii, politiku, ekonomiku, umění, mezinárodní vztahy tohoto území. Kromě toho mám jako vedlejší specializace žurnalistiku a tvůrčí psaní.

Šanghajští studenti jsou nejsilnější na světě v testování PISA, které v mezinárodním měřítku zjišťuje výsledky vzdělávání patnáctiletých žáků. Považují Číňané Šanghaj za místo, kde je možné získat nejlepší vzdělání v zemi?

Řekl bych, že rozdíly v úrovni vzdělání a síle ekonomiky spolu souvisejí. Pokud je nějaká oblast ekonomicky rozvinutá, je velká šance, že i vzdělání bude lepší než v té méně rozvinuté. A Šanghaj je velmi bohatá aglomerace, jedno z nejbohatších nebo možná i nejbohatší čínské město. 

Bylo těžké dostat se na prestižní mezinárodní univerzitu ve městě s takovou konkurencí, vzhledem k tomu, že pocházíte ze vzdálené provincie?

To je složitá otázka. Začněme tím, že gaokao, což je čínský termín pro přijímací zkoušky na vysokou školu, je jedním z nejdůležitějších – a nejstresovějších – momentů v životě mladých Číňanů. O omezený počet míst na nejprestižnějších univerzitách se uchází vysoký počet studentů. Vnitřní Mongolsko je méně rozvinuté a vzdělávací zdroje provincie jsou ve srovnání s Pekingem nebo Šanghají rozhodně horší. Z tohoto pohledu bylo těžké v konkurenci uspět. Moji rodiče ale věnovali mému vzdělání velkou pozornost, navštěvovala jsem nejlepší střední a vysoké školy ve svém rodném městě, což je Hohhot, asi tří milionové hlavní město provincie. Díky tomu jsem byla v dobré výchozí pozici. Na druhou stranu mi pomohlo i to, že provincie není tak zalidněná. Což znamená, že se při přijímacích zkouškách na vysokou soutěží s méně lidmi.

 

 

Přijímací řízení univerzit tedy zohledňují, z jaké oblasti se hlásíte?

Většina vysokých škol má kvóty pro každou provincii, aby soutěž byla férová. Jako příklad uvedu Vnitřní Mongolsko ve srovnání s provincií Šan-tung, která je jednou z nejlidnatějších. Řekněme, že univerzita A má tři volná místa pro celkem 80 studentů ze Šan-tungu a jedno volné místo pro celkem 20 studentů z Vnitřního Mongolska. Šance 1/20 je vyšší než 3/80.

Z jakých předmětů se přijímací zkoušky skládají? Liší se pro různé specializace, nebo se testují obecné dovednosti?

Vím jen, jak vypadají zkoušky pro absolventy gymnázií. A protože se zkoušky pro každou provincii trochu liší a stále se mění, mohu mluvit pouze za absolventy z roku 2020 ve Vnitřním Mongolsku. 

Když jsem byla na gymnáziu já (v letech 2017-2020), mohli jsme si vybrat jednu ze dvou specializací: humanitní, nebo přírodovědnou. Studenti humanitních oborů, mezi které jsem patřila, byli zkoušeni z dějepisu, politiky a zeměpisu. Studenti přírodních věd byli testováni z fyziky, chemie a biologie. Všichni studenti byli testováni z čínštiny, matematiky a angličtiny. 

Zkoušky se obvykle konají od 7. do 8. nebo 9. června. Všechny provincie se řídí stejným časem. V roce 2020, kdy jsem je skládala já, však byly kvůli covidu odloženy na 7. července.

Mluvila jste o tom, že vašim rodičům záleželo na vašem vzdělání. U nás panuje představa, že pro většinu čínských rodičů je toto opravdu velmi důležité. Je to tak?

Tento stereotyp je docela přesný, řekla bych. Většina rodičů opravdu věnuje vzdělání svých dětí velkou pozornost. Ale i tak existují rozdíly a samozřejmě záleží na tom, k jakým vzdělávacím zdrojům máte jako dítě přístup. Moji rodiče jsou oba učitelé a to je možná jedno z vysvětlení, proč pro ně vzdělání mělo mimořádný význam. 

Říkala jste, že jste chodila do nejlepších škol ve svém rodném městě. Jak se zjišťuje, zda je škola dobrá? Existují oficiální veřejné žebříčky škol, nebo jde jen o pověst, o šuškandu?

Žádné žebříčky nejsou, ale všichni dají na pověst školy mezi rodiči. Každý to ví. 

Musí se čínské děti hodně učit? Byli vaši učitelé nároční či přísní? A kolik jste dostávali domácích úkolů?

Na základní škole se mi líbilo, učení se mi zdálo docela jednoduché a necítila jsem velký tlak, na střední škole byla oproti tomu zátěž docela velká. První tři roky na základní škole jsem na domácích úkolech pracovala jednu až dvě hodiny denně, od čtvrté do šesté třídy jsme toho měli trochu víc, každý den dvě až tři hodiny práce na doma.

To je hodně!

Ano, já vím. Myslím, že se to mění, stát plánuje snížit tlak na děti na prvním stupni, dokonce chtějí zrušit známkování v prvních třech ročnících základní školy a také domácí úkoly v prvních dvou ročnících. Četla jsem o tom článek. 

Každopádně to, kolik domácích úkolů žáci dostanou, závisí také na učiteli. Naše třídní učitelka  na nižší střední škole, což je váš druhý stupeň, nás učila matematiku a dávala nám spoustu domácích úkolů. Až polovinu času, který jsem věnovala domácím úkolům, padl na matematiku!

Někdy přišla i do hodiny hudební nebo výtvarné výchovy a řekla: pojďme místo toho dělat matematiku. Výtvarná výchova a hudební výchova jsou předměty, které se neznámkují, a občas šly stranou, zvlášť když se blížily přijímací zkoušky na střední školu.

Předpokládám, že jste po nižší střední škole chtěla nastoupit na gymnázium, a proto jste musela uspět v těžkých přijímacích zkouškách. Je to tak?

To je pravda. Zkoušky na střední školu jsou dalším stresujícím momentem v životě dětí. A budou ještě víc, protože čínská vláda chce regulovat, kolik lidí může jít na gymnázium, a stanovuje limit na padesáti procentech z celkového počtu žáků. Druhá polovina bude muset jít na technické školy. Přitom smýšlení většiny čínských rodičů je takové, že jejich děti musí jít na gymnázium. Technické školy pro ně nepřipadají v úvahu. 

 

 

Kolik vašich spolužáků se dostalo na gymnázium?

Pokud si dobře vzpomínám, tak téměř všichni z mé třídy. Jak jsem řekla, chodila jsem do dobré školy.

Gymnázium jste navštěvovala ve svém rodném městě Hohhot, ale pak jste přešla studovat na vysokou školu do Šanghaje. Je to čtyři až pět hodin dlouhá cesta letadlem. Jak často odtamtud jezdíte domů za rodinou?

Vracím se na dlouhé prázdniny, dvakrát do roka, v létě a v zimě. Letenky jsou cenově dostupné, ale ne úplně levné.

Jaké to bylo opustit rodinu a přátele a přestěhovat se tak daleko? Necítíte se  v Šanghaji osamělá?

Dobrá otázka. Neřekla bych, že můj přechod byl snadný, ale byla jsem na něj připravená. V Hohhotu jsem žila v bublině. Byla jsem obklopená talentovanými spolužáky a této skupině lidí je jasné, že po střední škole kvůli studiu z rodného města odejdou. Univerzity ve Vnitřním Mongolsku nejsou dobré, nemohou se srovnávat s univerzitami v Pekingu nebo Šanghaji. Od prvního dne nižší střední školy jsem věděla, že v osmnácti letech provincii opustím. 

Našla jste si v Šanghaji přátele? Prostředí špičkových univerzit musí být silně konkurenční…

Pár dobrých přátel mám, ale nejsem nijak extrovertní typ. New York University Shanghai je v podstatě americká univerzita a řekla bych, že je trochu jiná než typická čínská univerzita. Každý se soustředí spíše na vlastní pokrok než na soupeření s ostatními. Na mé nižší střední i vyšší střední škole se neustále zveřejňovaly žebříčky, věděli jsme, jaká je naše pozice mezi spolužáky v určitém předmětu. To bylo velmi stresující. Teď na univerzitě žádné takové žebříčky nejsou. I když studujete stejný obor, jsou tam různé směry a zaměřujete se na různé věci, takže není snadné se srovnávat a být srovnáván. Soutěživost je tu víc potlačená.

Vyučující jsou všichni Američané?

Jsou z celého světa. Američané, Číňané, měla jsem také německého a indického profesora, myslím, že jsou tam profesoři z Francie, Brazílie… Ale většina jsou to Američané a Číňané.

A co studenti, jsou ve škole i jiní studenti než Číňané?

Polovina studentů musí být Číňané, to je předepsáno čínskou vládou, druhá polovina je mezinárodní.

Mnoho čínských studentů nyní studuje i na západních univerzitách…

Ano, čínští vysokoškoláci touží po zahraničních studijních zkušenostech. Dalším důvodem je, že v Číně je prostě hodně mladých lidí.

Máte rozsáhlou slovní zásobu, jak jste si vybudovala tak dobrou angličtinu? Chodila jste na soukromé hodiny?

Od základní školy jsem chodila jsem na víkendové jazykové kurzy. Nestálo to tolik jako soukromý učitel, učili jsme se ve skupině, bylo nás asi dvanáct. Ale co mi opravdu pomohlo naučit se anglicky, bylo sledování amerických filmů a seriálů. 

Měla jste možnost i trochu cestovat, když jste pobývala v Praze?

Byla jsem na dvou výletech organizovaných univerzitou a zajela jsem si sama do Vídně. Bohužel jsem tam dostala covid a musela jsem se vrátit o den dříve. Trochu mě mrzí, že jsem necestovala víc, ale byla jsem ve stresu ze školy. Jako vedlejší obor mám „globální žurnalistiku“ a v Šanghaji je jen jeden profesor žurnalistiky, takže se musím snažit splnit co nejvíc požadavky oboru, když jsem v zahraničí. A taky jsem chtěla ušetřit peníze, protože ve Státech je všechno mnohem dražší než v Praze a já je budu potřebovat. 

Když zmiňujete žurnalistiku – chcete se stát novinářkou?

Dělat novinařinu v Číně je téměř nemožné. Jak asi víte, neexistují tam nezávislá média a já nechci pracovat pro stranu. Tedy nějaká nezávislá média existují, ale nemohou se věnovat politice. Práce novináře je také špatně placená, je to obrovské množství práce za málo peněz. Uvažuji o tom, že na magisterské studium odjedu do Hongkongu a zaměřím se na komunikaci a public relations. Je to dost podobné žurnalistice, ale oproti ní to dává lepší vyhlídky na trhu práce. Uvidíme.

Text vyšel v příloze Akademie Lidových novin.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.