Právo: Na sporný paragraf by děti mohly doplatit

Publikujeme komentář Tomáše Habarta, který vyšel 20.1. v deníku Právo a který upozorňuje na problematické ustanovení v novele školského zákona týkající posuzování mentálního postižení u dětí. Diagnostice dětí se věnoval i poslední Kulatý stůl SKAV a EDUin (ZDE). Tiskovou zprávu EDUin k aktuálnímu stavu vyjednávání kolem paragrafu 16 novely školského zákona si můžete přečíst ZDE.

Jednostranný pohled na inkluzivní vzdělávání, který minulý týden nabídl veřejnosti prezident Zeman, nepřináší do debaty o vzdělávání příliš nových podnětů. Takto zjednodušující argumenty používají někteří zastánci bývalých zvláštních škol, dnes základních škol praktických.

A není náhodou, že právě před začleňováním žáků těchto škol do škol běžných chtěl pan prezident varovat. Souvisí to totiž s aktuálně schvalovanou novelou školského zákona, konkrétně se snahou rozšířit posuzování mentálního postižení. Tato snaha s sebou nese značné riziko toho, že v budoucnu by do základních škol praktických – určených pro žáky s lehkým mentálním postižením – mohly být přeřazovány i děti dnes vzdělávané ve školách běžných.

Zákon významným způsobem mění podporu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Navrhovaný přechod na systém podpůrných opatření je shodně přijímán širokou odbornou veřejností.

Vysoce problematickým ustanovením je pouze § 16a odst. 5, který rozšiřuje kategorii mentálního postižení. Zmiňovaný odstavec vyžaduje, aby posouzení mentálního postižení dítěte vycházelo z hodnocení jeho rozumových a adaptivních schopností v souvislostech jeho vývoje a jeho sociálního a kulturního prostředí.

Na první pohled je to logické – nechceme přece označit dítě jako mentálně postižené na základě toho, zda je mu naměřeno IQ 69 nebo 70.

Jenže to má háček. Jsme v zemi, kde v posledních čtyřech letech klesl počet žáků s lehkým mentálním postižením o třetinu a kde se současně výskyt této diagnózy liší mezi jednotlivými kraji až trojnásobně. Tato kategorie tedy byla v minulosti zjevně nadužívána a zároveň dodnes není jednotně diagnostikována po celé ČR.

V takové situaci navržený odstavec otevírá prostor pro postupy vedoucí k novému nadužívání. Například tím, že rozumové schopnosti dítěte budou sice vyhodnoceny jako dobré, ale adaptivní schopnosti jako špatné a sociální prostředí jako nepodnětné. Za mentálně postižené tak bude možné označit i dítě s IQ někde k 80. Tím ovšem zásadně porušíme nejen mezinárodní závazky ČR, ale i závazné zdravotnické normy. Ostatně jasného odmítnutí se navrženému ustanovení dostalo i ze strany lékařů, když se ukázalo, že ministerstvo školství se při diagnostice plánuje opírat o americký (a v Česku nyní neplatný) psychiatrický manuál DSM 5.

Novela zákona správně ustupuje od nálepkování dětí a klade důraz na individuální podporu žáků. Zmíněné ustanovení jde ale zásadně proti celému duchu novely. Kontext životní situace žáka má být zohledněn při stanovení jeho podpory, a nikoli pro posouzení jeho mentálního postižení. Poradenská zařízení mají zaměřit pozornost na stanovení podpůrných opatření, a ne nově vymezovat kategorii mentálního postižení.

A jak to souvisí s výroky pana prezidenta? Podobné argumenty jako on používá i část speciálních pedagogů, kteří se netají snahou o změnu systému tak, aby mohly být z běžných škol vyřazovány i děti „dlouhodobě selhávající“. Rozumějme děti neúspěšné a zlobivé, které v prezidentově dikci brzdí kolonu úspěšných žáků.

Jeden ze zástupců Asociace speciálních pedagogů se v létě nechal slyšet, že do speciální školy by mohl být opět zařazen žák s IQ nad 70, který ale základní školu nezvládá, například kvůli poruchám pozornosti, paměti, problémům s analýzou čteného textu. A to už není legrace.

Prezident se vyslovil proti inkluzi poté, co sociální výbor jednoznačně doporučil pozměňovací návrh, který sporný odstavec vypouští. A zároveň před jednáním školského výboru, který nakonec osmi hlasy podpořil vládní návrh s odstavcem o mentálním postižení proti šesti hlasům pro návrh bez sporného ustanovení. Zajímavé je, že v rámci intenzivní debaty na výboru i ministr Chládek připustil, že vypuštění diskutabilního odstavce by bylo možné. Moc bych se za to přimlouval.

Dnes se tak před poslanci v zásadě nacházejí dvě možnosti – schválit novelu se sporným odstavcem, který hrozí novým nadužíváním kategorie mentálního postižení. Nebo schválit pozměňovací návrh bez pátého odstavce, čímž bude riziko nesprávné interpretace zažehnáno. A jinak velmi dobrá novela bude sloužit svému cíli.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
9 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
5 years ago

……..do speciální školy by mohl být opět zařazen žák s IQ nad 70, který ale základní školu nezvládá, například kvůli poruchám pozornosti, paměti, problémům s analýzou čteného textu. A to už není legrace…….. Byla bych ráda, kdybychom se třeba zde, na Eduinu, dočkali skutečně fundovaného psychologického rozboru právě této kategorie žáků. A to tzv. žáků dlouhodobě selhávajících. Jsou to opravdu děti, které měřeno testy nemají IQ pod 70. Přesto ve škole selhávají. Přivítala bych perfektní rozbor takovýchto žáků – co způsobuje jejich zaostávání, zda je možné opravdu u VŠECH kompenzovat poruchu jejich kognitivních funkcí. Zda nucení takovýchto dětí pracovat v… Více »

Iva Švarcová
Iva Švarcová
5 years ago

Přidat komentář

Iva Švarcová
Iva Švarcová
5 years ago

Vážená paní Karvaiová, velice si vážím Vašich názorů na problematiku vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Ráda bych proto alespoň velmi stručně odpověděla na některé z Vašich otázek, i když je to téma na mnoho diskusí a také na dlouhé a poctivé vědecké bádání nezatížené žádnou společenskou objednávkou. Základní premisa inkluzívního vzdělávání vychází z toho, že speciální školy postiženým dětem ubližují a škodí, diskriminují je a poskytují jim nekvalitní vzdělání. Toto tvrzení není pravdivé. Naše mimořádně kvalitní speciální školství se svými speciálními metodami výuky snaží kompenzovat nejrůznější vrozené či získané handicapy žáků. Ve skutečnosti tyto školy představují vysoce nadstandardní úroveň… Více »

Josef Soukal
Josef Soukal
5 years ago

Bez dobrého zázemí přichází práce školy vniveč. Chce-li někdo pomoci dětem, které zaostávají jen proto, že jsou zanedbané, musí vyřešit nejprve tento problém.

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
5 years ago

Děkuji paní Švarcová za váš názor. Velmi doufám, že Eduin vyhoví mé žádosti a uveřejní tu nějaký již opravdu fundovaný článeček .Neboť většina zde uvedených článků je z kategorie, kterou nazývám „dojmologie“. A to opravdu nestačí. Velmi postrádám opravdu precizní a na faktech založenou debatu na téma inkluze. Já nejsem žádný akademik. Mé vyjadřování je někdy trochu kostrbaté Na druhou stranu se snažím prezentovat své mnohaleté zkušenosti ze speciálního školství. Šla jsem tu práci dělat s tím, že budu pomáhat slabým. Mohu říci, že mi ta práce přinesla hodně negativního (vy jste ze zvláštní?To jste tam za trest? agresivní útoky… Více »

vittta
vittta
5 years ago

Úvodní článek ve mě budí spíše dojem politické kritiky Pana prezidenta, než že by měl snahu polemizovat o vhodnosti či nevhodnosti inkluzivního školství. Především k potřebám dětí se sníženým intelektem, jinými slovy, autora nejspíše více zajímá politické pozadí inkluzivity, než skutečné potřeby lehce retardovaných dětí a s tím bezprostředně spojené potřeby dětí bez větších mentálních potíží a v neposlední řadě i pedagogů, kteří se výukou v běžných školách zabývají. Třídní kolektiv vnímám jako živý organismus, a rozložit ho může relativně malý podmět. Co pak autor píše o jakýchsi snahách speciálních pedagogů, to mi přijde až za hranicí samotné slušnosti. Jaký… Více »

Perun
Perun
5 years ago

AUtor je opět jeden „i(nk)luzionista“, který v životě dlouhodobě nestál před třídou (pokud vůbec). Za současnou kampaní pro inkluzi stojí mj. Člověk v tísni, kde pan Habart publikoval jako spoluautor příručku Krok za krokem k inkluzi, „která shrnuje zkušenosti z průběhu dvouletého projektu Škola pro každého – škola pro všechny realizovaného programem Varianty společnosti Člověk v tísni, o. p. s. Autoři by touto příručkou rádi přispěli k diskusi o možnostech inkluzivního školství v České republice, zejména o způsobech zapojení dětí ze sociálně vyloučených lokalit do škol hlavního vzdělávacího proudu.“ a kde pracuje jako koordinátor programu IKV – interkulturního vzdělávání. Vypadá… Více »

Jiri Janecek
Jiri Janecek
5 years ago

No, nevim, ale to co rekl ten lobbyista z ASP, ma nejakou logiku… Zvlast tedy pokud bych to preformuloval tak, ze do specialni skoly muze byt (nebo spis „melo by byt“?) zarazeno kazde dite vyzadujici specialni pristup. Bez ohledu na to, jestli je ten pristup nutny z dusledku snizeneho intelektu, poruchy chovani ci treba zanedbaneho socialniho rozvoje… Co mne teda v clanku zaujalo je ta argumentace IQ 69 nebo 70… Ja se priznam, ze jsem vicemene laik, pedagogiku jsem studoval jen jako doplnkove studium a ty psychoveci moc nechapal, ale obavam se, ze operovat tu s jednotkami je jeste vetsi… Více »

Iva Švarcová
Iva Švarcová
5 years ago

Milá paní Karvaiová,

i já postrádám opravdu precizní a na faktech založenou debatu na téma inkluze, a to nejen na stránkách eduinu. Problém je v tom, že v současné době většinu sdělovacích prostředků ovládají lidé, kteří o takovou diskusi ve skutečnosti nestojí a kvalifikovaní speciální pedagogové z oblasti pedgogické teorie( pokud ještě vůbec nějaká existuje) nemají chuť píchat do vosího hnízda.
Proto zaplať pánbůh za učitele z praxe, kteří poctivě a pravdivě sdělují své názory a své zkušensoti, protože to je v současné době asi jediné pravdivé poznání o fungování našeho školství.