Proč se učitelé nemohou ve výuce soustředit na to, co je v životě důležité

Připomínáme jeden ze zajímavých výstupů loňské kampaně Česko mluví o vzdělávání.  V pětiminutovém videu vysvětlují lidé ze státní správy, neziskových organizací, firem i akademického prostředí, jaké kompetence rozhodly o úspěchu v jejich profesi i soukromém životě. Na stránkách ceskomluvi.cz  to komentovali učitelé s tím, že těmto věcem se ve škole často z časových důvodů věnovat nemohou. Nabízíme video i diskusní příspěvky. Celý elektronický balíček se závěry ČMoV je ke stažení ZDE.

Video vzniklo v rámci zahajovacího večera kampaně, který se jmenoval Audit představ o vzdělávání a jeho účastníci odpovídali na otázku:  Jaká schopnost, znalost či dovednost vám nejvíce pomohla k úspěchu v práci a osobním životě?

Co je důležité pro úspěch? Video sestřih z Auditu vzdělávání při zahájení kampaně Česko mluví o vzdělávání

Mezi nejčastější odpovědi patřila schopnost učit se, schopnost zorientovat se v přemíře informací, snaha o tvořivost, hledání netradičních řešení, komunikace, schopnost přizpůsobit se změnám, či improvizace a schopnost vyjít s lidmi.  V diskusi učitelé video komentovali takto:

Monika: Vyřčené dovednosti, schopnosti, či znalosti ve video ukázce by jistě měla podporovat a rozvíjet škola. V praxi to ovšem mnohdy vypadá jinak. Do vyučování by měly být zařazovány metody skupinové práce, projektové výuky, kooperativního učení, které podporují právě zmíněné dovednosti aj. Učitelé však mnohdy mají strach, že při pravidelném využívání těchto metod a forem vyučování nezvládnou probrat naplánované učivo, což pak souvisí také s otázkou, co je pro děti, žáky, důležité umět a znát pro jejich budoucí život.

Yveta: Souhlasím s Monikou. Jakmile se začnu více ubírat ve výuce právě směrem praktičtějším a pro žáky zábavnějším a přínosnějším (skupinová práce, prezentace jejich prací, týdenním projektem aj.), dostávám se automaticky do časového skluzu v probíraném učivu. Což mně ráda připomene i kolegyně slovy: A vy jste ještě neudělali tu a tu stranu? Copak je to opravdu o počtu stran a rychlosti jejich zvládání? Jasně, že není, ale co s tím vnějším tlakem (RVP, ŠVP, tematické plány) a dalšími kreativitu a čas na ni limitujícími faktory?

Ondřej: Co vlastně opravdu řídí učitele při “probírání učiva” neboli při plnění ŠVP? Velmi často učitelé říkají, co říkají “kolegyně” na jejich snahy o zlepšení výuky, a je to pořád stejné. Nemyslím ale to, že stejné jsou pořád ty námitky “kolegyň”, ale to, že jejich hlas, jejich nevraživé nebo podrážející výroky jsou pro učitelku tak důležité (možná že muži mají více hroší kůži, ale kdo ví, když je jich na školách tak málo – anebo jsou to oni, kdo podrážejí?).
Tím, že chybí SYSTEMATICKÁ vláda školního programu nad návyky nebo vrtochy nebo výroky jednotlivců, se dětem i těm učitelkám, které se jako Yveta snaží něco zlepšit, nejvíc škodí. Samozřejmě, učitelé mají silné sociální cítění a tak vnímají ty křivé nebo nedůvěřivé pohledy kolegyň velmi citlivě. Kdyby Vás “kolegyně” podporovaly, zaháněly nejistotu, utěšovaly při pochybnostech a neúspěchu, tak by to inovátorky taky cítily, ale pomáhalo by to jim i dětem. Jenže většinou u nás ve školách podporu cítit není (v civilizovaných zemích ano). Tak bychom potřebovali, aby to, co si škola stanovila jako program, skutečně vládlo, a první to musí hájit ředitel – nedopustí, aby spolupracovnice, nebo spíše jen spoluzaměstnankyně srážela snahu druhé učitelky. TO nejsou kolegyně, Yveto, jsou to jen zaměstnanci téže instituce. Když Vám poradí něco dobrého, poděkujte s radostí, když radí něco, co je v rozporu s Vaším přesvědčením, poděkujte, ale klidně si dělejte svoje, dokud se nepřesvědčíte, že vyučujete dobře, či chybně. Jistě to není snadné, být pořád obklopena nedospělými, a o přestávce zas nevraživými. Ale možná někde kolem přece jen jedna dvě bližní duše jsou? S těmi bych se bavil. Škoda, že učitelé čeští tak málo pěstují profesní spolky – v nich byste našla posilu Vám podobných, i když většinou jen po telefonu nebo e-mailu. Ale pokud vím, učitelé v Step by Step jsou si oporou i na dálku, učitelé ekologové se stýkají v různých spolcích jako Pavučina atp., absolventi Kritického myšlení jezdí na letní školy a čtou Kritické listy, hudební učitelé mají různé společné kruhy a akce, atd. Máte něco takového? Držel bych se toho a na “kolegyně” hleděl laskavě.                                                                             

Informační balíček si můžete stáhnout ZDE ve formátu .zip.