Škola se mění a s ní nároky na profesní přípravu učitelů

ilustrační obrázek. zdroj: by Frontierofficial (flickr.com)(CC BY 2.0)

Americký výzkumný institut IFTF (Institute for the Future) nedávno publikoval studii, která ukazuje, kudy se bude ubírat vzdělávání v následujících deseti letech. Změny ve vzdělávání dětí se promítají i do nároků na pedagogy. Otázka, jak na tyto nároky učitele připravit, je aktuální i v souvislosti s probíhající debatou o potřebné kvalifikaci českých učitelů. Původní článek v angličtině si můžete přečíst ZDE, starší blog  Bořivoje Brdičky věnovaný hodnocení kvality učitelů ZDE.

Škola už není výhradním zdrojem vzdělání. Žákům a studentům se nabízí řada jiných příležitostí se něčemu naučit, od volnočasových aktivit po on-line zdroje a hry. V důsledku toho se proměňuje i role pedagogů, kteří už nejsou autoritou, jež zná všechny správné odpovědi. Jejich význam pro výuku však neklesá, naopak. Coby průvodci světem poznávání jsou tím, kdo žáky učí orientovat se v množství informací, zasazovat je do souvislostí a smysluplně si vybírat z dostupných vzdělávacích možností.

Kdo ukazuje cestu, musí se sám orientovat

Uvedené změny kladou na učitele a učitelky enormní nároky. Aby jim mohli dostát, potřebují se naučit, jak si v nové roli počínat. Pedagogické a učitelské fakulty však budoucí učitele na úlohu průvodce a facilitátora zatím připravují spíš výjimečně, i když jsou si změny role pedagoga dobře vědomy.  Adepti učitelství si tak nemohou osvojit smysl pro odpovědnost za vlastní vzdělávání, který by měli pěstovat u svých žáků.

Podle výzkumu IFTF bude slábnout význam transmisivního modelu. Přednášky si zachovají své místo, ovšem pouze jako jeden z možných vzdělávacích formátů, vedle učení prostřednictvím spolupráce na projektech a individualizovaného vzdělávání. Důležitější než známky bude průběžná zpětná vazba, schopnost sebehodnocení a dovednost propojovat poznání nabyté v lavicích i mimo školu.

Ani těmto přístupům se naše pedagogické a učitelské fakulty příliš nevěnuji a studenti učitelství málokdy zažijí jinou než frontální výuku. Někteří stávající učitelé a absolventi si tento deficit uvědomují, sledují trendy a potřebné dovednosti si doplní mimo fakulty, jiní učí zavedeným způsobem a změny ve světě vzdělávání zatím ignorují.

Od titulu k uznávání kompetencí

Fakulty se jistě budou vyvíjet a na trendy reagovat. To nic nemění na tom, že – stejně jako v jiných oborech – poznatky nabyté na vysoké škole samy o sobě k úspěšnému vykonávání učitelské profese nepostačí. Nezbytné jsou dovednosti osvojené mimo školu: v praxi, na kurzech, nebo i v jiném oboru. Řada kompetencí je totiž přenositelná napříč profesemi, kupříkladu schopnost učit se, pružně reagovat na změny, komunikovat s lidmi, vést tým nebo využívat moderní technologie.

Podle výzkumu IFTF se zaměstnavatelé budou stále víc řídit tím, co má uchazeč za sebou, jaké zkušenosti a dovednosti může doložit, protože o mnoha z výše uvedených dovedností žádný diplom nevypovídá. Zkušenost s podobnou prací, o jakou se zájemce uchází, bude podstatnější než akademický titul. Otázkou bude, jak tyto zkušenosti a dovednosti spolehlivě doložit.

Prostupnější systém namísto jednotného studia

Této otázce se nevyhneme ani u nás. Setkáváme se s ní v souvislosti s problémem „nekvalifikovaných“ učitelů. V mnoha případech se jedná o lidi s jedním nebo dvěma tituly, kteří mají za sebou léta praxe a pedagogické vzdělání si doplnili mimo fakulty. Tyto kompetence však současný zákon neuznává.

Český systém profesní přípravy pedagogů však zatím není schopen produkovat učitele a učitelky připravené na složitý svět vzdělávání a jeho rychlé změny. Průvodcem po světě vzdělávání může být jen takový učitel nebo učitelka, kteří se v něm sami výborně orientují. Stírání hranic mezi školou a jinými zdroji vzdělávání bude sílit a udržet si pozici výhradního zdroje odborné přípravy učitelů bude pro fakulty čím dál obtížnější.

Lepším řešením než úzce vymezené požadavky na kvalifikaci učitele by byla větší prostupnost a flexibilnější nabídka vzdělávání. Ta by zájemcům umožnila profesní rozvoj s ohledem na vývoj v oboru a jeho kombinování se vzděláváním mimo vysoké školy. K tomu však potřebujeme požadované kvality a kompetence učitele definovat a najít způsob, jak je vyhodnotit. Současná situace učitelů bez diplomu ukazuje, že samotný papír dokládající absolutorium jako hlavní měřítko nepostačí.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
3 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Eva
Eva
6 years ago

1. Opravdu musíme mít povinnou školní docházku? Není to přežitek, když vzdělání se dá získat i jinde, jinak, rychleji a kvalitněji? 2. Potřebujeme Pedagogické fakulty s dvouoborovými aprobacemi? Učitel na ZŠ by měl ovládat všechny předměty vyučované na ZŠ. 3. Musí třetinu rozvrhu zabírat výchovy na úkor vzdělávacích předmětů? 4. Proč ten, kdo přislíbil studium je už považován za kvalifikovaného jako ten, co už dřel a vystudoval? 5. Musí učitelé držet dozory na chodbách? Proč ne nezaměstnaní chlapi? 6. Proč jsou v době internetu a mobilů porady a třídní schůzky, když se tam nic důležitého stejně nikdo nedozví? 7. Proč… Více »

Feřtek
Feřtek
6 years ago
Reply to  Eva

No, to jsou samozřejmě inspirativní otázky. Na mnohých z nich leccos je :-) Třeba na tu první už leckde odpovídají tak, že není povinná školní docházka, ale povinné vzdělávání.

Tomáš Dopita
Tomáš Dopita
6 years ago
Reply to  Feřtek

Pane Feřteku, tak oni američané už konečně přišli na to, že škola není jediným zdrojem informací? To se mohli zeptat mých rodičů před 40 lety. Ti by jim to řekli. Kromě školy jsem chodil do lidušky kvůli hudbě, psaní a recitaci, do sportovního oddílu, do pionýra, jezdil na tábory a kupodivu i rodiče, příbuzní, známí a kamarádi mě pár „drobností“ také naučili. Možná to byl ten důvod, proč jsme tehdy měli školství s dobrými výsledky. Dnes, kdy jsou chudáci rodiče enormně přetížení tak, že jim i vlastní děti překáží v kariéře, všechno hodí na školu a diví se, že ta… Více »