Od kdy jsou integrované školy součástí polského vzdělávacího systému?
Integrace tohoto typu byla zavedena v 90. letech minulého století. Od té doby máme v Polsku tři typy základních škol: běžné, integrované a speciální. Od roku 2016, v souladu s evropskou normativou, ale děti s postižením mohou chodit i do běžné školy, pokud tak rozhodnou rodiče. Od školy se očekává, že jim poskytne co nejlepší podmínky pro jejich rozvoj a specializovanou podporu.
Takže integrovaná škola stojí někde mezi školou běžnou a speciální?
Ano. Do speciálních škol chodí děti s těžšími formami zejména mentálního postižení, které ani s výraznou podporou v běžné škole neuspějí. Ve speciální škole je velký důraz na pěstování běžných životních návyků, připravují tam děti na pokud možno samostatný život. Pro většinu žáků naší školy, kteří mají studijní ambice, by vhodná nebyla. Ale podle mě platí i to, že ne každý náš žák by se cítil dobře v běžné škole, kde je víc dětí ve třídě a kde nebude mít stejnou míru podpory. Současná legislativa Evropské unie však nepovažuje integrované školy za žádoucí – cílem je posílit inkluzivnost každé běžné školy. Což je dobrý cíl, ale realita tomu může zatím být vzdálená. Ve třídě, kde je dvacet osm žáků, bude dítě s Aspergerovým syndromem fungovat hůř, pokud nebude mít dostatečnou podporu, ta je ale v současné době stále mimo možnosti mnohých základních škol.
Všimla jsem si, že ve vaší škole dětem nabízíte mimo jiné biofeedback, terapeutický postup, který zahrnuje měření fyziologických veličin v reálném čase a jejich prezentaci měřené osobě. V čem to dětem pomáhá?
Biofeedback používáme především na trénink koncentrace a posilování autoregulace. Mozková aktivita dítěte je snímána elektrodami a převedena do grafické formy na obrazovce. Jednu obrazovku má před sebou žák, druhou náš specialista. Pomocí různých cvičení žák vidí, jak jeho zaměření pozornosti, koncentrace, ovlivňuje objekty na obrazovce. Samozřejmě potřebujeme svolení od lékaře, musíme se ujistit, že dítě nemá žádné kontraindikace. Je pod odborným dohledem. Děti tuhle aktivitu mají rády i proto, že sedí na speciálním masážním křesle a terapie je zarámovaná do pohodové atmosféry. Přístroj na biofeedback si pořídilo docela dost polských škol za peníze z evropských fondů. I my se dotace snažíme využívat na maximum.
Jaká je podle vás budoucnost integrovaných škol?
Uvidíme, jak rozhodne současná ministryně vzdělávání Barbora Nowacka. Měli jsme s ní jako ředitelé integrovaných škol setkání a zdálo se mi, že i ona chápe, že naše školy v polském systému představují určitou výhodu a nebylo by dobré je zbrkle odstranit. Řekla bych, že současný postoj ministerstva je spíš rozvíjet to, co máme, a integrované školy zachovat, do doby, než bude pro inkluzi náležitě vybavená každá základní škola. V každém případě si myslím, že je velmi dobré, že se rodiče mohou rozhodnout mezi třemi proudy.
Novinkou též je, že mnoho běžných škol v poslední době buduje integrované třídy. Jakmile mají tři děti s postižením určitého rozsahu v jednom ročníku, dostanou oprávnění vytvořit speciální třídu, kde bude maximálně dvacet dětí a učitel dostane doplňkovou podporu speciálního pedagoga. Musí to odsouhlasit zřizovatel školy, protože to samozřejmě znamená zvýšení nákladů.
Co se stane, když se vám dětí s postižením přihlásí víc, než můžete přijmou? Říkala jste, že maximum je pět na jednu třídu.
Ano, přijímáme každý rok maximálně deset dětí celkem, do dvou integrovaných tříd, ale přihlášek jsem měla loni dvacet tři. Zbylé děti se musejí obrátit na jinou školu, kde mají volno. Město jim každopádně musí místo ve škole garantovat, v prvé řadě ve škole integrované, ale kdyby se takové místo nenašlo, tak ho musí přijmout jeho spádová škola.
Škola i pro zdravé děti
Do integrovaných škol rodiče přihlašují i děti, které žádné postižení nemají. Jaká je jejich motivace?
Jsou to rodiče, kteří věří tomu, že pro jejich děti je taková škola prospěšná, vědí, že u nás cíleně rozvíjíme respekt k jinakosti, spolupráci, empatii, že klademe důraz na dobré školní klima, a také vědí, že se jejich dítě bude učit v menší třídě, ve které působí dva učitelé.
Mluvila jsem s ředitelkou jedné střední školy, jejíž dva velmi inteligentní synové k vám chodili. A měli vaši školu moc rádi, nicméně v posledních dvou ročnících přešli jinam, aby se lépe připravili na závěrečné zkoušky. Jak se u vás cítí děti s vysokou inteligencí, nemají přece jen nedostatek podnětů?
Velmi záleží na skladbě třídy a na tom, jak se žáky pracuje učitel. Oba chlapci měli také určité potíže a s nimi souvisela nižší schopnost adaptovat se na normy. Prostředí naší školy k nim bylo velmi vstřícné, akceptující, měli skvělou třídu pod vedením mého zástupce, měli výborného dalšího podpůrného učitele. Proto se tu cítili dobře.
