Praha, 10. října – Strana starostů a nezávislých přichází se sympaticky pojatým programem pro vzdělávání, který nejprve popisuje poměrně dobře (byť ne komplexně) stav vzdělávání v ČR, následně artikuluje cíle, jednotlivé kroky v rámci 4 let volebního období a cílový stav. Kromě obligátních platů učitelů (už v prvním roce navýšení na průměr 45 tisíc) si program STAN ojediněle všímá nutnosti najít společenský konsensus na rozvoji vzdělávání. STAN nejvíce z doposud hodnocených stran výrazně akcentuje výchovu a vzdělávání směrem k demokratickému občanství. V programu je dostatečně zdůrazněna také potřeba otevřenosti škol novým potřebám, méně už ale role ředitelů.
EDUin představuje sérii hodnocení politických programů stran kandidujících do parlamentních voleb v roce 2017. Vycházíme z volebního modelu Median a zahrnujeme strany, které mají šanci překonat pětiprocentní klauzuli a také ty, které mají šanci dosáhnout na státní příspěvek na provoz (3 %). Následuje hodnocení programu STAN:
Pozitiva:
- Dostatečné a okamžité zvýšení platů učitelů (průměr 45 tis. korun měsíčně). Podpora pedagogické profese jako prestižní.
- Potřeba nalezení společenské dohody a podpora kontinuity rozvoje prostřednictvím Národní rady pro vzdělávání.
- Konkrétní návrh nejdůležitějších klíčových kompetencí, nikoliv uzavřených znalostí, ale dovedností umožňujících další rozvoj (jazyky, kritické myšlení, orientace v informacích, kreativita, poučené občanství…).
- Návrh dílčích auditů (stav byrokracie na školách).
- Propojení zaměstnavatelů a škol (není však upřesněno na jakých úrovních a jakou formou).
Negativa:
- Menší důraz na roli ředitelů (zmínka nechybí).
- Prioritizace a přílišná akcentace technických oborů, v praktickém rozporu s potřebou posilovat celkový osobnostní rozvoj.
Co chybí:
- Konkrétní návrh, jak z pozice legislativní či exekutivní reformovat výuky na pedagogických fakultách.
- Otevřenost pedagogické profese i na nižším než středoškolském stupni.
- Práce s daty, využití zahraničních zkušeností.
Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Struktura i návrhy programu znějí smysluplně, je patrné, že nejde jen o nahodilý, marketingově zpracovaný souhrn hesel, nýbrž o snahu vytvořit určitou koncepci, byť v bodech. Sympatické je upozornění, že bez konsenzu na tom, kudy se v rozvoji vzdělávání vydat, nelze reálně nic udělat. Přesto by ale i v případě STAN zasloužila kapitola vzdělávání, aby strana odhalila know-how nutné k provedení navrhovaných kroků.“
