Lidové noviny: Ministerstvo (všeho) školství

twitter. o. steffl

Publikujeme komentář Ondřeje Šteffla, který vyšel 14.2. v Lidových novinách pod názvem Ministerstvo (všeho) školství. Ondřej Šteffl se v něm vyjadřuje k roli soukromých škol v systému školství a myslí si, že bránit vzniku dalších soukromých škol s odůvodněním, že na veřejných je místa dost, je v rozporu s demokracií. MŠMT vydalo minulý týden tiskovou zprávu, v níž píše, že nehodlá paušálně bránit vzniku nových soukromých škol.

V medializaci kolem (ne)povolování soukromých škol ministerstvem školství se celá argumentace dostala na poněkud technicistní rovinu: Je ve městě dost míst na veřejných školách? Co je v Dlouhodobém záměru rozvoje školství? Jsou dodrženy správní termíny? Apod. Podstata uniká.

Proč se vlastně v naší Ústavě, resp. v Listině práv a svobod s nestátními školami, tedy se soukromými a církevními, počítá? Státní monopol na vzdělávání vždy byl a v mnoha zemích stále je projevem totality, projevem deficitu demokracie. Třeba v Turecku Erdogan krátce po puči všechny soukromé školy zavřel. Za totality u nás samozřejmě žádné soukromé školy nebyly. Když 26. listopadu 1989 vydalo Občanské fórum první netotalitní programové zásady, státní monopol ve školství jasně odmítlo: „Demokratické školství nechť je organizováno na humanitních principech, bez státního monopolu na vzdělávání.“ A naše Ústava z těchto zásad nepochybně vychází. První soukromé školy vznikly už 1. září 1990, právě jako výdobytek svobody.

Monopolista, který se brání konkurenci

Absence monopolu ovšem znamená něco hodně jiného, než co teď vidíme. Argument obcí, krajů či ministerstva školství, že ve veřejných školách je míst dost, tak proč by měly vznikat nové školy, je vlastně argument monopolisty, který se brání konkurenci. Těžko si lze představit, že by úřad někomu zamítl založení divadla či bezpečnostní služby s odůvodněním, že ve městě už městské divadlo je a nikdy není vyprodané či že strážníci se o bezpečnost starají dost.

Celý problém je zřetelněji vidět na církevních školách. Pokud se v obci najde skupina věřících, kteří budou chtít pro své děti založit církevní, dejme tomu katolickou školu, nelze očividně argumentovat tím, že v obci je několik poloprázdných veřejných škol. Soukromé školy sice zpravidla nemají tak vyhraněný hodnotový rámec, jako mívají školy církevní, ale situace je většinou obdobná, nabízejí jiné pojetí vzdělávání a výuky, jiné metody, jiné prostředí než ostatní školy.

Všechny základní školy se podle Školského zákona musí řídit Rámcovým vzdělávacím programem (RVP). Tedy i soukromé a církevní. Současně ovšem zákon ukládá každé škole povinnost vypracovat si svůj vlastní Školní vzdělávací program (ŠVP), který v rámci RVP konkretizuje a rozpracovává koncepci školy. Zákon tedy přímo počítá s tím, že školy budou různé a budou nabízet i různé ŠVP, různé koncepce, různá pojetí výuky, různé metody. Rodiče, kteří své děti směřují do nově zakládaných škol, zřejmě nejsou spokojeni s tím, co nabízejí veřejné, ale třeba i soukromé a církevní školy v okolí, a hledají jinou možnost. Bránit vzniku dalších soukromých škol s odkazem na to, že na veřejných školách je místa dost, je tak v rozporu s demokratickým pojetím společnosti, s Ústavou i principy Školského zákona.

Ministerstvo školství není ministerstvem veřejného školství, jak je často vnímáno a jak se také samo mnohdy vnímá, ale je ministerstvem všeho školství, i toho nestátního. A jeden z cílů vzdělávání uvedený ve školském zákoně zní: Pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod. Ministerstvo školství by se jím mělo řídit a dbát, aby se naplňoval na všech školách.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

13 komentářů k "Lidové noviny: Ministerstvo (všeho) školství"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Ennio Kocourek

Argumentace školským zákonem ve prospěch zakládání nových škol je nesmyslná. Školský zákon sám o sobě obsahuje rozpor – na jedné straně zmiňuje svobodu, na druhé straně zásady demokracie. A tyto „zásady demokracie“ znamenají, že 281 zvolených osob (známé kvality) smí komukoli cokoli přikázat nebo zakázat. ////

Jsem zvědav, jak bude Ondřej argumentovat, „pokud se v obci najde skupina věřících, kteří budou chtít pro své děti založit církevní, dejme tomu mohamedánskou školu“. ////

Podporuji zakládání škol rodiči, evidentně (!!) ne jakýchkoli. IMO by to měla posuzovat výhradně obec. Rozhodně ne Ministerstvo! ////

Zdeněk

Na ty mohamedány se vysloveně těším.

Zdeněk

Nejde o zakládání, ale o financování. Soukromá škola má být za soukromé peníze.

Ondřej Šteffl
To je omyl. Děti musí plnit povinnou školní docházku, podle zákona a to buď v zařazené škole nebo v domácím vzdělávání. V ČR nelze plnit povinnou školní docházku ve „škole“, která není v rejstříku. Na každém dítěti soukromé škole ušetří veřejné rozpočty cca 20 %. Soukromé školy musí dodržovat RVP, a protože to stát uložil rodičům jako povinné, je logické, že by to měl platit. U soukromých škol, jak uvedeno, platí jen část. V Holandsku jsou i soukromé školy, kde se nemusí plnit jejich „RVP“, ale děti v nich mohou plnit povinnou školní docházku. Ty pak nedostávají dotace. Bez problémů… Více »
Zdeněk

Stát uložil docházku, odchod na soukromou školu je však soukromá volba. Bez problémů bych si uměl přestavit holandský model. Náš nedává smysl.

Josef Soukal

Až soukromé školy budou plnit všechny úkoly jako školy státní, např. včetně inkluze, tak nechť dostávají plnou dotaci.

Ennio Kocourek

A ony soukromé školy nějaký úkol neplní? Povídejte a přehánějte, pane Soukal!
(To by je sluníčkáři měli žalovat!)

Zdeněk

Soukromé školy vytvářejí sociální bubliny. Neplní tedy cíle společného vzdělávání.

Ennio Kocourek

Odhaduji, že soukromé školy formálně plní všechny ty šílené úkoly spojené se „společným vzděláváním“ a tedy jim nelze formálně NIC vytknout. Ale fakticky fungují PROTI tomu, co si možná někdo od „společného vzdělávání“ sliboval (ale nedokázal to formulovat do zákona – no, ony by ty faktické cíle v zákoně nevypadaly dobře: „cílem je zničit české školství“, „cílem je vytvořit prostředí pro normální žáky nesnesitelné“). ////

Inu, tak to bývá, když politici vymyslí zákon v rozporu se zájmy občanů … ////

Tomáš Feřtek
No zrovna inkluzi tento typ škol plní nadprůměrně. Po léta je to tak, že když se rodičům nedařilo dostat dítě s nějakým problémem do veřejné školy, obracely se buď na veřejnou školu, která měla pověst, že se tam jsou schopní o takové dítě postarat, nebo na alternativní školy v dosahu. Což vedlo až k paradoxnímu názoru, že montessori a waldorfské školy jsou vlastně určené pro děti s postižením. Zrovna ve společném vzdělávání jsou neveřejné školy v průměru spíš napřed než pozadu. Ale souhlasil bych s panem Soukalem, že existuje i model, kdy všechny školy bez rozdílu zřizovatele plní veřejnou zakázku… Více »
Josef Soukal
Kolik problémových dětí v nejširším slova smyslu zvládají soukromé školy, to nevím, odhadoval bych ale, že v průměru určitě napřed nejsou. Ale bez čísel bychom se stejně v polemice nikam nedostali. Ještě poznámka k soukromým školám a k financování: Je to samozřejmě otázka politického rozhodnutí a také možnosti tohle rozhodnutí politicky ustát. Je nutné přesvědčit alespoň tu část veřejnosti, která je schopná vnímat argumenty a přemýšlet v jistých souvislostech. Zatím jsme tady v pravěku, o čemž svědčí i dnešní systém financování – je evidentní, že při zřizování soukromých škol se o nějakých úkolech platných pro všechny neuvažovalo vůbec. A budou-li… Více »
Zdeněk

Nadprůměrně? Kolik integrují soukromé školy sociálně slabých Romů? Máte nějaká čísla? Díky.

Pěnice Skalicová
Současný systém nazývání dětí – žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, velice zkresluje pohled na hendikepované. Pod tímto pojmem si totiž většina lidí vybaví děti se zdravotními a smyslovými, popřípadě mentálními problémy. Jenže dnes je pod tento pojem zahrnuto o hodně dětí více a to děti se specifickými poruchami učení či sociálně slabí, nebo cizinci. Mnohé školy, které o sobě tvrdí, že plní inkluzivní cíle mají ve svých řadách pouze děti s dys poruchami. Tedy přesně ten typ dětí, které vždy byly na běžných základních školách a do žádných speciálních nedocházely. Velmi pochybuji, že soukromé školy mají ve svých škamnách mentálně… Více »
wpDiscuz