Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Dějepis+ nabízí úžasnou komunitu, ve které se dá sofistikovaně hovořit o různých tématech. A vedle toho nabízí velký potenciál pro žáky.
Jiří Münich 12. 6. 2023
Nedávno jsem byl na závěrečném setkání učitelů v projektu Dějepis+, který má v mém srdci speciální místo. Nejen proto, že na něm už nějakou chvilku dělám, ale především proto, že se jedná o nebesy nabídnutý integrativní seminář s dopady pro mé nejmilejší intelektuální zájmy posledních deseti let, totiž o průnik: psychologie, epistemologie, metodologie, teorie vzdělávání a historie.
Co víc, Dějepis+ nabízí úžasnou komunitu, ve které se o takových tématech dá sofistikovaně hovořit. Chtěl bych tak sdílet alespoň zlomeček témat, o kterých jsem si mohl povídat:
1) Badatelská výuka může nabídnout aktivní zapojení všem žákům, včetně těch, vyrůstajících ve znevýhodňujících podmínkách. Při vhodně nastavené výuce může práce s primárními zdroji kompenzovat nedostatek kulturního kapitálu. Řešení konkrétní mikrohistorie umožňuje obejít neznalost velkého množství abstraktních konceptů. Rozmanitost materiálů používaných v badatelství (např. fotografie, mapy atp.) zase umožňuje vytvářet scaffolding například v situacích, kdy žáci mají problémy s procesováním psaného textu.
2) Různé historické epochy hrají různé role v učení, nikoliv podle chronologie, ale podle toho, co žákům a učitelům nabízejí. U mladších žáků skvěle funguje Egypt, mimojiné proto, že o něm máme tak málo dokladů a napříč časem se v řadě ohledů jeví jako poměrně stabilní. Děti se na něj tak celkem rychle mohou stát relativními experty z vědomostního hlediska a docela brzo zkusit i nějaké prvky epistemických úvah („Je tenhle faraón skutečně zajímavý, nebo o něm mluvíme jenom proto, že se o něm dochovalo víc důkazů?“). Oproti tomu Řím nabízí velký potenciál pro žáky, kteří se už v některých tématech orientují, protože na něm lze prostřednictvím známého rozvíjet neznámé: v našich moderních dějinách mluvíme o rozpadu republikových institucí jako o ztrátě svobody. Co znamenal pád republiky v Římě? A došlo k němu, nebo byl z pohledu běžného občana principát víc republikou, než ‚republika‘? Je zkušenost Římanů srovnatelná s tou naší, nebo mezi námi existují nesrovnatelné dobové perspektivy?
3) Velkou rolí dějepisu je zprostředkovat žákům kontroverze (tj. dojít k tomu, že postava má různé charakteristiky a my o ní přemýšlíme s připuštěním jak těch pozitivních, tak negativních. Beyond good and evil). Nejenže kontroverze učí žáky svobodnému přemýšlení o autoritách. Nekontroverzní idealizované postavy jsou prostě nudné. Aby se ale s kontroverzí dalo pracovat, musí na to být připraveni žáci, jejich rodiče a nakonec i sami učitelé. To ale v řadě případů vylučuje takovou výuku u hlavních postav jako je Masaryk, Beneš, Havel – i když u Havla jsme mluvili o potenciálu pro dobové perspektivy a/nebo trvání a změnu: co si o něm mohli myslet různí lidé v roce 80; 89; 99 a 2012. O to větší potenciál ale mají charaktery méně prominentní v hlavních narativech (Jan Lucemburský, Rašín, Pithart). Je legrační pomyslet si, že čím víc se bádáním o nich mohou žáci naučit, tím méně prominentní v kurikulu jsou.