Hospodářské noviny: Chronické nemoci vzdělávání neléčíme

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel 31. 5. v Hospodářských novinách (ZDE). Komentář nabízí řadu otázek vztahujících se k testům státních maturit. Proč jsou maturitní testy kounstruované tak, aby diskriminovaly žáky středních odborných škol? Proč se stále mluví o tom, že výuka matematiky není dobrá, ale ve školách se nic nemění? Čemu pomůže povinná maturita z matematiky?

Heuréka! Cermat zveřejnil statistická data o (ne)úspěšnosti maturantů v jednotlivých úlohách maturitních testů.

Konečně je možné lépe analyzovat, co vlastně výsledky maturit sdělují o stavu vzdělání ve sledovaných oblastech. Co vlastně maturitní testy měří, jak fungují, tedy jak spolehlivé a platné informace nám sdělují. To jsme doposud neměli možnost posoudit. Souhrnné statistiky o úspěšnosti a neúspěšnosti maturantů naopak vedly pouze k pravidelným dezinterpretacím o tom, zda se maturanti meziročně zlepšili, či zhoršili. Snahy vysvětlit, že takto není možné výsledky interpretovat, se podobaly příslovečnému hrachu házenému na zeď.

Co tedy analýza Cermatu doopravdy říká? Maturitní testy, a přiznávají to i tvůrci z Cermatu, jsou stavěny tak, aby diskriminovaly studenty středních odborných škol. Bizarní otázky na epizeuxis nebo přísudek jmenný se sponou, nesmyslné požadavky z literárněvědné teorie, mají mnohem větší neúspěšnost mezi negymnaziálními maturanty. Jednoduše proto, že se tam neprobírají. Ze strany tvůrců je to podlá a neospravedlnitelná taktika.

Dalším podstatným zjištěním je to, že zatímco v českém jazyce jsou maturanti obecně úspěšnější v úlohách zaměřených na čtenářskou gramotnost, tedy ve funkčním používání jazyka, v matematice jsou právě úlohy ověřující dovednost aplikace matematického myšlení největší překážkou. Maturantům jde lépe úprava algebraických výrazů, znalost memorativního charakteru, než skutečné praktické řešení slovních úloh. Interpretací tohoto zjištění bude více, já si dovolím předložit tuto hypotézu: zatímco jazyk je možné rozvíjet nezávisle na škole − například čtením, psaním, mluvením nebo třeba posloucháním, rozvoj v matematice je na škole přímo závislý. Proto je možné, že český jazyk dopadl výrazně lépe, paradoxně škole navzdory.

Namísto toho v matematice vítězí vzdělávací bulimie: nahltat nespojité znalosti, vyzvrátit je u maturit a šťastně zapomenout. Podporu této hypotéze dává zjištění, že v informační gramotnosti jsou české děti nadprůměrné, i když je to škola neučí.

Chronické nemoci českého veřejného vzdělávání, které maturitní data opět diagnostikovala, neléčíme. Zatím stále pouštíme žilou českému znalostnímu potenciálu.