Bob Kartous: Život v matrixu aneb Rozhodujeme o svém vzdělávání skutečně sami?

Podívejte se na přednášku Boba Kartouse: Život v matrixu aneb Rozhodujeme o svém vzdělávání skutečně sami?

Průmysl od svého počátku ovlivňuje vzdělávání. Už během první průmyslové revoluce, se vznikem prvních velkých továren vznikla potřeba naučit dostatečný počet lidí v takových továrnách pracovat. To obnášelo jednak určité penzum znalostí a dovedností, kterým dnes říkáme základní gramotnosti (matematická, čtenářská), ale také disciplínu: továrna je sama o sobě strojem, kde ideálem je funkčnost blížící se platnosti a spolehlivosti zákonů mechaniky. Principy jsou podobné jako v armádě. Obojí ovlivnilo podobu veřejného školství a zcela konkrétní stopy v něm můžeme vnímat do dnešních dnů.

Se vznikem národních států a později konceptu lidských práv ale dochází k určité rekodifikaci vzdělávání. Vzdělávání získává svůj vlastní smysl, vlastní legitimitu. V druhé polovině 20. století se stává dokonce nezadatelným lidským právem. Nejde ale o schizma? Je vzdělávání nezadatelným právem, když je zároveň podrobeno regulaci a povinnosti? Povinné školní vzdělávání a jeho požadavky stále zachovávají vysokou míru kontroly nad tím, jakého vzdělání se nám dostane. Jenže co když je tato kontrola vadná? Co když se společenské změny, např. v podobě proměny průmyslu, dějí příliš rychle na to, aby byl systém schopen reagovat? Co když připravuje svým vzděláváním a výchovou na minulost, místo na budoucnost? A proč je tak těžké klást si podobné otázky, aniž by to nevyvolávalo pocit destrukce něčeho tradičního a nebezpečí z toho, že se jedna z mála hmatatelných společenských institucí, kterou každý zažil a která každého určitým způsobem zformovala, změní oproti obrazu z našeho vlastního dětství? A jak do této potenciální ztráty identity promlouvá Průmysl 4.0.?