Přizpůsobte předvolby souhlasu

Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.

Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu.... 

Always Active

Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů

No cookies to display.

Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.

No cookies to display.

Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.

No cookies to display.

Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.

No cookies to display.

Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.

No cookies to display.

A ještě jednou o vzdělání, tentokrát o vzdělání o lidech

30. 1. 2017
Josef Valenta
IMG_6598 (1) (1)

„ʽTy krávo blbá. Jsi pěkně pitomá, že jsi nejela na olympiádu. Jsi namyšlená fiflena, která hraje jen pro peníze.ʼ Takové vzkazy jsem dostala. Přitom ti lidi o mých rozhodnutích nic neví.“, konstatovala jedna velmi úspěšná česká tenistka v rozhovoru pro magazín Dnes. A dodala: „Asi nejsou moc chytří.“ Dobrá diagnóza (a odhlédněme od toho, že za podobnými vzkazy nestojí zdaleka vždy jen nějaká nechytrost, nýbrž zhusta mindráky či jiné „ego-poruchy“). Slovo „chytrý“ má více významů. Tady může znamenat kupř. i to, že „nejsou dostatečně vzděláni v usuzování o chování lidí a jejich motivech“. U čehož se chci zastavit. Nejprve příklady. „Jsem přesvědčen, že padesátka v obcích povede jen k tomu, že řidiči budou neustále hledět na tachometr, nebudou se dívat se na cestu, a proto přibude dopravních nehod!“, hlásali různí politici či všelijací samosezvoucí dopravní experti, když se před léty omezovala rychlost v obcích ze 60 na 50 km/hod. Pokud jsem měl možnost zjistiti (rešerše!), předpověď chování řidičů v podobě úzkostného sledování budíku pod volantem a z něj vyplývajících karambolů nebyla naplněna.

Ten výrok nese hned dvě zajímavosti. Poměrně značné množství lidí vystupujících ve veřejném prostoru používá obrat „jsem přesvědčen“. Dokonce velmi často, když mluví o chování lidí, což jest téma, u nějž je „být přesvědčen“ ošidné ‒ na (své) „přesvědčení“ si zjevně potrpí i ti, kteří o psychologii chování nevědí evidentně zhola nic. S potěchou připomenu bonmot(!), že „přesvědčení je největším nepřítelem pravdy“. Ze zkušenosti placeného pozorovatele lidského behavijóru mohu říci, že to u nás opravdu dosti platí …

Druhá zajímavost spočívá v tom, že dotyčný mluvčí prostě ví, jak se budou všichni chovat: budou civět na tachometr a ne na silnici. Jenže už ze samé podstaty je takové tvrzení nepřesné, zavádějící, nerespektující realitu a ‒ vzhledem k cíli jeho říkání ‒ může být dokonce manipulativní atd. Podobně jako ta tvrzení o tenistce (rešerše!).

A další příklady? Kdekoliv kdykoliv. Třeba: Kolik z nás není schopno řešit problém tím, že si s druhým promluví, ale volí místo toho taktiky typu (např.) „neřešit nic přímo, ale říkat to druhým, kteří to ale nesmějí nikomu říkat“ či „ztropit někomu scénu“ apod. Nebo: Kolik lidí má tendenci takřka bez přestání ostatní o něčem poučovat, aniž by tušili, že tohle chování je hodně dobrá cesta k tomu, jak nebýt oblíben. A když jsme u „vysvětlování všeho druhým“, máme tu i oblíbené kauzální atribuce: Osoba A (konstatuje): „Hele, Adalbert kouká do výkladní skříně.“ Osoba B (atribuuje a poučuje): „Protože on je z chudých poměrů, nic si nemohli koupit, tak teď pořád kouká po zboží, víš?!“ Osoba Adalbert: Čučí do výkladu, jelikož průzorem mezi figurínami vidí do výstřihu prodavačce sklánějící se nad bednami. Nebo: Kolik lidí hltá lži, doložitelné polopravdy či dezinformace z úst svých oblíbených představitelů a ani v případě zřetelných nesmyslů mnozí nerozpoznají, že jsou oběťmi interakční strategie zvané „manipulace“ (k čemuž by se jim jisté poučení fakt hodilo – viz i Beduin 4/17). Nebo: Hrdá hlásání chytrolínů, že lidé se musejí smířit s tím, že neexistují jistoty (nu, nemusejí …). A začínali-li jsme s řidiči, skončeme s nimi. Pochybuju, že byste si nevšimli těch borců za volanty, které jejich špatně nastavené ego (o čemž mnozí z nich nemají ani tušení) vede k mohutnému přesvědčení, že mají všude absolutní přednost.

Tak o co že mi jde? Řekl bych, že zdejší vzdělávací systém podceňuje jednu věc: výuku jakési ‒ zjednodušeně řečeno ‒ „praktické psychologie chování“.[1] Drtíme se data bitev, víme, kdo jsou láčkovci a kde se těží molybden. A táhne se to s námi: „[učitelé] Hovořili velmi podrobně o vzniku pohoří“, cituju spisovatele J. Lusseyrana: „o zavraždění Julia Caesara, o vlastnostech trojúhelníků, o rozmnožování chroustů nebo spalování uhlí. Někdy dokonce mluvili i o lidech, ale […] jakoby šlo o panáky: byli tu panáci ze starověkých dějin, z renesance nebo z Molliérových komedií, byl tu panák podivnější než všichni ostatní – říkalo se mu případ od případu jedinec nebo občan –, o němž jsem si nemohl udělat ani nejmenší představu. […] Téma všech témat, skutečnost, že svět nekončí venku, nýbrž pokračuje v nás, se neobjevilo nikdy.“ Tenhle citát mluví o období před nějakými 80. roky. Jenže když se ptám dnešních studentů VŠ na jejich zkušenost, jen cca jeden z osmi ‒ deseti řekne, že měl to štěstí a učil se ve škole prakticky(!) tomu, jak co nejlépe rozumět sobě i druhým a jak jednat s lidmi. A jinak? Cézar a pohoří …

Chybí nám akcent na dobré vzdělání v použitelné psychologii ‒ na porozumění chování a jednání vlastnímu i cizímu.

Jistě by takové vzdělání nevyřešilo „vše“, avšak leccos zlepšit by rozhodně mohlo. Někdo má štěstí ‒ naučí ho to rodiče, někdo má pro to navíc i jistý, řekněme, „talent“. Ale hodně lidí evidentně nemá ani to ani ono. A ačkoliv RVP k takovému vzdělání vytvářejí dobrý prostor, jen některé školy se oné praktické psychologii věnují opravdu důkladně. Vraťme se k větě „[učit se,] jak co nejlépe rozumět sobě i druhým a jak jednat s lidmi“. Vyjmenovává vlastně učivo. Co by se tedy mělo učit? Nu, myslím, toto: Dobré je (či bylo by) praktické(!) poučení, jak lidé (vč. mne) a jejich chování vůbec fungují. Různé varianty „různého“ chování jsou vyzkoumány a popsány tzv. behaviorálními vědami. Je to jako u každého jiného předmětu. Učit se dají. Nejde o poučky. Jde o „praktickou znalost“ různých schémat chování a jejich dynamiky. Žádná teoretická suchařina, prosím! Tahle látka bývá dokonce výsostně zábavná! Ruku v ruce by mělo jít učení se o sobě (za koho se považuji? jak vnímám lidi a jak se k nim chovám? atd.) s učením dívat se na druhé a poslouchat je a s učením se prověřovat, jak si vnímané vysvětluju (s použitím oněch „schémat“). A též ruku v ruce se zkoušením si dovedností pro dobrý kontakt s druhými lidmi. A konečně: s reflektováním toho všeho právě řečeného.

Co tedy můžeme (i my, na „vejškách“) udělat pro to, abychom nevěnovali tolik času jen bitvám, pohořím či gerundiu, ale taky tomu, co je v našem životě k užití či k řešení ‒ a řeknu vám to přesně! ‒ skoro každou chvíli?

 

[1] Viz i prosincový blog kol. Veselé.

josef_valenta-1
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články