Achillův podpatek přijímacích zkoušek aneb hledáme mladé lingvisty

Jednotné přijímačky: zkouška, která snižuje šanci, že většina dětí bude dobře číst a psát

apište spisovné tříslabičné podstatné jméno, které je příbuzné se slovem PATA a zároveň se skloňuje podle vzoru HRAD. Tak zní úloha číslo 4.1 v čerstvě zveřejněném přijímacím testu ke čtyřletému maturitnímu studiu. Zkuste na tu úlohu v hlavě odpovědět a všímejte si, jaké znalosti k jejímu vyřešení potřebujete.

Tedy v zásadě nic těžkého, ale musíte umět rozlišovat slabiky, něco vědět o příbuznosti slov, znát vzory podstatných jmen, rozumět tomu, jak se tvoří slova, a mít trochu odolnosti proti stresu, aby z vás vypadlo co nejrychleji řešení (nejspíš PODPATEK či PATNÍČEK). Rychle proto, že jde ještě o jednodušší zadání z celkem třiceti úloh, z nichž mnohé mají čtyři a více podúloh nebo jsou doplněny rozsáhlými texty, které je třeba přečíst. A na to všechno máte hodinu, která může rozhodnout, co budete další čtyři roky studovat.

Kromě pravopisu a několika úloh zaměřených na pochopení textu, což obé jistě do přijímaček patří, jednoznačně převažují úlohy zkoumající mluvnické a syntaktické znalosti, znalosti terminologie z oblasti stylistiky a literární vědy. Letos došlo na anaforu, epizeuxis, verš, rým, personifikaci, druhy zájmen (záporná, neurčitá, přivlastňovací), dokonavost sloves, skladební dvojice, příslovečná určení způsobu a času, přívlastek neshodný, přísudek jmenný se sponou, věty jednočlenné a dvoučlenné, vložené věty, vedlejší věty podmětné, předmětné a přívlastkové, rozeznávání zprávy, výkladu, charakteristiky, úvahy a vypravování, ale také báje, legendy, romance či anekdoty.

K tomu přičtěte některé opravdu složité texty s mnoha nezvyklými nebo deformovanými slovy (například ukázka z Pratchetta), zadání, která jako by soutěžila o nejkomplikovanější možnou formulaci, a hlavně nutnost neustále se vracet od textů k úlohám a zpět, což je velmi náročné na orientaci, přesnost a pozornost. Opravdu nic snadného. Tady nevystačíte s tím, že umíte dobře číst a psát, tady zkoumají kvalifikaci patnáctiletého lingvisty a specifickou dovednost – vyplňování testů Cermatu (a jiných podobných).

Testy pro přijímačky na víceletá gymnázia jsou konstruovány stejně, respektive jejich požadavky jsou vzhledem k věku dětí ještě nepřiměřenější, ale koneckonců tyhle testy mají vybírat ty nejtalentovanější a odejít ze základky někam jinam nikdo nikoho nenutí. Navíc tu nehrozí tak velká deformace výuky, protože většina škol (oprávněně) rodičům včas sdělí, že její úlohou není připravovat děti na zkoušky na víceletá gymnázia. A pokud o ni stojí, ať si přípravku zaplatí u některé ze soukromých agentur. Jakkoli je to nespravedlivé k těm talentovaným z chudších poměrů, mají učitelé pravdu. Prznit rozumnou výuku češtiny kvůli dvěma třem dětem, které chtějí jít na gympl, to není rozumné.

Jenže na druhém stupni tahle „omluva“ neplatí. Nejpozději v sedmé třídě většina češtinářů znervózní, všechny důležité kompetence a dovednosti jdou stranou, nastává úprk k přijímacímu testu, a tedy tvrdý trénink všech zmíněných pojmů. Po loňském prvním kole přijímaček jsme se ještě mohli tázat, jestli to opravdu Cermat myslí vážně. Dnes už je jasné, že myslí.

Opravdu každému doporučuji si ten test stáhnout (i ten z matematiky) a v předepsaném čase je zkusit vyplnit. Jednak si uvědomíte, jak masivní objem pojmů po vás test vyžaduje, ale hlavně si můžete srovnat, nakolik to, co se po vás žádá, opravdu ve své životní a pracovní praxi používáte. Zvláště pro ty, kteří se živí psaním, redigováním, analýzou a úpravou textů, je test z češtiny pozoruhodný zážitek (ano, mluvím o sobě).

Cena, kterou dlouhodobě zaplatíme, bude vysoká. Naučit žáky číst s porozuměním, mít vztah ke knížkám, vyjadřovat písemně to, o čem přemýšlejí, to všechno jsou pro jejich život klíčové dovednosti. Ale vyžadují opravdu hodně času. Zvlášť v době, kdy už základ naší kultury není alfabetický, ale spíš audiovizuální. Místo abychom v tom učitelům pomáhali, nutíme je trávit čas nácvikem rozeznávání zájmen záporných a přísudků jmenných se sponou. Až si zase budeme stěžovat, že děti nečtou, nerozumí pořádně textu a neumí napsat pár vět tak, aby to dávalo smysl, vzpomeňme si na to. Zavedením tohoto typu přijímaček jsme jen urychlili cestu k faktické pologramotnosti podstatné části dospívající populace.

P. S. Některé ty úlohy jsou chytré a zajímavé a určitě by se osvědčily – v odpoledním jazykovědném kroužku. Ale představa, že mám dítě s dyslexií a tímhle způsobem se rozhoduje, zda bude mít šanci studovat…

Text byl psán původně pro web Týdeníku Respekt.