Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Nebudu příliš přehánět když řeknu, že aktivismus a angažovanost jsou u nás „sprostými slovy“. Obávám se, že označení aktivista nebo aktivistka vnímá většina lidí jako nadávku, v lepším případě jako označení pro někoho, kdo je tak trochu divnej, moc aktivní. A k mému překvapení se setkávám s tím, že to tak mají i lidé, kteří podle mne aktivisty jsou. A to je prostě špatně. Je to špatně, protože to brání tomu, aby vyrůstalo více mladých lidí, kteří se budou aktivně zajímat a starat o svět kolem sebe. Více lidí, kteří se ozvou, když se bude dít něco, co vyhodnotí jako nesprávné, nespravedlivé. Více těch, co budou aktivně hledat a zkoušet způsoby, jak měnit věci k lepšímu. Co s tím?
Je potřeba rehabilitovat aktivismus a společenskou angažovanost, a to novým promýšlením a definováním jeho obsahu. Jak a kde začít? Moje odpověď je jednoduchá: je potřeba začít už ve škole. Troufám si tvrdit, že pro většinu pedagogů i studentů má aktivismus také spíše negativní konotace. Nemám ambici to zde podkládat výzkumy, ale podělím se o jednu konkrétní zkušenost. Před pár týdny jsem dostala pozvání na jedno jihomoravské gymnázium, kde se každoročně koná akce organizovaná studenty i pedagogy – den plný různých workshopů a přednášek na nejrůznější témata. A protože jsem chtěla zjistit, jak to mladí se vztahem k aktivismu mají (a samozřejmě je také trochu inspirovat a aktivizovat), naplánovala jsem workshop o aktivismu a s vědomím rizika jej nazvala přímočaře: „I am an activist and it is OK“. Tento text jsem pak chtěla napsat až po realizaci workshopu a zkušenosti do něj zahrnout. Jenže ejhle. Naplnily se moje skryté obavy, na workshop se skoro nikdo nepřihlásil a nakonec jsme jej zrušili. Prý studenty odradil ten aktivismus v názvu. Takže ano, aktivismus je sprosté slovo i mezi mladými (minimálně na tomto gymnáziu).
Jak trefně říká Pavel Kosatík v rozhovoru na ČRo Plus, mladým lidem dnes nikdo neříká, „angažuj se“. Angažovanost v sobě nese silnou pachuť minulosti, které se ne a ne zbavit. Ale to slovo za to nemůže, jde o to, jaký mu dáme obsah. Pro začátek si můžeme pomoci tím, jak to stejné nazývá třeba angličtina. „Community involvement“ nebo „public spirit“ zní jako by to snad bylo označení něčeho úplně jiného. Asi moc nepřekvapí, že slovo aktivismus vychází z latinského activus, tedy činný, aktivní. Podle definice jde o intenzivní prosazování určitých cílů v nejrůznějších oblastech společenského života vedené touhou po dosažení pozitivní změny – zlepšení společnosti. Moc to mu pořád nerozumím. Je to snad tak, že nechceme, aby společnost a svět byly lepší? Věřím, že ne. A pokud ne, musíme začít mladé lidi učit, jak být aktivní a angažovaní. Vést je k tomu, že to je normální a že to má smysl. Nechat je zažít to, že mohou sami něco změnit. Ukazovat, že aktivismus může mít různé podoby, hledat cesty, které mohou být lákavé i pro ty, kteří jsou spíše introvertní povahy a není jim vlastní poutat na sebe pozornost. Prozkoumávat, jaké cesty k zapojování a aktivizování studentů jsou lákavé a přijatelné pro nás a co mohou studentům přinést. Můžeme je seznamovat s různými formami kreativního aktivismu. Jako inspiraci lze využít také návod 10 Ways Youth can engage in activism. Vzali byste studenty např. na demonstraci? A pokud ne, jaký z devíti dalších zmiňovaných tipů byste zkusili uvést do praxe? A to nejdůležitější nakonec – měli bychom jít příkladem, sdílet naše zkušenosti a ukazovat, jak se snažíme prosazovat změny my.
K Vánocům si přeji víc pedagogů a pedagožek, kteří si najdou vlastní formu aktivismu, nebudou se bát prosazovat změny, budou sdílet své úspěchy i neúspěchy, budou se o ně dělit s mladými lidmi a povedou je k tomu, aby i oni hledali vlastní cesty, jak být aktivní a angažovaní.